Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
Změna: 36/1967 Sb.
Změna: 158/1969 Sb.
Změna: 49/1973 Sb.
Změna: 20/1975 Sb.
Změna: 133/1982 Sb.
Změna: 180/1990 Sb.
Změna: 328/1991 Sb.
Změna: 519/1991 Sb.
Změna: 263/1992 Sb., 24/1993 Sb.
Změna: 171/1993 Sb.
Změna: 283/1993 Sb.
Změna: 117/1994 Sb.
Změna: 152/1994 Sb.
Změna: 216/1994 Sb.
Změna: 84/1995 Sb.
Změna: 118/1995 Sb.
Změna: 238/1995 Sb.
Změna: 31/1996 Sb., 142/1996 Sb.
Změna: 269/1996 Sb.
Změna: 202/1997 Sb.
Změna: 227/1997 Sb.
Změna: 15/1998 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Změna: 165/1998 Sb.
Změna: 326/1999 Sb.
Změna: 2/2000 Sb.
Změna: 46/2000 Sb.
Změna: 360/1999 Sb.
Změna: 27/2000 Sb., 105/2000 Sb.
Změna: 130/2000 Sb.
Změna: 204/2000 Sb.
Změna: 227/2000 Sb.
Změna: 370/2000 Sb. (část)
Změna: 120/2001 Sb.
Změna: 137/2001 Sb.
Změna: 231/2001 Sb.
Změna: 271/2001 Sb.
Změna: 317/2001 Sb.
Změna: 202/2002 Sb., 226/2002 Sb.
Změna: 476/2002 Sb., 88/2003 Sb.
Změna: 120/2004 Sb.
Změna: 153/2004 Sb.
Změna: 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.
Změna: 340/2004 Sb.
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 555/2004 Sb. (část)
Změna: 628/2004 Sb.
Změna: 554/2004 Sb., 555/2004 Sb.
Změna: 59/2005 Sb.
Změna: 170/2005 Sb.
Změna: 216/2005 Sb.
Změna: 205/2005 Sb.
Změna: 342/2005 Sb.
Změna: 377/2005 Sb.
Změna: 383/2005 Sb.
Změna: 501/2004 Sb., 413/2005 Sb.
Změna: 56/2006 Sb.
Změna: 79/2006 Sb. (část)
Změna: 133/2006 Sb.
Změna: 216/2006 Sb.
Změna: 233/2006 Sb.
Změna: 134/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb.
Změna: 308/2006 Sb.
Změna: 315/2006 Sb.
Změna: 296/2007 Sb.
Změna: 104/2008 Sb.
Změna: 123/2008 Sb., 126/2008 Sb.
Změna: 259/2008 Sb.
Změna: 295/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 7/2009 Sb. (část)
Změna: 7/2009 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 198/2009 Sb.
Změna: 285/2009 Sb., 286/2009 Sb.
Změna: 420/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 69/2011 Sb.
Změna: 48/2010 Sb.
Změna: 139/2011 Sb.
Změna: 188/2011 Sb.
Změna: 186/2011 Sb.
Změna: 218/2011 Sb.
Změna:167/2012 Sb.
Změna: 202/2012 Sb.
Změna: 334/2012 Sb.
Změna: 45/2013 Sb. (část)
Změna: 369/2012 Sb., 45/2013 Sb. (část)
Změna: 45/2013 Sb.
Změna: 241/2013 Sb.
Změna: 293/2013 Sb.
Změna: 396/2012 Sb. (část), 252/2014 Sb.
Změna: 87/2015 Sb.
Změna: 139/2015 Sb.
Změna: 164/2015 Sb.
Změna: 205/2015 Sb.
Změna: 375/2015 Sb., 377/2015 Sb.
Změna: 298/2016 Sb.
Změna: 222/2017 Sb.
Změna: 258/2017 Sb.
Změna: 296/2017 Sb.
Změna: 291/2017 Sb.
Změna: 365/2017 Sb.
Změna: 307/2018 Sb.
Změna: 287/2018 Sb.
Změna: 111/2019 Sb.
Změna: 191/2020 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Obecná ustanovení
Hlava první
Základní ustanovení
Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním
řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných
zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností
a k úctě k právům jiných osob.
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné
právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají
přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo
zneužíváno.
Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží
upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u soudu ochrany
soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
zrušen
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení
tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky
sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona
musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Hlava druhá
Soudy
Pravomoc
(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a
jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
(2) Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona
rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují
za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona.
(3) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení,
jen stanoví-li to zákon.
(4) Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní
zákon.96)
zrušen
zrušen
Příslušnost
(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné
okresní soudy.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi
a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku
na dávku nemocenského pojištění,
b) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
c) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických
imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky,
d) ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní
smlouvy,
e) ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se
zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi
obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo
členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci,
f) ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo
členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu
funkce členů orgánů nebo likvidace,
g) ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví,
h) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže,
i) ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby,
j) ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se investičních
nástrojů a cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, i když se nejedná o
investiční nástroje,
k) ve sporech z obchodů na komoditní burze,
l) ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z
toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu
domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb,
m) ve sporech z přeměn právnických osob,
n) ve sporech z nakládání s obchodním závodem nebo jeho částí,
o) ve sporech ze smluv na stavební práce, které jsou nadlimitními
veřejnými zakázkami, včetně dodávek nezbytných k provedení těchto smluv,
p) ve věcech zákonného ručení při porušení péče řádného hospodáře,
q) ve sporech vyplývajících z úpravy podnikatelských seskupení,
r) ve sporech o zajištění pohledávek věřitelů při snížení základního
kapitálu obchodních společností nebo při snížení základního členského vkladu družstev.
