Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
82/1968 Sb.
ZÁKON
ze dne 25. června 1968
o soudní rehabilitaci
Změna: 58/1969 Sb.
Změna: 70/1970 Sb.
Odčinění křivd, k nimž v minulosti došlo porušováním
zákonnosti na úseku trestního soudnictví, je základním
předpokladem pro obnovení obecné a plné důvěry v socialistickou
zákonnost a spravedlnost. Zejména je třeba, aby se urychleně
dostalo plné rehabilitace občanům, kteří byli odsouzeni
a potrestáni jako škůdci socialismu, ač se na zájmech
socialistické společnosti trestnou činností neprovinili.
Nelze však odstraňovat akty revoluční zákonnosti, oslabovat
či dokonce popírat socialistický právní řád. Rehabilitace nemůže
se týkat nepřátel socialistické výstavby, kteří trestnými činy
proti republice nebo jinou trestnou činností porušili platné
zákony a byli podle nich právem potrestáni.
Aby byl pro urychlenou rehabilitaci na podkladě těchto zásad
dán vyhovující právní podklad, usneslo se Národní shromáždění
Československé socialistické republiky na tomto zákoně:
ODDÍL PRVNÍ
Účel zákona
Účelem zákona je umožnit rychlé přezkoumání případů osob
protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku
trestního řízení, odstranit přímo ze zákona některé nepřiměřené
tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným
osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění
a vyvodit ze zjištěných nezákonností důsledky proti osobám, které
se na nich podílely.
ODDÍL DRUHÝ
Přezkumné řízení
Rozsah přezkoumávaných věcí
Podle tohoto oddílu se přezkoumávají odsuzující rozsudky
v trestních věcech, v nichž v původním řízení o trestných činech
podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, popřípadě
o obdobných trestných činech podle zákonů dříve platných,
rozhodoval v prvním stupni
a) Nejvyšší soud,
b) bývalý státní soud zřízený zákonem č. 232/1948 Sb.,
c) krajský soud nebo vyšší vojenský soud podle § 13 odst. 1
a § 20 trestního řádu (zákon č. 87/1950 Sb. ve znění zákona č.
67/1952 Sb.) v době od 1. 1. 1953 do 31. 12. 1956.
Soudy činné v přezkumném řízení
(1) Přezkumné řízení konají v prvním stupni zvláštní senáty
krajských a vyšších vojenských soudů, ve druhém stupni zvláštní
senáty Nejvyššího soudu.
(2) Rozsudky ve věcech krajského soudu přezkoumává zvláštní
senát krajského soudu, rozsudky ve věcech vyššího vojenského soudu
zvláštní senát vyššího vojenského soudu, který rozhodoval v prvním
stupni. Neexistuje-li už tento soud, rozhoduje zvláštní senát
zřízený u toho krajského, popřípadě vyššího vojenského soudu,
v jehož obvodě měl zaniknuvší soud své sídlo.
(3) Rozsudky ve věcech bývalého státního soudu a rozsudky
Nejvyššího soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává zvláštní
senát krajského soudu, a šlo-li o osobu podléhající pravomoci
vojenských soudů, zvláštní senát vyššího vojenského soudu, který
by byl podle nyní platných předpisů pro věc příslušný, popřípadě
jemuž podléhá nižší soud, který by byl pro věc podle nyní platných
předpisů příslušný.
zrušen
Zahájení řízení
(1) Řízení se zahajuje na návrh odsouzeného, jeho příbuzných
v pokolení přímém, jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela
nebo druha. Je-li odsouzený zbaven způsobilosti k právním úkonům
nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může podat
návrh též jeho zákonný zástupce, a to i proti vůli odsouzeného.
(2) Návrh může podat též prokurátor.
(3) Osoba, která návrh podala, může jej výslovným prohlášením
vzít zpět, a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné
poradě. Návrh podaný jinou oprávněnou osobou lze vzít zpět jen
s výslovným souhlasem odsouzeného.
(4) Dozví-li se soud ze své úřední činnosti o okolnosti,
která by mohla odůvodnit návrh na zahájení řízení, uvědomí o tom
odsouzeného, a není-li to možné, jinou osobu oprávněnou podat
návrh, vždy však též prokurátora.
Lhůta k podání návrhu
Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne účinnosti
tohoto zákona.
Navrácení lhůty
(1) Zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu
k podání návrhu na zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty
do jednoho měsíce od pominutí překážky, nejpozději však do dvou
let ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) O navrácení lhůty rozhodne zvláštní senát, jemuž přísluší
konat přezkumné řízení.
