Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
263/1992 Sb.
Zákon
ze dne 28. dubna 1992,
kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto zákoně:
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.
36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona
č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb.
a zákona č. 519/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 8a včetně nadpisu zní:
"§ 8a
Spory o pravomoc
(1) Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské
republiky rozhodují spory o pravomoc mezi soudy a orgány státní
správy téže republiky.
(2) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky
rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy jedné republiky a orgány
státní správy druhé republiky, jakož i mezi soudy a federálními
orgány státní správy.".
2. V § 10 odst. 1 se vypouštějí slova "a proti rozhodnutím
státních notářství".
3. Dosavadní text § 17 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje
se novým odstavcem 2, který zní:
"(2) Na vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře přiměřeně
platí § 14 až 16. O vyloučení rozhoduje soud, který notáře
provedením úkonů soudního komisaře pověřil; proti jeho rozhodnutí
není opravný prostředek přípustný.".
4. § 38 zní:
"§ 38
(1) Soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu
provedl úkony v řízení o dědictví.
(2) Z úkonů podle odstavce 1 jsou vyňaty žádosti o poskytnutí
právní pomoci v cizině a soudní rozhodnutí.
(3) Úkony notáře podle odstavce 1 se považují za úkony soudu.
(4) Pověření není soudním rozhodnutím.".
5. Za § 47 se vkládá nový § 47a, který zní:
"§ 47a
Pokud zákon stanoví, že rozhodnutí má být vyvěšeno na úřední
desce soudu, platí, že patnáctým dnem vyvěšení bylo rozhodnutí
doručeno účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt
není znám.".
6. V § 48 se připojuje odstavec 3, který zní:
"(3) Písemnosti určené notáři mohou být doručovány také
notářským koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u notáře
pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.".
7. V § 76 odst. 1 písm. d) se slova "notářské úschovy"
nahrazují slovy "úschovy u soudu".
8. V § 81 odst. 1 se za slova "o prohlášení za mrtvého"
vkládá čárka a slova "řízení o dědictví".
9. V § 81 odst. 2 se tečka nahrazuje čárkou a vkládají se
slova "nestanoví-li zákon jinak.".
10. V § 88 odst. 1 se vkládají nová písmena l) až n), která
znějí:
"l) v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, a neměl-li
bydliště nebo nelze-li bydliště zjistit, v jehož obvodu měl
naposledy pobyt; není-li takový soud, je příslušný soud,
v jehož obvodu je zůstavitelův majetek, popřípadě mezi
několika takto příslušnými soudy ten z nich, který první
provedl úkon, jde-li o řízení o dědictví;
m) v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách;
jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení
o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení;
n) v jehož obvodu má obecný soud navrhovatel, jde-li o řízení
o umoření listin; nemá-li navrhovatel v České a Slovenské
Federativní Republice obecný soud, je příslušný ten soud,
v jehož obvodu je platební místo; jde-li o řízení o umoření
cenného papíru, vystaveného československým peněžním ústavem,
je příslušný soud, v jehož obvodu má tento peněžní ústav své
sídlo.".
11. V § 115 odst. 1 se slova "K projednání věci samé nařídí
předseda senátu" nahrazují slovy "Nestanoví-li zákon jinak, nařídí
předseda senátu k projednání věci samé".
12. V § 116 odst. 1 se vypouští tečka a doplňují se slova
"s výjimkou jednání prováděných notáři jako soudními komisaři.".
13. V § 137 se za slova "náklady důkazů" vkládají slova
"odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové
výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje,".
14. V § 140 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
"(3) V řízení o dědictví platí odměnu notáře a jeho hotové
výdaje dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo;
je-li dědiců několik, platí tyto náklady podle vzájemného poměru
čisté hodnoty jejich dědických podílů. V ostatních případech platí
tyto náklady stát.".
15. Za § 151 se vkládá nový § 151a, který zní:
"§ 151a
O tom, kdo a v jaké výši platí odměnu notáře a jeho hotové
výdaje, rozhodne soud v řízení o dědictví zpravidla v usnesení,
jímž se řízení u něho končí.".