(3) Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje
jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
K projednání žaloby podle § 91a jsou příslušné v prvním stupni okresní
nebo krajské soudy podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v prvním stupni řízení
o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok.
(1) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních
soudů.
(2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního
stupně rozhoduje vrchní soud.
O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů
odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
(1) Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro
určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti,
které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud,
jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla
určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli
z nich.
(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale
podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který
soud věc projedná a rozhodne.
(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou
vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož
stupně.
(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen
příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit
k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu,
pro který by věc měla být přikázána.
zrušen
Vyloučení soudců
(1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali
nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování
o dovolání.
(3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni
také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.
(4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
(1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou
je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen
takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího)
uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech
členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí
podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za
to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc
k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.
(1) Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří
mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
(2) Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit
nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení
jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později,
může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku
podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu
vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
(3) V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst.
4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod
pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku
dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
(1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením
dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit
jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo
v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není
důvodná.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v
námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem Nejvyššího
soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.
(1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
(2) Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci
1 odmítne.
(3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede
soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li
se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.
(1) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda
soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže
byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné,
předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1.
(2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě
žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (přísedící),
nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby věc v dalším řízení projednal a
rozhodl jiný senát (samosoudce), postupuje se obdobně podle odstavce 1.
Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud
a pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1 písm. a),
§ 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou dotčena.
O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož
i znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst. 1, § 15,
§ 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný
opravný prostředek.
zrušen
Hlava třetí
Účast na řízení
Účastníci
(1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo
jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti
k uplatnění jejich práv.
(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví
tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení
tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních
systémů neslyšících a hluchoslepých osob54).
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak
jen ten, komu ji zákon přiznává.
(1) Každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní
způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.
(2) Přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost
samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba
jako účastník.
(1) Za právnickou osobu jedná
a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob,
jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který
tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy
fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna,
nebo
b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen,
nebo
c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto
závodu, nebo
d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní
zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.
(3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa
nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení
krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající
správu pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize
na finančním trhu, která má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě
zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce nebo osoba
vykonávající správu pro řešení krize pověřila; jinak se postupuje podle odstavců
1 a 2.
(4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu
se zájmy právnické osoby.
(5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat.
V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
(1) Za stát před soudem vystupuje
a) Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,55a)
b) organizační
složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
(2) Vystupuje-li před soudem za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
(3) Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná
podle zvláštního právního předpisu, jedná před soudem jménem státu vedoucí organizační
složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační
složky státu.
(4) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
(1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle
zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich zaměstnanec, který
tím byl touto osobou pověřen.
(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
zrušen
Zástupci účastníků
a) na základě zákona
Fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být
zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.
Vyžadují-li to okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout,
že fyzická osoba, která není plně svéprávná, musí být v řízení zastoupena svým zákonným
zástupcem nebo opatrovníkem, i když jde o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně.
b) na základě plné moci
(1) Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.
Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem
účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného
zástupce.
(2) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky
zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby
pro příslušný stupeň utajení těchto utajovaných informací vydaným podle zvláštního
právního předpisu56), nebo které byly poučeny způsobem uvedeným v § 40a odst. 1.
(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit
pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen "procesní plná moc").
(2) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s výjimkou
případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním
koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.
(1) Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka
zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57) Notáři
lze udělit pouze procesní plnou moc.
(2) Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou
případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též notářským
kandidátem nebo notářským koncipientem.
S výjimkou dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového
zástupce; patentový zástupce může účastníka zastupovat jen v rozsahu oprávnění stanoveného
zvláštním právním předpisem.57b)
(1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí týkajících se vztahů
mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, v řízení zastupovat účastníka,
který je jejím členem.
(2) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") může
zastupovat účastníka v řízení o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení
o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem
k cizině.
(3) Ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového
nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení,
věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení zastupovat též právnickou
osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným
ve stanovách patří ochrana před takovou diskriminací.
(4) Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích
z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného
obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, se účastník
může dát zastupovat právnickou osobou, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti
patří ochrana práv podle autorského zákona.
(5) Je-li ve věcech pracovních žalobcem cizinec, může se dát v řízení
zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu,
k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců; za právnickou
osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ustanovení tohoto odstavce o zastoupení cizince právnickou osobou se použije i v
případech, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti
volného pohybu pracovníků105).
(6) Ve věcech pracovních a ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu
cizinců na území České republiky se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum
k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou
osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.
(7) Ve věcech ochrany osobních údajů se může dát subjekt údajů v řízení
zastupovat též právnickou osobou, jejíž zisk se nerozděluje a k jejímž činnostem
uvedeným v zakladatelském právním jednání patří ochrana práv subjektů údajů; za právnickou
osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
(8) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad anebo právnická osoba
podle odstavců 3, 4 a 6 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného osoba uvedená
v § 21.