Způsob řízení
Zvláštní senát rozhoduje zásadně ve veřejném zasedání.
V neveřejném zasedání lze jen zamítnout návrh podaný opožděně nebo
neoprávněnou osobou, návrh ve věci, na niž se zákon nevztahuje,
nebo opakovaný návrh ve věci, která už byla podle tohoto oddílu
přezkoumána.
Účast prokurátora
Účast prokurátora je ve veřejném i neveřejném zasedání
povinná.
Účast obhájce
(1) Ve veřejném zasedání musí mít obviněný obhájce.
(2) Náklady obhajoby hradí stát,
a) byl-li návrh shledán aspoň zčásti důvodný,
b) bez ohledu na výsledek řízení, bylo-li řízení zahájeno na
návrh prokurátora.
zrušen
Přítomnost obviněného při veřejném zasedání
Veřejné zasedání, o němž byl obviněný řádně vyrozuměn, lze
konat i v jeho nepřítomnosti, pokud je možno věc spolehlivě
rozhodnout i bez jeho účasti. Nelze-li obviněnému doručit
vyrozumění o veřejném zasedání, stačí je doručit obhájci.
Došetření potřebných skutečností
Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem
objasnit, požádá předseda senátu o potřebné šetření vyšetřovatele
prokuratury nebo vyšetřovatele Sboru národní bezpečnosti,
a jde-li o jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány; může
však šetření provést sám nebo jím pověřit též člena senátu.
zrušen
Rozhodnutí senátu
(1) Shledá-li senát v přezkumném řízení, že
a) v řízení, jež rozhodnutí předcházelo, byly hrubě porušeny
procesní předpisy a tato vada má za následek věcnou
nesprávnost rozhodnutí,
b) rozhodnutí bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění
a v důsledku toho je věcně nesprávné,
c) skutek byl posouzen v rozporu se zákonem,
d) byl uložen takový druh trestu nebo trest v takové výměře,
který nebylo možno podle zákona uložit,
zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné, a rozhodne
sám ve věci rozsudkem.
(2) Shledá-li senát, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné, že
však byl spáchán čin trestný podle zákona dříve platného
a odsouzení pro tento čin brání ustanovení § 16 odst. 1 nebo § 65
trestního zákona č. 140/1961 Sb., řízení zastaví. Takové zastavení
má pro posuzování nároku na odškodnění stejné účinky jako
zastavení podle § 11 odst. 1 písm. a) trestního řádu
č. 141/1961 Sb.
(3) Nedůvodný návrh zamítne usnesením.
(1) Při novém rozhodnutí nelze obviněnému uložit přísnější
trest, než jaký mu byl uložen v původním rozhodnutí.
(2) Jestliže důvod, z něhož soud rozhodl ve prospěch
některého obviněného, prospívá dalšímu obviněnému, rozhodne senát
vždy též v jeho prospěch.
Přezkumnému řízení nepřekáží smrt obviněného. Trestní stíhání
nelze po zrušení přezkoumávaného rozsudku zastavit proto, že
obviněný zemřel.
Zvláštní ustanovení o promlčení
Byl-li přezkoumávaný rozsudek jako vadný zrušen, doba od jeho
právní moci do právní moci zrušovacího rozhodnutí se do promlčecí
doby nezapočítává.
Opravné prostředky
(1) Proti rozsudku je přípustné odvolání, o němž rozhoduje
podle ustanovení hlavy šestnácté trestního řádu zvláštní senát
Nejvyššího soudu.
(2) Proti usnesení o zamítnutí návrhu na zahájení přezkumného
řízení i proti usnesení podle § 15 odst. 2, 3. je přípustná
stížnost, o níž rozhoduje podle hlavy sedmé trestního řádu
zvláštní senát Nejvyššího soudu.
Povinnost k náhradě nákladů přezkumného řízení
(1) Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení zamítnut, je
navrhovatel povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu,
a to paušální částkou.
(2) Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení vzat zpět,
rozhodne předseda senátu, zda navrhovatel je povinen státu
nahradit náklady řízení o tomto návrhu.
(3) Povinnost k náhradě nákladů podle předchozích odstavců
nepostihuje prokurátora.
