Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
335/1991 Sb.
ZÁKON
ze dne 19. července 1991
o soudech a soudcích
Změna: 264/1992 Sb.,
17/1993 Sb.
Změna: 17/1993 Sb.,
292/1993 Sb.
Změna: 239/1995 Sb.
Změna: 30/2000 Sb.
Změna: 11/2001 Sb.
Změna: 120/2001 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto zákoně:
HLAVA PRVNÍ
Soustava soudů a hlavní zásady jejich
činnosti
(1) Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České
republiky.
(2) Soudy České republiky jsou: Nejvyšší soud České
republiky (dále jen "Nejvyšší soud"), vrchní soudy, krajské soudy a okresní
soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní
soudy.
(3) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost
krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní
soudy.
(4) Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených
zvláštním zákonem vykonávat i soudy jinak označené.
(5) Soudy České republiky jsou účetními
jednotkami.
zrušen
Úkolem soudů je zejména
a) rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných
zájmech fyzických a právnických osob a státu, pokud zákon nestanoví
jinak,
b) rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem
stanovené tresty, popřípadě jiná opatření,
c) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy,
nestanoví-li zákon jinak,
d) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí jiných orgánů, pokud
tak zákon stanoví.
(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce.
Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na
rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce
může rozhodovat jen soudce.
(2) Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni.
Předsedou senátu může být jen soudce.
(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící,
pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.
(1) Rozvrh práce u soudu určí, který senát nebo samosoudce
věc projedná a rozhodne. V rozvrhu práce je třeba rovněž stanovit zastupování
senátů (samosoudců) a který senát (samosoudce) věc projedná a rozhodne,
nemůže-li rozvrhem práce stanovený senát (samosoudce) věc projednat a
rozhodnout z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti soudce nebo vyloučení soudce anebo
z jiných důvodů stanovených zákonem.
(2) Rozvrh práce vydává předseda soudu na období
kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může rozvrh práce změnit, jen
jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu.
(3) Nemůže-li věc projednat a rozhodnout žádný senát
(samosoudce) určený rozvrhem práce podle odstavce 1, přidělí předseda soudu věc
jinému senátu (samosoudci). Stejně postupuje, nemůže-li soudce z důvodu náhlé
překážky provést jednotlivé úkony v řízení.
(4) Každý má právo nahlížet do vydaného rozvrhu práce a
učinit si z něj výpisy nebo opisy.
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni
jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů
a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
(2) Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy
do jejich činnosti.
(3) Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným
zajištěním.
(1) Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi
na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních
osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.
(2) Anonymní podání se nevyřizují.
(3) Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich
vyřizování stanoví zvláštní zákony.
(1) Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má
právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem,
pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a
nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich
pravomoci.
(2) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
(3) Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku.
Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí
stát.
(1) Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může
být stanovena jen zákonem.
(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy
veřejně.
(3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu
soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo
zvukové přenosy.
Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, není dovoleno
vstupovat se zbraní;1) tento zákaz se nevztahuje na
příslušníky ozbrojených sborů ve službě.
HLAVA DRUHÁ
Organizace a činnost soudů
Okresní soudy
(1) Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy
nebo místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.
(2) Okresní soud rozhoduje v senátech nebo
samosoudcem.
(3) Senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou
přísedících.
Okresní soudy rozhodují jako soudy prvního stupně, pokud
zákony o řízení před soudy nestanoví jinak.
Předseda a místopředseda okresního soudu v souladu s
rozvrhem práce vykonávají soudnictví náležející okresnímu soudu jako předsedové
senátů nebo jako samosoudci. Předseda okresního soudu
na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává
prostřednictvím krajského soudu podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu
soudu.
Krajské soudy
(1) Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu,
dalších soudců a přísedících.
(2) Krajský soud rozhoduje v senátech; samosoudci rozhodují
v případech stanovených zákony o řízení před soudy.
(3) Senáty krajského soudu se skládají
a) ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako
soudy prvního stupně v trestních věcech,
b) z předsedy a dvou soudců v ostatních
případech.
