Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
40/1964 Sb.
Občanský zákoník
ze dne 26. února 1964
Změna: 58/1969 Sb.
Změna: 146/1971 Sb.
Změna: 131/1982 Sb. (část)
Změna: 131/1982 Sb.
Změna: 94/1988 Sb.
Změna: 188/1988 Sb.
Změna: 87/1990 Sb.
Změna: 105/1990 Sb., 116/1990 Sb.
Změna: 87/1991 Sb.
Změna: 509/1991 Sb.
Změna: 264/1992 Sb.
Změna: 267/1994 Sb.
Změna: 104/1995
Změna: 118/1995 Sb.
Změna: 94/1996 Sb.
Změna: 89/1996 Sb.
Změna: 227/1997 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Změna: 165/1998 Sb.
Změna: 363/1999 Sb.
Změna: 27/2000 Sb.
Změna: 103/2000 Sb.
Změna: 159/1999 Sb., 227/2000 Sb.
Změna: 367/2000 Sb.
Změna: 229/2001 Sb.
Změna: 501/2001 Sb.
Změna: 317/2001 Sb.
Změna: 135/2002 Sb.
Změna: 476/2002 Sb., 88/2003 Sb.
Změna: 135/2002 Sb. (část), 47/2004 Sb.
Změna: 480/2004 Sb.
Změna: 359/2005 Sb.
Změna: 56/2006 Sb.
Změna: 107/2006 Sb.
Změna: 57/2006 Sb.
Změna: 160/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb.
Změna: 315/2006 Sb.
Změna: 443/2006 Sb.
Změna: 264/2006 Sb.
Změna: 296/2007 Sb.
Změna: 230/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 215/2009 Sb.
Změna: 285/2009 Sb.
Změna: 306/2008 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 155/2010 Sb.
Změna: 28/2011 Sb.
Změna: 132/2011 Sb. (část)
Změna: 139/2011 Sb.
Změna: 132/2011 Sb.
Změna: 420/2011 Sb.
Změna: 170/2012 Sb.
Změna: 142/2012 Sb.
Změna: 202/2012 Sb.
Změna: 428/2011 Sb.
Preambule zrušena
Zrušeno
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na
tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Obecná ustanovení
HLAVA PRVNÍ
Občanskoprávní vztahy a jejich ochrana
(1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv
a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví.
(2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických
osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z
práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.1)
(3) Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují
zvláštní zákony.
(1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných skutečností,
s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje.
(2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení.
(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti
upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže
z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.
(1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí
bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu
s dobrými mravy.
(2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy
dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů
a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.
Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u orgánu,
který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem
soud.
Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany
u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat, nebo uložit,
aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.
Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo
je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.
HLAVA DRUHÁ
Účastníci občanskoprávních vztahů
ODDÍL PRVNÍ
Fyzické osoby
(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením.
Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé.
(2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným
způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou
soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem
usoudit, že již nežije.
(1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a
brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí.
(2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto
věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí
ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.
Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou
svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
(1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná,
není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví.
(2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná,
anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů
je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům
omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí.
(3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li
se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
Ochrana osobnosti
Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a
zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů
osobní povahy.
(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové
a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí
být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny,
obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou
bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké
a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani
takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od
neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky
těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce
1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její
vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v
penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti
vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
zrušen
Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti
manželu nebo partnerovi1a) a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.
Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu,
odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Právnické osoby
(1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby.
(2) Právnickými osobami jsou
a) sdružení fyzických nebo právnických
osob,
b) účelová sdružení majetku,
c) jednotky územní samosprávy,
d) jiné subjekty,
o kterých to stanoví zákon.
(1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací
listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního
nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena
jen zákonem.
(2) Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem
určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do
tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich
zřízení.
(2) Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat
u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav;
je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v
penězích.
(3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti
právnické osoby.
(1) Při zřízení právnické osoby se určí její sídlo. Sídlo právnické osoby
nesmí být v bytě, pokud to odporuje povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti.
(2) Zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, uvede-li
její zakladatelský dokument název obce, kde je sídlo právnické osoby. Plnou adresu
sídla navrhne právnická osoba zapsat do veřejného rejstříku.
(3) Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Proti tomu,
kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat,
že má skutečné sídlo v jiném místě.
(1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu
jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem
(statutární orgány).
(2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci
nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo
je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění,
vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu
činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník
nemohl vědět.
(1) Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby, nebo splněním
účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2) Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem
určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví
jinak.
(3) Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé
její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
(4) Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností
se přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících
tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.
zrušeno
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
Zájmová sdružení právnických osob
K ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické
osoby vytvářet zájmová sdružení právnických osob (dále jen "sdružení").
K založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená
zakladateli, nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi. O založení
sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující seznam zakládajících členů sdružení
s uvedením jejich jména (názvu) a bydliště (sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo
zápisu o ustavující členské schůzi musí být přiloženy stanovy a určení osob oprávněných
jednat jménem sdružení, jež schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.
(1) Stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení,
úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány
sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a naložení s jeho
likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení lze vázat na určitý členský příspěvek.
(2) Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze. Stanovy
určí způsob, jímž se stanovy mění a doplňují.
(1) Sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění
svých povinností.
(2) Sdružení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdružení
vedeného u krajského úřadu2) příslušného podle sídla sdružení. Do registru se zapisuje
název a sídlo sdružení, identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“)
sdružení poskytnuté správcem základního registru osob2a), předmět činnosti sdružení,
orgány, kterými sdružení jedná, a jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození
a adresa trvalého pobytu osob vykonávajících jejich působnost.
(3) K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva
nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává osoba zmocněná
zakladateli nebo ustavující členskou schůzí.
(1) Před zánikem sdružení se vyžaduje likvidace, jestliže jmění sdružení
nepřechází na právního nástupce.
(2) Sdružení zaniká výmazem z registrace. Před provedením výmazu krajský
úřad zkoumá, zda jeho provedení nebrání probíhající trestní stíhání proti sdružení
nebo výkon trestu, který mu byl uložen podle zvláštního právního předpisu.
(1) Pro výkon státní správy na úseku sdružení může krajský úřad
využívat ze základního registru obyvatel tyto referenční údaje:
a) příjmení,
b) jméno, popřípadě jména,
c) adresa místa pobytu,
d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil
v cizině, datum narození a stát, kde se narodil.
(2) Pro výkon státní správy na úseku sdružení může krajský úřad
využívat z informačního systému cizinců tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení,
b) datum narození,
c) místo a stát, kde se cizinec narodil; v případě, že se cizinec
narodil na území České republiky, místo a okres narození,
d) adresa místa pobytu na území České republiky.
(3) Z údajů podle odstavců 1 a 2 lze v konkrétním případě použít vždy
jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Údaje, které jsou
vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního
systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.
HLAVA TŘETÍ
Zastoupení
(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze
zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
(2) Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu,
o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné
zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.
Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže
je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I z právních úkonů dalšího
zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
zrušen
Zákonné zastoupení
Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně
jejich zákonní zástupci.
(1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině.
(2) Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu zbavena
způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím
soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník.
(3) Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná
osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem
orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým
jménem (§ 18 odst. 1).
Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které
zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení
soudu.
Soud může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt není znám, jestliže
je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Za týchž podmínek
může soud ustanovit opatrovníka i tehdy, jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu.
Dojde-li ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného
nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem, ustanoví
soud zvláštního zástupce.
Zastoupení na základě plné moci
(1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou
osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden
rozsah zmocněncova oprávnění.
(2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele
statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.
(3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné
moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně.
(4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být
plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se
jen určitého právního úkonu.
(1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí,
že jedná vlastním jménem.
(2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat,
vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají
z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči
kterým zmocněnec jednal.
(3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité
okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých se
zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže
se dovolávat dobré víry zmocněnce.
(1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je
zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě,
se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o
překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.
(2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele
nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže
ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí.
Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba,
se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody
způsobené jeho jednáním.
(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno,
o nedostatku plné moci věděla.
(1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho
jednala za zmocnitele
a) je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc
jiné osobě,
b) je-li zmocněncem právnická osoba.
(2) Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.
(1) Plná moc zanikne
a) provedením úkonu, na který byla omezena,
b)
je-li odvolána zmocnitelem,
c) je-li vypovězena zmocněncem,
d) zemře-li zmocněnec.
(2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco
jiného, pokud zvláštní zákon2e) nestanoví jinak. Zánikem právnické osoby, jež je
zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva
a závazky na jinou osobu.
(3) Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.
(4) Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní úkony
účinky, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se však nemůže dovolávat
ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět.
(5) Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na
určité úkony, může se vůči ní dovolávat odvolání plné moci, jen oznámil-li jí toto
odvolání před jednáním zmocněnce nebo když tato osoba v době jednání zmocněnce o
tomto odvolání věděla.
(6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec
povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce
neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako
kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho
právní nástupci.
HLAVA ČTVRTÁ
Právní úkony
Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku
těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.
(1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát
výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich
jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li
tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co
způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní
úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.
(1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky.
K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní
následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí,
zda následky již nastalé pominou.
(3) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění
záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.
(4) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně účastník,
který neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na prospěch.
(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za
to, že podmínka je odkládací.
(1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně;
jinak je neplatný.
(2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.
(3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam
nepochybný.
(1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost
k právním úkonům.
(2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která
ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu
nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda
účastníků, je neplatný.
(2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.
(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li
právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis
stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy
je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán
elektronicky podle zvláštních předpisů.
(4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky,
dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního
úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
(5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba
úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát,
schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních
pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně
listinu podepsat.
Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140,
§ 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se
právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního
úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí,
nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li
právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze
v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem
dotčen, neplatnosti dovolá.
Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou
jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností
za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
(1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který
je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající
osoby.
(2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný
úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti
takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za
nezastřený.
Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle
ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.
Odporovatelnost
(1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony,
pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné.
Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného
úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.
(2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních
třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně
znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních
třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník
učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana
tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.
(3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch
byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.
(4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný
potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným
právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu
vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.
Smlouvy
Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno
vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.
Návrh na uzavření smlouvy
(1) Projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo
více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže
je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho
přijetí.
(2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když
je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které
je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.
(3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání
dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu.
(4) Návrh nemůže být odvolán
a) během lhůty, která je v něm stanovena
pro přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této
lhůty nebo
b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.
(1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká
a) uplynutím lhůty, která
v něm byla určena pro přijetí,
b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze
navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání
návrhu nebo
c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.
(2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu vyplývá
něco jiného.
(3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná
běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v dopisu, od
data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného na obálce.
Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky, dálnopisně nebo jinými
prostředky umožňujícími okamžité sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy návrh dojde
osobě, které je určen.
Přijetí návrhu
(1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné
její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
(2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu
s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde
navrhovateli nejpozději současně s přijetím.
(3) Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže navrhovatel
o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to ústně nebo odesláním
zprávy.
(4) Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřují přijetí návrhu,
vyplývá, že byly odeslány za takových okolností, že by došly navrhovateli včas, kdyby
jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí,
ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, že považuje
návrh za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu.
(1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy
nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.
(2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné
změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však
odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi
nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
(3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá,
že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou
smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou.
(1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.
(2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel použil
nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se podle ustanovení
o omylu (§ 49a).
(1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné
smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.
(2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu
a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy
účastníků na téže listině.
(1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného
orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
(2) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle
odstavce 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.
(1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně
stanoveno nebo účastníky dohodnuto.
(2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním
předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek,
má právo od smlouvy odstoupit.
Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu,
vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které
byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je
rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce
právní úkon neplatným nečiní.
(1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby.