ODDÍL TŘETÍ
zrušen
zrušen
ODDÍL ČTVRTÝ
Zrušení rozhodnutí ze zákona
Ze zákona jsou neplatná:
a) rozhodnutí o zařazení do tábora nucené práce vyslovená komisí
zřízenou podle § 3 odst. 1 zák. č. 247/1948 Sb., ledaže by už
předchozí potrestání jasně ukazovala, že šlo o osobu práce se
štítící nebo nebezpečnou cizímu majetku,
b) rozhodnutí vydaná v době od 1. 8. 1950 do 31. 12. 1956 komisí
pro podmíněné propuštění, jimiž byli odsouzení po odpykání
soudem uloženého trestu odnětí svobody zařazeni do tábora
nucené práce nebo do přechodného ústavu,
c) ve výroku o převyšující výměře trestu rozhodnutí vydaná v době
od 1. 8. 1950 do 31. 12. 1953 národními výbory, pokud trest
odnětí svobody jimi uložený za přestupek podle trestního
zákona správního č. 88/1950 Sb. s použitím § 12 odst. 3
uvedeného zákona přesahuje horní hranici sazby stanovené na
dotyčný přestupek ve zvláštní části zákona.
zrušen
(1) O tom, zda jde o rozhodnutí neplatné, rozhodne soud na
návrh, který mohou podat osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2.
(2) Návrh je třeba podat do jednoho roku od účinnosti
zákona. 1)
(1) Příslušným k řízení podle § 22 je okresní soud, v jehož
obvodu osoba, jíž se rozhodnutí týká, má nebo posledně měla svoje
bydliště.
(2) Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit
i v neveřejném zasedání.
ODDÍL PÁTÝ
Zahlazení odsouzení ze zákona
(1) Ze zákona se zahlazují odsouzení osob odsouzených pro
trestné činy podle § 133, 135 a 136 trestního zákona č. 86/1950
Sb. souvisící s provozem jejich zemědělského nebo živnostenského
podniku.
(2) Ze zákona se ruší ve věcech uvedených v odstavci 1 výrok
o vedlejším trestu propadnutí jmění v části týkající se majetku,
který může být osobním vlastnictvím nebo v osobním užívání.
ODDÍL ŠESTÝ
Náhrada škody
(1) Nárok na odškodnění zahrnuje:
a) náhradu výdělku ušlého po dobu vazby a výkonu trestu odnětí
svobody nebo po dobu pobytu v táboře nucené práce nebo
v přechodném ústavu; náhrada za ztrátu na výdělku nesmí
přesahovat částku 20 000 Kčs za jeden rok;
b) náhradu majetkové škody způsobené poškozením na zdraví,
k němuž došlo v souvislosti s vazbou, výkonem trestu nebo
s pobytem v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu;
pokud jde o způsob a rozsah náhrady škody, platí ustanovení
občanského zákoníku; částky, jimiž byla tato osoba odškodněna
podle jiných předpisů, se na tuto náhradu započtou; průměrným
výdělkem se rozumí výdělek v době před zahájením trestního
stíhání;
c) náhradu zaplacených nákladů trestního řízení a nákladů vazby
a výkonu trestu;
d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním
řízení;
e) náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených
srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného
opatření;
f) vrácení věcí nebo majetku, byl-li uložen trest propadnutí věci
nebo trest propadnutí majetku; není-li vrácení dobře možné
nebo účelné, nahradí se věci penězi; za věci movité, které
mohou být v osobním vlastnictví, se poskytne náhrada
odpovídající skutečné škodě za ostatní věci movité se poskytne
přiměřené odškodnění; náhrada za věci nemovité se řídí
předpisy o náhradách při vyvlastnění. Věci nemovité, které
nemohou být v osobním vlastnictví nebo v osobním užívání,
nemusí být vráceny ani za ně nemusí být poskytnuta náhrada.
(2) Náhrada v celém rozsahu se poskytuje jen tehdy, byl-li
obviněný zcela zproštěn obžaloby. Dojde-li jen k částečné změně,
poskytne se náhrada jen se zřetelem k rozdílu mezi tresty
vykonanými na základě původního rozsudku a tresty uloženými
v novém řízení.
(3) Náhrada se poskytuje i v případech zrušení rozhodnutí ze
zákona. V případech uvedených v § 22 písm. c) se náhrada poskytne
jen za dobu, o kterou vykonaný trest odnětí svobody přesáhl horní
hranici sazby stanovené na dotyčný přestupek ve zvláštní části
trestního zákona správního č. 88/1950 Sb.
(1) Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu
trestu odnětí svobody občana, který byl podle tohoto zákona zcela
zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání
(pracovní činnosti), jež občan konal před vzetím do vazby
(nástupem trestu), pokud se tato doba nezapočítává jako doba
zaměstnání již podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se
posuzuje část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán
neoprávněně, jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující
rozsudek jen zčásti.