(1) Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve
věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. Zákony o řízení
před soudy stanoví, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního
stupně.
(2) Další případy rozhodování krajských soudů upravují
zákony o řízení před soudy.
Předseda a místopředsedové krajského soudu vykonávají v
souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející krajskému soudu jako předsedové
senátů nebo soudci. Předseda krajského soudu na základě pravomocných rozhodnutí
soudů dává podněty ke sjednocování
rozhodování Nejvyššímu soudu.
Vrchní soudy
(1) Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy
nebo místopředsedů soudu a dalších soudců.
(2) Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy
senátu a dvou soudců.
Vrchní soudy
a) rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve
kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy,
b) přezkoumávají zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v
případech stanovených zákonem,
c) rozhodují v dalších zákonem určených
případech.
zrušen
zrušen
Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají v
souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vrchnímu soudu jako předsedové
senátů nebo soudci. Předseda vrchního soudu na základě pravomocných rozhodnutí
soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu. Je-li o to
požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před
zaujetím stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů (dále jen
"stanoviska") Nejvyšším soudem nebo jeho kolegii.
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy
soudu a dalších soudců.
(1) Nejvyšší soud rozhoduje v senátech nebo ve velkých
senátech kolegií. Ve velkých senátech kolegií rozhoduje, jen jestliže jim byla
věc postoupena podle § 27a.
(2) Senáty Nejvyššího soudu se skládají z předsedy senátu
a dvou soudců.
(3) Velké senáty kolegií se skládají z devíti soudců
příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Tvoří-li však kolegium Nejvyššího soudu
více než 27 soudců, skládá se velký senát tohoto kolegia z jedné třetiny všech
soudců kolegia; nepředstavuje-li jedna třetina všech soudců kolegia celé liché
číslo, skládá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému
lichému číslu vyššímu než devět, které bezprostředně následuje po tomto podílu.
Jeden z členů velkého senátu je jeho předsedou. V každém kolegiu se vytváří jen
jeden velký senát.
(4) Složení senátů a velkých senátů kolegií se stanoví v
rozvrhu práce. Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.
(1) Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování
k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v
rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu kolegia.
Při postoupení věci svůj odlišný právní názor náležitě zdůvodní.
(2) Jde-li o právní názor o procesním právu, ustanovení
odstavce 1 neplatí, ledaže senát Nejvyššího soudu jednomyslně dospěl k závěru,
že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam.
(1) Nejvyšší soud zajišťuje zákonnost rozhodování soudů
tím, že
a) rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v
případech stanovených zákony o řízení před soudy,
b) rozhoduje v jiných zákonem určených
případech.
(2) Nejvyšší soud dále rozhoduje o uznání a vykonatelnosti
rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon
nebo mezinárodní smlouva. Rozhoduje též v dalších zákonem určených
případech.
(3) Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v
zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska.
(1) Jestliže některá právní otázka vyžaduje sjednocení
výkladu, může předseda Nejvyššího soudu navrhnout kolegiu nebo plénu zaujetí
stanoviska [§ 28 odst. 1 písm. b)].
(2) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat
vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů jiných správních úřadů a
jiných orgánů a právnických osob.
(3) Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího
soudu.
(1) Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti
trestní, občanskoprávní a obchodní kolegia. V čele kolegií jsou předsedové
kolegií. Předseda Nejvyššího soudu může se souhlasem pléna sloučit některá
kolegia, je-li to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné.
(2) Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií.
Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhují kolegiím zaujetí stanoviska k
výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(3) Před zaujetím stanoviska si kolegium může vyžádat
vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů správních úřadů a jiných
orgánů a právnických osob.
(1) Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy,
místopředsedy a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Platně se může usnášet za
přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů.
(2) Zasedání pléna Nejvyššího soudu jsou neveřejná.
Zasedání pléna se mohou zúčastnit předsedové vrchních soudů. Na zasedání pléna
je možno přizvat i další osoby.
