Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
491/1991 Sb.
ZÁKON
ze dne 7. listopadu 1991
o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní
Republiky
a o řízení před ním
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Organizace ústavního soudu
Soudci
(1) Seznamy kandidátů na funkce soudců Ústavního soudu České
a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "soudci" a "Ústavní
soud") se podle čl. 10 odst. 2 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o
Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen
"ústavní zákon") předkládají nejpozději tři měsíce před uplynutím
funkčního období soudců dříve jmenovaných. Prezident České
a Slovenské Federativní Republiky jmenuje soudce do jednoho měsíce
od doručení seznamu kandidátů na soudce, popřípadě od doručení
nového návrhu podle odstavce 2.
(2) Je-li v seznamu kandidátů předloženém podle čl. 10 odst.
2 ústavního zákona uveden kandidát, kterého již navrhl jiný
zákonodárný sbor, prezident České a Slovenské Federativní
Republiky vyzve zákonodárný sbor, který tento seznam předložil,
aby místo takového kandidáta navrhl do jednoho měsíce kandidáta
jiného.
(3) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky jmenuje
soudce před uplynutím funkčního období soudců dříve jmenovaných.
Takto nově jmenovaní soudci skládají slib v den, který je počátkem
jejich funkčního období.
(4) Uvolní-li se místo soudce, navrhne jednoho kandidáta
Federální shromáždění a jednoho národní rada té republiky, jejímž
občanem byl soudce, jehož místo se uvolnilo, nejpozději do dvou
měsíců, od uvolnění místa; kandidáti musí být občany téže
republiky jako soudce, jehož místo se uvolnilo (čl. 12 ústavního
zákona). Prezident České a Slovenské Federativní republiky soudce
jmenuje do jednoho měsíce po doručení návrhů.
(1) Zjistí-li předseda Ústavního soudu, že soudce vykonává
jinou výdělečnou nebo hospodářskou činnost, která je neslučitelná
s funkcí soudce Ústavního soudu podle č. 16 odst. 2 ústavního
zákona, vyzve soudce, aby do 10 dnů od doručení výzvy takovou
činnost ukončil.
(2) Vykonává-li soudce činnost vědeckou, pedagogickou,
literární nebo uměleckou, nesmí to být na úkor výkonu jeho
soudcovské funkce; výkonem této činnosti nesmí být snižována
vážnost a důstojnost funkce soudce Ústavního soudu.
Peněžní a ostatní požitky soudců
Soudcovský plat
Soudci Ústavního soudu náleží plat ve výši 18 000 Kčs měsíčně
ode dne složení slibu předepsaného ústavním zákonem. Plat mu
náleží ještě tři měsíce poté, kdy jeho funkce zanikla.
Funkční příplatky
(1) Kromě platu podle § 3 náleží měsíčně
a) předsedovi Ústavního soudu funkční příplatek ve výši 7000 Kčs,
b) místopředsedovi Ústavního soudu funkční příplatek ve výši 4000
Kčs,
c) předsedovi senátu funkční příplatek ve výši 2000 Kčs,
a to počínaje dnem, kdy byl do funkce jmenován nebo zvolen.(2) Funkční příplatky podle odstavce 1 nepodléhají dani ze
mzdy.
Ostatní požitky
(1) Soudci mohou bezplatně užívat prostředků veřejné hromadné
dopravy na území České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Letadel veřejné letecké dopravy může soudce bezplatně
použít pro cesty vyplývající z výkonu jeho funkce.
(3) Po dobu výkonu funkce má soudce právo
a) bezplatně užívat přiměřeně vybavený byt,
b) na zřízení a bezplatné používání účastnické telefonní stanice.
(4) Předseda a místopředseda Ústavního soudu mají právo
bezplatně používat služební vozidlo.
(5) Soudci jsou účastni nemocenského pojištění a sociálního
zabezpečení stejně jako pracovníci v pracovním poměru. Soudci
náleží přídavky na děti ve výši a za podmínek stanovených obecně
závaznými právními předpisy. V době, kdy soudce nevykonává svoji
funkci pro nemoc, náleží mu plat podle § 3, nejdéle však po dobu
šesti měsíců; po tuto dobu mu nenáleží nemocenské.
Kárné řízení
(1) Předseda Ústavního soudu zahájí se soudcem kárné řízení,
jestliže soudce svým chováním snižuje vážnost a důstojnost funkce
soudce nebo přes výzvu pokračuje v činnosti neslučitelné s funkcí
soudce (§ 2 odst. 1). Usnesení o zahájení kárného řízení předloží
předseda Ústavního soudu plénu Ústavního soudu.
(2) Plénum Ústavního soudu kárné řízení zastaví, neshledá-li
je důvodným nebo zvolí k jeho provedení čtyřčlenný kárný senát.
(3) Soudci musí být dána možnost vyjádřit se k usnesení o
zahájení kárného řízení a zúčastnit se kárného řízení.
(4) Po dobu kárného řízení se soudci pozastavuje výkon jeho
funkce.
(5) Kárný senát jednání uvedené v usnesení o zahájení kárného
řízení soudci vytkne anebo kárné řízení zastaví. Soudce nebo
předseda Ústavního soudu může proti rozhodnutí kárného senátu
podat do 15 dnů od doručení námitky, o nichž rozhodne plénum
Ústavního soudu.