(2) Jestliže občan v době nezákonného výkonu trestu vykonával
práce, které by odůvodňovaly zařazení zaměstnání do I. (II.)
pracovní kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon
zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.
(3) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně pro zápočet
doby, po kterou občan v důsledku výkonu trestu nemohl po svém
propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost); při výpočtu
průměrného měsíčního výdělku (pracovní odměny) se nehledí k této
době a je-li to pro občana výhodnější, ani k době, po kterou
nemohl vykonávat své dřívější zaměstnání (pracovní činnost).
(4) Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo
výkonu trestu se nepoužije ustanovení § 53 odst. 1 poslední věta
zákona č. 101/1964 Sb. a § 91 odst. 1 poslední věta zákona
č. 103/1964 Sb.
(5) Doba vazby, výkonu trestu, doba pobytu v táboře nucené
práce nebo v přechodném ústavu nebo doba, po kterou občan
v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat
zaměstnání (pracovní činnost), se pro vznik a výši nároků
náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte
jako doba trvání pracovního poměru.
zrušen
Jestliže poškozený zemřel, přechází na jeho dědice, pokud jim
poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživné v době, kdy byl ve
vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo v táboře nucené
práce nebo v přechodném ústavu, nárok na odškodnění, a to
v rozsahu toho, co jim na výživném ušlo.
(1) Náhrada nepřesahující 20 000 Kčs se vyplatí v hotovosti.
(2) U náhrad převyšujících tuto částku se vyplatí 20 %
přiznané náhrady, nejméně však částka 20 000 Kčs v hotovosti,
zbytek v zúročitelných státních dluhopisech splatných nejpozději
do 10 let.
(3) Vláda vydá k provedení ustanovení odstavce 2 nařízení,
v němž zejména stanoví rozsah emisí státních dluhopisů, jejich
podmínky a míru zúročení.
zrušen
(1) Nárok na náhradu škody podle § 27, došlo-li
k rehabilitaci přede dnem účinnosti tohoto zákona, třeba uplatnit
do jednoho roku od účinnosti zákona, jinak nároky zanikají.
(2) V téže lhůtě je třeba uplatnit nárok na vrácení,
popřípadě náhradu majetku podle § 26 odst. 2 a nárok dědiců
(§ 30), pokud k rehabilitaci a úmrtí došlo před účinností tohoto
zákona.
ODDÍL SEDMÝ
Odpovědnost pracovníků, kteří v původním řízení
porušili hrubým způsobem své povinnosti
Trestnost osob za trestné činy, kterými tyto osoby přivodily
nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly a které
v den nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly promlčeny, nezanikne
promlčením před 1. lednem 1973.
Skončení pracovního poměru nebo odvolání z funkce
(1) Toho, o kom bylo zjištěno, že ve věcech, které lze
přezkoumat podle tohoto zákona, hrubým porušením povinností nebo
jiným hrubě závadným jednáním nezákonnost přivodil nebo k ní
přispěl a v důsledku tohoto zjištění ztratil potřebnou důvěru pro
místo ve státním orgánu nebo pro veřejnou funkci, které v současné
době zastává, lze z toho důvodu odvolat z funkce, dát mu
z pracovního poměru výpověď, a jde-li o pracovníka, na něhož se
nevztahují ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru
výpovědí, pracovní nebo služební poměr s ním propuštěním skončit.
Na výpověď z tohoto důvodu se však nevztahuje § 46 odst. 2
zákoníku práce.
(2) Pracovník, jehož odpovědnost se přezkoumává, může být na
dobu řízení před prověrkovou komisí zproštěn výkonu práce,
jestliže by jeho dalším setrváním v práci byl ohrožen důležitý
veřejný zájem. O postavení zproštěného pracovníka platí přiměřeně
předpisy o kárném (kázeňském) řízení.
Prověrkové komise a řízení před nimi
Jde-li o posouzení odpovědnosti pracovníka za působení
v resortu, v němž je pro tyto účely zřízena zvláštní prověrková
komise, může organizace učinit opatření podle § 35 jen na základě
pravomocného rozhodnutí této komise.
(1) Prověrková komise zahájí jednání na návrh vedoucího
organizace, v níž je pracovník činný. Jedná a rozhoduje ve sboru
složeném ze tří členů.
(2) Pracovníku, jehož odpovědnost se přezkoumává, je nutno
vždy umožnit, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu
kladou za vinu.