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je
tato osoba ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projeví souhlas. Dlužník má proti
ní tytéž námitky jako proti tomu, s kým smlouvu uzavřel. Vzdá-li se tato osoba svého
práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto, že v tomto případě má být plněno tomu,
s nímž dlužník smlouvu uzavřel.
(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji
uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí,
nebylo-li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí osoba souhlas odepřela.
(1) Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu;
musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.
(2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho
roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo
na náhradu škody tím není dotčeno.
(3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku
závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva
byla uzavřena.
Ustanovení § 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci
dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo,
že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.
Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena;
smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
HLAVA PÁTÁ
SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY
Tato hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství2b) a upravuje
ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání
spotřebitelských smluv.
(1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně
jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé
straně dodavatel.
(2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná
v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
(3) Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy
nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného
výkonu svého povolání.
(1) Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku,
které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran.
Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk,
typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou)
obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext),
rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní
obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping),
veřejná komunikační síť, například internet.
(2) Prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou
být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Pouze s předchozím
výslovným souhlasem spotřebitele mohou být použity automatické telefonní systémy
bez (lidské) obsluhy, faxové přístroje a automatické rozesílání elektronické pošty.
Použitím těchto prostředků komunikace na dálku nesmí spotřebiteli vzniknout žádné
náklady.
(3) Při použití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu
informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných náležitostí smlouvy upravených
v této části a podstatných náležitostí smlouvy stanovených v části osmé zákona. Tyto
informace musí být poskytnuty určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám
dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů.
(4) Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na
dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty
zejména tyto informace:
a) obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo
dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u zahraniční
osoby rovněž adresu podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li
zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové
značky, pokud je přidělena, a kontaktní údaje, zejména poštovní adresu pro doručování,
telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty,
b) údaje o příslušném
kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele režimu povolování,
c) název a hlavní
charakteristiky zboží nebo služeb,
d) cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá,
zda je uvedena včetně všech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány,
e) náklady
na dodání,
f) způsob platby, dodání nebo plnění,
g) poučení o právu na odstoupení,
s výjimkou případů podle odstavce 8,
h) náklady na použití komunikačních prostředků
na dálku,
i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.
K informacím
podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný přístup; nedodržení této povinnosti
se považuje za nepředání informací podle § 53 odst. 7.
(5) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku
komunikace na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace
na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně
výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení
jejího obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimž byly určeny,
mohou seznámit.
(6) Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku,
nejpozději však před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty tyto informace:
a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště
v případě fyzické osoby,
b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva
odstoupit od smlouvy,
c) informace o službách po prodeji a o zárukách,
d) podmínky
pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než
1 rok.
(7) Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku,
má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce
do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace,
které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců
4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však
jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty
a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.
(8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno,
nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv
a) na poskytování služeb,
jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14
dnů od převzetí plnění,
b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách
finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,
c) na dodávku zboží upraveného podle
přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze,
opotřebení nebo zastarání,
d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů,
porušil-li spotřebitel jejich originální obal,
e) na dodávku novin, periodik a časopisů,
f) spočívajících ve hře nebo loterii.
(9) Poskytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel
povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět.
(10) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce
7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s
vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční
částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.
(1) Při použití elektronických prostředků2e) musí být součástí návrhu
kromě informací podle § 53 odst. 3 rovněž informace o tom, zda je smlouva po svém
uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná, informace o jednotlivých technických
krocích vedoucích k uzavření smlouvy, informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít,
informace o možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním
objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro něj závazné nebo které
dobrovolně dodržuje, a jejich přístupnosti při použití elektronických prostředků;
to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální
komunikací.
(2) Před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků
spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje v ní obsažené, které do
objednávky vložil; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo
obdobnou individuální komunikací.
(3) Smlouva a všeobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty
ve formě, která umožňuje archivaci a reprodukci.
(4) Pro odstoupení od smlouvy platí § 53 odst. 7 obdobně.
Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53 odst. 2 až 9 a § 53a
se nevztahují na smlouvy
a) o finančních službách (§ 54a); ustanovení § 53 odst. 1 až 3 a 5
a § 53a se na tyto smlouvy použijí,
b) uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných
obchodních provozoven,
c) uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím
veřejných telefonů,
d) uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných
práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu,
e) uzavírané na základě dražeb,
f) na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného
stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele,
g) o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud
dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.
Smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku
(1) Smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na
dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních,
úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, doplňkového
penzijního spoření, smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy
týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má
za to, že za smlouvu o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku
vždy považuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první
věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky, devizové
místo, platební instituce, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní
nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací makléř,
pojišťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost,
investiční fond, penzijní společnost, organizátor regulovaného trhu nebo investiční
zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání.
(2) Jsou-li pro uzavření smlouvy o finančních službách použity prostředky
komunikace na dálku uvedené v § 53 odst. 1, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné
fyzické přítomnosti dodavatele a spotřebitele (dále jen "smlouva o finančních službách
uzavíraná na dálku"), je dodavatel povinen splnit povinnosti uvedené v § 54b až 54d.
Některé povinnosti při uzavírání smluv o pojistných službách uzavíraných na dálku
jsou upraveny odchylně ve zvláštním právním předpise2c).
(3) U smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, na základě které
jsou činěny operace stejné nebo obdobné povahy, se ustanovení § 54b až 54d na tyto
operace nevztahují. Uzavírají-li stejné smluvní strany, které spolu uzavřely smlouvu
o finančních službách uzavíranou na dálku, další navazující smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku stejné nebo obdobné povahy, nepoužijí se na tyto navazující
smlouvy ustanovení § 54b odst. 2 až 6; to neplatí v případě, kdy od uzavření poslední
smlouvy uplynul více než jeden rok.
(4) Pro účely smluv o finančních službách uzavíraných na dálku se
rozumí
a) provozovatelem prostředku komunikace na dálku fyzická nebo právnická
osoba, jejíž podnikatelská činnost zahrnuje zpřístupňování jednoho nebo více prostředků
komunikace na dálku dodavatelům,
b) trvalým nosičem dat jakýkoli předmět, který umožňuje spotřebiteli
uchování informací určených jemu osobně tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou
účelu těchto informací, a který umožňuje reprodukci těchto informací v nezměněné
podobě,
c) spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy
o finančních službách uzavírané na dálku nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské
činnosti.
(5) Ustanovení § 54b odst. 2, § 54b odst. 3 písm. a) a b), § 54b odst.
4 písm. b), c), f) a g) a § 54b odst. 5 písm. a) se nepoužijí při uzavírání smluv
o platebních službách podle zákona upravujícího platební styk.
Poskytování informací
(1) Spotřebiteli musí být při jednání prostřednictvím některého z prostředků
komunikace na dálku s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku poskytnuty informace o dodavateli, o poskytované finanční
službě, o smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku a o možných způsobech
mimosoudního řešení sporů nebo možných náhradách z garančních fondů.
(2) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o dodavateli:
a) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo,
pokud mu bylo přiděleno, dodavatele,
b) hlavní předmět podnikání dodavatele,
c) sídlo dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště dodavatele,
který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi
spotřebitelem a dodavatelem,
d) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo,
pokud mu bylo přiděleno, zástupce dodavatele v členském státě Evropské unie, ve kterém
má spotřebitel bydliště, jestliže takový zástupce existuje (dále jen "zástupce dodavatele"),
e) sídlo zástupce dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště
zástupce dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam
pro vztah mezi spotřebitelem a zástupcem dodavatele,
f) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení zprostředkovatele
uzavření smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku s dodavatelem (dále jen
"zprostředkovatel"), a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno, pokud s takovýmto
zprostředkovatelem spotřebitel jedná,
g) titul, na základě kterého zprostředkovatel se spotřebitelem jedná,
h) sídlo zprostředkovatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště
zprostředkovatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam
pro vztah mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem,
i) informace o tom, zda je dodavatel registrován v obchodním nebo
jiném obdobném rejstříku a pokud je dodavatel registrován, pak informace o jeho registračním
čísle nebo jiném odpovídajícím prostředku identifikace dodavatele v takovém rejstříku,
j) název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního
dozoru nad činností dodavatele, pokud dodavatel podniká na základě povolení.
(3) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o poskytované finanční službě:
a) název a hlavní charakteristiky poskytované služby,
b) celková cena poskytované služby pro spotřebitele včetně všech
poplatků, daní placených prostřednictvím dodavatele a jiných souvisejících nákladů;
nelze-li přesnou celkovou cenu určit předem, pak veškeré informace o způsobu výpočtu
konečné ceny umožňující spotřebiteli ověřit si konečnou cenu,
c) možná rizika mimo kontrolu dodavatele spojená s poskytovanou finanční
službou, včetně případného upozornění, že minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích,
d) existence dalších daní nebo nákladů, které nejsou hrazeny prostřednictvím
dodavatele nebo jím nejsou vybírány,
e) případná omezení období, po které zůstávají poskytnuté informace
v platnosti,
f) možné způsoby placení za poskytnutou službu a způsob poskytnutí
služby,
g) případné dodatečné náklady pro spotřebitele za použití prostředků
komunikace na dálku, pokud jsou dodavatelem účtovány.
(4) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku:
a) o možnosti či nemožnosti odstoupit od smlouvy podle § 54c odst.
1, zejména o lhůtách k jeho uplatnění, podmínkách jeho uplatnění, částce, jejíž zaplacení
může být na spotřebiteli požadováno podle § 54c odst. 6, a informace o důsledcích
neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy,
b) o minimální době trvání smlouvy o finančních službách uzavírané
na dálku v případě trvajícího nebo opakovaného poskytování finančních služeb,
c) o právu dodavatele nebo spotřebitele na předčasné nebo jednostranné
ukončení smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku na základě smluvních podmínek,
včetně případných smluvních pokut,
d) praktické pokyny pro uplatnění práva na odstoupení, obsahující
mimo jiné adresu, na niž má být zasláno oznámení o odstoupení,
e) označení členského státu nebo členských států Evropské unie, jejichž
právní předpisy bere dodavatel za základ pro vytvoření vztahů se spotřebitelem před
uzavřením smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku,
f) o smluvní doložce o rozhodném právu smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku a o příslušnosti soudu v případě sporů vzniklých ze smlouvy o
finančních službách uzavírané na dálku,
g) o jazyku, případně jazycích, ve kterých bude dodavatel se souhlasem
spotřebitele komunikovat se spotřebitelem během trvání smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku a ve kterých budou spotřebiteli poskytnuty smluvní podmínky a
další informace podle tohoto paragrafu.
(5) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o možných způsobech nápravy porušení povinností ze smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku:
a) o existenci a způsobu mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů,
včetně možnosti obrátit se se stížností na příslušný orgán dohledu,
b) o existenci garančních fondů, zejména Garančního fondu obchodníků
s cennými papíry, a Fondu pojištění vkladů.
(6) Z informací poskytnutých podle odstavců 2 až 5 musí být patrno, že
slouží k obchodním účelům.
(7) Informace poskytnuté spotřebiteli před uzavřením smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku musí být v souladu s uzavřenou smlouvou.
(8) Veškeré smluvní podmínky a informace podle odstavců 2 až 5 musí být
dány spotřebiteli k dispozici písemně v dostatečném předstihu před tím, než je spotřebitel
smlouvou uzavíranou na dálku nebo nabídkou na její uzavření vázán.
(9) Jestliže byla smlouva o finančních službách uzavíraná na dálku uzavřena
na žádost spotřebitele s použitím prostředků komunikace na dálku, které neumožňují
poskytnutí smluvních podmínek a informací v souladu s odstavcem 8, musí dodavatel
splnit svou povinnost podle odstavce 8 okamžitě po uzavření této smlouvy.