(3) Plénum Nejvyššího soudu zejména
a) usnáší se na jednacím řádu Nejvyššího
soudu,
b) zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních
předpisů v otázkách týkajících se více kolegií nebo sporných mezi
kolegii,
c) projednává zprávy o účinnosti zákonů a jiných
právních předpisů a na jejich podkladě dává podněty k nové právní
úpravě.
(1) Předseda Nejvyššího soudu vykonává v souladu s
rozvrhem práce soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo
soudce. Při respektování soudcovské nezávislosti dbá o důstojnost řízení, jiné
činnosti soudců Nejvyššího soudu a o dodržování zásad soudcovské etiky. Na
základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí
stanovisek k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(2) Předseda Nejvyššího soudu svolává plénum tohoto soudu,
určuje program jeho jednání a řídí je.
(3) zrušen
(4) Místopředseda Nejvyššího soudu zastupuje předsedu
způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonává
soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo
soudce.
Sídla a obvody soudů
(1) Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.
(2) Obvod vrchního soudu se sídlem v Praze se shoduje s
obvody krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem,
Hradci Králové a Městského soudu v Praze. Obvod vrchního soudu se sídlem v
Olomouci se shoduje s obvody krajských soudů v Brně a Ostravě.
(3) Sídla a obvody okresních a krajských soudů určí
zvláštní zákon.
(4) Zvláštním zákonem může být
a) zřízen okresní nebo krajský soud pro vyřizování věcí
určitého druhu z obvodu jednoho nebo několika okresních nebo krajských soudů a
určen jejich název,
b) určeno, že věci určitého druhu z obvodu několika
soudů bude vyřizovat jeden okresní soud.
(5) Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále jen
"Ministerstvo spravedlnosti") může právním předpisem zřídit
v obvodu okresního nebo krajského soudu jeho
pobočku.
HLAVA TŘETÍ
Ustanovování soudců a přísedících
Oddíl první
Obecná ustanovení
Předpoklady pro funkci soudce a
přísedícího
(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan
České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho
zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně
zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za
soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
(2) Soudce mimo splnění podmínek uvedených v předchozím
odstavci musí mít úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční
zkoušku.
(3) Zvláštní zákon může stanovit další podmínky a postup
při přezkoumávání předpokladů a morálních vlastností, potřebných pro funkci
soudce.
(4) zrušen
(5) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná
soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní
zkouška, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné
hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před
účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška
podle tohoto zákona. Ministr spravedlnosti může uznat advokátní
zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za
odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona.
Funkční období soudce a přísedícího
(1) Soudci jsou jmenováni bez časového omezení.
(2) Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let.
(3) Způsobilost vykonávat funkci soudce nebo přísedícího
začíná dnem složení slibu po ustanovení.
zrušen
Slib
(1) Po svém ustanovení skládají soudci a přísedící tento
slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu je
vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s nimi budu
rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.". Odmítnutí složení slibu má za
následek ztrátu funkce.
(2) Složení slibu se neopakuje, jestliže byl přísedící
zvolen znovu.
(3) Slib skládají
a) zrušeno
b) soudci ostatních soudů do rukou ministra
spravedlnosti,
c) přísedící okresních a krajských soudů do rukou
předsedy toho soudu, k němuž byli zvoleni.
Oddíl druhý
Ustanovení soudců a přísedících
(1) Soudce jmenuje prezident republiky.
(2) Volbu přísedících soudů upraví zvláštní
zákon.
Jmenování soudních funkcionářů
(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje ze
soudců prezident republiky.
(2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu a
předsedy senátů vrchních soudů jmenují předsedové příslušného soudu ze soudců
tohoto soudu.
(3) Předsedy a místopředsedy vrchních a krajských soudů,
jakož i předsedy a místopředsedy okresních soudů jmenuje ministr spravedlnosti
ze soudců jmenovaných pro soudy České republiky.
(4) Předsedy senátů krajských a okresních soudů jmenuje
předseda příslušného krajského soudu ze soudců krajského soudu a okresních
soudů.