(1) V případech a za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise55a)
může být obec v řízení zastoupena státem, za nějž před soudem vystupuje Úřad pro
zastupování státu ve věcech majetkových.
(2) Při zastupování podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní
plnou moc.
(3) Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu
za zastoupenou obec zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
(1) Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou,
která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže
zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce
vystupuje v různých věcech opětovně.
(3) Soud je povinen zaslat Ministerstvu spravedlnosti opis rozhodnutí
podle odstavce 2 do 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
zrušen
(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do
protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
(2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou
vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným
účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
(3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl
plnou moc dosavadnímu zástupci.
(4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její
výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda
senátu.
(5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě
zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.
(6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní
moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.
(1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná
moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.
(2) Plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch
úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.
c) na základě rozhodnutí
(1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže
před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu
nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.
(2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která
jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná
za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li
tu nebezpečí z prodlení.
(3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka
také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh
jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou
adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů
se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen
srozumitelně se vyjadřovat.
(4) Opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu
blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta
lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou
osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li
soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem
prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
Účastníku, který pořídil předběžné prohlášení v očekávání vlastní nezpůsobilosti
právně jednat, ustanoví soud opatrovníkem s jejím souhlasem osobu za opatrovníka
označenou v předběžném prohlášení.
(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen
od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže
je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda
senátu povinen účastníka poučit.
(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu
předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
(1) Ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako
zástupce na základě procesní plné moci.
(2) Byl-li opatrovníkem nebo jiným zástupcem ustanoven advokát, má
stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.
nadpis vypuštěn
Společné ustanovení
(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě
jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který
ve věci učinil.
(2) Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se
zájmy zastoupeného.
(3) Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo
upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to neplatí, udělil-li
účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité úkony.
zrušen
zrušen
Nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
(1) V zákonem stanovených případech může státní zastupitelství, popřípadě
nejvyšší státní zástupce, podat návrh na zahájení řízení nebo do občanského soudního
řízení vstoupit.
(2) Státní zastupitelství nebo nejvyšší státní zástupce jsou v takovém
řízení oprávněni ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde
o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
(1) Zvláštní právní předpis55a) stanoví, ve kterých případech a za jakých
podmínek může podat návrh na zahájení řízení anebo do řízení vstoupit Úřad pro zastupování
státu ve věcech majetkových.
(2) Pokud Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vstoupí do
řízení podle odstavce 1, je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník
řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
Hlava čtvrtá
Úkony soudu a účastníků
Úkony soudu
(1) V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce (samosoudce).
Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.
(2) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce (samosoudce)
věc projedná a rozhodne.
(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát:
a) ve
věcech pracovních,
b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.
(2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem
samosoudce.
(3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a rozhoduje
samosoudce; senát jedná a rozhoduje v řízení v prvním stupni, stanoví-li tak zákon,
a v odvolacím řízení.
Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.
Nejvyšší soud jedná a rozhoduje v senátech.
(1) Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu nebo jím pověřený člen
senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje
ve věci.
(2) V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí
mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva, která jsou jinak vyhrazena
pouze senátu.
(1) Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí
být nikdo jiný poradě přítomen.
(2) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni
všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Přísedící hlasují před soudci
a mladší soudci (přísedící) před staršími, předseda senátu hlasuje poslední.
zrušen
Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně
rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony
vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví též kvalifikační a další předpoklady
pro výkon funkce vyššího soudního úředníka.
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony občanského soudního
řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.
(1) Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se
zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na
dožádání jiný soud nebo je soud provede s využitím technického zařízení pro přenos
obrazu a zvuku (dále jen "videokonferenční zařízení"). Dožádaným soudem je okresní
soud.
(2) Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání
soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento soud znám; jinak dožádání
vrátí.
(3) Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce.
(1) Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo
vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového
záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí
spisu.
(2) Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje
se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje
rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu
sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost
a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení
protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se
sepisuje vždy o úkonu, kterým
a) byl uzavřen smír, nebo
b) došlo k uznání nároku podle § 153a odst. 1.
(3) Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných
důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li podán řádný
nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Věta druhá se nepoužije, pokud soud
prvního stupně rozhoduje o odmítnutí odvolání podle § 208 odst. 1 nebo byl-li pořízen
protokol.
(4) Úkony prováděné soudním exekutorem se zaznamenávají ve formě záznamu
nebo protokolu.
(5) V přepisu záznamu nebo jeho části se označí projednávaná věc, uvedou
se přítomní, datum pořízení záznamu, datum vyhotovení přepisu a doslovný strukturovaný
přepis záznamu. Přepis podepisuje osoba, která jej vyhotovila.
(6) V protokolu se označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí
se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů, poučení poskytnutá účastníkům, výroky
rozhodnutí a vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému
rozhodnutí; nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti.
(7) Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda
senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu nebo jiný soudce,
kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen smír nebo došlo-li k uznání nároku (§
153a odst. 1), podepisují protokol také účastníci smíru nebo žalovaný; nemohou-li
číst a psát nebo z jiných důvodů protokol podepsat, uvede předseda senátu do protokolu
kromě důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný záznam podepíše. Protokol
o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(8) Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti.
Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti
jeho znění.