(10) V případě hlasové telefonní komunikace musí být spotřebiteli na
začátku hovoru zahájeného dodavatelem sdělen obchodní účel hovoru a informace sloužící
k dostatečné identifikaci dodavatele. Jestliže s tím vysloví spotřebitel souhlas,
je možné mu místo informací uvedených v odstavcích 2 až 5 sdělit pouze informace
o osobě, která je v kontaktu se spotřebitelem, a její spojení s dodavatelem a informace
podle odstavce 3 písm. a), b) a d) a podle odstavce 4 písm. a), s výjimkou informace
o důsledcích neuplatnění práva pro odstoupení od smlouvy. Dodavatel dále informuje
spotřebitele o tom, že další informace jsou k dispozici na vyžádání, a o povaze těchto
informací. Povinnost dodavatele dodat informace podle odstavce 8 tím není dotčena.
(11) Spotřebitel má právo obdržet kdykoli během trvání smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku na svou žádost smluvní podmínky v tištěné podobě, případně
změnit způsob komunikace na dálku, pokud to není v rozporu s povahou poskytovaných
finančních služeb nebo s uzavřenou smlouvou o finančních službách uzavíranou na dálku.
(12) Pokud dodavatel při uzavírání smlouvy o finančních službách uzavírané
na dálku neposkytne spotřebiteli informace podle odstavců 1 až 11 nebo mu poskytne
klamavé informace, má spotřebitel právo od uzavřené smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku odstoupit. Toto právo může spotřebitel uplatnit ve lhůtě 3 měsíců
ode dne, kdy se o porušení povinností dodavatele podle odstavců 1 až 11 dozví. Na
odstoupení spotřebitele od smlouvy se použijí ustanovení § 54c odst. 6 až 9 obdobně.
Právo na odstoupení
(1) Od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku má spotřebitel
právo odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli smluvní sankce (dále jen "právo
na odstoupení") ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ve lhůtě 14 dnů
ode dne, kdy mu byly předány informace v souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li
tento den po uzavření smlouvy. Od smlouvy o penzijním připojištění uzavírané na dálku
má spotřebitel právo na odstoupení ve lhůtě 30 dnů ode dne uzavření této smlouvy
nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v souladu s § 54b odst.
8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření smlouvy.
(2) Spotřebitel nemá právo na odstoupení u finančních služeb, jejichž
cena závisí na pohybech cen na finančních trzích, které dodavatel nemůže ovlivnit,
jako jsou služby vztahující se k devizovým hodnotám a investičním nástrojům2d). Právo
na odstoupení dále spotřebitel nemá u smluv, z nichž bylo zcela splněno oběma smluvními
stranami na výslovnou žádost spotřebitele před výkonem spotřebitelova práva na odstoupení.
(3) Spotřebitel vykoná své právo na odstoupení oznámením zaslaným prokazatelným
způsobem v souladu s praktickými pokyny podle § 54b odst. 4 písm. d); lhůta k uplatnění
práva na odstoupení je zachována, pokud bylo oznámení písemně odesláno před uplynutím
této lhůty.
(4) Pokud je se smlouvou o finančních službách uzavíranou na dálku spojena
jiná smlouva uzavíraná na dálku vztahující se ke službám poskytovaným dodavatelem
nebo jinou osobou na základě smlouvy s dodavatelem, pak se tato smlouva od počátku
ruší, pokud spotřebitel využije své právo na odstoupení podle odstavce 1.
(5) Ve lhůtě pro odstoupení podle odstavce 1 může dodavatel začít plnit
smlouvu o finančních službách uzavíranou na dálku až poté, co s tím spotřebitel vysloví
souhlas.
(6) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy o finančních službách uzavírané
na dálku, dodavatel po něm může požadovat neprodlené zaplacení částky pouze za do
té doby skutečně poskytnutou službu. Požadovaná částka musí být přiměřená rozsahu
již poskytnuté služby.
(7) Dodavatel nesmí od spotřebitele požadovat zaplacení částky za poskytnutou
službu podle odstavce 6, pokud zahájil plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro odstoupení
podle odstavce 1 bez souhlasu spotřebitele nebo pokud neprokáže, že spotřebitele
informoval o částce podle § 54b odst. 4 písm. a).
(8) Dodavatel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě
30 dnů ode dne odstoupení, kdy mu bylo doručeno oznámení o odstoupení od smlouvy
o finančních službách uzavírané na dálku podle odstavce 3, vrátit spotřebiteli všechny
peněžní prostředky od něj přijaté na základě smlouvy o finančních službách uzavírané
na dálku, s výjimkou částky zaplacené spotřebitelem za již skutečně poskytnuté služby
na základě této smlouvy podle odstavce 6.
(9) Spotřebitel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě
30 dnů ode dne, kdy zaslal dodavateli oznámení o odstoupení podle odstavce 3, vrátit
dodavateli všechny jím poskytnuté peněžní prostředky nebo jiný majetek od něj přijatý
na základě smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
(1) Pokud dodavatel poskytne spotřebiteli finanční službu bez výslovné
objednávky spotřebitele, nemá spotřebitel povinnost za tuto službu zaplatit a neplynou
mu z této skutečnosti ani žádné jiné povinnosti. Mlčení spotřebitele nelze považovat
za souhlas s poskytováním finančních služeb.
(2) Na smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku se obdobně použijí
ustanovení o spotřebitelských smlouvách podle § 55 a 56.
(3) Provozovatel prostředku komunikace na dálku zajistí, aby na jím provozovaném
prostředku komunikace na dálku nebyly poskytovány finanční služby poskytované na
dálku, pokud byly pravomocným soudním rozsudkem nebo správním rozhodnutím označeny
jako nesplňující požadavky týkající se spotřebitelských smluv stanovené tímto zákonem.
(4) Aniž je dotčeno ustanovení § 54c odst. 7, nese důkazní břemeno o
splnění svých povinností informovat spotřebitele a důkazní břemeno o získání souhlasu
spotřebitele s uzavřením, popřípadě s plněním, smlouvy o finančních službách uzavírané
na dálku dodavatel. Jakékoli smluvní ujednání, které stanovuje, že důkazní břemena
podle předchozí věty nese, byť jen z části, spotřebitel, je nepřípustné ve smyslu
§ 56 odst. 3.
(1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona
v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon
poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
(2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.
(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro
spotřebitele příznivější.
(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu
s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech
a povinnostech stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují
předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která
a) vylučují nebo
omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli
způsobena smrt či újma na zdraví,
b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při
uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,
c) stanoví, že smlouva je
pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky,
jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele,
d) dovolují dodavateli,
aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře
smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,
e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy
bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,
f) opravňují dodavatele,
aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez
přiměřené výpovědní doby,
g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se
neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,
h) dovolují dodavateli jednostranně
změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,
i) stanoví, že cena zboží
či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení
ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li
cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,
j) přikazují
spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky,
které mu vznikly,
k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez
souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky
spotřebitele.
(1) Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání
dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel
od smlouvy písemně odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 14 dnů
od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem,
může od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce.
To neplatí ohledně smluv o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem
na jeho žádost, pokud dodavatel neprovedl jinou než vyžádanou opravu nebo údržbu
nebo nedodal jiné zboží než nutné k provedení opravy nebo údržby. Dodavatel je zároveň
povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od
smlouvy.
(2) Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit
od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i označení
osoby, u níž je třeba toto právo uplatnit, včetně bydliště či sídla takové osoby.
(3) Při porušení povinnosti stanovené v předchozím odstavci má spotřebitel
právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření.
(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na smlouvy
a) jejichž
předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv
o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných,
b) na dodávku potravin
nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele
nebo do jiného jím určeného místa,
c) na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny
podle katalogu dodavatele, s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti
dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené
nebo jiné smlouvy, a za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy
nejméně do 7 dnů od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve
smlouvě,
d) pojistné a o cenných papírech.
Smlouvy, ve kterých se sjednává dočasné užívání ubytovacího zařízení nebo
s tím spojené služby
(1) Ustanovení § 59 až 71 se použijí na spotřebitelskou smlouvu, ve
které se za úplatu sjednává
a) užívání jednoho nebo více ubytovacích zařízení na více než jeden
časový úsek, je-li smlouva uzavřena na dobu delší než 1 rok (dále jen „dočasné užívání
ubytovacího zařízení“),
b) výhoda spojená s ubytováním, je-li smlouva uzavřena na dobu delší
než 1 rok (dále jen „dlouhodobý rekreační produkt“),
c) pomoc při úplatném převodu dočasného užívání ubytovacího zařízení
nebo dlouhodobého rekreačního produktu (dále jen „další prodej“), nebo
d) účast ve výměnném systému, který umožňuje spotřebitelům vzájemně
převést právo užívat ubytovací zařízení nebo jiné služby spojené s dočasným užíváním
ubytovacího zařízení (dále jen „výměna“).
(2) Ustanovení § 59 až 71 se použijí i na smlouvu o smlouvě budoucí,
ve které se spotřebitel zavazuje uzavřít smlouvu podle odstavce 1.
Pokud smlouva podle § 58 obsahuje ujednání, které umožňuje obnovit smlouvu
nebo prodloužit závazek bez výslovného projevu spotřebitele tak, že celková doba
trvání závazku může přesáhnout jeden rok, má se za to, že je smlouva uzavřena na
dobu delší než jeden rok.
Informace poskytované před uzavřením smlouvy
(1) Poskytovatel, za kterého se pro účely § 58 až 71 považuje osoba,
která jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo kdokoliv,
kdo jedná jejím jménem nebo v jejím zastoupení, poskytne spotřebiteli s dostatečným
časovým předstihem předtím, než strany uzavřou smlouvu podle § 58 nebo než je spotřebitel
vázán svým návrhem na uzavření smlouvy podle § 58, bezplatně na formuláři jasným
a srozumitelným způsobem informace, které spolu s náležitostmi formuláře stanoví
vláda nařízením.
(2) Poskytovatel rovněž výslovně upozorní spotřebitele na jeho právo
odstoupit od smlouvy, na délku lhůty pro odstoupení a na zákaz přijetí záloh, jiných
plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty pro odstoupení.
(1) Poskytovatel je povinen v každé reklamě nebo nabídce dočasného užívání
ubytovacího zařízení, dlouhodobého rekreačního produktu, dalšího prodeje nebo výměny
uvést, jak a kde lze získat informace podle § 60 odst. 1.
(2) Jsou-li dočasné užívání ubytovacího zařízení, dlouhodobý rekreační
produkt, další prodej nebo výměna nabízeny v rámci nabídkové nebo prodejní akce,
je poskytovatel povinen na pozvánce zřetelně uvést obchodní účel a povahu akce a
po celou dobu trvání této akce dát spotřebiteli k dispozici informace podle § 60
odst. 1.
Informace uváděné ve smlouvě
(1) Součástí smlouvy podle § 58 musí být informace poskytnuté poskytovatelem
spotřebiteli podle § 60 odst. 1. To neplatí, jestliže si změnu v obsahu smlouvy smluvní
strany výslovně sjednaly nebo pokud je změna vyvolána nepředvídatelnými okolnostmi,
které jsou na vůli poskytovatele nezávislé a kterým nebylo možné zabránit.
(2) Má-li se obsah smlouvy lišit od informací podle § 60 odst. 1, musí
poskytovatel spotřebitele na změny písemně upozornit tak, aby k nim měl spotřebitel
snadný přístup, a to ještě před uzavřením smlouvy. Změny musí být ve smlouvě výslovně
označeny.
(3) Poskytovatel uvede ve smlouvě bydliště, místo podnikání nebo sídlo
každé ze smluvních stran a datum a místo jejího uzavření.