(3) Po provedeném řízení komise rozhodne, zda pracovník hrubě
porušil své povinnosti, popříp. se dopustil jiného hrubě závadného
jednání, a zda vzhledem k povaze zjištěných závad může nadále
zastávat místo nebo funkci, na nichž v současné době je.
(1) Proti rozhodnutí prověrkové komise je přípustná stížnost;
může jí podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí pracovník, jehož se
rozhodnutí týká, jakož i vedoucí organizace, který dal k řízení
podnět.
(2) O stížnosti rozhodne komise zřízená pro tento účel
Národním shromážděním. Její rozhodnutí je konečné.
(1) Opatření potřebné k odvolání z funkce nebo ke skončení
pracovního poměru učiní na podkladě rozhodnutí prověrkové komise
vedoucí organizace, o jejíhož pracovníka jde.
(2) Výrokem prověrkové komise o existenci výpovědního důvodu
je soud ve sporech o neplatnost výpovědi vázán.
(1) K posouzení odpovědnosti pracovníků, kteří se přípravy
nebo projednání věci zúčastnili jako příslušníci Sboru národní
bezpečnosti, jako prokurátoři nebo vyšetřovatelé prokuratury, jako
pracovníci ministerstva (pověřenectva) spravedlnosti nebo jako
pracovníci činní při výkonu vazby a trestu odnětí svobody, zřídí
ministr vnitra, generální prokurátor, ministr spravedlnosti
a pověřenec Slovenské národní rady pro spravedlnost prověrkovou
komisi.
(2) Podle potřeby lze prověrkové komise zřídit i v jiných
ústředních a slovenských národních orgánech.
Posouzení odpovědnosti soudců
(1) Odpovědnost pracovníků, kteří byli v původním řízení
činni jako soudci, posoudí zvláštní kárný senát složený ze soudců,
které zvolí Národní shromáždění.
(2) U pracovníků, kteří funkci soudce dosud vykonávají, činí
návrh na zahájení řízení ministr spravedlnosti a u soudců činných
u soudů na Slovensku, pověřenec SNR pro spravedlnost. Ti také na
podkladě rozhodnutí zvláštního kárného senátu navrhnou příslušnému
orgánu odvolání z funkce soudce.
(3) Na řízení a rozhodování zvláštního kárného senátu a na
právo stížnosti proti jeho rozhodnutí se přiměřeně použije
ustanovení o prověrkových komisích.
Oznamovací povinnost
(1) Zvláštní senáty provádějící přezkumné řízení podle oddílu
druhého tohoto zákona upozorňují na svoje poznatky týkající se
účasti na vzniku nezákonností vedoucího organizace, jejíhož
pracovníka se upozornění týká. U soudců upozorňují ministra
spravedlnosti, popřípadě pověřence SNR pro spravedlnost.
(2) Pokud zvláštní senát při přezkumném řízení zjistí
skutečnosti nasvědčující tomu, že nezákonností byl spáchán trestný
čin, oznámí to prokurátorovi.
ODDÍL OSMÝ
Závěrečná a přechodná ustanovení
Návrhy na obnovu řízení a stížnosti pro porušení zákona
podané ve věcech uvedených v § 2, o nichž nebylo do nabytí
účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, postoupí se příslušnému
zvláštnímu senátu k přezkumnému řízení podle oddílu druhého tohoto
zákona. Totéž platí o nevyřízených podnětech ke stížnosti pro
porušení zákona, pokud vyšly od osob oprávněných podle § 5
navrhovat zahájení přezkumného řízení.
Přezkumnému řízení ve věcech uvedených v § 2 nebrání
skutečnost, že Nejvyšší soud věc už přezkoumával ke stížnosti pro
porušení zákona.
(1) Byl-li trestní rozsudek, na jehož základě bylo
v občanském soudním řízení přiznáno právo, zrušen v řízení podle
tohoto zákona nebo na podkladě obnovy řízení anebo stížnosti pro
porušení zákona, může být návrh na obnovu v občanském soudním
řízení podán i po uplynutí lhůty uvedené v § 230 odst. 2
občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.).
(2) Byl-li trestní rozsudek zrušen před účinností tohoto
zákona, počítá se tříměsíční lhůta podle § 230 odst. 1 občanského
soudního řádu ode dne počátku jeho účinnosti.
Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použije se
přiměřeně ustanovení trestního řádu.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1968.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r.
1) Zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, nabyl účinnosti
dnem 1. srpna 1968.