(6) Pokud plénum Ústavního soudu námitky k výtce zamítne nebo
se jich soudce vzdal, může plénum Ústavního soudu navrhnout, aby
prezident České a Slovenské Federativní Republiky podle čl. 17
ústavního zákona soudce odvolal, jestliže se soudce dopustil
takového jednání, že jeho další setrvání ve funkci by bylo v
rozporu s posláním Ústavního soudu a s postavením jeho soudců. K
usnesení o takovém návrhu je třeba souhlasu nejméně devíti soudců
Ústavního soudu.
(7) Podrobnosti kárného řízení upraví organizační a jednací
řád Ústavního soudu.
Předseda a místopředseda Ústavního soudu
(1) Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu jmenuje
prezident České a Slovenské Federativní Republiky (čl. 11
ústavního zákona).
(2) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může
předsedu a místopředsedu Ústavního soudu z jejich funkcí odvolat.
Tím není dotčeno jejich postavení jako soudců.
(1) Předseda Ústavního soudu
a) pečuje o řádný chod Ústavního soudu;
b) svolává zasedání pléna Ústavního soudu a řídí jeho jednání;
c) zastupuje Ústavní soud;
d) plní další úkoly, které mu jako předsedovi Ústavního soudu
ukládá zákon, organizační a jednací řád Ústavního soudu.
(2) Nepřítomného předsedu Ústavního soudu zastupuje
místopředseda Ústavního soud. Je-li i místopředseda nepřítomen,
zastupuje předsedu Ústavního soudu věkem nejstarší soudce
Ústavního soudu.
Plénum Ústavního soudu
(1) Ústavní soud rozhoduje v plénu:
a) ve věcech podle č. 2, 4 a 7 ústavního zákona;
b) ve věcech podle č. 5 a 6 ústavního zákona, pokud senát pro
rovnost hlasů nerozhodl anebo jestliže plénum Ústavního soudu
posuzuje právní názor senátu, odchylný od právního názoru
Ústavního soudu, vysloveného v nálezu nebo v usnesení o výkladu
podle čl. 5 ústavního zákona;
c) ve věcech podle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona č. 327/1991 Sb.,
o referendu (dále jen "ústavní zákon o referendu");
d) v ostatních věcech uvedených v čl. 14 odst. 2 ústavního zákona.
(2) Ústavní soud je způsobilý v plénu jednat a usnášet se,
je-li přítomno alespoň devět soudců.
(3) Usnesení pléna Ústavního soudu je přijato, jestliže se
pro ně vyslovila většina přítomných soudců. Jde-li však o
rozhodnutí přijímané na základě právního názoru, který se
odchyluje o právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu
nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona, je
usnesení přijato, jestliže se pro ně vyslovilo alespoň devět
přítomných soudců.
(4) O věcech podle č. 15 odst. 1 a 2 ústavního zákona a podle
odstavce 1 písm. a), b) a c) a § 6 odst. 6 tohoto zákona se
hlasuje tajně. Postup při tajném hlasování a způsob hlasování v
ostatních věcech upraví organizační a jednací řád ústavního soudu.
(5) Soudce, který s rozhodnutím pléna Ústavního soudu ve
věcech uvedených v odstavci 1 písm. a), b) a c) nesouhlasí, má
právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo stručně uvedeno v zápisu
o hlasování.
Senáty Ústavního soudu
(1) Pro rozhodování věcí, které nepatří do působnosti pléna
Ústavního soudu, vytváří Ústavní soud ze soudců dva čtyřčlenné
senáty. Stálé členy senátů určuje plénum Ústavního soudu na dobu
jednoho roku tak, aby zpravidla dva členové senátu byli občany
České republiky a dva členové senátu občany Slovenské republiky
a tak, aby všichni soudci byli postupně stálými členy senátu.
Předseda a místopředseda Ústavního soudu nemohou být stálými členy
senátu.
(2) Stálí členové senátu volí předsedu senátu, který svolává
a řídí jeho jednání. Ve funkci předsedy se stálí členové senátu
střídají podle pravidla, které stanoví organizační a jednací řád
Ústavního soudu. Nepřítomného předsedu zastupuje věkem nejstarší
stálý člen senátu.
(3) Nepřítomného člena senátu dočasně zastoupí předsedou
Ústavního soudu určený soudce, který je zpravidla občanem téže
republiky jako nepřítomný člen senátu. Zastupujícím členem senátu
může být i předseda nebo místopředseda Ústavního soudu. Stejně se
postupuje, je-li člen senátu ve věci vyloučen z výkonu soudcovské
funkce.
(4) Senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni
všichni jeho stálí nebo zastupující členové; usnáší se většinou
hlasů. Při rovnosti hlasů předloží předseda senátu věc k
rozhodnutí v plénu Ústavního soudu.
(5) Člen senátu, který s usnesením senátu nesouhlasí, má
právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo stručně uvedeno v zápisu o
hlasování.
Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností
dospěje k právnímu názoru, odchylnému od právního názoru Ústavního
soudu vysloveného v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5
ústavního zákona, předloží otázku k posouzení plénu Ústavního
soudu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.
Kancelář Ústavního soudu
(1) Služby potřebné pro činnost Ústavního soudu zajišťuje
Kancelář Ústavního soudu (dále jen "Kancelář").