(1) Poskytovatel zajistí, aby ujednání o právu na odstoupení od smlouvy,
o délce lhůty pro odstoupení a o zákazu přijetí záloh, jiných plnění nebo jejich
zajištění v průběhu lhůty pro odstoupení podepsal spotřebitel každé zvlášť.
(2) Součástí smlouvy podle § 58 je formulář pro odstoupení od smlouvy
vyplněný poskytovatelem. Náležitosti formuláře stanoví vláda nařízením.
(3) Poskytovatel ihned po uzavření smlouvy předá spotřebiteli její podepsané
vyhotovení.
(1) Informace podle § 60 odst. 1 poskytne poskytovatel spotřebiteli písemně,
a to tak, aby k nim měl spotřebitel snadný přístup.
(2) Smlouva podle § 58 musí být uzavřena písemně.
(3) Odstoupení od smlouvy musí být vždy učiněno písemně.
Jazyk
(1) Má-li spotřebitel bydliště v některém z členských států Evropské
unie nebo v některém ze států tvořících Evropský hospodářský prostor nebo je-li státním
příslušníkem některého z těchto států, musí mu poskytovatel informace stanovené v
§ 60 poskytnout podle volby spotřebitele v jazyce nebo v jednom z jazyků tohoto státu,
pokud se jedná o úřední jazyk Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský
hospodářský prostor.
(2) Smlouva podle § 58 musí být uzavřena podle volby spotřebitele v jazyce
členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský
prostor, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je státním příslušníkem, pokud
se jedná o úřední jazyk Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský
hospodářský prostor. Liší-li se tento jazyk od jazyka členského státu Evropské unie
nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, na jehož území se
nachází nemovitost nebo její část, na niž se vztahuje smlouva, ve které se sjednává
dočasné užívání ubytovacího zařízení, předá poskytovatel spotřebiteli překlad textu
smlouvy do tohoto jazyka, pokud se jedná o úřední jazyk Evropské unie nebo některého
ze států tvořících Evropský hospodářský prostor.
(1) Uzavřel-li spotřebitel smlouvu, ve které se sjednává dlouhodobý rekreační
produkt, nepřihlíží se k ujednání, které ho zavazuje hradit platby na základě této
smlouvy jinak než v rovnoměrných platbách rozdělených do ročních splátek v téže výši.
To neplatí, pokud si strany sjednají změnu výše ročních splátek po prvním roce podle
vývoje cen. Výzvu k provedení splátky zašle poskytovatel spotřebiteli písmeně vždy
nejpozději 14 dnů přede dnem splatnosti.
(2) Spotřebitel má právo závazek ze smlouvy, kterou byl sjednán dlouhodobý
rekreační produkt, po zaplacení druhé splátky písemně vypovědět bez uvedení důvodu
ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy byl vyzván k zaplacení kterékoliv následující splátky;
lhůta je zachována, pokud spotřebitel před jejím uplynutím výpověď alespoň odešle.
V takovém případě nemá poskytovatel právo požadovat po spotřebiteli žádné další plnění.
Odstoupení od smlouvy
(1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy podle § 58 ve lhůtě 14
dnů od jejího uzavření bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce. Byla-li mu již
poskytnuta služba, není z toho poskytovateli ničeho povinen.
(2) Neobdrží-li spotřebitel alespoň jedno vyhotovení smlouvy zároveň
s jejím uzavřením, počne mu běžet lhůta pro odstoupení od smlouvy ode dne, kdy toto
vyhotovení obdrží.
(3) Nepředá-li poskytovatel spotřebiteli řádně vyplněný formulář pro
odstoupení od smlouvy podle § 63 odst. 2, činí lhůta pro odstoupení 1 rok a 14 dnů
ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její
vyhotovení, nastal-li tento den později. Je-li spotřebiteli předán řádně vyplněný
formulář pro odstoupení od smlouvy písemně do 1 roku ode dne, kdy byla smlouva uzavřena,
popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal- li tento den
později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od předání formuláře.
(4) Neposkytl-li poskytovatel spotřebiteli informace podle § 60 odst.
1, činí lhůta pro odstoupení od smlouvy 3 měsíce a 14 dnů ode dne, kdy byla smlouva
uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal-li tento
den později. Byly-li však tyto informace spotřebiteli poskytnuty do 3 měsíců ode
dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení,
nastal-li tento den později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od poskytnutí
informací.
(5) Lhůta k uplatnění práva na odstoupení od smlouvy je zachována, pokud
je odstoupení od smlouvy spotřebitelem odesláno před uplynutím této lhůty.
Zvláštní ustanovení o odstoupení od smlouvy
Uzavírá-li spotřebitel současně smlouvu, ve které se sjednává dočasné
užívání ubytovacího zařízení, a smlouvu, ve které se sjednává výměna, běží pro obě
smlouvy pouze jedna lhůta určená podle smlouvy, ve které se sjednává dočasné užívání
ubytovacího zařízení.
(1) Dokud neuplyne lhůta pro odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává
dočasné užívání ubytovacího zařízení, dlouhodobý rekreační produkt nebo výměna, nesmí
poskytovatel ani jiná osoba po spotřebiteli požadovat ani přijmout na základě této
smlouvy platbu zálohy ani jiné plnění nebo jejich zajištění. Uzná-li v této době
spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.
(2) V případě smlouvy, ve které se sjednává další prodej, nesmí poskytovatel
ani jiná osoba po spotřebiteli požadovat ani přijmout jakékoli platby záloh ani jiné
plnění nebo jejich zajištění, dokud nedojde k nabytí nebo převodu práva, nebo dokud
povinnost poskytovatele z této smlouvy nezanikne z jiného právního důvodu. Uzná-li
v této době spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.
Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, ve které se sjednává dočasné užívání
ubytovacího zařízení nebo dlouhodobý rekreační produkt, vztahují se účinky odstoupení
i na smlouvu, ve které se sjednává výměna, jakož i na každou další vedlejší smlouvu
nebo ujednání, aniž by s tím byly spojeny jakékoliv náklady pro spotřebitele.
Je-li finanční závazek spotřebitele hrazen odloženou platbou, půjčkou,
úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou, kterou poskytuje spotřebiteli poskytovatel
nebo třetí osoba na základě ujednání mezi touto třetí osobou a poskytovatelem, vztahují
se účinky odstoupení od smlouvy podle § 58 i na smlouvu o odložené platbě, půjčce,
úvěru nebo jiné obdobné finanční službě, aniž by s tím byly spojeny jakékoliv náklady
pro spotřebitele.
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA OSMÁ
Promlčení
(1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené
(§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník
promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
(2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná
pohledávka.
(3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na
jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.
Promlčecí doba
Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá
a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby,
počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.
Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých
splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným
celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.
zrušen
Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne
běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.
(1) Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený
dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
(2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li
o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda
vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(3) Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí,
nabídnutí nebo přislíbení úplatku2e) jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého
nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného (dále jen "korupční jednání"), právo
na náhradu takto vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví
o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo
ke korupčnímu jednání.
(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva
roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se
na jeho úkor obohatil.
(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí
za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k
němu došlo.
(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně
si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy,
jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
Práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu
škody u přepravy osob.
Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti
let vykonáváno.
(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného
orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset
let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží
promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo
plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých
splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek
splatným celý dluh (§ 565), počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné
splátky.
(3) Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li
však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba,
jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní
moci rozhodnutí nebo po uznání.
Běh promlčecí doby
Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.
Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného
orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena
mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu
řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně
přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.
Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva
proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté
promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám
bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine.
Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými
dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží,
nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.
HLAVA DEVÁTÁ
Vymezení některých pojmů
Domácnost
Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují
náklady na své potřeby.
Osoby blízké
Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner1a);
jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké,
jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu
vlastní.
Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v
řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného
předka.
Věci a práva
(1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha
připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové
prostory.
(1) Věci jsou movité nebo nemovité.
(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
(1) Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být
odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
(2) Stavba není součástí pozemku.
(1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní
a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.
(2) Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu,
aby byly s bytem užívány.
(3) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek
z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Počítání času
(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události,
jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který
se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta
počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední
den.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
ČÁST DRUHÁ
Věcná práva
HLAVA PRVNÍ
Vlastnické právo
Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat,
požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná
právní ochrana.
Nadpis zrušen
Nadpis zrušen
(1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.
(2) Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví
pouze státu nebo určených právnických osob.
(1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického
práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji
neprávem zadržuje.
(2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.
Nadpis zrušen
(1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům
obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí
ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm
zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku,
nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem,
plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí
nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné
roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující
na jeho pozemek.
(2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících
pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout,
že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit.
(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu
a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud
to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li
tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit;
této odpovědnosti se nemůže zprostit.
(1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném
zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li
dosáhnout účelu jinak.
(2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit,
nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a
za náhradu.
Držba
(1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává
právo pro sebe.
(2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný
výkon.
Nadpis zrušen
(1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom,
že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to,
že držba je oprávněná.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako
vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.
(3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které
účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení
věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však
nenahrazují.
zrušen
(1) Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s
jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může si
odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.
(2) Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým nákladem
zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.
Nabývání vlastnictví
(1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním,
rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
(2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví
dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.
nadpis vypuštěn
zrušen
nadpis vypuštěn
(1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví
jinak.2f)
(3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem
evidence v katastru nemovitostí,2e) nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této
smlouvy.
Vydržení
(1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě
v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.
(2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem
vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených
právnických osob (§ 125).
(3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné
držbě právní předchůdce.
(4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení
o běhu promlčecí doby.
(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li
vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo.
Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví
této obce.
(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří
deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho,
kdo věc našel nebo ohlásil.
(3) Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle odstavce
1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen
nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž
vlastník není znám, a na věci opuštěné.
(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní
předpis2e) jinak.
nadpis vypuštěn
Vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci
hlavní.
nadpis vypuštěn
(1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem
nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku
cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou,
rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud.
(2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník
věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého
stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci
a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.
(1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může
soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady
toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").
(2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu
do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.
(3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby
i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu
vlastnického práva ke stavbě.
HLAVA DRUHÁ
Spoluvlastnictví a společné jmění
(1) Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.
(2) Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.
Podílové spoluvlastnictví
(1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech
a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
(2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak,
jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.
zrušen
(1) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni
všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.
(2) O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou,
počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny
anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.
(3) Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci
žádat, aby o změně rozhodl soud.
Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo,
ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o
výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o
vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda
písemná.
(2) Každý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním na požádání písemné
potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla-li již dohoda o zrušení spoluvlastnictví
a o vzájemném vypořádání písemnou formu.
(1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání
na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému
využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou
náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla
být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej
a výtěžek rozdělí podle podílů.
(2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví
přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku.
(3) Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci může soud
zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé
nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže být na újmu osobám, kterým
příslušejí práva na nemovitosti váznoucí.
Společné jmění manželů
(1) Společné jmění manželů tvoří
a) majetek nabytý některým z manželů
nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím
nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného
vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě
jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho
z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo
jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3)
b) závazky, které
některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s
výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků,
jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal
jeden z nich bez souhlasu druhého.
(2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní
společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí
členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti
nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
(1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit
nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit
rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků,
které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé
majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již
náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá
smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit
zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud
nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou
formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.
(4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících
odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé
za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.
(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba
manželé společně.
(2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů
může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou
manželů; jinak je právní úkon neplatný.
(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně
a nerozdílně.
(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni
a povinni oba manželé společně a nerozdílně.
Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů
použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním
použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům
souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.
Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu
společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného
jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí
zde obdobně.
(1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit
společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až
na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů
získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem
obchodní společnosti.