Přidělování soudců k výkonu funkce k určitému soudu a
přeložení soudce
(1) Soudce přiděluje k výkonu funkce k určitému soudu
ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu (§ 34 odst. 1). Dodatečné odvolání tohoto souhlasu
má za následek ztrátu funkce, nelze-li soudce přidělit s jeho souhlasem k
jinému soudu.
(2) Ministr spravedlnosti může přeložit soudce na jiný soud
téhož stupně nebo na vyšší soud jen s jeho souhlasem.
(3) Na soud nižšího stupně může ministr spravedlnosti
přeložit soudce jen na jeho žádost.
(4) Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit postupem
podle odstavců 2 a 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření předsedy soudu, k
němuž je soudce přidělen k výkonu funkce, přeložit soudce i bez jeho souhlasu
nebo žádosti na jiný soud, dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo
změně obvodů soudů.
(5) Podle odstavce 4 lze soudce soudu dotčeného zákonnou
změnou podle odstavce 4 přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu
soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu,
k němuž je soudce k výkonu funkce přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4
lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto
rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.
(6) Základní plat náležející soudci podle zvláštního
zákona,2) který byl přeložen k výkonu funkce k jinému
soudu podle odstavce 4, mu zůstává zachován.
(7) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů3) opravný
prostředek k Nejvyššímu soudu.
(8) Bez souhlasu nebo bez žádosti může být soudce přeložen
na jiný soud téhož stupně nebo na nižší soud též pravomocným rozhodnutím
kárného soudu.
(9) Přidělit nebo přeložit soudce k výkonu funkce k
Nejvyššímu soudu může ministr spravedlnosti jen se souhlasem předsedy tohoto
soudu. Souhlas předsedy Nejvyššího soudu se vyžaduje též k přeložení soudce
tohoto soudu k nižšímu soudu (odstavec 3).
Dočasné přidělení soudce
(1) Pro řádný chod soudnictví je možno soudce dočasně
přidělit
a) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího
stupně,
b) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu v
obvodu krajského soudu, jde-li o soudce krajského soudu,
c) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního
soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce okresního
soudu.
Dočasně lze přidělit soudce k jinému soudu pouze s jeho
souhlasem. (2) Se souhlasem soudce je možno soudce dočasně
přidělit
a) k využití zkušeností k Ministerstvu
spravedlnosti,
b) soudce okresního nebo krajského soudu k výkonu
soudcovské činnosti k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo
k jinému krajskému soudu,
c) soudce vrchního soudu k výkonu soudcovské činnosti
k jinému vrchnímu soudu.
(3) Doba dočasného přidělení soudce nesmí přesahovat jeden
rok v období tří roků s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a).
(1) O dočasném přidělení rozhoduje
a) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení
soudců k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Nejvyššímu
soudu,
b) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení k
okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému anebo k
vrchnímu soudu,
c) zrušeno
d) zrušeno
e) zrušeno
f) předseda krajského soudu v ostatních
případech.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a),
s výjimkou přidělení k Ministerstvu spravedlnosti, je třeba k
přidělení soudce souhlasu vedoucího orgánu, k němuž má být soudce dočasně
přidělen.
zrušen
HLAVA ČTVRTÁ
Zánik funkce soudce a funkce přísedícího
Odvolání z funkce soudce
(1) Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z
funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své
soudcovské povinnosti.
(2) Návrh na odvolání z funkce soudců podává ministr
spravedlnosti.
(3) zrušen
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o odvolání,
jejich funkce zaniká.
Vzdání se funkce soudce
Soudce se může vzdát své funkce uvedené v
§ 38. Funkce soudce zaniká uplynutím tří
kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení o vzdání se
funkce doručeno orgánu, který soudce jmenoval.
Zproštění funkce soudce
(1) Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v
§ 38 zproštěn, jestliže
a) pravomocným rozhodnutím kárného soudu bylo zjištěno, že
jeho zdravotní stav mu trvale nedovoluje řádně vykonávat soudcovské
povinnosti,
b) dosáhl věku 65 let.