16. Za § 175 se vkládají nové § 175a až 175zd, které včetně
nadpisů znějí:
"HLAVA PÁTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
Řízení o dědictví
§ 175a
(1) Příslušný orgán státní správy pověřený vedením matriky
oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu soudu příslušnému
k projednání dědictví.
(2) Soud zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že
někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Usnesení o zahájení
řízení není třeba doručit.
(3) Soud rozhoduje usnesením; usnesení podle § 175k odst.
1 a 2, § 175l, § 175p, 175q a § 175t se doručuje do vlastních
rukou.
§ 175b
Účastníky řízení jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že
jsou zůstavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát.
Věřitel zůstavitelův je účastníkem řízení v případě § 175p,
v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka, a při likvidaci
dědictví. V řízení podle § 175h odst. 2 je účastníkem řízení pouze
ten, kdo se postaral o pohřeb.
§ 175c
Soud neprodleně provede šetření v evidenci závětí uložených
u notáře v úschově, která je u něj vedena, zda je v ní evidována
závěť zůstavitele, listina o vydědění nebo odvolání těchto úkonů
(dále jen "závěť"), a u kterého notáře je uložena.
§ 175d
(1) V předběžném šetření si soud zejména opatří údaje
potřebné pro zjištění dědiců a pro zjištění zůstavitelova majetku
a jeho dluhů a zda dědici, jimž byl zůstavitel zákonným zástupcem,
potřebují ustanovit opatrovníka.
(2) Zanechal-li zůstavitel závěť, zjistí soud její stav
a obsah; na dožádání soudu tak učiní i notář, který má závěť
v úschově.
(3) Dojde-li ke zjištění stavu a obsahu závěti, založí se
její originál, pokud závěť není sepsána ve formě notářského
zápisu, do sbírky prohlášených závětí vedené u soudu.
§ 175e
(1) Vyžaduje-li to obecný zájem nebo důležitý zájem
účastníků, učiní soud i bez návrhu neodkladná opatření, zejména
zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele
nebo jinému členu domácnosti, postará se o prodej věcí, které
nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů,
popřípadě ustanoví správce dědictví nebo jeho části (dále jen
"správce").
(2) Zajištění dědictví se provede zejména jeho uložením
u soudu nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo
na jiném vhodném místě, zákazem výplaty u dlužníka zůstavitele
nebo soupisem na místě samém.
(3) Při prodeji movitých věcí postupuje soud přiměřeně podle
ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, ledaže by
přikročil k jinému způsobu prodeje.
(4) Správce ustanoví soud zejména z okruhu dědiců nebo
z okruhu osob blízkých zůstaviteli; správcem může být ustanoven
i notář, pokud v tomto řízení není soudním komisařem. Je-li
předmětem dědění podnik, ustanoví soud správcem osobu, která má
zkušenost s vedením podniku. Správcem lze ustanovit pouze toho,
kdo s ustanovením souhlasí.
(5) Neodkladná opatření může vykonat podle možnosti a potřeby
kterýkoli soud.
§ 175f
(1) Správce činí po dobu řízení o dědictví úkony nezbytné
k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví, a to
v rozsahu vymezeném soudem. Správce je povinen při výkonu funkce
postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením
povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Jestliže to
soud uloží, předkládá mu správce průběžné zprávy o své činnosti.
(2) Z důležitých důvodů může soud zprostit správce funkce.
Podle potřeby ustanoví nového správce. Zproštěním nezaniká
správcova odpovědnost podle odstavce 1. Správce, který byl funkce
zproštěn, je povinen řádně informovat nového správce a dát mu
k dispozici všechny doklady.
(3) Po skončení řízení o dědictví správce předloží dědicům
prostřednictvím soudu konečnou zprávu o své činnosti. Soud pak
rozhodne o odměně a náhradě hotových výdajů správce, které platí
dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li dědiců
několik, platí tyto náklady podle vzájemného poměru čisté hodnoty
jejich dědických podílů. V ostatních případech platí tyto náklady
stát.