(3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2
vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem,
rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li
taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
(4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce
1 nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným
na návrh jednoho z manželů.
zrušen
(1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.
(2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž
se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného
jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co
ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku
bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky
obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.
(3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí,
k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí
a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k
péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
(4) V případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí
ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.
Pokud se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitostí,
musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru.
(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu.
Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti
vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého
z manželů soud.
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání
dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím
soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém
každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti
výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí,
že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné;
totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům
společných.
Jestliže za trvání manželství společné jmění zaniklo, může být obnoveno
jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů.
HLAVA TŘETÍ
Práva k cizím věcem
nadpis zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
Věcná břemena
(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho
jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající
věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité
osobě.
(2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím
věci na nabyvatele.
(3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva
odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady
na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady
nést podle míry spoluužívání.
(1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení
s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného
orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem
práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího
věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.
(2) Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní
zákon nedává toto právo i dalším osobám.
(3) Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a
přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby
zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes
přilehlý pozemek.
(1) Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona.
K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru
nemovitostí.
(2) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již
nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti;
přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.
(3) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou
oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje
nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může
soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění.
(4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno
zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem. Věcná břemena zřízená v souvislosti s
provozem podniku3f) přecházejí při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku.
To platí i v případě převodu nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována
jako samostatný podnik.
zrušen
Nadpis zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
HLAVA TŘETÍ A
PRÁVO ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ
ODDÍL PRVNÍ
Zástavní právo
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který
jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení
z výtěžku zpeněžení zástavy.
(1) Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc
hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha
připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní
podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví.
(2) Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené
plody zástavy.
(3) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných
zástavách (vespolné zástavní právo).
Ustanovení tohoto zákona se použijí pro zástavní právo k obchodnímu podílu,
pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo opírající se o
cenné papíry (například hypoteční zástavní list), nebo pro zástavní právo k předmětům
průmyslového vlastnictví, pokud zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují,
nestanoví něco jiného.
(1) Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá.
Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky.
(2) Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době
vzniku zástavního práva.
(3) Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu
vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.
(4) Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky
určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité
době.
(5) Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení
od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě
dohodnuto něco jiného.
Vznik zástavního práva
(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí
soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může
zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní
právo může vzniknout také ze zákona.
(2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky,
kterou zástava zajišťuje.
(3) Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí,
věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout,
aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3),
musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu.
(1) Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům
ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí,
nestanoví-li zákon jinak.
(2) Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu
věřiteli, nestanoví-li zákon jinak.
(3) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle odstavce 2 může
být nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele
nebo pro zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto v zástavní smlouvě.
nadpis vypuštěn
(1) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence
v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru
věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž má podle zástavní smlouvy vzniknout
zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157
odst. 2 a 3), vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České
republiky; to neplatí, bylo-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím soudu nebo správního
úřadu.
(2) Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede notář, který
sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po uzavření zástavní
smlouvy.
(1) Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní
není ujednáno něco jiného.
(2) Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky
(poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo
tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva.
(1) Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu
vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
(2) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence
v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru
věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž vzniklo zástavní právo, aniž by byly
odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniklé na základě
rozhodnutí soudu nebo správního úřadu se zaznamenává v Rejstříku zástav vedeném Notářskou
komorou České republiky.
(1) Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka
nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne
zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme
v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit.
(2) Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový
prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona mohou být dány do zástavy jen se souhlasem
vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem.
Totéž platí, jde-li o cizí pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný
papír a předmět průmyslového vlastnictví.
Práva a povinnosti za trvání zástavního práva
(1) Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji
držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného
hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li
zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu
dlužníku právo na jejich náhradu.
(2) Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky
může zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.
(3) Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu,
ke ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou
škodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu.
(4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou
věc odevzdat další osobě ani ji použít nebo umožnit její použití jinému; v ostatním
má tato osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a následující), není-li dohodnuto
jinak.
(1) Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje
na újmu zástavního věřitele.
(2) Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane
nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného
odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není
zajištěna, splatnou.
(1) Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené
věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního
zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele
zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového
práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného
obchodního podílu nebo cenného papíru.
(2) Ten, vůči němuž působí zástavní právo podle odstavce 1, má postavení
zástavního dlužníka.
Uspokojení ze zástavy
(1) Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má
zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.
Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna
jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky.
(2) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajištěné
pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavních práv.
(1) Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě
nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji
zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu.
(2) Je-li pohledávka zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel
navrhnout zpeněžení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení pohledávky,
může navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav.
(3) Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky zajištěné
zástavním právem u soudu po dlužníku není ustanoveními odstavců 1 a 2 dotčeno.
(1) Ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný,
musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi
na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.
(2) Žalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení
oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem
zahájení veřejné dražby.
(3) Veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci
2; je-li v této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat až poté, kdy
bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto.
(4) Ten, kdo podal bezdůvodně žalobu podle odstavce 1, je povinen nahradit
zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu od
podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže zástavní věřitel
uplatnil právo na náhradu této škody v průběhu řízení o žalobě před soudem prvního
stupně; na návrh zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o
tom, že je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady škody.
Ustanovení první věty o zástavním věřiteli platí obdobně též pro dražebníka.
(1) Je-li zástavou pohledávka, poddlužník je povinen splnit svůj dluh
po splatnosti zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli.
(2) Je-li předmětem plnění zastavené pohledávky věc, vzniká předáním
této věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo k pohledávce
tím zaniká.
nadpis vypuštěn
Je-li zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpeněžení
s přihlédnutím k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle § 167, nestanoví-li
zvláštní právní předpisy jinak.
Neplatná ujednání
Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně
uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že
a) zástavní dlužník nebo zástavce
nesmí zástavu vyplatit,
b) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo
byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit jinému,
dalšímu věřiteli,
c) zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy
jinak, než je stanoveno zákonem,
d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky
domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy,
e) při prodlení s plněním zajištěné pohledávky
zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat
za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Zánik zástavního práva
(1) Zástavní právo zaniká
a) zánikem zajištěné pohledávky,
b) zánikem
zástavy,
c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem,
d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno,
e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce
zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy,
f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním
věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem,
g) v případech stanovených zvláštními
právními předpisy.
(2) Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.
(1) Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem
do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz.
(2) Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v Rejstříku
zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, provede kterýkoliv notář jeho výmaz,
požádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu zánik zástavního práva prokázán.
nadpis vypuštěn
Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele
z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka (§ 155 odst. 5).
Podzástavní právo
(1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky zajištěné zástavním
právem, jestliže zástavou je věc.
(2) Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené
věci. Podzástavní právo je však proti němu účinné, jen když jeho vznik mu byl písemně
oznámen. Jestliže je zastavená pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovité věci
nebo k bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, vzniká
podzástavní právo vkladem do katastru nemovitostí.
(1) Jestliže zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou
věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím odpovědnosti za plnění
povinností jejímu zástavci.
(2) Není-li splatná pohledávka, která je zajištěna podzástavním právem,
včas splněna, může podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy místo zástavního
věřitele (podzástavce).
(3) Na podzástavní právo se použijí ustanovení o zástavním právu přiměřeně.
ODDÍL DRUHÝ
Zadržovací právo
nadpis vypuštěn
(1) Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji
zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl
povinen věc vydat.
(2) Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky,
zahájením insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
(1) Zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto
právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila svémocně nebo lstí.
(2) Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo,
aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva; to
neplatí, bylo-li zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící
úpadek dlužníka.
(1) Zadržovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby,
kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc.
(2) Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka
o zadržení věci a jeho důvodech; jestliže smlouva, na jejímž základě má věc u sebe,
byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné.
Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má
ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.
nadpis vypuštěn
Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního
rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem,
a to i zástavním věřitelem.
(1) Zadržovací právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené
věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníku.
(2) Toto právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné
osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
HLAVA DRUHÁ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA TŘETÍ
Zrušena
zrušen
zrušen
HLAVA ČTVRTÁ
Zrušena.
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
ČÁST ČTVRTÁ
Zrušena
HLAVA PRVNÍ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA DRUHÁ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
HLAVA TŘETÍ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA ČTVRTÁ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
HLAVA PÁTÁ
Zrušena
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
HLAVA ŠESTÁ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA SEDMÁ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA OSMÁ
Zrušena
ODDÍL PRVNÍ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL TŘETÍ
Zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA DEVÁTÁ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA DESÁTÁ
Zrušena
ODDÍL PRVNÍ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn.
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA JEDENÁCTÁ
Zrušena
ODDÍL PRVNÍ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
Nadpis zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
ODDÍL TŘETÍ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL ČTVRTÝ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL PÁTÝ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
ČÁST PÁTÁ
Zrušena
HLAVA PRVNÍ
Zrušena
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA DRUHÁ
Zrušena
ODDÍL PRVNÍ
Zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
Zrušen
Zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL TŘETÍ
Zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL ČTVRTÝ
Zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
ODDÍL PÁTÝ
Zrušen
zrušen
zrušen
HLAVA TŘETÍ
Zrušena
zrušen
zrušen
zrušen
ČÁST ŠESTÁ
Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení
HLAVA PRVNÍ
Předcházení hrozícím škodám
Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví,
na majetku, na přírodě a životním prostředí.
zrušen
(1) Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným
okolnostem ohrožení.
(2) Jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil
provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
(1) Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám
nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností
odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě
závažnější než ten, který hrozil.
(2) Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu
nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a
nebezpečnosti útoku.
Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, a to
nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena.
HLAVA DRUHÁ
Odpovědnost za škodu
ODDÍL PRVNÍ
Obecná odpovědnost
nadpis vypuštěn
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
(2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když
byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby
samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost
podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.
(2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena
a) činností,
která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,
b) fyzikálními, chemickými,
popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,
c) oprávněným prováděním nebo zajištěním
prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo
nebo znemožněno užívání nemovitosti.
(3) Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li,
že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním
jednáním poškozeného.
ODDÍL DRUHÝ
Případy zvláštní odpovědnosti
Nadpis zrušen
Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku,
odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
(1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ
v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti
se nemůže zprostit.
(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických,
sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.
Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky
svého jednání
(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za
škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky;
společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li
ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout
své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat
nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže
prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření
sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost
podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout
své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu
způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu
úmyslně přivedli.
Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům
Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým
mravům.
nadpis vypuštěn
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
(1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu
vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.
(2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového
plavidla, jakož i provozovatel letadla.
Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla
způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí,
jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého
úsilí, které lze požadovat.
Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak
za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyla-li fyzická osoba při poškození
možnosti je opatrovat.
(1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku
bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže
takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.
(2) Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel
podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku.
Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání
mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody.
Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným
Za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel
stejně jako provozovatel dopravního prostředku.
Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech
(1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na
věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke
škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly
vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány
provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.
(2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání
věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, občanovi za škodu na věcech odložených na místě
k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo
i jinak.
(3) Odpovědnosti podle odstavce 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným
prohlášením ani dohodou.
(1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše
stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi,
kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.
(2) Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty
do úschovy.
Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i
provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky
v nich umístěné a jejich příslušenství.
Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného
odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy
se poškozený o škodě dozvěděl.
Za škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích
hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené jejich
provozem (§ 427 až 431).
ODDÍL TŘETÍ
Společná ustanovení o náhradě škody
Společná odpovědnost
(1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
(2) V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu
způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.
Kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se
s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.
Kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih.
Zavinění poškozeného
Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně;
byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.
Způsob a rozsah náhrady
(1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
(2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li
to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.
(3) Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel
majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit
z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení
občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu
škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.
Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
(1) Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného
a ztížení jeho společenského uplatnění.
(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce
a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za
ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.