(2) Vedoucího Kanceláře a další vedoucí pracovníky Kanceláře,
o nichž to stanoví organizační řád Kanceláře, jmenuje a odvolává
předseda Ústavního soudu.
(3) Vedoucí Kanceláře je podřízen předsedovi Ústavního soudu.
(4) Podrobnosti o organizaci a činnosti Kanceláře a o
postavení jejích pracovníků stanoví organizační řád Kanceláře,
který schvaluje plénum Ústavního soudu.
Prostředky pro činnost Ústavního soudu
(1) Rozpočet Ústavního soudu je součástí státního rozpočtu
federace. Návrh rozpočtu Ústavního soudu schvaluje plénum
Ústavního soudu.
(2) Hmotné prostředky pro činnost Ústavního soudu a Kanceláře
zajišťuje vláda České a Slovenské Federativní Republiky.
Společná ustanovení
Jsou zakázána shromáždění 1) v okruhu 100 metrů od budov Ústavního
soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná.
Podrobnosti o organizaci Ústavního soudu a o řízení před ním
upravuje organizační a jednací řád Ústavního soudu, který
schvaluje plénum Ústavního soudu; vyhlašuje se v úřední sbírce
určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
ČÁST DRUHÁ
Řízení před ústavním soudem
HLAVA PRVNÍ
Obecná ustanovení
K podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou
oprávněny osoby nebo orgány, uvedené v čl. 8 ústavního zákona
(dále jen "navrhovatel"). Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu
Ústavnímu soudu.
Soudem ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. h) ústavního zákona se
rozumí příslušný senát nebo samosoudce.
(1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a dále ti, o nichž to
stanoví tento zákon.
(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto
postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení
nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci,
jednají však pouze sami za sebe.
(3) Státní orgány jako účastníky nebo vedlejší účastníky
řízení při ústním jednání zastupuje jimi stanovený zástupce;
nejde-li o zástupce zákonodárného orgánu, musí mít vysokoškolské
právnické vzdělání.
(4) Je-li účastníkem řízení soud, který podal návrh v
souvislosti se svou rozhodovací činností [čl. 8 odst. 1 písm. h)
ústavního zákona], zastupuje senát (§ 17) jeho předseda.
Účastníci a vedlejší účastníci řízení, jsou-li jimi právnické
nebo fyzické osoby, 2) musí být v řízení před Ústavním soudem
zastoupeni advokátem. V plné moci musí být výslovně uvedeno, že je
udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
V řízení před Ústavním soudem se užívá rovnoprávně českého a
slovenského jazyka. Fyzické osoby mohou při ústním jednání nebo
jiném osobním jednání užívat svého mateřského jazyka; náklady
tlumočení nese Ústavní soud.
Návrh, kterým se řízení zahajuje, se podává písemně Ústavnímu
soudu. V návrhu musí být uvedeno, čeho se týká, kdo jej podává,
jakého rozhodnutí se navrhovatel domáhá, čím svůj návrh odůvodňuje
a jaké důkazy navrhuje. Návrh musí být podepsán navrhovatelem nebo
jeho zástupcem.
(1) Návrh je nepřípustný, týká-li se věci, o níž Ústavní soud
již nálezem rozhodl.
(2) Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v
téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo
účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší
účastník.
(1) Ústavní soud každý návrh předběžně projedná v neveřejném
jednání bez přítomnosti navrhovatele.
(2) Návrhy ve věcech, k jejich projednání není Ústavní soud
kompetentní, návrhy, které nemají zákonem předepsané náležitosti,
návrhy nepřípustné anebo návrhy podané někým zjevně neoprávněným
mohou být v předběžném projednání usnesením Ústavního soudu bez
ústního jednání odmítnuty. Takové usnesení nemusí být odůvodněno,
jestliže byl navrhovatel Ústavním soudem na takovéto vady návrhu
upozorněn.
(3) Nebyl-li návrh odmítnut, je přijat k dalšímu řízení.
Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím,
v němž mu návrhy došly, jestliže věc, které se některý návrh týká,
považuje za naléhavou.
(1) Soudce je vyloučen z výkonu své soudcovské funkce v
řízení ve věci, jestliže
a) je na věci zúčastněn;
b) je nebo byl manželem účastníka nebo vedlejšího účastníka řízení
anebo jejich zástupce, je jeho příbuzným v řadě přímé nebo
příbuzným v řadě pobočné až do třetího stupně anebo soudcův
manžel je jeho příbuzným v řadě přímé nebo jeho sourozencem. To
však neplatí, je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem osoba,
která vykonává funkci nebo je členem orgánu uvedeného v čl. 8
odst. 1 a 2 ústavního zákona;
c) byl již činný v téže věci při výkonu jiné funkce nebo povolání
než je funkce soudce Ústavního soudu.
(2) Zúčastněn na věci ve smyslu ustanovení odstavce 1 písm. a) není, kdo má k věci vztah vzhledem ke svému rodinnému stavu,
svému povolání, původu, své příslušnosti k politické straně nebo
politickému hnutí anebo z jiného podobného všeobecného důvodu.
(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 1 písm. c) se
nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních
předpisů.
(4) Důvody vyloučení podle odstavce 1 oznámí soudce
neprodleně předsedovi Ústavního soudu.
(1) Účastník řízení může nejpozději na začátku ústního
jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá pro obavu z jeho
podjatosti. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítnutý soudce je
povinen se k odůvodnění vyjádřit.