(1) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, je předseda senátu
povinen přísedící, účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21 až 21b), zástupce
účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116 odst. 3 a další osoby, které
se podle zákona musí zúčastnit řízení, předem podle zvláštního právního předpisu
poučit56a). Písemný záznam o tomto poučení založí předseda senátu do spisu a jeho
kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(2) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se prokáží
platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení utajovaných informací
a poučením, vydanými podle zvláštního právního předpisu56a).
(1) O každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo
v elektronické podobě. Podmínky vedení spisu stanoví prováděcí právní předpis.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, v listinné nebo v elektronické podobě vyhotovený
úkon soudu podepisuje předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu
nebo podle zákona učinil. Jeho stejnopis se vyhotoví, jestliže je to třeba; podrobnosti
stanoví prováděcí právní předpis.
Úkony účastníků
(1) Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon
pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.
(2) Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně
označen.
(3) Hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také
vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli;
to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma.
Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně.
(1) Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.
(2) K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení
času, se nepřihlíží.
(3) K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží.
(4) Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději
současně s tímto úkonem.
Dokud nebyl uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž
došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud k těmto úkonům
nepřihlíží.
(1) Podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné
nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem.
(2) Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo
v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu,
případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené
lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen
soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných
telefaxem.
(3) V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým
zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu103), se nevyžaduje
doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.
(4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká
a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje
na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu58a). Je-li účastník
zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka,
jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě
je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis
zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba.
Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky
lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.
(1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo
doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné
nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je
třeba opravu nebo doplnění provést.
(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno
a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se
zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně
opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu,
s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
(2) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody,
předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy
nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí
zůstat utajen.
(3) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem.56)
(4) Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně pro přehrávání záznamů, poskytování
jejich kopií nebo pro jiné způsoby zachycení obsahu listiny.
Doručování
Způsoby doručování
(1) Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.
(2) Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky58a). Není-li možné doručit
písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí
na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu.
(3) Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu
nařídí doručit ji prostřednictvím
a) doručujícího orgánu, nebo
b) účastníka řízení či jeho zástupce.
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
Adresa pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1) Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je adresa
datové schránky evidovaná podle zvláštního právního předpisu58a).
(2) Prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje na elektronickou
adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto způsobem
požádal nebo s ním vyslovil souhlas.
Adresa pro doručování
(1) Adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit
na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.
(2) Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo
elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci,
zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou
pro doručování.
(3) Adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit změny
veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2, tyto změny jsou
vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny.
Adresa pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka
řízení nebo jeho zástupce
Neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči
soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány
písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího
orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce
a) u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence
obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti58b); není-li taková adresa
evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu58c)
nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince,
b) u podnikající fyzické osoby adresa sídla nebo adresa zástupce
pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li obchodní závod
(dále jen „závod“) fyzické osoby organizační složku, i adresa sídla organizační složky,
c) u fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě
adresa věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu,
d) u fyzické osoby v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací
detence, ústavní nebo ochranné výchovy adresa tohoto zařízení,
e) u právnické osoby adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku
nebo adresa zástupce pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy;
má-li právnická osoba organizační složku, i adresa sídla organizační složky,
f) u advokátů adresa jejich sídla,
g) u notářů adresa jejich notářské kanceláře,
h) u soudních exekutorů adresa jejich kanceláře,
i) u patentových zástupců adresa jejich sídla nebo bydliště zapsaná
u Komory patentových zástupců,
j) u insolvenčních správců adresa jejich sídla zapsaná v seznamu
insolvenčních správců,
k) u státu adresa sídla příslušné organizační složky státu, v případě
Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových adresa jeho příslušného územního
pracoviště,
l) u státního zastupitelství adresa jeho sídla,
m) u správních úřadů adresa jejich sídla,
n) u obcí a vyšších územních samosprávných celků adresa sídla obecního
úřadu a adresa sídla krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města Prahy.
Zástupce pro doručování písemností
(1) Není-li možné účastníku nebo jeho zástupci doručovat písemnosti bez
obtíží nebo průtahů, předseda senátu ho bez prodlení vyzve, aby si zvolil pro doručování
písemností zástupce; to neplatí v případech, kdy účastník řízení nebo zástupce je
ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo v zařízení pro výkon ochranného opatření
zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy, kdy účastník řízení nebo zástupce
požívá diplomatické výsady a imunity, je v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady
a imunity, nebo mu má být doručeno v budově nebo místnosti chráněné diplomatickou
imunitou, nebo kdy účastník řízení nebo zástupce je vojákem v činné službě, příslušníkem
Policie České republiky, příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky
nebo příslušníkem Vězeňské služby a justiční stráže, kterému nelze doručit jinak
než prostřednictvím krajského vojenského velitelství, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva
spravedlnosti.
(2) Nezvolí-li si účastník nebo jeho zástupce ve stanovené lhůtě zástupce
pro doručování písemností nebo není-li možné ani tomuto zástupci bez obtíží a průtahů
doručovat, doručují se jim písemnosti uložením u doručujícího soudu. Účastník nebo
jeho zástupce o tom musí být ve výzvě podle odstavce 1 poučeni.