(3) Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a
to
a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč,
b) každému dítěti 240 000 Kč,
c) každému
rodiči 240 000 Kč,
d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte
85 000 Kč,
e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,
f) každé další blízké osobě
žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou
škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč.
Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým
důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením
dosahoval.
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného
činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem
dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným
invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou
předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání.
Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele
hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou
nedbalostí.
(3) Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší žáku nebo studentu ode
dne, kdy měla skončit povinná školní docházka, studium nebo příprava pro povolání,
a) po dobu, o kterou se následkem úrazu, popřípadě nemoci z povolání
prodloužila jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava pro povolání,
b) po dobu neschopnosti pro úraz nebo nemoc z povolání,
c) po dobu trvání invalidity třetího stupně vzniklé v souvislosti
s úrazem nebo nemocí z povolání,
d) po dobu trvání invalidity prvního nebo druhého stupně vzniklé
v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání, nebo byl-li v této souvislosti uznán
osobou se zdravotním postižením, pokud vlastní vinou nezameškává příležitost k výdělku
vykonáváním práce pro něho vhodné.
(4) Vláda České republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve
vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu
na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě; to se vztahuje
i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu
mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by
mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen
důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,
kterou fyzická osoba pobírala v období rozhodném pro vyměření důchodu.
(1) Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým,
kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na
výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení
poskytovanými z téhož důvodu.
(2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého;
náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do
které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 447 odst.
2.
(1) Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.
(2) Při usmrcení se hradí též přiměřené náklady spojené s pohřbem,
pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře.
(3) Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo je vynaložil.
Budoucí nároky podle ustanovení § 445 lze odškodnit jednorázově na
základě písemné dohody o jejich úplném a konečném vypořádání mezi oprávněným a povinným.
Totéž platí o budoucích nárocích podle § 446 až 449.
Snížení náhrady
Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží.
Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým
poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické
osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
HLAVA TŘETÍ
Bezdůvodné obohacení
(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
(2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního
důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který
odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
zrušen
zrušen
zrušen
Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit
sám.
(1) Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, bylo-li přijato plnění promlčeného
dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy.
(2) Rovněž se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí plnění za hry
nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených;
u soudu se však těchto plnění nelze domáhat.
Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.
Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.
Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen
vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
(1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li
to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta
peněžitá náhrada.
(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho,
pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu
nutných nákladů, které na věc vynaložil.
Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré
víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného
obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního
řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného
obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.
ČÁST SEDMÁ
Dědění
HLAVA PRVNÍ
Nabývání dědictví
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.
(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze
zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici
ze zákona.
Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.
Odmítnutí dědictví
(1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením
u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.
(2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci,
která ho k tomu výslovně opravňuje.
Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce
ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn.
Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit.
Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že
dědictví nechce odmítnout.
K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž
nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví.
Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li
dědic, že dědictví neodmítá.
K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém
dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o sobě vědět,
se při projednávání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník nemůže prohlášení o odmítnutí
či neodmítnutí dědictví učinit.
Dědická nezpůsobilost
Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho
manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední
vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
Vydědění
(1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže
a) v rozporu s dobrými
mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných
případech,
b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek
projevovat měl,
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v
trvání nejméně jednoho roku,
d) trvale vede nezřízený život.
(2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují
se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.
(3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně
ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.
Přechod dluhů
(1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady
spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou
smrtí.
(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za
dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.
(1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout,
že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li
zákonu nebo dobrým mravům.
(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců
plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici
přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu
soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů
cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.
(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a
za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví,
může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou
odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout
likvidaci dědictví.
HLAVA DRUHÁ
Dědění ze zákona
(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner1a), každý
z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem
jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem
jejich potomci.
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo
partner1a), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po
dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu
pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner1a) však
vždy nejméně polovinu dědictví.
(1) Nedědí-li manžel, partner1a) ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině
stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po
dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu
pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického
podílu stejným dílem jeho děti.
Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným
dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.
HLAVA TŘETÍ
Dědění ze závěti
(1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné
písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.
(2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána,
jinak je neplatná.
(3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.
Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je
neplatná.
Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat
a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho
poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.
(1) Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli
před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými
svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední
vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň
předčitatelem.
(2) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo
listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina
obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.
(1) Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu;
zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu
notářského zápisu.
(2) Nezletilí, kteří dovršili 15. rok mohou projevit poslední vůli pouze
formou notářského zápisu.
(3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně
přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.
(4) Osoby neslyšící a hluchoslepé, které nemohou číst nebo psát, mohou
projevit poslední vůli formou notářského zápisu nebo před třemi současně přítomnými
svědky, ovládajícími touto osobou zvolený komunikační systém neslyšících a hluchoslepých
osob, a to v listině, která musí být tlumočena do zvoleného komunikačního systému.
(5) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo
listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina
obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do
zvoleného komunikačního systému neslyšících a hluchoslepých osob; i toto musí být
v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.
Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky
nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se
projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.
Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování
závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.
(1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo
věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny,
platí, že podíly jsou stejné.
(2) Zůstavitel může závětí zřídit nadaci nebo nadační fond.
Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení
§ 484 věty druhé tím není dotčeno.
Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický
podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich
dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná,
nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.
(1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát,
anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti.
(2) Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.
HLAVA ČTVRTÁ
Správce dědictví
(1) Správce dědictví vykonává až do skončení projednání dědictví soudem
správu dědictví nebo jeho části, jestliže tak zůstavitel stanovil podle § 480d nebo
jestliže o tom rozhodl soud v řízení o dědictví.
(2) Správce dědictví při výkonu své funkce vykonává práva a plní povinnosti,
které ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Úkony přesahující rámec obvyklého
hospodaření však může učinit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. O úkonech
přesahujících rámec obvyklého hospodaření rozhodují dědici nadpoloviční většinou.
Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny, rozhodne na návrh kteréhokoliv dědice
soud.
(3) Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře.
Za škodu, kterou způsobil porušením svých povinností, odpovídá podle § 420.
(4) Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem náležejícím do
dědictví, který byl svěřen správci dědictví, nakládat nebo s ním činit jiná opatření;
jejich oprávnění podle odstavce 2 tím nejsou dotčena. Totéž platí, má-li dědictví
připadnout státu podle § 462.
(1) Správcem dědictví může být ustanovena fyzická osoba, která je způsobilá
k právním úkonům, nebo právnická osoba. Správce dědictví musí se svým ustanovením
do funkce souhlasit. Má-li dědictví připadnout státu podle § 462, může být správcem
dědictví ustanoven také stát.
(2) Správce dědictví je povinen podávat soudu zprávy o své činnosti nejméně
dvakrát ročně, nerozhodl-li soud jinak.
(3) Po skončení projednání dědictví předloží správce dědictví prostřednictvím
soudu dědicům konečnou zprávu o své činnosti.
(1) Správce dědictví má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů; svůj
nárok vyúčtuje v konečné zprávě o své činnosti. Výši a způsob určení odměny a náhrady
hotových výdajů stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(2) Odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je povinen zaplatit
dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li více dědiců, zaplatí odměnu
a náhradu hotových výdajů podle poměru hodnoty svých dědických podílů. V ostatních
případech platí odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů stát. O odměně
správce dědictví, o náhradě jeho hotových výdajů a o tom, kdo správci odměnu a náhradu
hotových výdajů zaplatí, rozhodne po předložení zprávy podle § 480b odst. 3 soud.
(3) Na žádost správce dědictví může soud až do skončení projednání dědictví
uložit dědicům, aby zaplatili správci dědictví zálohu na odměnu a na jeho hotové
výdaje. Je-li však zřejmé, že dědictví je předluženo, může soud uložit zaplacení
této zálohy státu.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, byl-li správcem dědictví ustanoven
stát.
(1) Zůstavitel může stanovit, aby po jeho smrti až do skončení řízení o
dědictví spravoval veškerý jeho majetek náležející do dědictví nebo podnik, nemovitost
či jinou část jeho majetku náležejícího do dědictví správce dědictví.
(2) Ustanovit správce dědictví podle odstavce 1 může zůstavitel listinou
o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V listině o ustanovení
správce dědictví musí být uvedeno, zda správce dědictví má spravovat veškerý majetek
zůstavitele nebo jakou jeho část, kdo má funkci správce dědictví vykonávat a jeho
souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví.
(3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, jakékoliv podmínky připojené
k listině o ustanovení správce dědictví nemají právní následky.
(4) Listina o ustanovení správce dědictví může být zůstavitelem zrušena
jejím odvoláním nebo pořízením pozdější listiny o ustanovení správce dědictví, nemůže-li
vedle ní obstát. Listina o ustanovení správce dědictví se zrušuje také odvoláním
souhlasu s funkcí správce dědictví podle odstavce 6. Odvolání listiny o ustanovení
správce dědictví a odvolání souhlasu s funkcí správce dědictví musí mít formu notářského
zápisu.
(5) Došlo-li ke zrušení listiny o ustanovení správce dědictví, nejde-li
o zrušení odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví, je notář, který vyhotovil
příslušný notářský zápis o jejím odvolání nebo o nové listině o ustanovení správce
dědictví, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět toho, kdo byl ustanoven správcem
dědictví zrušenou listinou, že tato listina byla zrušena.
(6) Ten, kdo byl zůstavitelem ustanoven správcem dědictví, může za života
zůstavitele odvolat svůj souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví. Byl-li
souhlas odvolán, je notář, který o tom vyhotovil notářský zápis, povinen bez zbytečného
odkladu vyrozumět zůstavitele.
(1) Správce dědictví ustanovený zůstavitelem je povinen ujmout se výkonu
své funkce ihned, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel, a vyrozumět o tom soud,
který vede dědické řízení podle zvláštního právního předpisu.3g)
(2) Dědici mohou platnost listiny o ustanovení správce dědictví podle §
480d odst. 2 zpochybnit pouze podáním žaloby proti správci dědictví na určení její
neplatnosti. Byla-li taková žaloba podána, je správce dědictví oprávněn a povinen
vykonávat svou funkci až do právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že
listina o ustanovení správce dědictví je neplatná, ledaže by jej soud v dědickém
řízení funkce správce dědictví zprostil.3c)
HLAVA PÁTÁ
Potvrzení dědictví a vypořádání dědiců
Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl.
(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou.
(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.
Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické
právo bylo prokázáno.
Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze zákona
se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel,
pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst.
2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek.
Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel
příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení
§ 479 neodůvodněně zvýhodněn.
HLAVA ŠESTÁ
Ochrana oprávněného dědice
(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo
jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který
z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch
na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které
na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z dědictví. Jestliže však
věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu
nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky.
Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno,
je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.
ČÁST OSMÁ
Závazkové právo
HLAVA PRVNÍ
Obecná ustanovení
ODDÍL PRVNÍ
Závazkový právní vztah
Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo
na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.
Vznik závazku
Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené
škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.
zrušen
Vznik smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí ustanoveními § 43
a násl., pokud dále není stanoveno jinak.
(1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených;
mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv
obsahujících prvky různých smluv.
(2) Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít
ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví
jinak.
(3) Na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení
zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva nestanoví
jinak.
Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně
i na závazky, vznikající na základě jiných skutečností upravených v zákoně, není-li
zvláštní úpravy.
Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon
nestanoví jinak.
Obsah závazků
Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet
nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.
Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého
je dlužník povinen plnit. Věřitel je však povinen prokázat důvod závazku, s výjimkou
cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných papírů, pro které je zákonem
stanoveno, že věřitel tuto povinnost nemá.
Není-li jakost výslovně sjednána, je dlužník povinen plnit určité
množství věcí určených v průměrné střední jakosti.