§ 175g
Při opatřování úplného podkladu pro rozhodnutí, předběžném
šetření, zajištění dědictví, zejména při jeho ochraně proti
neoprávněným zásahům, při prodeji věcí, zjišťování hodnoty
zůstavitelova majetku a soupisu na místě samém spolupůsobí na
požádání soudu příslušný orgán státní správy nebo samosprávy.
§ 175h
(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, soud řízení zastaví.
(2) Jestliže zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty,
může jej soud vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení
zastaví.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat.
§ 175i
(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 175h, vyrozumí soud
ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich
dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho
měsíce ode dne, kdy byl dědic soudem o právu dědictví odmítnout
vyrozuměn; tuto lhůtu může soud z důležitých důvodů prodloužit.
Současně dědice poučí o náležitostech a o účincích odmítnutí
dědictví.
(2) Vyrozumění včetně poučení doručí soud do vlastních rukou
nebo je dá ústně a v protokole uvede, že se tak stalo.
§ 175j
K projednání dědictví není třeba nařizovat jednání,
potvrdí-li soud jeho nabytí jedinému dědici, nebo připadne-li
dědictví státu podle § 462 občanského zákoníku.
§ 175k
(1) Jestliže někdo před potvrzením nabytí dědictví tvrdí, že
je dědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, který dědictví
neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a jedná dále
s tím, u koho má za to, že je dědicem.
(2) Závisí-li však rozhodnutí o dědickém právu na zjištění
sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu
o smír toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně
pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby
určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud
v řízení bez zřetele na tohoto dědice.
(3) Jsou-li aktiva a pasíva mezi účastníky sporná, omezí se
soud jen na zjištění jejich spornosti; při výpočtu čistého majetku
k nim nepřihlíží.
§ 175l
(1) Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek
v bezpodílovém spoluvlastnictví, soud rozhodne o obecné ceně
tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených
v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví
a co patří pozůstalému manželovi. Závisí-li rozhodnutí na
skutečnosti, která zůstala mezi pozůstalým manželem a některým
z dědiců sporná, postupuje soud podle § 175k odst. 3.
(2) Zjistí-li soud dříve, než je dědické řízení pravomocně
skončeno, další majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví, rozhodne
o něm dodatečně podle odstavce 1; přitom vychází z původního
rozhodnutí.
§ 175m
Soud zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede
soupis aktiv a pasív. Tím nejsou dotčena ustanovení § 175k odst.
3 a § 175l odst. 1 věta druhá.
§ 175n
Na návrh dědiců vydá soud usnesení, v němž vyzve věřitele,
aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou v usnesení
stanoví, a poučí je o tom, že dědici neodpovídají věřitelům, kteří
své pohledávky včas neoznámili, pokud je uspokojením pohledávek
ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví, kterého dědici nabyli.
Usnesení soud uveřejní vyvěšením na úřední desce soudu.
§ 175o
(1) Na podkladě zjištění podle § 175m určí soud obecnou cenu
majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho
předlužení v době smrti zůstavitele.
(2) Zjistí-li soud dříve, než dědické řízení je pravomocně
skončeno, nové skutečnosti, které vyžadují změnu tohoto usnesení,
provede potřebnou opravu novým usnesením.
§ 175p
(1) Účastníci se mohou dohodnout o tom, že předlužené
dědictví bude přenecháno věřitelům k úhradě dluhů. Tato dohoda
podléhá schválení soudu, který dohodu schválí, jestliže neodporuje
zákonu; neschválí-li dohodu, pokračuje v řízení po právní moci
rozhodnutí.
(2) Objeví-li se po pravomocném skončení řízení další
majetek, postupuje se podle odstavce 1. Zůstane-li majetkový
přebytek, projedná jej soud jako dědictví.
§ 175q
(1) Soud v usnesení o dědictví
a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo
b) potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo
státu, nebo
c) schválí dohodu o vypořádání dědictví nebo dohodu o přenechání
předluženého dědictví k úhradě dluhů, nebo
d) potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde-li mezi
dědici k dohodě.