(2) zrušen
(3) O zproštění funkce soudce rozhoduje ministr
spravedlnosti; o zproštění funkce přísedícího rozhoduje orgán, který
přísedícího do funkce zvolil (§
38).
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění,
jejich funkce zaniká.
Zánik funkce soudce ze zákona
Soudce pozbývá své funkce dnem právní moci rozsudku, kterým
byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo dnem právní moci
rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům
nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům
omezena.
Pozbude-li soudce nebo přísedící státní občanství České
republiky, má to za následek ztrátu funkce.
Dočasné zproštění výkonu funkce soudce
(1) Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede
kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce
podle § 46 odst. 1 písm. a), může být až do
zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí
o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn.
(2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje
ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, činí tak po dohodě s
předsedou tohoto soudu.
Zproštění, uvolnění a odvolání soudních
funkcionářů
(1) Soudce bude na svou žádost zproštěn funkce uvedené v
§ 39. O zproštění rozhoduje orgán, který
soudce do této funkce jmenoval.
(2) Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a
místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu tím, kdo jej do této
funkce jmenoval.
(3) Předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným
rozhodnutím kárného soudu.
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění,
uvolnění nebo odvolání z funkce, do které byl jmenován, jeho funkce
zaniká.
(5) Zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce uvedené v
§ 39 nemá za následek ztrátu funkce soudce
(§ 38).
(1) Jestliže byl soudce zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), náleží mu po dobu tří
měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu, popřípadě ve
výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém
pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní nebo invalidní
důchod. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci
přiznán.
(2) Jestliže byl soudce zproštěn nebo uvolněn z funkce uvedené
v § 39 nebo jestliže byl podle tohoto
ustanovení jmenován do nižší funkce, náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání
rozdílu mezi výší dosavadního funkčního platu a nového platu. Vyrovnání mu
nenáleží, jestliže byl z funkce uvolněn proto, že byl pravomocně kárně
postižen.
HLAVA PÁTÁ
Postavení soudců a přísedících
(1) Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.
(2) Na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se
vztahují, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení
zákoníku práce. Pracovní vztah
vzniká dnem, který je stanoven k nástupu do funkce a zaniká dnem zániku funkce
soudce podle tohoto zákona.
(3) Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí
prezidenta republiky, člena Parlamentu České republiky a s jakoukoli funkcí ve
veřejné správě.
(4) Soudce nesmí dále zastávat žádnou jinou placenou funkci
ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a
činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké za
předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo
neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. Toto ustanovení se
nevztahuje na přísedícího.
(5) Pedagogickou činností podle odstavce 4 se rozumí
přednášková nebo jiná vzdělávací činnost vykonávaná pro Ministerstvo
spravedlnosti, soudy a státní zastupitelství, nebo z jejich pověření, a obdobná
činnost vykonávaná na vysokých školách nebo v rámci soustavy základních a
středních škol.
(6) Platové poměry soudců upraví zvláštní zákon.
zrušen
Základní povinnosti soudců
(1) Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti,
zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě
dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé
rozhodování soudů.
(2) Soudci nejsou oprávněni ke stávce ani k jinému
znemožňování činnosti soudnictví.
(3) Soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po
zániku soudcovské funkce, o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední
činnosti, pokud nebyli této povinnosti zproštěni ze zákona nebo osobou k tomu
povolanou; k zproštění z vážných důvodů je oprávněn předseda soudu, a jde-li o
předsedu soudu, předseda jeho bezprostředně vyššího soudu, jde-li o předsedu
Nejvyššího soudu, předseda vlády České republiky.
Podmínky trestního stíhání
(1) Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v
souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat
nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil.
(2) Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci nebo
přísedícímu, vyrozumí o tom předsedu příslušného soudu, a jde-li o soudce, též
ústřední orgán, který vykonává správu příslušného soudu.