(3) Toho, komu bylo v opatření na ochranu před domácím násilím zakázáno,
aby se zdržoval v bytě nebo jinde, kam by mu mohlo být doručováno (§ 46a odst. 1
a 2), soud při provedení výkonu rozhodnutí vyzve, aby, není-li možné mu doručovat
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soudu sdělil adresu, na kterou
mu bude možné po dobu trvání opatření doručovat písemnosti (§ 46 a § 46a odst. 1),
nebo aby si zvolil zástupce pro doručování písemnosti. Nevyhoví-li výzvě, doručují
se mu písemnosti uložením u soudu; o tomto následku musí být ve výzvě poučen.
(4) Písemnost, která byla uložena u soudu podle odstavců 2 a 3, se považuje
za doručenou dnem uložení.
Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1) Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky
se postupuje podle zvláštního právního předpisu58a).
(2) Při doručování písemnosti podle § 46 odst. 2 soud adresáta vyzve,
aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou podepsanou
adresátem.
(3) Doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu
je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu
jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil
soudu její přijetí datovou zprávou podle odstavce 2.
zrušen
Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu
(1) Doručujícími orgány jsou
a) soudní doručovatelé,
b) orgány Justiční stráže,
c) soudní exekutoři,
d) provozovatelé poštovních služeb.
(2) Doručujícími orgány jsou též
a) Vězeňská služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým
osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,
b) zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, jde-li o doručování
fyzickým osobám umístěným v těchto zařízeních,
c) ústav pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o doručování fyzickým
osobám umístěným v tomto zařízení,
d) krajská vojenská velitelství, jde-li o doručování vojákům v činné
službě a písemnost není možno doručit jinak,
e) Ministerstvo vnitra, jde-li o doručování příslušníkům Policie
České republiky a písemnost není možno doručit jinak,
f) Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“), jde-li o
doručování fyzickým osobám požívajícím diplomatické výsady a imunity, nebo osobám,
které jsou v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a imunity, anebo osobám, jimž
má být písemnost doručena v budově nebo v místnosti chráněné diplomatickou imunitou.
(3) Prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb lze písemnost doručovat,
jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy58d) vznikne provozovateli poštovních
služeb povinnost dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán
pro doručování písemnosti tímto zákonem.
(4) Doručuje-li se prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, stejnopisy
rozhodnutí a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou být vyhotovovány za součinnosti
tohoto provozovatele; podrobnosti takového postupu stanoví prováděcí právní předpis.
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
Doručování písemností do vlastních rukou
(1) Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví
zákon nebo nařídí-li tak soud.
(2) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží
a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li
zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu
soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední
desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu.
(3) Písemnost se ukládá
a) v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost
doručuje jeho prostřednictvím,
b) u soudu, jemuž byla písemnost vrácena z důvodu nemožnosti zanechat
výzvu,
c) v ostatních případech u okresního soudu, v jehož obvodu je místo
doručení.
(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy
byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za
doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí
této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže
soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky,
písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce
soudu.
(5) U písemností, u nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil
předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující orgán v takovém
případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne,
kdy byla připravena k vyzvednutí.
(6) Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje
za doručení do vlastních rukou adresáta.
(7) Zjistí-li doručující orgán, že adresát zemřel, písemnost vrátí
se zprávou odesílajícímu soudu.
Doručování jiných písemností
(1) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou
vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.
(2) Nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí
odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá písemné oznámení.
Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu; písemnost se považuje
za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení
zanechat oznámení; § 49 odst. 7 se použije obdobně.
nadpis vypuštěn
Příjemci písemností
(1) Za fyzické osoby jsou oprávněny písemnost přijmout osoby, které
k tomu byly adresátem zmocněny na základě písemné plné moci udělené před provozovatelem
poštovních služeb.
(2) Za osoby uvedené v § 46b písm. e), k), m) a n) jsou oprávněny písemnost
přijmout osoby uvedené v § 21 až 21b, případně jiné osoby, které tím byly pověřeny,
které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému
obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
(3) Za podnikající fyzickou osobu jsou oprávněny písemnost přijmout
osoby, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich pracovnímu
nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
(4) Písemnost určenou advokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a patentovému
zástupci za ně mohou přijímat osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jejich zaměstnanci.
Vykonávají-li tyto osoby svou činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout
i tyto jiné osoby a jejich zaměstnanci.
(5) Písemnost určenou advokátu, který vykonává advokacii jako společník
obchodní společnosti, mohou za něj přijmout statutární orgán, ostatní společníci
této společnosti nebo její zaměstnanci a osoby, které k tomu byly zmocněny. Vykonává-li
advokát advokacii v pracovním poměru k jinému advokátovi nebo ke společnosti, může
za něj písemnost přijmout jeho zaměstnavatel, jeho zaměstnanci a osoby k tomu zmocněné.
Doručování zástupci účastníka
(1) Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li
zákon jinak.
(2) Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda
senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto zástupci, nestanoví-li
zákon jinak.
(3) Udělil-li účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí předseda
senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) pouze jeho zástupci, jen jestliže
ho k tomu plná moc výslovně opravňuje, nestanoví-li zákon jinak.
(4) Písemnost se doručuje rovněž účastníku,
a) má-li se účastník osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu
soudu nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykonat,
b) je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem podle § 23,
c) jde-li o doručení usnesení o ustanovení opatrovníka podle §
29; usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, účastníku,
jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, neznámým dědicům zůstavitele,
nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, a právnické osobě,
která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba
oprávněná za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,
se však doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí
se na úřední desce soudu,
d) byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z
jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po přechodnou
dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně vyjadřovat,
e) rozhodne-li tak soud.