(3) Pokud soud usnesením dohodu o vypořádání dědictví
neschválí, může v řízení pokračovat až po právní moci tohoto
usnesení.
§ 175r
Dědici mohou věci náležející do dědictví během dědického
řízení prodat nebo učinit jiná opatření, přesahující rámec
obvyklého hospodaření, jen se svolením soudu.
§ 175s
Usnesením podle § 175p a 175q je projednání dědictví
skončeno. Po právní moci tohoto usnesení zruší soud provedená
zajištění dědictví, pokud je již nezrušil v průběhu řízení
o dědictví; zruší zejména všechny zákazy výplaty vkladů, pojistek
a jiných hodnot, které byly v řízení o projednání dědictví
nařízeny nebo podle zákona provedeny. Zároveň vyrozumí ústavy,
u nichž jsou tyto hodnoty uloženy, komu mají být vydány; není-li
tato osoba známa nebo je-li neznámého pobytu, postupuje soud
přiměřeně podle § 185g. Lhůta podle § 185g odst. 1 počíná běžet
ode dne právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno.
§ 175t
(1) Je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle
§ 175p, může soud usnesením nařídit likvidaci dědictví. Rozhodne
o tom i bez návrhu. Stejně soud postupuje, jestliže stát navrhl
likvidaci dědictví proto, že věřitel odmítl přijmout na úhradu své
pohledávky věc z dědictví.
(2) O nařízení likvidace vydá soud usnesení, ve kterém vyzve
věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou
v usnesení stanoví, a upozorní je, že pohledávky, které nebudou
při likvidaci uspokojeny, zaniknou. Toto usnesení vyvěsí na úřední
desce soudu.
(3) Jakmile usnesení o nařízení likvidace dědictví nabylo
právní moci, nepostupuje se již podle § 175p až 175s.
§ 175u
(1) Likvidaci dědictví provede soud zpeněžením všeho
zůstavitelova majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí
prodejem movitých věcí a nemovitostí nebo prodejem mimo dražbu
přiměřeně podle zvláštního předpisu.34a)
(2) O majetku zůstavitele, který se nepodařilo takto
zpeněžit, rozhodne soud, že připadá státu s účinností ke dni smrti
zůstavitele.
§ 175v
(1) Soud provede rozvrh výtěžku zpeněžení majetku zůstavitele
(dále jen "výtěžek") mezi věřitele.
(2) Z výtěžku uhradí soud postupně pohledávky podle těchto
skupin:
a) náklady zůstavitelovy nemoci a přiměřené náklady jeho pohřbu,
náklady řízení a splatné výživné,
b) dlužné daně a poplatky,
c) ostatní pohledávky.
(3) Přesahuje-li úhrn pohledávek v první skupině výtěžek,
uhradí se tyto pohledávky poměrně. Obdobně se postupuje v dalších
skupinách, přičemž však ve skupině c) se uhradí před ostatními
pohledávkami pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitostí
nebo zástavními právy.
(4) Pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům
neuspokojené pohledávky věřitelů. Vyjde-li však najevo další
majetek zůstavitelův, rozdělí jej soud věřitelům do výše jejich
neuspokojených pohledávek bez zřetele k tomuto zániku. Zůstane-li
majetkový přebytek, projedná jej soud jako dědictví.
§ 175w
Zjistí-li se dodatečně, že zůstavitel žije, nebo bylo-li
zrušeno jeho prohlášení za mrtvého, zruší soud usnesení
o dědictví podle § 175p a 175q.
§ 175x
Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení
o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě
i dluh, provede soud o tomto majetku řízení o dědictví. Objeví-li
se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede.
§ 175y
(1) Nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasív dědictví
v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 nebrání účastníkům řízení,
aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví.
(2) Mimo případ, kdy byla provedena likvidace dědictví,
nebrání usnesení soudu tomu, kdo nebyl účastníkem řízení
o dědictví, z něhož usnesení vzešlo, aby se domáhal svého práva
žalobou.