Kárná odpovědnost soudců
Kárnou odpovědnost soudců upravuje zvláštní zákon.
Odpovědnost za škodu způsobenou výkonem soudcovské
funkce
Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem soudu odpovídá stát. Zvláštní zákon stanoví, kdy a v jaké míře
může stát vymáhat tuto škodu na soudci.
Zvláštní zákon upraví působnost profesních zájmových
organizací soudců v otázkách upravených tímto zákonem.
Některá ustanovení o postavení
přísedících
Povolávání k soudnímu jednání
(1) Přísedící se povolávají k výkonu funkce přísedícího na
dobu zpravidla nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je
přípustné.
(2) zrušen
Náhrady za vykonávání funkce
přísedícího
(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za
dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené
s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je
povinen poskytovat stát.
(2) Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje
ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených
s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví Ministerstvo spravedlnosti
vyhláškou.
(3) Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou
vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí.
Způsob náhrad stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(4) Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích
odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto
paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí
Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
HLAVA ŠESTÁ
Justiční čekatelé
Přípravná služba justičních čekatelů
Účelem přípravné služby je odborně připravit justiční
čekatele pro výkon funkce soudce. Přípravná služba justičních
čekatelů trvá tři roky. Ministr spravedlnosti může na žádost
justičního čekatele zčásti započítat do přípravné služby dobu právnické
činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru, jestliže čekatel získal za
jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce soudce. Zkrácení čekatelské
praxe nemůže přesahovat dva roky.
(1) Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat
jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst. 1, 2 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a
odborné justiční zkoušky.
(2) Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem
soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí
Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(3) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení
přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při
výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti
je může předseda krajského soudu z vážných důvodů.
(4) zrušen
(5) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do
rukou předsedy příslušného krajského soudu tento slib: "Slibuji na
svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na
výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.".
(6) Platové poměry justičních čekatelů upraví zvláštní
zákon.
Odborná justiční zkouška
Po skončení přípravné služby jsou justiční čekatelé povinni
podrobit se odborné justiční zkoušce, jejímž účelem je zjistit, zda má justiční
čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně připraven na to, aby mohl zastávat
funkci soudce.
HLAVA SEDMÁ
Ustanovení přechodná a závěrečná
Opatření k začlenění hospodářské arbitráže do
soudnictví
(1) Státní arbitři, kteří byli ke dni účinnosti tohoto
zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem
nabytí účinnosti tohoto ustanovení soudci podle tohoto zákona, jestliže mají
úplné vysokoškolské právnické vzdělání, byli ke dni účinnosti tohoto zákona
ustanoveni státními arbitry podle dřívějších předpisů, dosáhli předepsaného
věku a souhlasí s ustanovením do funkce soudce (§
34 odst. 1).
(2) Podmínkou výkonu funkce soudce je složení slibu podle
tohoto zákona (§ 35 odst. 3,
§ 37 odst. 1). Slib lze složit
písemně.
(3) Soudci podle odstavce 1 se přidělují k výkonu funkce:
a) ke krajským soudům v sídlech krajských státních
arbitráží, u nichž byli státními arbitry,
b) k nejvyššímu soudu příslušné republiky, pokud byli
státními arbitry u Státní arbitráže České republiky a u Státní arbitráže
Slovenské republiky,
c) k Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní
Republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České a Slovenské
Federativní Republiky.
(4) Z vážných důvodů může ministr spravedlnosti příslušné
republiky rozhodnout o jiném přidělení než v odstavci 3 písm. a) a b). Týká-li
se změna přidělení nejvyššího soudu republiky, rozhodne ministr spravedlnosti
příslušné republiky po dohodě s předsedou tohoto soudu. O jiném přidělení
soudce, který byl státním arbitrem u Státní arbitráže České a Slovenské
Federativní Republiky, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské
Federativní Republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky.
Ustanovení § 40 odst. 1 se použije
přiměřeně.
(1) Arbitrážní čekatelé, kteří byli ke dni účinnosti tohoto
zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské
praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele.