Odepření přijetí písemnosti
(1) Odepře-li adresát nebo příjemce písemnosti přijmout doručovanou
písemnost, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí písemnosti bylo odepřeno;
o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
(2) Adresát nebo příjemce písemnosti je povinen na výzvu doručujícího
orgánu prokázat svou totožnost nebo poskytnout jinou součinnost nezbytnou k řádnému
doručení písemnosti. Odmítne-li adresát nebo příjemce písemnosti postup podle věty
prvé, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy prokázání totožnosti nebo poskytnutí
součinnosti bylo odmítnuto; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
(3) Poučení podle odstavců 1 a 2 se poskytne ústně při doručování nebo
písemně; písemné poučení se předá příjemci. Není-li možné písemné poučení příjemci
předat, lze je zanechat v adresátově domovní nebo jiné jím užívané schránce nebo
na jiném vhodném místě.
Neúčinnost doručení
(1) Na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné,
pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit.
Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil
nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden
den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení
důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
(2) Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že
se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě
podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
(3) Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje
se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.
nadpis vypuštěn
Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem
(1) Na žádost účastníka řízení nebo jeho zástupce je soud může pověřit
doručením písemnosti určené do vlastních rukou nebo jiné písemnosti. Pověření není
soudním rozhodnutím.
(2) Osoba pověřená podle odstavce 1 předá písemnost adresátovi na
adrese pro doručování nebo kdekoliv jej zastihne. Adresát je povinen přijetí písemnosti
potvrdit; potvrzení musí obsahovat označení doručované písemnosti, která byla vložena
do obálky, den doručení a podpis adresáta. Písemnost se považuje za doručenou dnem
uvedeným v potvrzení o doručení.
(3) Pokud adresát odepře přijmout písemnost nebo se účastníkovi nebo
jeho zástupci nepodaří písemnost doručit, vrátí účastník nebo jeho zástupce neprodleně
písemnost soudu.
Průkaz doručení
(1) Doručuje-li soud písemnost při jednání nebo při jiném soudním úkonu,
o němž se pořizuje protokol, uvede to v protokolu o jednání nebo v protokolu, který
byl sepsán o jiném soudním úkonu. V protokolu se kromě ostatních náležitostí (§ 40
odst. 6) uvede, jaká písemnost byla doručena. Protokol podepíše také ten, kdo doručení
provedl, a příjemce.
(2) Byla-li písemnost doručována prostřednictvím veřejné datové sítě
na elektronickou adresu, je doručení prokázáno datovou zprávou adresáta, podepsanou
adresátem, kterou potvrdil přijetí písemnosti.
(3) Doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje protokol,
nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence.
Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené
na doručence za pravdivé.
(4) V případě doručování účastníkem nebo jeho zástupcem je průkazem
doručení potvrzení o přijetí opatřené datem a podpisem příjemce.
(5) Nelze-li doručení prokázat žádným ze způsobů uvedených v odstavcích
1 až 4, lze je prokázat též jiným způsobem.
Doručenka
(1) Doručenka musí obsahovat
a) označení soudu, který písemnost předal k doručení,
b) označení doručujícího orgánu,
c) označení doručované písemnosti,
d) označení adresáta a adresy, na niž má být písemnost doručena,
e) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den nebyl adresát
zastižen, v který den byla písemnost odevzdána adresátu či příjemci, v který den
byla písemnost připravena k vyzvednutí, v který den bylo přijetí písemnosti odepřeno
nebo nebyla poskytnuta součinnost nezbytná k řádnému doručení písemnosti,
f) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný
čas doručení“,
g) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního
razítka doručujícího orgánu,
h) jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala nebo která
převzetí písemnosti odepřela nebo která neposkytla součinnost potřebnou k řádnému
doručení písemnosti, jsou-li tyto údaje doručujícímu orgánu známy, údaj o jejím vztahu
k adresátu, jestliže písemnost přijala za adresáta, a její podpis,
i) údaj, zda je vyloučeno vhození písemnosti do schránky.
(2) Byla-li písemnost uložena, musí doručenka obsahovat také údaj o
tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl.
(3) Vyzvedne-li adresát, popřípadě příjemce, uloženou písemnost,
musí doručenka obsahovat také
a) jméno a příjmení toho, kdo písemnost předal, jeho podpis a otisk
úředního razítka doručujícího orgánu,
b) prohlášení doručujícího orgánu, v který den byla písemnost vyzvednuta,
c) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný
čas doručení“,
d) jméno a příjmení osoby, která uloženou písemnost vyzvedla, a
její podpis.
(4) Odepřel-li adresát, popřípadě příjemce, písemnost přijmout, nebo
neposkytl-li součinnost nezbytnou k řádnému doručení písemnosti, musí doručenka obsahovat
také údaj o tom, zda bylo poskytnuto ústní nebo písemné poučení o následcích odepření
přijetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti, a zda, popřípadě čím bylo odepření
přijetí písemnosti odůvodněno nebo v čem neposkytnutí součinnosti spočívalo.