(2) Jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, rozhodne o
vyloučení soudce pro podjatost plénum Ústavního soudu; odmítnutý
soudce nehlasuje. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas
předsedajícího. Jde-li o rozhodování v senátu Ústavního soudu,
rozhodne o vyloučení soudce pro podjatost senát; odmítnutý člen
senátu nehlasuje.
(3) Prohlásí-li soudce, který nebyl odmítnut, sám svou
podjatost ve věci a uvede důvody, postupuje se podle odstavce 2.
(1) Návrh, který došel Ústavnímu soudu (čl. 8 ústavního
zákona), přidělí předseda Ústavního soudu některému ze soudců jako
zpravodaji (dále jen "soudce zpravodaj").
(2) Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soud v
plénu, přidělí předseda Ústavního soudu návrh kterémukoliv soudci;
jde-li o stálého člena senátu, po projednání s předsedou tohoto
senátu.
(3) Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu,
přidělí předseda Ústavního soudu návrh soudci, který je stálým
členem senátu, jemuž věc podle pravidel rozdělení agendy mezi
senáty patří, v dohodě s předsedou tohoto senátu. Přidělením věci
soudci zpravodajovi je věc přidělena k rozhodnutí tomuto senátu.
(4) Soudce zpravodaj připraví věc k předběžnému projednání, a
je-li návrh přijat k dalšímu řízení, k projednání věci samé v
senátu Ústavního soudu nebo v plénu; přitom činí procesní úkony
podle tohoto zákona a podle organizačního a jednacího řádu
Ústavního soudu.
(5) Prohlásí-li soudce zpravodaj svou podjatost ve věci,
sdělí to předsedovi Ústavního soudu, který návrh přidělí jinému
soudci (odstavce 1 až 3). Zjistí-li se důvody, pro něž je soudce
zpravodaj ve věci vyloučen z výkonu soudcovské funkce, postupuje
předseda Ústavního soudu obdobně.
(6) Soudce zpravodaj (odstavec 1) zajistí, aby návrh byl
neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším
účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou
určí.
(7) Soudce zpravodaj může každému účastníkovi uložit, aby ve
stanovené lhůtě předal Ústavnímu soudu potřebný počet opisů svých
návrhů, vyjádření nebo jiných podání pro Ústavní soud a ostatní
účastníky; jinak se pořídí na jeho náklad.
(1) Ve věcech projednávaných Ústavním soudem podle čl. 2, 4,
6 a 7 ústavního zákona se koná ústní jednání.
(2) Od ústního jednání může Ústavní soud se souhlasem
účastníků upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další
objasnění věci.
(3) Při ústním jednání mají právo být přítomni účastníci a
vedlejší účastníci řízení (§ 18) a jejich zástupci (§ 18 a 19).
(4) Ústní jednání ve věcech podle čl. 7 ústavního zákona je
veřejné, ve věcech podle čl. 2 a 4 ústavního zákona je veřejné,
pokud Ústavní soud z důležitých důvodů veřejnost z části na celém
jednání nebo na jeho části nevyloučí.
(5) Pro veřejnost ústního jednání v řízení podle čl. 6
ústavního zákona platí ustanovení občanského soudního řádu,
případně trestního řádu, je-li projednávána ústavní stížnost proti
rozhodnutí vydanému v trestním řízení.
(6) Při poradě a hlasování pléna Ústavního soudu mohou být
přítomni jen soudci a zapisovatel, při poradě a hlasování senátu
jen členové tohoto senátu a zapisovatel.
(7) Nálezy Ústavního soudu se vyhlašují veřejně.
(1) Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění stavu
věci. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit
jednotlivého soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat
jiný soud.
(2) Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány
poskytují Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování
podkladů pro jeho rozhodování.
(3) Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost
mlčenlivosti stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní
soud svým usnesením pro tento případ povinné mlčenlivosti
zprostil.
(4) O předvolání, předvedení, povinnosti svědčit, zákazu
výslechu, právu odepřít výpověď, o nároku na svědečné, o provádění
důkazů a o náhradě nákladů s nimi spojených přiměřeně platí
ustanovení občanského soudního řádu.
(1) Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem, v ostatních
věcech usnesením, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Nálezy Ústavního soudu musí být odůvodněny, vyhlašují se
"jménem České a Slovenské Federativní Republiky ".
(3) Nálezy Ústavního soudu podle čl. 2 ústavního zákona,
které byly vyhlášeny v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů
Federálního shromáždění, jsou obecně závazné. Ostatní nálezy
Ústavního soudu jsou závazné pro příslušné orgány veřejné moci.
(4) Nálezy vyhlašované podle čl. 3 odst. 3 ústavního zákona
se v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního
shromáždění vyhlašují bez odůvodnění. K výroku o nesouladu mezi
právními předpisy se připojují poučení o pozbytí účinnosti,
popřípadě platnosti podle § 42 odst. 1 a 3.
(5) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu
nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona všeobecný
význam, může Ústavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude
uveřejněn v úřední sbírce určené pro vyhlašování zákonů
Federálního shromáždění.
(6) Ústavní soud vydává nejméně jednou za rok pro veřejnou
potřebu soubor svých nálezů a usnesení o výkladu podle čl. 5
ústavního zákona, přijatých v uplynulém roce. Dokud nebyly tyto
nálezy a usnesení takto vydány, může do nich u Ústavního soudu
každý nahlédnout.
