Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
91/1991 Sb.
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 27. února 1991
o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto ústavním zákoně:
(1) Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky
(dále jen "Ústavní soud") je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
(2) Soudci Ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí
a jsou vázáni jedině Ústavou České a Slovenské Federativní
Republiky a ostatními ústavními zákony Federálního shromáždění.
(3) Sídlem Ústavního soudu je Brno.
Ústavní soud rozhoduje:
a) o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření
předsednictva Federálního shromáždění s ústavními zákony
Federálního shromáždění;
b) o souladu zákonů Federálního shromáždění, ústavních a jiných
zákonů České národní rady a Slovenské národní rady
s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních
svobodách, Českou a Slovenskou Federativní Republikou
ratifikovanými a vyhlášenými;
c) o souladu ústavních zákonů a jiných zákonů České národní rady
a Slovenské národní rady a zákonných opatření předsednictva
České národní rady a Slovenské národní rady s ústavními zákony
Federálního shromáždění;
d) o souladu nařízení vlády České a Slovenské Federativní
Republiky a právních předpisů federálních ministerstev
a ostatních federálních orgánů státní správy s ústavními
a jinými zákony Federálního shromáždění;
e) o souladu nařízení vlád České republiky a Slovenské republiky
a právních předpisů ministerstev a ostatních orgánů státní
správy České republiky a Slovenské republiky s ústavními
a jinými zákony Federálního shromáždění.
(1) Jestliže Ústavní soud svým nálezem vysloví, že je
nesoulad mezi právními předpisy uvedenými v čl. 2, pozbývají
dotčené předpisy, jejich části, popřípadě některá jejich
ustanovení účinnosti; orgány, které tyto předpisy vydaly, jsou
povinny je do šesti měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního soudu
uvést do souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami,
popřípadě zákony Federálního shromáždění. Neučiní-li tak,
pozbývají takové předpisy, jejich části nebo ustanovení platnosti
po šesti měsících od vyhlášení nálezu; to neplatí pro ústavní
zákony České národní rady a Slovenské národní rady.
(2) Ve věcech souladu ústavních zákonů České národní rady
a Slovenské národní rady s ústavními zákony Federálního
shromáždění si Ústavní soud před vydáním svého nálezu vyžádá
stanovisko ústavního soudu příslušné republiky.
(3) Nález Ústavního soudu se vyhlásí v úřední sbírce určené
k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
Ústavní soud rozhoduje kompetenční spory
a) mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky;
b) mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky a orgány
jedné nebo obou republik;
c) mezi orgány České republiky a orgány Slovenské republiky.
(1) Ústavní soud podává výklad ústavních zákonů Federálního
shromáždění, je-li věc sporná. Podmínky stanoví zákon Federálního
shromáždění.
(2) Ústavní soud nezaujímá stanoviska k otázkám souladu
návrhů zákonů a jiných právních předpisů s ústavními zákony
Federálního shromáždění.
Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti
opatřením, pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánů
veřejné moci, jestliže stěžovatel tvrdí, že jimi byly porušeny
jeho základní práva a svobody, zaručené ústavním zákonem
Federálního shromáždění nebo mezinárodními smlouvami uvedenými
v čl. 2 písm. b). Podmínky stanoví zákon Federálního shromáždění.
Ústavní soud rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění
politické strany nebo politického hnutí, jejichž činnost se
neomezuje na území jen jedné republiky, nebo jiná rozhodnutí
týkající se jejich činnosti jsou ve shodě s ústavními a jinými
zákony Federálního shromáždění. Podmínky stanoví zákon Federálního
shromáždění.
(1) Ústavní soud zahajuje řízení podle čl. 2, 4 a 5, podá-li
návrh
a) prezident České a Slovenské Federativní Republiky,
b) Federální shromáždění,
c) vláda České a Slovenské Federativní Republiky nebo jiný
ústřední orgán České a Slovenské Federativní Republiky,
d) Česká národní rada,
e) Slovenská národní rada,
f) vláda České republiky nebo jiný ústřední orgán České
republiky,
g) vláda Slovenské republiky nebo jiný ústřední orgán Slovenské
republiky,
h) soud v souvislosti se svou rozhodovací činností,
i) generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky
nebo generální prokurátor České republiky nebo generální
prokurátor Slovenské republiky.
(2) V případech uvedených v čl. 2 zahajuje Ústavní soud
řízení též na základě návrhu jedné pětiny poslanců Federálního
shromáždění nebo jedné pětiny poslanců České národní rady nebo
jedné pětiny poslanců Slovenské národní rady.
(3) V případech uvedených v čl. 6 zahajuje Ústavní soud
řízení na základě ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby
za podmínek stanovených zákonem Federálního shromáždění.
(4) V případech uvedených v čl. 7 zahajuje Ústavní soud
řízení na návrh toho, kdo je oprávněn jednat za politickou stranu
nebo politické hnutí, které jsou rozhodnutím dotčeny.
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustný opravný
prostředek.
(1) Ústavní soud se skládá z 12 soudců.
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident České
a Slovenské Federativní Republiky z osob navržených Federálním
shromážděním, Českou národní radou a Slovenskou národní radou.