(5) Byla-li doručována písemnost podle § 50 a nebyla-li písemnost
doručena adresátu, popřípadě příjemci, musí doručenka kromě náležitostí uvedených
v odstavci 1 obsahovat
a) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den byla písemnost
vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky,
b) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný
čas doručení“,
c) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního
razítka doručujícího orgánu.
(6) Nemůže-li příjemce svým podpisem potvrdit doručení písemnosti,
potvrdí doručení příjemci na doručence svým podpisem kromě doručovatele také jiná
vhodná fyzická osoba.
Výzva
(1) Výzva podle § 49 odst. 2 musí obsahovat označení
a) soudu, který písemnost předal k doručení,
b) doručované písemnosti, která byla vložena do obálky,
c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d) doručujícího orgánu,
e) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
(2) Není-li vyloučeno náhradní doručení písemnosti, musí v ní být též
obsaženo poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
(3) Doručující orgán ve výzvě uvede, u koho, kde a v který den byla
písemnost připravena k vyzvednutí a do kdy a v jaké době si příjemce může písemnost
vyzvednout.
Oznámení
Oznámení podle § 50 odst. 2 musí obsahovat označení
a) soudu, který písemnost předal k doručení,
b) doručované písemnosti,
c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d) doručujícího orgánu,
e) sdělení, že písemnost byla vrácena odesílajícímu soudu,
f) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
Doručování do ciziny
(1) Při doručování do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy
nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího doručování
soudních a mimosoudních písemností58e) anebo podle zvláštního právního předpisu58f).
(2) Je-li doručováno do ciziny, a nelze-li zjistit datum doručení písemnosti,
avšak z obsahu listiny nebo jiného úkonu adresáta jednoznačně vyplývá, že mu písemnost
byla doručena, platí, že písemnost byla doručena dnem, kdy byla odesílajícímu soudu
předložena taková listina nebo kdy byl u soudu učiněn takový úkon.
Uveřejňování vyhlášek
Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje,
stanovená v zákoně, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku, neomezuje-
li se zákon na zveřejnění údajů jen na úřední desce soudu; tím není dotčena zákonem
stanovená povinnost uveřejnění údajů v tisku nebo jiným vhodným způsobem.
Vyvěšení na úřední desce
(1) Stanoví-li zákon, že rozhodnutí nebo jiná písemnost mají být vyvěšeny
na úřední desce soudu, platí, že desátým dnem po dni vyvěšení byly doručeny účastníkům,
kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není znám, kterým se nepodařilo doručit na
známou adresu v cizině, nebo neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení
o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, anebo právnické osobě, která jako účastník
řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat
nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, a zástupcům nebo opatrovníkům
účastníků, jejichž pobyt není znám nebo kterým se nepodařilo doručit na známou adresu
v cizině, popřípadě též dalším osobám, o nichž to stanoví zákon.
(2) Stanoví-li zákon, že na úřední desce soudu má být vyvěšena výzva
nebo sdělení, sejme se výzva nebo sdělení po uplynutí 30 dnů ode dne vyvěšení.
(3) Obsah úřední desky soud zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový
přístup.
Předvolání a předvádění
(1) Předvolání k soudu se děje v listinné nebo v elektronické podobě
a v naléhavých případech i telefonicky nebo telefaxem. Předvolat lze i ústně při
jednání nebo při jiném úkonu soudu, u něhož je předvolaný přítomen.
(2) Nevyžaduje-li zákon nebo zvláštní právní předpisy pro předvolání
další náležitosti, musí předvolání obsahovat, v jaké věci se má předvolaný dostavit,
předmět a místo úkonu soudu, dobu zahájení úkonu, důvod předvolání, povinnosti předvolaného
při úkonu a popřípadě předpokládanou dobu trvání úkonu. Je-li jednání prováděno s
využitím videokonferenčního zařízení, vyrozumí se předvolaný o době a místě, na které
byl předvolán.
(1) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo
ke znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti předvedení předvolaného
poučil. O předvedení rozhodne usnesením, které se předvolanému doručí při předvedení.
(2) O předvedení požádá soud Policii České republiky; jde-li o nezletilého,
požádá soud Policii České republiky o předvedení jen tehdy, nelze-li předvedení zajistit
jinak. O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů požádá
soud jejich velitele, popřípadě příslušný služební orgán.
(3) Náklady předvedení hradí ten, kdo je předváděn. Usnesením o tom rozhodne
předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.
Pořádkové opatření
(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví
bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek,
nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294,
295 a 320ab, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000
Kč.
(2) Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i
po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž
byla uložena.
(3) Pořádkové pokuty připadají státu. Pro vymáhání pořádkové pokuty se
uplatní postup stanovený daňovým řádem.
Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa,
kde se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho nepřítomnosti.
Lhůty
Nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže
je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit.
(1) Lhůta neběží tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení
nebo způsobilost jednat před soudem nebo u něhož bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen
svým zákonným zástupcem (§ 23).
(2) Jakmile v takovém případě do řízení vstoupí jiný účastník, zákonný
zástupce nebo opatrovník účastníka, začíná jim běžet nová lhůta od té doby, kdy do
řízení vstoupili.
(1) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující
počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
(2) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho
dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek
lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu,
neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty
určené podle hodin končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou,
kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu
nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
(1) Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce
ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší.
Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit
i zmeškaný úkon.