(7) Orgány veřejné moci při výkladu a používání ústavního
zákona Federálního shromáždění nebo jiného právního předpisu jsou
vázány právním názorem Ústavního soudu, vyslovením v nálezu nebo v
usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona.
(1) Účastníkům nebo jejich zástupcům se doručují všechny
rozhodnutí Ústavního soudu vydaná v projednávané věci.
(2) Vedlejším účastníkům se doručují rozhodnutí, o nichž tak
stanoví Ústavní soud.
Řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům,
pokud tento zákon nestanoví jinak.
(1) Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou
účastníkovi, hradí účastník ze svého.
(2) Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků
řízení usnesením uložit některému účastníkovi, aby zcela nebo
zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení.
HLAVA DRUHÁ
Zvláštní ustanovení
Oddíl první
Řízení ve věcech podle čl. 2
ústavního zákona
Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah právního předpisu
a zkoumá, zda byl právní předpis státním orgánem přijat a vydán v
mezích jeho kompetence a způsobem zákonem předepsaným.
Pokud se v čl. 2 písm. d) a e) ústavního zákona mluví o
zákonech Federálního shromáždění, rozumí se tím též mezinárodní
smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jež mají
přednost před zákonem ve smyslu § 2 ústavního zákona č. 23/1991
Sb., kterým se uvozuje Listina těch základních práv a svobod jako
ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské
Federativní republiky.
Podává-li soud v souvislosti se svou rozhodovací činností
návrh na zahájení řízení podle čl. 2 ústavního zákona, přeruší
řízení až do vyhlášení nálezu podle čl. 3 odst. 3 ústavního zákona
nebo do doručení nálezu, kterým byl podaný návrh zamítnut.
(1) Návrh je nepřípustný, jestliže právní předpis, který má
být přezkoumáván, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu soudu
platnosti anebo dosud nebyl vyhlášen v úřední sbírce určené k
vyhlašování zákonů Federálního shromáždění nebo jiným zákonem
stanoveným způsobem. Má-li být přezkoumáno zákonné opatření
předsednictva zákonodárného orgánu, nelze řízení zahájit, dokud
takové opatření nebylo schváleno příslušným zákonodárným orgánem.
(2) Návrh je nepřípustný, jestliže ústavní a jiné zákony
Federálního shromáždění nebo mezinárodní smlouvy o lidských
právech a základních svobodách, s nimiž podle návrhu nejsou
přezkoumávané právní předpisy v souladu, pozbyly před doručením
návrhu Ústavnímu soudu platnosti anebo dosud nebyly vyhlášeny v
úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
(3) Jestliže přezkoumávané právní předpisy uvedené v čl. 2
ústavního zákona pozbudou platnosti před vyhlášením nálezu
Ústavního soudu, řízení se zastaví.
Návrh skupiny poslanců podle čl. 8 odst. 2 ústavního zákona
musí být podepsán požadovaným počtem poslanců a má v něm být
uvedeno, kdo bude skupinu poslanců v řízení zastupovat; není-li to
v návrhu uvedeno, považuje se za zástupce poslanec podepsaný na
návrhu jako první.
(1) Účastníkem řízení je též státní orgán, který
přezkoumávaný právní předpis vydal.
(2) Podal-li návrh soud v souvislosti se svou rozhodovací
činností, jsou vedlejšími účastníky řízení účastníci řízení před
soudem, který návrh podal, a jde-li o trestní řízení, osoba, proti
níž se trestní řízení vede, a prokurátor.
Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně zaslán
státnímu orgánu, který přezkoumávaný právní předpis vydal, s tím,
aby se k návrhu ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení písemně
vyjádřil.
Ztrátou účinnosti, popřípadě platnosti právních předpisů
podle čl. 3 odst. 1 ústavního zákona se neobnovuje platnost
právních předpisů jimi zrušených; šlo-li však jen o jejich změnu
nebo doplnění, platí dřívější právní předpis ve znění platném před
touto změnou nebo doplněním.
(1) Právní předpis, jeho části nebo některá jeho ustanovení
pozbývají účinnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 ústavního zákona dnem
vyhlášení nálezu Ústavního soudu podle čl. 3 odst. 3 ústavního
zákona.
(2) Orgán, který je povinen uvést dotčený právní předpis do
souladu ve smyslu čl. 3 odst. 1 ústavního zákona, je vázán právním
názorem, vysloveným v nálezu Ústavního soudu.
(3) Zánik platnosti právního předpisu, jeho části, popřípadě
některých jeho ustanovení, které pozbyly účinnosti podle odstavce 1, nastává po uplynutí šesti měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního
soudu podle čl. 3 ústavního zákona, pokud v této lhůtě nenabyl
účinnosti právní předpis, kterým se dotčený právní předpis, jeho
část nebo některá jeho ustanovení mění nebo ruší.
Jestliže byl na základě právního předpisu, který není podle
rozhodnutí Ústavního soudu v souladu s ústavním nebo jiným zákonem
Federálního shromáždění nebo s mezinárodními smlouvami o lidských
právech a základních svobodách Českou a Slovenskou Federativní
Republikou ratifikovanými a vyhlášenými, vydán jiný právní
předpis, postupuje Ústavní soud ohledně tohoto právního předpisu
obdobně jako u právního předpisu uvedeného v návrhu.