§ 175z
(1) Jestliže projednání dědictví nenáleží do pravomoci
československého soudu, provede soud předběžné šetření a vydá
účastníkům na jejich žádost úřední potvrzení o výsledku tohoto
šetření.
(2) Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom soud
československé dědice a věřitele oznámením, které se vyvěsí po
dobu 15 dnů na úřední desce soudu; známým účastníkům se toto
oznámení doručí.
Činnost notářů v řízení o dědictví
§ 175za
Notáři se sídlem v obvodu okresního soudu jsou rovnoměrně
pověřováni úkony v řízení o dědictví podle rozvrhu, který na návrh
příslušné notářské komory vydá předseda krajského soudu na každý
kalendářní rok.
§ 175zb
(1) Soud může odejmout věc pověřenému notáři, jestliže přes
předchozí upozornění způsobí zbytečné průtahy v soudním řízení.
Soud pak pověří úkony v řízení o dědictví jiného notáře podle
rozvrhu práce.
(2) Odnětí věci podle odstavce 1 není soudním rozhodnutím.
§ 175zc
(1) Jestliže v souladu se zvláštním předpisem bude ustanoven
zástupce, náhradník nebo bude jmenován nový notář, převezme věci,
v nichž již soudem bylo uděleno pověření.
(2) Jestliže v souladu se zvláštním předpisem bude ustanoven
zástupcem notářský kandidát, považuje se pro účely tohoto zákona
po dobu zastupování za notáře. Soud však rozhodne o odměně
a náhradě hotových výdajů notáře, kterého zástupce zastupuje.
Zvláštní předpis stanoví, jakým způsobem se určí podíl zástupce na
odměně notáře.
§ 175zd
(1) Notář připraví všechny potřebné podklady pro vydání
usnesení soudu, návrhy na usnesení soudu a vyúčtuje svou odměnu
a hotové výdaje. Nejsou-li podklady úplné, může soud věc vrátit
notáři se žádostí o doplnění řízení.
(2) Notář má právo podat odvolání proti výroku o odměně
a hotových výdajích.".
34a) § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
17. Nad § 176 se vypouští nadpis "Hlava pátá Zvláštní
ustanovení".
18. Za § 185 se vkládají nové § 185a až 185s, které včetně
nadpisů znějí:
"Řízení o úschovách
§ 185a
(1) U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné
movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.
(2) Návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení
toho, kdo peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá
(dále jen "složitel"), že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty
skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen
nebo je v prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti,
kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná.
(3) Soud rozhoduje bez jednání usnesením, které doručí
účastníkům do vlastních rukou.
§ 185b
Účastníkem řízení je složitel a po přijetí úschovy také ten,
pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen
"příjemce"). Po právní moci usnesení o přijetí do úschovy je
účastníkem řízení i ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.
§ 185c
Vyžádá-li si úschova náklady, uloží soud složiteli, aby
složil přiměřenou zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené
lhůtě zaplacena, soud návrh na přijetí úschovy zamítne; soud
rovněž návrh na přijetí úschovy zamítne, nehodí-li se věc
k úschově vůbec nebo nenalezne-li se vhodný způsob úschovy.
§ 185d
(1) Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost.
Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce
uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný,
jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy
příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech
účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke
složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy,
bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
(2) Složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost,
a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas, nebo
b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo
c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl
na takové následky upozorněn.
(3) Jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 a 2,
žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem
složitele a příjemce.
§ 185e
Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej
nahradit pravomocným rozhodnutím soudu, kterým bylo rozhodnuto, že
ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu
úschovy žadateli.
§ 185f
Přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených
zvláštními zákonnými předpisy, řídí se ustanoveními příslušného
předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 185a až 185h, a to
přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.
§ 185g
(1) Uplynula-li lhůta tří roků od právní moci usnesení
o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl
být podle návrhu složiteli vydán, rozhodne soud, že předmět
úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do tří
roků ode dne vyhlášení tohoto usnesení. Toto usnesení soud vyvěsí
na úřední desce soudu.