Každý ze zákonodárných sborů předkládá seznam osmi kandidátů
s tím, že Federální shromáždění předkládá návrh čtyř kandidátů,
kteří jsou občany České republiky, a čtyř kandidátů, kteří jsou
občany Slovenské republiky. Soudci Ústavního soudu jsou jmenováni
na dobu sedmi let.
(3) Za soudce Ústavního soudu může být navržen a jmenován
bezúhonný občan, který je volitelný do Federálního shromáždění,
dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je
nejméně 10 let činný v právnickém povolání.
(4) Šest soudců Ústavního soudu je jmenováno z občanů České
republiky a šest z občanů Slovenské republiky.
(1) Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu jmenuje
prezident České a Slovenské Federativní Republiky ze soudců
Ústavního soudu.
(2) Jestliže předsedou Ústavního soudu je jmenován občan
České republiky, bude místopředsedou jmenován občan Slovenské
republiky, nebo naopak.
Uvolní-li se místo soudce Ústavního soudu, jmenuje prezident
České a Slovenské Federativní Republiky jeho nástupce z občanů
příslušné republiky; ustanovení čl. 10 a 11 platí obdobně.
(1) Soudci Ústavního soudu skládají do rukou prezidenta České
a Slovenské Federativní Republiky tento slib :
"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit
neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se
Ústavou České a Slovenské Federativní Republiky a ústavními zákony
Federálního shromáždění a rozhodovat podle svého nejlepšího
přesvědčení, nezávisle a nestranně.".
(2) Složením slibu se soudce ústavního soudu ujímá své
funkce.
(1) Ústavní soud rozhoduje v plénu nebo v čtyřčlenných
senátech.
(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje ve věcech podle čl. 2,
4 a 7 a dále:
a) o úpravě svých vnitřních poměrů;
b) o ustanovení senátů a pravidlech rozdělení agendy mezi ně;
c) o věcech, o nichž senát pro rovnost hlasů nerozhodl;
d) o souhlasu podle čl. 15 odst. 1 a 2;
e) o návrhu podle čl. 17.
(3) V jiných věcech rozhoduje Ústavní soud v senátech.
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat ani ho vzít
do vazby bez souhlasu Ústavního soudu. Odepře-li Ústavní soud
souhlas, je stíhání navždy vyloučeno.
(2) Byl-li soudce Ústavního soudu přistižen a zadržen při
trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit
Ústavnímu soudu. Nedá-li Ústavní soud k zadržení souhlas, musí být
soudce ihned propuštěn.
(3) Soudce Ústavního soudu nelze stíhat pro přestupek nebo
obdobné protiprávní jednání.
(4) Kárnou odpovědnost soudců Ústavního soudu upraví zákon
Federálního shromáždění.
(5) Soudce Ústavního soudu může odepřít svědectví o věcech,
o kterých se dozvěděl při výkonu své funkce, a to i když přestal
být soudcem.
(1) Funkce soudce Ústavního soudu je neslučitelná s funkcí
poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské
národní rady, s členstvím ve vládě České a Slovenské Federativní
Republiky, ve vládě České republiky, ve vládě Slovenské republiky,
jakož i s funkcí v politické straně nebo hnutí.
(2) Soudci Ústavního soudu vykonávají svou funkci jako své
povolání. Výkon této funkce není slučitelný s jinou výdělečnou
nebo hospodářskou činností, kromě činnosti vědecké, pedagogické,
literární a umělecké.
(3) Dnem, kdy se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce,
zaniká jeho poslanecký mandát, členství ve vládě a funkce
v politické straně či politickém hnutí.
(4) Peněžní a ostatní požitky soudců Ústavního soudu stanoví
zákon Federálního shromáždění.
Soudce Ústavního soudu se může své funkce vzdát. Prezident
České a Slovenské Federativní Republiky může soudce odvolat na
základě pravomocného odsuzujícího rozsudku pro úmyslný trestný
čin. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může se
souhlasem Federálního shromáždění odvolat soudce i v případě, že
to navrhne Ústavní soud vzhledem k výsledkům kárného řízení, které
bylo proti soudci vedeno, nebo proto, že soudce se více než jeden
rok nezúčastňuje jednání Ústavního soudu.
(1) Organizaci Ústavního soudu a řízení před ním upraví zákon
Federálního shromáždění.
(2) Návrh zákona o organizaci Ústavního soudu a řízení před
ním může podat též Ústavní soud.
Náklady na činnost Ústavního soudu, včetně Kanceláře
Ústavního soudu, se hradí ze státního rozpočtu federace.
Ústavní zákony České národní rady a Slovenské národní rady
mohou upravit ústavní soudnictví České republiky a Slovenské
republiky.
Zrušují se čl. 36 odst. 1 písm. g) a hlava šestá (čl. 86 až
101) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1991.
(2) Ustanovení čl. 2 písm. c), pokud jde o rozhodování
o souladu nových ústav České republiky a Slovenské republiky
s ústavními zákony Federálního shromáždění, nabude účinnosti dnem,
kdy nabude účinnosti nová Ústava České a Slovenské Federativní
Republiky.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.