(1) Byl-li na základě právního předpisu, který pozbyl
účinnosti ve smyslu čl. 3 ústavního zákona, vydán soudem v
trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, nebyl však
dosud vykonán, je pozbytí účinnosti takového právního předpisu
důvodem obnovy řízení podle ustanovení trestního řádu.
(2) Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního
předpisu, který pozbyl účinnosti, zůstávají nedotčena; práva a
povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy
pozbyly účinnosti části právních předpisů, popřípadě některá
jejich ustanovení.
(4) Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých
dříve, než právní předpis pozbyl podle čl. 3 ústavního zákona
účinnosti, zůstávají nedotčena.
Oddíl druhý
Řízení ve věcech kompetenčních sporů
(čl. 4 ústavního zákona)
(1) Při projednávání kompetenčního sporu Ústavní soud
zjišťuje, který z orgánů uvedených v čl. 4 ústavního zákona je
kompetentní vydat právní předpis nebo rozhodnutí ve věci v návrhu
uvedené.
(2) Jde-li o kompetenční spor mezi orgány České a Slovenské
Federativní Republiky, mezi orgány České a Slovenské Federativní
Republiky a orgány jedné nebo obou republik anebo mezi orgány
České republiky a orgány Slovenské republiky, Ústavní soud nálezem
vysloví, že vydání právního předpisu nebo rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu je v působnosti České a Slovenské Federativní
Republiky nebo České republiky anebo Slovenské republiky a že
kompetentní vydat právní předpis nebo rozhodnutí je proto orgán
této republiky. V ostatních věcech Ústavní soud ve svém nálezu
kompetentní orgán výslovně označí.
(3) Ústavní soud rozhoduje sám o své kompetenci. Činí-li tak
na návrh, vydá o tom usnesení.
Účastníky řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též
orgány uvedené v čl. 4 ústavního zákona, které se vlastní
kompetence vydat právní předpis nebo rozhodnutí ve věci, uvedené v
návrhu domáhají anebo které takovou kompetenci popírají a jsou
uvedeny v návrhu na zahájení řízení.
Tvrdí-li dva nebo více orgánů, že je v jejich vlastní
kompetenci vydat právní předpis v téže věci, a jestliže některý z
těchto orgánů již takový právní předpis vydal a vyhlásil,
postupuje se podle oddílu prvého této hlavy. Jestliže Ústavní soud
vysloví, že takový právní předpis není v souladu s ústavními nebo
jinými zákony Federálního shromáždění protože byl vydán orgánem,
který k tomu neměl vlastní kompetenci, vysloví současně, který z
orgánů uvedených v čl. 4 ústavního zákona je kompetentní vydat
právní předpis ve věci uvedené v návrhu.
(1) Jde-li o kompetenční spor mezi orgány České a Slovenské
Federativní Republiky, který se netýká vydání právního předpisu,
Ústavní soud vysloví, který z těchto orgánů je kompetentní vydat
rozhodnutí nebo činit opatření či jiné zásahy ve věci označené v
návrhu.
(2) Ústavní soud nerozhoduje kompetenční spory, pokud podle
ústavního zákona Federálního shromáždění je rozhodování sporů
o pravomoc nebo sporů o příslušnost svěřeno jinému státnímu
orgánu.
(3) Spory o příslušnost mezi federálními právními orgány,
které podléhají témuž federálnímu ústřednímu orgánu státní správy
nebo přímo vládě České a Slovenské Federativní Republiky, jsou
rozhodovány podle zvláštních předpisů.
Vedlejšími účastníky řízení o zjištění kompetence podle § 48 odst. 1 jsou osoby, které prokáží právní zájem na rozhodnutí ve
věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
(1) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení o kompetenčním
sporu, vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu a podle zjištění
Ústavního soudu je k vydání takového rozhodnutí kompetentní jiný
orgán, Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí zruší.
(2) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení o kompetenčním
sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle
zjištění Ústavního soudu je k vydání rozhodnutí ve věci
kompetentní, Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí zruší.
Oddíl třetí
Výklad ústavních zákonů
(čl. 5 ústavního zákona)
Ústavní soud podává výklad ústavních zákonů Federálního
shromáždění podle čl. 5 ústavního zákona jen tehdy, nelze-li
ochranu ústavnosti zajistit řízením podle jiných ustanovení
ústavního zákona.
(1) V návrhu na podání výkladu musí být uvedeno, který
ústavní zákon Federálního shromáždění, popřípadě která jeho část
nebo která ustanovení mají být vyloženy, z jakých důvodů je věc
sporná a který orgán veřejné moci podle tvrzení navrhovatele
ústavní zákon Federálního shromáždění nesprávně vykládá.
(2) Účastníkem řízení je též orgán veřejné moci o kterém
navrhovatel tvrdí, že ústavní zákon Federálního shromáždění
nesprávně vykládá.
(3) O vedlejších účastnících platí ustanovení § 39 odst. 2
obdobně.
(4) O návrhu na podání výkladu jedná senát Ústavního soudu v
neveřejném jednání.
(5) Výklad přijímá senát Ústavního soudu usnesením.
Podle předchozích ustanovení podává Ústavní soud též výklad,
zda mezinárodní smlouva Českou a Slovenskou Federativní Republikou
ratifikovaná a vyhlášená je mezinárodní smlouvou o lidských
právech a základních svobodách ve smyslu § 2 ústavního zákona č.