(2) Dojde-li po vydání rozhodnutí ve lhůtě podle odstavce 1
žádost o vydání předmětu úschovy, postupuje soud podle § 185d.
(3) Uplynutím lhůty uvedené v usnesení podle odstavce 1,
nebyla-li v této lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy podána,
připadne předmět úschovy státu. Uplynutím této lhůty nabude stát
předmět úschovy i tehdy, nebylo-li podané žádosti pravomocným
usnesením vyhověno.
§ 185h
Připadne-li předmět úschovy státu, zaniknou práva účastníků
i jiných osob k předmětu úschovy.
Řízení o umoření listin
§ 185i
(1) Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je
třeba předložit k uplatnění práva.
(2) V řízení před soudem nelze umořit takové listiny, které
podle zákona je oprávněna umořit právnická osoba, jež je
vystavila.
(3) Umoření nepodléhají peníze, loterní losy, sázenky, lístky
a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.), kupóny
a talóny cenných papírů, listiny, s nimiž je spojeno právo
uhrazovat určité právnické osobě v tuzemsku cenu zboží a služeb,
jakož i listiny, na jejich podkladě lze uplatnit jen nárok na
vedlejší plnění.
§ 185j
(1) Návrh na umoření listiny může podat každý, kdo má na
jejím umoření právní zájem.
(2) Soud rozhoduje bez jednání usnesením, které doručí do
vlastních rukou.
§ 185k
Účastníky řízení jsou navrhovatel, ten, kdo je podle listiny
povinen plnit, ten, kdo má listinu v držbě, a ten, kdo podal
námitky podle § 185m odst. 2.
§ 185l
(1) V návrhu na umoření listiny je třeba uvést skutečnosti,
z nichž vyplývá, že z listiny nebo na jejím základě lze uplatnit
nějaké právo. K návrhu je třeba předložit opis listiny nebo
označit listinu, jejího výstavce, popřípadě i jiné osoby podle
listiny zavázané, jakož i takové údaje, které listinu odlišují od
jiných listin téhož druhu.
(2) Je-li v listině uvedena určitá částka, je třeba uvést
i tento údaj.
§ 185m
(1) Zjistí-li soud, že listina, jejíž umoření bylo navrženo,
nebyla vystavena nebo že není ztracena ani zničena, návrh zamítne.
(2) Jinak soud vydá rozhodnutí obsahující výzvu, aby se ten,
kdo má listinu, přihlásil do jednoho roku od vydání usnesení
u soudu, který usnesení vydal, a podle možností předložil listinu
nebo aby podal proti návrhu námitky. Toto usnesení se vyvěsí na
úřední desce soudu.
(3) Je-li umořována směnka nebo šek, stanoví soud v usnesení
podle odstavce 2 lhůtu dvou měsíců a současně zakáže, aby podle
umořovaných listin bylo placeno.
(4) Lhůta podle odstavce 3 se počítá, není-li umořovaná
listina ještě splatná, od prvního dne její splatnosti. Jestliže je
umořovaná listina již splatná, počítá se tato lhůta ode dne
vyvěšení usnesení.
§ 185n
Jde-li o listinu na doručitele, s výjimkou pojistek na
doručitele, skončí lhůta podle § 185m až za jeden rok po
splatnosti pohledávky z listiny.
§ 185o
(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení
neběží proti navrhovateli promlčecí doba, lhůta pro zánik práva
ani lhůta určená k výplatě peněžité částky podle umořované
listiny.
(2) Ten, komu bylo usnesení doručeno nebo kdo se o něm mohl
při náležité péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti
nakládat právy z umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění
podle ní, převést ji nebo provést na ní změny. Ten, kdo je podle
listiny zavázán, je povinen zadržet předloženou listinu a oznámit
soudu, kdo ji předložil.