Každý z účastníků si může vymínit odstoupení od smlouvy a sjednat
pro ten případ odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti nebo přijme třeba jen částečné
plnění, nemůže již od smlouvy odstoupit, ani poskytne-li odstupné.
nadpis vypuštěn
Na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se
jako na zálohu.
Odpovědnost za vady
Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění
má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy
a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady.
(1) Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze zjistit z příslušné evidence
nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, ledaže zcizitel výslovně
ujistil, že věc je bez jakýchkoli vad.
(2) Za dluhy váznoucí na věci je odpovědný zcizitel.
Přenechá-li se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady,
ledaže věc nemá vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo kterou si nabyvatel
výslovně vymínil.
(1) Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné
prohlášení zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá za vady, které
se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po splnění.
(2) Účastníci mohou též dohodnout odpovědnost za vady, které se vyskytnou
do stanovené nebo sjednané doby od splnění nebo odpovědnost podle přísnějších zásad,
než stanoví zákon. O takové dohodě vydá povinná osoba oprávněné osobě písemné potvrzení
(záruční list).
Chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protože si
třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit svému předchůdci.
Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce
může proti němu uplatnit všechny námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě.
Nabyvatel může uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy,
vytkl-li vady bez zbytečného odkladu po té, kdy měl možnost věc prohlédnout. Nabyvatel
může vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců, pokud zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li
v této lhůtě vadu, právo zanikne.
Jde-li o vady, za které se odpovídá podle § 502, je třeba vadu vytknout
nejpozději do uplynutí stanovené záruční doby.
(1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je povinen věc uschovat
po přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání vady.
(2) Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, může ji nabyvatel po upozornění
zcizitele bez prodlení prodat.
(1) Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým způsobem
nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Jinak se může nabyvatel
domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co chybí.
(2) Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být při jednotlivých
závazcích upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak.
zrušen
zrušen
zrušen
Nárok z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu v obecné promlčecí
době (§ 101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel vytkl vady u zcizitele.
(1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v
souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit
u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba vytknout
vady; jinak právo zanikne.
(2) Na běh promlčecí doby určené k uplatnění práv u soudu se přiměřeně
použije § 508.
nadpis vypuštěn
Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody,
která z vady vznikla.
ODDÍL DRUHÝ
Společné závazky a společná práva
Společné závazky
(1) Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo
účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž
věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění
na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.
(2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo
účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru
stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu,
je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost,
aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle
podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.
(3) Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je
oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý
z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.
Společná práva
(1) Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné,
může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn
plnit každému z věřitelů stejný díl.
(2) Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník
oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného. Splněním
jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen plnit jednomu ze svých
spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se všichni spoluvěřitelé,
může dlužník to, co je dlužen, složit do soudní úschovy.
Je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou
podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně
a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit
v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.
Splnil-li dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu
oprávněni společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat.
(1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění,
které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen,
závisí na poměru mezi spoluvěřiteli.
(2) Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj připadá.
ODDÍL TŘETÍ
Změny v obsahu závazků
Dohoda stran
(1) Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.
(2) Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má
dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li
pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.
(3) Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však
k dohodě došlo bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co by mohl
namítat, kdyby dohody nebylo.
Prodlení dlužníka
(1) Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže
jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo
od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto
podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.
(2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat
od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit
poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí
předpis.
(3) Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dlužník za její ztrátu,
poškození nebo zničení, ledaže by k této škodě došlo i jinak.
Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z
povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem, musí věřitel
oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění trvá; jestliže tak neučiní,
smlouva se od počátku ruší.
Právo věřitele na náhradu škody způsobené prodlením dlužníka není dotčeno;
při prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody požadovat, jen pokud
není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z prodlení.
K prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté
plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu.
Jde-li o plnění věci, nese věřitel nebezpečí její ztráty, zničení nebo poškození.
Dojde-li k dohodě o tom, že bude ve splátkách plněn dluh již splatný
a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být
výslovně dohodnuto.
Prodlení věřitele
Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo
neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V takových případech
je věřitel zejména povinen nahradit dlužníkovi náklady, které mu tím vznikly. Dále
na něj přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci. Kromě toho je dlužník oprávněn žádat
od věřitele náhradu jiných škod způsobených mu prodlením, lze-li věřiteli přičítat
zavinění.
Za dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky.
ODDÍL ČTVRTÝ
Změna v osobě věřitele nebo dlužníka
Postoupení pohledávky
(1) Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou
smlouvou jinému.
(2) S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna
práva s ní spojená.
(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele
nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud
nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.
(2) Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě
s dlužníkem.
(1) Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu
oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud
postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku
plněním postupiteli.
(2) Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník
oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.
(1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel
postupníkovi, jestliže
a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky
s dohodnutým obsahem,
b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen
jej splnit postupníkovi,
c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením
nároku, který měl dlužník vůči postupiteli.
(2) Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výše přijaté
úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal; toto ručení
však zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovi bez
zbytečného odkladu u soudu.
(1) Jestliže splnění postoupené pohledávky je zajištěno zástavním právem,
ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat
zprávu osobě, která zajištění závazku poskytla.
(2) Postupitel je povinen předat postupníkovi všechny doklady a poskytnout
všechny potřebné informace, jež se týkají postoupené pohledávky.
(1) Námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení,
zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.
(2) Dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení
způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo
prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestliže je oznámil bez zbytečného odkladu
postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že jeho pohledávky v době oznámení
nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné.
(1) Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám
svým jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo
prokázáno dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě,
že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto
vymáháním.
(2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník použít své k započtení
způsobilé pohledávky, jež má dlužník vůči postupiteli v době jejího vymáhání, nikoliv
však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.
Převzetí dluhu
(1) Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník
na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu
dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal.
(2) Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane
se dlužníkem vedle původního dlužníka.
(3) Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou.
(4) Námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i
osoba, která dluh převzala.
Obsah závazku se převzetím dluhu nemění, avšak zajištění dluhu poskytnuté
třetími osobami trvá jen tehdy, jestliže tyto osoby souhlasí se změnou v osobě dlužníka.
Přistoupení k závazku
Kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka
jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci
jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně.
Kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli,
má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však
přímé právo nevznikne.
Poukázka
Poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný
se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet poukazatele. Přímý nárok nabude poukazník
proti poukázanému jen tehdy, obdrží-li projev poukázaného, že poukázku přijímá.
(1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči
němu povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek zanikne, není-li jinak dohodnuto, pouze
tím, že splní podle poukázky poukazníkovi. Jestliže se má poukázkou splnit dluh poukazatele
u poukazníka, který s tím souhlasil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby
plnil.
(2) Jestliže nechce poukazník použít poukázku nebo odepírá-li poukázaný
poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to bez zbytečného
odkladu poukazateli.
Jestliže přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi, může uplatnit jen
takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají z obsahu poukázky
nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi.
(1) Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji
poukazatel odvolat.
(2) Jestliže není mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí
o právním vztahu mezi oběma ustanovení o příkazní smlouvě; avšak poukázka nezanikne
smrtí poukazatele nebo poukázaného. Zda a pokud zrušení poukázky působí i proti poukazníkovi,
řídí se právním vztahem mezi ním a poukazatelem.
Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí
doba ohledně závazku, jehož plnění je předmětem poukázky, a to před dobou, kdy poukazníkovi
došlo sdělení poukázaného o přijetí poukázky, běží od této doby promlčecí doba ve
vztahu mezi poukázaným a poukazníkem.
Poukázka na cenné papíry
Peněžní ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe písemnou poukázku,
znějící na plnění cenných papírů, aniž by v ní uvedl důvod závazku.
(1) Jestliže zní taková poukázka na řad, může být převedena rubopisem.
(2) Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou
z rubopisu.
(1) Kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem, je povinen plnit
tomu, v jehož prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena.
(2) Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen vydá-li se jí kvitovaná
poukázka. Proti osobě oprávněné rubopisem z poukázky může činit pouze takové námitky,
které vyplývají z obsahu poukázky nebo z vlastních vztahů k oprávněnému.
O náležitostech přijetí rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn
a jak toto oprávnění prokazuje, platí předpisy o směnkách. Podle těchto ustanovení
se rovněž posoudí, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel.
ODDÍL PÁTÝ
Zajištění závazků
Smluvní pokuta
(1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní
pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když
oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
(2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena
výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
(3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro
porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).
(1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník
zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím
zaplacení.
(2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením
povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o
smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody
přesahující smluvní pokutu jen když to je mezi účastníky dohodnuto.
(3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu
zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.
Ručení
Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným
prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí,
jestliže ji neuspokojí dlužník.
Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli
na požádání výši své pohledávky.
(1) Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl
k tomu věřitelem písemně vyzván.
(2) Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl
proti věřiteli dlužník.
(3) Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví
souhlas.
Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže
být uspokojena dlužníkem.
Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu
za plnění poskytnuté věřiteli.
Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů
(1) Uspokojení pohledávky výživného podle zvláštních právních předpisů3h)
a jiné pohledávky, o níž tak stanoví zákon, lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem
a dlužníkem o srážkách ze mzdy. Při provádění srážek se postupuje podle zvláštních
právních předpisů3i).
(2) Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem,
kdy byla plátci dohoda předložena.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro jiné příjmy, s nimiž se při
výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou.
Zástavní smlouva
Pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajišťuje pohledávka
zástavou věci nebo práva je upraveno v části o věcných právech.
Zajištění závazků převodem práva
(1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch
věřitele (zajišťovací převod práva).
(2) Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.
Zajištění postoupením pohledávky
Pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dlužníka nebo pohledávky
třetí osoby.
Jistota
Závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo
způsobilými ručiteli.
Nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší,
než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny.
Vklady v bankách a spořitelnách (dále jen "peněžní ústav") a státní
cenné papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výše.
Uznání dluhu
Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše,
má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento
právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.
ODDÍL ŠESTÝ
Zánik závazků
Splnění dluhu
(1) Splněním dluh zanikne.
(2) Dluh musí být splněn řádně a včas.
Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění
závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit.
I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude
poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo
skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu
uzavřel.
(1) Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dlužník, nebylo-li
dohodnuto jinak. Od provedené volby však nelze odstoupit.
(2) Byla-li nahodilým zánikem některé věci volba zmařena, může účastník,
který měl právo volby, od smlouvy odstoupit.
Dlužník splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo
potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí, jestliže dlužník
věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout.
Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena
v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem
požádán.
Je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele
soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.
Jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky
pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno.
Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě
nebo povaze pohledávky.
(1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění
takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.
(2) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních
služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele,
není-li dohodnuto jinak.
(3) Plní-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, je dluh splněn
připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele nebo vyplacením
částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.
Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen
nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo
věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží
do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.
(1) Věřitel je povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení
o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn.
(2) Dlužník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň
potvrzení.
Dohoda
(1) Dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje
závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový.
(2) Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda
o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován promlčený
závazek.
Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně
vyplývá z dohody o novém závazku.
(1) Ručení a zástavní právo zajišťující závazek zaniklý zajišťují i závazek,
který nahrazuje závazek původní. Jestliže však ručitel nebo osoby, vůči nimž mohou
být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s tím, aby byl zajištěn nový závazek,
trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky proti dosavadnímu
závazku zůstávají zachovány.
(2) Strany se mohou dohodnout, že nesplněný závazek nebo jeho část se
ruší, aniž by vznikl nový závazek. Nevyplývá-li z dohody něco jiného, zrušovaný závazek
zaniká, když návrh na jeho zrušení byl přijat druhou stranou.
(3) Dohoda o zrušení závazku musí být uzavřena písemně, jestliže se zrušuje
závazek sjednaný písemně.
Nevyplývá-li výslovně z písemné dohody o zrušení závazku něco jiného,
zaniká současně i závazek druhé strany a jestliže byl již splněn, má druhá strana
nárok na jeho vrácení, a to u peněžitého závazku spolu s úroky. Dohodnou-li se strany
na zrušení části závazku, zaniká závazek druhé strany v rozsahu odpovídajícím zrušované
části závazku.