23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod
jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské
Federativní Republiky, je-li věc sporná.
Oddíl čtvrtý
Řízení o ústavních stížnostech
(čl. 6 ústavního zákona)
(1) Ústavní stížnost podle čl. 6 ústavního zákonů může podat
fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že opatřením,
pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci
bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním
zákonem Federálního shromáždění nebo mezinárodními smlouvami
uvedenými v čl. 2 písm. b) ústavního zákona (dále jen
"stěžovatel").
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro ústavní
stížnost ustanovení o navrhovateli.
(1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel
nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva
poskytuje.
(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když
není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže
a) stížnost svým významem podstatně přesahuje osobní zájmy
stěžovatele nebo
b) v řízení o podaném prostředku, který zákon stěžovateli k
ochraně jeho práva poskytuje, dochází ke značným průtahům, z
nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a
neodvratitelná újma.
(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta
počíná dnem, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, jinak dnem, kdy
byl stěžovatel vyrozuměn o vyřízení prostředku (odstavec 1), a
není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo k porušení jeho
základního práva nebo svobody.
V odůvodnění ústavní stížnosti je třeba uvést, které základní
právo nebo svoboda byly podle tvrzení stěžovatele porušeny a jakým
jednáním orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo. Ke stížnosti
se připojí kopie pravomocného rozhodnutí nebo jiného písemného
vyřízení (§ 55).
(1) Účastníky řízení jsou stěžovatel a orgán veřejné moci,
proti němuž stížnost směřuje.
(2) Vedlejšími účastníky jsou účastníci předchozího řízení, z
něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní
řízení před soudem, je vedlejším účastníkem též příslušný
prokurátor.
(3) Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka
i jiným osobám, které mají na výsledku řízení právní zájem.
(1) Stěžovatel musí být v celém řízení včetně podání návrhu
zastoupen advokátem.
(2) Organizační a jednací řád Ústavního soudu stanoví za
jakých podmínek má stěžovatel, je-li jím fyzická osoba, nárok, aby
náklady zastupování advokátem mu zčásti nebo zcela uhradil stát.
(1) Senát Ústavního soudu může usnesením přijetí ústavní
stížnosti odmítnout také, jestliže byla podána opožděně nebo
jestliže je zjevně neopodstatněná.
(2) Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti nemusí být
odůvodněno. Předseda senátu je písemně sdělí stěžovateli s
poukazem na důvody odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle § 22.
(3) Vezme-li stěžovatel svou ústavní stížnost zpět, Ústavní
soud řízení o ústavní stížnosti zastaví.
(1) Ústavní stížnost nemá odkladný účinek.
(2) Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit
vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo
uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě,
znamenalo pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při
odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
(1) Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu
veřejné moci než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení
hrozící vážné škody, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z
jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v
zásahu nepokračoval (předběžné opatření).
(2) O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soud bez
ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k
návrhu podle odstavce 1 vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a
vedlejších účastníků.
(3) Rozhodnutí o předběžném opatření pozbývá platnosti
vyhlášením nálezu Ústavního soudu ve věci, jinak uplynutím šesti
měsíců.
Ústavní soud vychází ze skutkových zjištění učiněných v
předchozích řízeních, pokud se nerozhodne jinak.
(1) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v
nálezu, které základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení
ústavního zákona Federálního shromáždění nebo mezinárodní smlouvy,
uvedené v čl. 2 písm. b) ústavního zákona, byly porušeny a jakým
jednáním orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo.
(2) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, Ústavní soud:
a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo
b) jestliže porušení práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu
orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu,
aby v porušování práva nebo svobody pokračoval a přikáže mu,
aby pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
(1) Byla-li ústavní stížnost odmítnuta (§ 59) pro
nepřípustnost nebo zjevnou neopodstatněnost, může senát Ústavního
soudu uložit stěžovateli poplatek až do výše 2000 Kčs.
(2) Soudce zpravodaj může stěžovateli uložit, aby do jednoho
měsíce zaplatil zálohu na poplatek podle odstavce 1, lze-li vážně
pochybovat o opodstatněnosti ústavní stížnosti.
(3) Zaplacená záloha se stěžovateli vrátí, byla-li ústavní
stížnost při předběžném projednání přijata k dalšímu řízení.
(4) Soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítne, jestliže
stěžovatel nezaplatil včas zálohu, která mu byla uložena podle
odstavce 2. Ustanovení § 59 odst. 2 přitom platí obdobně.
Oddíl pátý
Řízení ve věcech politických stran
a politických hnutí
(čl. 7 ústavního zákona)
V řízení podle čl. 7 ústavního zákona se postupuje přiměřeně
podle ustanovení tohoto zákona o řízení o ústavních stížnostech.
(1) Vedlejším účastníkem řízení je státní orgán, který podal
návrh na rozhodnutí, jímž jsou politická strana nebo politické
hnutí dotčeny.
(2) Návrh na zahájení řízení podle čl. 8 odst. 4 ústavního
zákona má odkladný účinek.
Oddíl šestý
Řízení o přezkoumání ústavnosti postupu
referenda před vyhlášením jeho výsledků
(čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o referendu)
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro žádost
o přezkoumání ústavnosti postupu referenda před vyhlášením jeho
výsledků ustanovení o návrhu na zahájení řízení a pro
předsednictvo zákonodárného sboru, které žádost podalo, ustanovení
o navrhovateli.