(2) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto
zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky soudů ve funkcích odpovídajících
jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.
(3) O přidělení arbitrážních čekatelů a ostatních pracovníků
hospodářské arbitráže k jednotlivým soudům se použijí přiměřeně ustanovení
§ 64 odst. 3 a 4.
Majetek a závazky Státní arbitráže České a Slovenské
Federativní Republiky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Nejvyšší soud
České a Slovenské Federativní Republiky, majetek a závazky Státní arbitráže
České republiky na Ministerstvo spravedlnosti České republiky a majetek a
závazky Státní arbitráže Slovenské republiky na Ministerstvo spravedlnosti
Slovenské republiky.
Zvláštní ustanovení o odvolání a přeložení
soudce
(1) Návrh na odvolání soudce (§
44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 také proto, že v době od
25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl
jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a
nestranného rozhodování soudů.
(2) Soudce lze též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním
zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolání soudce.
(1) Návrh na odvolání soudce (§
44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 též proto, že je pro
výkon funkce soudce odborně nezpůsobilý.
(2) Není-li soudce soudu vyššího stupně dostatečně odborně
způsobilý pro zastávání funkce, lze jej ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti
tohoto zákona přeložit na soud nižšího stupně (§
40).
Úprava poměru soudců ustanovených podle
dosavadních předpisů
(1) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů
po 1. lednu 1990 se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené
podle tohoto zákona.
(2) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů
před 1. lednem 1990 musí být ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto
zákona ustanoveni do funkce podle tohoto zákona, jinak jejich funkce zaniká.
Ustanovení § 51 odst. 1 se použije
přiměřeně.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí rovněž pro státní arbitry
(§ 64) ustanovené před 1. lednem
1990.
(4) Soudcům ustanoveným do funkce podle dosavadních předpisů
před 1. lednem 1990 neskončí funkční období před uplynutím dvanácti měsíců ode
dne účinnosti tohoto zákona.
(5) Ustanovení § 40 odst.
1 se nepoužije.
(1) Soudci z lidu zvolení do funkce podle dosavadních
předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto
zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni.
(2) Pokud jiné předpisy mluví o soudcích z lidu, rozumějí se
tím přísedící podle tohoto zákona.
Jmenování soudců v přechodném období
Splňuje-li podmínky uvedené v §
34 odst. 1, může být v době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona
jmenován soudcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a
který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou
činností v oboru práva a úspěšným složením justiční zkoušky prokázal
způsobilost k výkonu soudcovské funkce.
Zkrácení přípravné služby justičních
čekatelů
V době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona může
ministr spravedlnosti na žádost justičního čekatele zkrátit dobu trvání
přípravné služby (§ 61), nikoli však na dobu
kratší dvou let, jestliže justiční čekatel vynikajícími výsledky práce
prokazuje odbornou způsobilost pro výkon soudcovské funkce.
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o
volbách soudců;
2. článek 5
zákona č. 29/1968 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s
úpravou postavení Národního výboru hlavního města Slovenska
Bratislavy;
3. zákon č. 156/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon č. 36/1964 Sb.;
4. čl. I
zákona č. 29/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o organizaci
soudů a o volbách soudců, zákon o prokuratuře, trestní řád a notářský
řád;
5. článek
I a II zákona č. 196/1988
Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.
36/1964 Sb., o organizaci soudů a
o volbách soudců, a zákon č. 60/1965
Sb., o prokuratuře;
6. vyhláška ministra spravedlnosti České republiky č.
74/1974 Sb., jíž se určuje pro
vyřizování sporů z mezinárodní přepravy zboží na území hlavního města Prahy
Obvodní soud pro Prahu 2.
1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1991 s výjimkou
ustanovení § 64 až 66, která nabývají
účinnosti dnem 1. ledna 1992.
2. Ustanovení § 33 odst.
1 bude provedeno nejpozději do 31. prosince 1992.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
1) § 2 odst. 1
zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu.
2) Zákon č. 236/1995
Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce
představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.