(1) Věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo
že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.
(2) Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve
vzniknout, je neplatná.
Nemožnost plnění
(1) Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
(2) Plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztížených
podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase.
(3) Týká-li se nemožnost jen části plnění, zanikne povinnost jen pokud
jde o tuto část; věřitel má však právo ohledně zbývajícího plnění od smlouvy odstoupit.
Jestliže však vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, jež byl dlužníkovi znám
v době uzavření smlouvy, že plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský
význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaže věřitel bez zbytečného odkladu poté,
kdy se o nemožnosti části plnění dozvěděl, sdělí dlužníkovi, že na zbytku plnění
trvá.
Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným,
omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto plnění je
způsobena osobou, která nemá právo volby plnění, může druhá strana od smlouvy odstoupit.
(1) Dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o skutečnosti,
jež činí plnění nemožným, oznámit to věřiteli, jinak odpovídá za škodu, která vznikne
věřiteli tím, že nebyl včas o nemožnosti vyrozuměn.
(2) Právo na vydání bezdůvodného obohacení není dotčeno.
Uplynutí doby
Práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.
Smrt dlužníka nebo věřitele
(1) Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění,
které mělo být provedeno osobně dlužníkem.
(2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho
osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění.
Započtení
Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného
druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků
učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se
setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
(1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené
na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení
není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí.
(2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze
domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst
pohledávku, která ještě není splatná.
(3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v
odstavcích 1 a 2.
(4) Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině.
Výpověď
(1) Jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem
je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti
anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její
výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí.
(2) Výpověď je však neúčinná ohledně závazku zdržet se určité činnosti,
jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově neomezen.
Neuplatnění práva
(1) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází
jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.
(2) Doba stanovená k uplatnění práva podle odstavce 1 neběží, pokud ohledně
něj probíhá mediace podle zákona o mediaci.
Splynutí
Jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné
osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak.
Narovnání
(1) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná
nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká
se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.
(2) Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda
o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku.
(3) Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.
(1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje
neplatnost dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné strany,
může se druhá strana neplatnosti dovolat.
(2) Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě,
že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání
neměla.
I když strany prohlásí, že narovnáním jsou mezi nimi upravena veškerá
vzájemná práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v němž vznikla mezi
nimi spornost nebo pochybnost, ledaže z obsahu narovnání nepochybně vyplývá, že se
narovnání týká i jiných vztahů.
HLAVA DRUHÁ
Kupní a směnná smlouva
ODDÍL PRVNÍ
Obecná ustanovení o kupní smlouvě
Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu
odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu
dohodnutou cenu.
Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy,
jinak je smlouva neplatná podle § 40a.
Není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy
a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s nabytím vlastnictví.
Jestliže nabude kupující vlastnictví dříve než dojde k odevzdání předmětu koupě,
má prodávající až do odevzdání práva a povinnosti schovatele.
Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni
plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu koupě odepřít,
nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se předmět koupě na místo plnění nebo
určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá možnost si předmět koupě
prohlédnout.
Je-li kupující v prodlení s převzetím, může prodávající předmět koupě
uložit na náklad kupujícího ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele nebo jej
může po upozornění prodat na účet kupujícího. Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze
a není-li na upozornění čas, upozornění není nutné.
Není-li dohodnuto jinak, nese náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě,
zejména náklady měření, vážení a balení, prodávající a náklady spojené s převzetím
kupující; je-li věc odesílána na místo, které není místem splnění, nese náklady odeslání
kupující.
Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení,
platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto
jinak.
Tomu, kdo koupí budoucí užitky nějaké věci úhrnem nebo s nadějí na nejisté
budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho
očekávání zmařeno.
Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při
sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit.
(1) Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího
neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající
povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo
od smlouvy odstoupit.
(2) Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající
ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo
že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
Kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti
s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.
(1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu.
Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady
vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady
zvířat, do šesti týdnů od převzetí věci.
(2) Právo na náhradu nutných nákladů může kupující uplatnit u soudu,
jen jestliže náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1.
Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu
škody.
ODDÍL DRUHÝ
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě
Výhrada vlastnictví
Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po zaplacení
ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného,
přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího odevzdáním
věci.
Předkupní právo
(1) Kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby
ji chtěl prodat, má předkupní právo.
(2) Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného zcizení věci než
prodejem.
(1) Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout
ke koupi.
(2) Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí
i vůči nástupcům kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a předkupní právo se
nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Nekoupil-li prodávající věc nabídnutou kupujícím,
zůstává mu zachováno předkupní právo i vůči jeho právnímu nástupci.
(3) Bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli
domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.
Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést
na jinou osobu.
Není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná
osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li
tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek;
jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.
Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným,
není-li dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit podmínky nabídnuté
vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne.
Právo zpětné koupě
(1) Kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo žádat vrácení věci
do určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné koupě.
(2) Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně.
(1) Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou a
není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu,
jinak právo zpětné koupě zanikne.
(2) Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit
věc bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla druhá
strana z původní kupní smlouvy.
(1) Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle druhu, vzniká uplatněním
tohoto práva kupujícímu závazek vrátit věc téhož druhu.
(2) Týká-li se právo zpětné koupě věci jednotlivě určené, je kupující
povinen vrátit tutéž věc, kterou koupil. Smlouva o zcizení věci, jíž bylo porušeno
právo zpětné koupě, je neplatná.
Jiná vedlejší ujednání
(1) Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší ujednání
mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu založeného
kupní smlouvou.
(2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky
nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající
v této lhůtě neuplatnil.
ODDÍL TŘETÍ
Směnná smlouva
Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně použijí i na smlouvu, podle
které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, že každá ze stran je považována
ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou
přijímá, za stranu kupující.
ODDÍL ČTVRTÝ
Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě
(1) Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel
(dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných
ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až § 627.
(2) Ustanovení tohoto oddílu se použijí i pro spotřebitelskou smlouvu
o zhotovení věci na zakázku.
Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané
zboží v dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem.
Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením objednatele
od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu škody.
(1) Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci
povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při
dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li
se s prodávajícím jinak.
(2) Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, prodávající
je oprávněn požadovat poplatek za uskladnění; výši poplatku stanoví zvláštní předpis,
popřípadě určuje dohoda mezi účastníky.
(3) Převzetím věci přechází na kupujícího vlastnictví koupené věci. Při
zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na
místě dodání jím určeném. Při samoobslužném prodeji dochází k převodu vlastnictví
ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny za vybrané zboží. Do tohoto okamžiku může
kupující vybrané zboží vrátit na původní místo. Jestliže kupující svým zaviněním
poškodí nebo zničí vybrané zboží před převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu
podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu.
Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště
dohodnout.
Shoda s kupní smlouvou
(1) Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při
převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad.4)
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle
odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou
požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě
jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového
druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím
množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci
uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. U potravin musí být vyznačeno datum
minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti.
Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována
nebo aby její činnost mu byla předvedena.
(3) V případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní
smlouvou (dále jen "rozpor s kupní smlouvou"), má kupující právo na to, aby prodávající
bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě,
a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový
postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy
odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou
věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil.
(4) Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode
dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud
to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak.
Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla,
zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající
povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li
prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou.
Věci, které mají vady, jež nebrání, aby mohlo být věci užíváno k určenému
účelu, musí být prodávány jen za nižší ceny, než je obvyklá cena bezvadné věci; kupujícího
je třeba upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z povahy
prodeje.
Odpovědnost za vady prodané věci
(1) Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá
prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci
v záruční době (záruka).
(2) Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým
užíváním. U věcí prodávaných za nižší cenu se záruka nevztahuje na vady, pro které
byla nižší cena sjednána.
(3) Jde-li o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající
míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím.
(1) Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší
dobu, může být zvláštním právním předpisem záruční doba prodloužena nad dobu uvedenou
v odstavci 1; prodloužení záruční doby se může týkat i jen některé součástky věci.
(3) Na žádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruku písemnou
formou (záruční list). Záruční list musí obsahovat jméno a příjmení, název nebo obchodní
firmu prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu,
nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu. Umožňuje-li to povaha věci, postačuje namísto
záručního listu vydat kupujícímu doklad o zakoupení věci obsahující uvedené údaje.
(4) Pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, prodávající
v záručním listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah poskytované záruky, uvede
její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je možno uplatnit nároky z
ní plynoucí. V záručním listu prodávající zároveň uvede, že poskytnutím záruky nejsou
dotčena práva kupujícího, která se ke koupi věci váží. Nesplněním povinností týkajících
se vydání záručního listu není platnost záruky dotčena.
(5) Prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu může prodávající
poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně; tato záruka
musí být vždy v souladu se záručními podmínkami danými výrobcem a s jakoukoli související
reklamou. V takovém případě musí záruční list vždy obsahovat náležitosti a být vydán
v souladu s podmínkami podle odstavců 3 a 4.
Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou
věc uvést do provozu jiný podnikatel než prodávající, začne záruční doba běžet až
ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději
do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou
součinnost.
(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla
bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného
odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat
výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový
postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.
(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc
mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo
má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady
odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě
nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.
(3) Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepožaduje-li výměnu věci,
má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo může od smlouvy odstoupit.
Vada, která vznikla neodbornou montáží nebo jiným neodborným uvedením
věci do provozu, bude považována za vadu věci, pokud tato montáž nebo uvedení do
provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny prodávajícím nebo jinou osobou
na odpovědnost prodávajícího. To platí rovněž v případě, kdy montáž nebo jiné uvedení
věci do provozu provedl kupující a vada vznikla na základě nesprávných pokynů uvedených
v návodu k montáži nebo k uvedení věci do provozu.
Má-li věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou
prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou
slevu.
Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého
věc byla koupena. Je-li však v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě,
který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující
právo na opravu u podnikatele určeného k provedení záruční opravy. Podnikatel určený
k opravě je povinen opravu provést ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím
a kupujícím.
(1) Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba,
zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.
(2) Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí, musí
být uplatněna nejdéle v den následující po koupi; jinak práva zaniknou.
(3) U věcí použitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li
uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu
v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající
v dokladu o prodeji věci.
(1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy
kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá.
Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož
i o provedení opravy a o době jejího trvání.
(2) Dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové
věci. Totéž platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka.
(3) Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před
uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku
toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.
HLAVA TŘETÍ
Darovací smlouva
(1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému,
a ten dar nebo slib přijímá.
(2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost
a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.
(3) Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově
smrti.
Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li
věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit.
Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu
nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.
HLAVA ČTVRTÁ
Smlouva o dílo
ODDÍL PRVNÍ
Obecná ustanovení
Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel
díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.
Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat
objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení
předmětu díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení.
(1) Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté
době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení
odpovídat této normě.
(2) Na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen
provést je osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost.
(1) Není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy,
je třeba poskytnout cenu přiměřenou.
(2) Není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Provádí-li
se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten,
komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění díla od objednatele přiměřené
zálohy.
(1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele
zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat pouze tehdy, schválil-li
je objednatel písemně nebo jestliže práce dodatečně písemně objednal.
(2) Došlo-li v době od uzavření smlouvy do jejího splnění ke změně cenového
předpisu, podle kterého byla cena dohodnuta, je zhotovitel na to povinen objednatele
bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu novou cenu.
(3) Objednatel je oprávněn po oznámení nové ceny od smlouvy odstoupit;
neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli
cenu novou, ledaže ke zvýšení ceny došlo po překročení dohodnuté doby provedení díla.
(4) Odstoupí-li objednatel od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli
částku připadající na provedenou práci a vzniklé ná