(2) Lhůty, v nichž může být žádost podána, stanoví zvláštní
zákona. 3)
(3) Dalšími účastníky řízení jsou prezident České a Slovenské
Federativní Republiky a předsednictva zákonodárných sborů
republik.
Státní orgány a orgány, které se zúčastní organizace
referenda a zjišťování jeho výsledků, 4) jsou povinny Ústavnímu
soudu na jeho žádost poskytnout informace a předložit doklady,
týkající se přípravy a provádění referenda.
(1) Předseda Ústavního soudu je oprávněn za přítomnosti
soudce zpravodaje, dalšího soudce určeného plénem Ústavního soudu
a předsedy příslušné ústřední komise pro referendum 4) otevřít
zapečetěnou složku s doklady o hlasování 5) a provést úkony
potřebné k přezkoumání ústavnosti postupu referenda.
(2) O otevření složky a zjištěných skutečnostech se sepíše
zápis, který podepíše předseda Ústavního soudu a ostatní
zúčastněné osoby (odstavec 1), které jsou oprávněny uvést
případné výhrady k obsahu zápisu.
(3) Po provedení potřebných úkonů předseda Ústavního soudu
složku zapečetí.
Zjistí-li Ústavní soud, že porušení ústavnosti, k němuž došlo
po vyhlášení referenda, rozhodujícím způsobem ovlivnilo nebo mohlo
ovlivnit jeho výsledek, vysloví nálezem, že vykonané referendum je
neplatné. V takové případě právní následky rozhodnutí v referendu
(čl. 6 odst. 1 a 2 ústavního zákona o referendu) nenastávají a
referendum se nepovažuje za vykonané ve smyslu čl. 5 odst. 5
ústavního zákona o referendu.
(1) O žádosti podle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o
referendu rozhodne Ústavní soud do 10 dnů od doručení žádosti.
(2) Nález Ústavního soudu podle § 70 se vyhlásí bez
odůvodnění v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního
shromáždění bez zbytečného odkladu.
Oddíl sedmý
Vyslovení neúčinnosti zákonů
a jiných právních předpisů z důvodu
podle § 6 odst. 1 ústavního zákona
č. 23/1991 Sb.
(1) Vznikne-li při projednávání věci před Ústavním soudem
pochybnost o účinnosti zákona nebo jiného právního předpisu anebo
jeho jednotlivého ustanovení pro nesoulad s Listinou základních
práv a svobod 6) a považuje-li Ústavní soud tuto pochybnost za
odůvodněnou, vyzve státní orgán, který takový právní předpis
vydal, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil.
(2) Pokud Ústavní soud zjistí, že zákon nebo jiný právní
předpis anebo jeho jednotlivé ustanovení pozbylo účinnosti z
důvodu uvedeného v odstavci 1, vysloví to v nálezu, kterým
rozhodne v projednávané věci. Tato část nálezu se vyhlásí v úřední
sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
(1) Jestliže osoby uvedené v čl. 8 odst. 1 a 2 ústavního
zákona navrhly, aby Ústavní soud vyslovil, že zákon nebo jiný
právní předpis anebo jeho jednotlivé ustanovení pozbylo účinnosti
z důvodu uvedeného v § 72, postupuje se jako při projednávání
návrhu podle čl. 2, ústavního zákona s tím, že ustanovení § 35,
41, 42 a 44 tohoto zákona se nepoužijí a ostatní ustanovení prvého
oddílu hlavy druhé části druhé tohoto zákona se použijí přiměřeně.
(2) Nález pléna Ústavního soudu podle odstavce 1 se vyhlásí
bez odůvodnění v úřední sbírce určené pro vyhlašování zákonů
Federálního shromáždění.
ČÁST TŘETÍ
Provádění rozhodnutí
mezinárodních orgánů ve věcech
základních práv a svobod
(1) Sdělil-li výbor pro lidská práva 7) České a Slovenské
Federativní Republice na základě stížnosti mu podané svůj názor,
že opatřením, rozhodnutím nebo jiným zásahem některého orgánu
veřejné moci České a Slovenské Federativní Republiky bylo porušeno
právo stěžovatele uvedené v Mezinárodním paktu o občanských a
politických právech, 8) předloží federální vláda toto sdělení
neprodleně Ústavnímu soudu.
(2) Pro účely řízení před Ústavním soudem se sdělení podle
odstavce 1 považuje za ústavní stížnost (čl. 6 a čl. 8 odst. 3
ústavního zákon), která byla přijata k dalšímu řízení.
(3) Ústavní soud vyrozumí stěžovatele a další účastníky o
zahájení řízení.
ČÁST ČTVRTÁ
Ustanovení přechodná a závěrečná
Zasedání pléna Ústavního soudu až do jmenování předsedy a
místopředsedy Ústavního soudu svolává a jeho jednání řídí věkem
nejstaršího soudce.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
1) Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.
2) Článek 8 odst. 3 a 4 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o
Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky.
3) § 34 odst. 1 zákona č. 490/1991 Sb., o způsobu provádění
referenda.
6) § 6 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního
shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
7) Opční protokol Mezinárodnímu paktu o občanských a politických
právech, vyhlášených pod č. 169/1991 Sb.
8) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.