§ 185p
Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce či šeku, je
navrhovatel, který se vykáže usnesením, oprávněn žádat zaplacení
směnky či šeku, dá-li přiměřenou jistotu, dokud směnka či šek
nejsou prohlášeny za umořené. Nedá-li tuto jistotu, může žalobou
požadovat, aby dlužná částka byla složena do úschovy soudu.
§ 185q
Soud přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho
námitky. Zjistí-li, že listina není ztracena nebo zničena, návrh
zamítne.
§ 185r
(1) Uplynula-li lhůta podle § 185m odst. 2 nebo 3
a nedojde-li k zamítnutí návrhu, prohlásí soud k dalšímu návrhu
listinu za umořenou.
(2) Není-li další návrh podle odstavce 1 podán do jednoho
měsíce od uplynutí lhůty uvedené v § 185m odst. 2 nebo 3, soud
řízení zastaví. Na tento následek je nutno navrhovatele upozornit
v usnesení podle § 185m odst. 2 nebo 3.
§ 185s
Usnesení o umoření listiny nahrazuje umořenou listinu, dokud
ten, kdo je podle listiny zavázán, nevydá za ni oprávněnému
náhradní listinu.".
19. § 227 včetně nadpisu se vypouští.
20. V § 239 se vypouští odstavec 4.
21. V § 240 odst. 1 věta první zní:
"Účastník může podat
dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího
soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.".
22. V § 243b odst. 2 se vypouštějí slova "nebo státního
notářství" a slova "nebo státnímu notářství".
23. V § 243b odst. 3 se vypouštějí slova "nebo státního
notářství".
24. V § 243d se vypouští odstavec 2 a dosavadní odstavec 3 se
označuje jako odstavec 2.
25. § 352 včetně nadpisu zní:
"ČÁST SEDMÁ
JINÁ ČINNOST SOUDU
§ 352
(1) Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité
věci v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. U soudu
se rovněž skládají peníze a jiné hodnoty náležející osobám,
u kterých soud dohlíží na správu majetku, zálohy a jiné platby,
které bezprostředně souvisí se soudním řízením.
(2) O přijetí do úschovy vydá soud tomu, kdo hodnoty skládá,
potvrzení.".
27. V § 374 odst. 1 první větě se za slova "výkonu
soudnictví" vkládají slova "včetně postupu notáře při provádění
úkonů v řízení o dědictví," a v písmenu a) se za slovy
"administrativní pracovníci" vypouští čárka a vkládají se slova
"a kterými úkony v řízení o dědictví může notář pověřit své
pracovníky,".
28. Za § 374 se vkládá nový § 374a, který zní:
"§ 374a
Ministerstva spravedlnosti republik stanoví vyhláškou výši
odměny notářů jako soudních komisařů a odměny správců dědictví
a způsob jejich určení.".
1. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství,
převezme dnem účinnosti tohoto zákona spisy v řízení o dědictví,
o umořování listin a o úschovách, které do tohoto data nebyly
pravomocně skončeny, a řízení dokončí.
2. Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před
účinností tohoto zákona, užije soud dosavadních předpisů; tím není
dotčeno užití § 38.
3. Řízení o umořování listin a o úschovách zahájená přede
dnem účinnosti tohoto zákona soud dokončí podle dosavadních
předpisů.
4. Lhůta k podání odvolání v řízení uvedených v bodě 1 je
zachována, bude-li odvolání adresováno státnímu notářství, proti
jehož rozhodnutí směřuje.
5. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství,
převezme dnem účinnosti tohoto zákona předměty všech úschov,
o nichž státní notářství vedlo řízení, a dále úschov přijatých
v souvislosti s řízením o dědictví a úschov podle § 103a zákona č.
95/1963 Sb., o státním notářství a řízení před státním notářstvím
(notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
6. Soud provede v řízení o dědictví rovněž šetření v evidenci
závětí státního notářství, kterou převzal, zda je v ní evidována
závěť sepsaná notářským zápisem státního notářství a u kterého
soudu je uložena.
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve
Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu, jak
vyplývá ze změn a doplňků provedených tímto zákonem.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.