(2) Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby
bylo prominuto zmeškání lhůty.
ČÁST DRUHÁ
Činnost soudu před zahájením řízení
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
Hlava první
Předběžná řízení
Smírčí řízení
(1) Připouští-li to povaha věci, lze navrhnout u kteréhokoli soudu, který
by byl věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o smír (smírčí řízení)
a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho schválení. Jestliže by věcně příslušný
byl krajský soud, může provést smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní
soud.
(2) Soud rozhodne o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou podle
zákona o mediaci, nejdéle do 30 dnů od zahájení smírčího řízení.
(1) Smírčí řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí
předseda senátu.
(2) Součinnost nebo přítomnost účastníků nelze žádným způsobem vynucovat.
Účelem smírčího řízení je uzavření smíru. Ustanovení § 99 platí i pro
tento smír.
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
Hlava druhá
Předběžná opatření a zajištění důkazu
Předběžná opatření
(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření,
je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by
výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby
šlo o věc samu.
(3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný
k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.
(1) Předběžné opatření nařídí předseda senátu na návrh.
(2) Návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní
firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační
složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců,
vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků,
nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností,
které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného
opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících
z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále
jen „identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která
je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
(3) Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává.
Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo
který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto
nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
(1) K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným
opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu
návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících
se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000
Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k
zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, anebo
že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků
požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele
bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím
k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou
povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.
(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh
na předběžné opatření odmítne.
(3) Odstavce 1 a 2 neplatí,
a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného;
b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní;
c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví;
d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného
opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138);
e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli
vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí,
že jistotu bez své viny nemohl složit.
(4) Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením
soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut nebo bylo-li
řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě,
že soud nařídil předběžné opatření, bude jistota vrácena, jestliže marně uplynula
lhůta k žalobě podle § 77a odst. 2 nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí soudu
o žalobě podané podle § 77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude
použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
(1) Nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu
nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly
zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí
byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující
pro uložení povinnosti předběžným opatřením.
(2) O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně.
Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření
rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán.
(3) O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu
bez slyšení účastníků.
(4) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání)
usnesení soudu prvního stupně.
(1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby
a) platil výživné v nezbytné míře;
b) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního
poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;
d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
(2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku
jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
(3) Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli,
aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Může také stanovit,
že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.
zrušen
zrušen
(1) Vyžadují-li to okolnosti případu nebo je-li tu nebezpečí z prodlení,
předseda senátu usnesení o předběžném opatření podle § 76, o němž rozhodl bezodkladně,
ihned vyhlásí účastníku, kterému ukládá povinnost, popřípadě též někomu jinému než
účastníku řízení, byla-li mu předběžným opatřením uložena povinnost; ukazuje-li se
to potřebné, přistoupí k vyhlášení usnesení na místě samém.
(2) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je třeba
účastníkům, popřípadě jejich zástupcům a těm, kterým byla předběžným opatřením uložena
povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení usnesení nebo, nebylo-li vyhlášeno,
ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho vydání. Jiným účastníkům než navrhovateli se spolu se
stejnopisem usnesení doručí též návrh na předběžné opatření.
(3) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž
bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, je třeba odeslat
ve lhůtě podle odstavce 2 také příslušnému katastrálnímu úřadu; to neplatí, jde-li
o nemovitou věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí.
Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné vyhlášením.
Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo doručeno tomu, komu ukládá povinnost.
(1) Výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření je závazný
jen pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost,
nestanoví-li zákon jinak.
(2) V rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného
opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též
pro všechny orgány.
(1) Právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného
usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatné, jestliže jím byla
porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření.
Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2) Bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s
určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité
věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky;
to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci
dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.
Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut
nebo bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen navrhovateli. Stejnopis
usnesení je třeba odeslat navrhovateli, popřípadě jeho zástupci ve lhůtě 3 dnů ode
dne vyhlášení nebo vydání usnesení.
Dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat
navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá) ve lhůtě 3 dnů;
učiní tak jen na návrh toho, komu byla předběžným opatřením uložena povinnost.
(1) Předběžné opatření zanikne, jestliže
a) navrhovatel nepodal v zákonné lhůtě
nebo ve lhůtě soudem určené návrh na zahájení řízení;
b) nebylo návrhu ve věci samé
vyhověno;
c) bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od vykonatelnosti
rozhodnutí o věci;
d) uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.
(2) Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody,
pro které bylo nařízeno. Předběžné opatření předseda senátu zruší také tehdy, jestliže
navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty.
(1) Zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného
důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele
bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu
předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže
by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak.
(2) Žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba
podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo nebo kdy bylo
pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o
ní je soud, který v prvním stupni rozhodoval o předběžném opatření.
(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z navrhovatelem
složené jistoty; nepostačuje-li jistota k uspokojení všech poškozených, rozdělí soud
jistotu mezi ně poměrně. Povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která
nebyla zajištěna složenou jistotou, tím není dotčena.
Zajištění důkazu
(1) Před zahájením řízení o věci samé lze na návrh zajistit důkaz, je-li
obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
(2) K zajištění důkazu je příslušný soud, který by byl příslušný k řízení
o věci, nebo soud, v jehož obvodu je ohrožený důkazní prostředek.
(3) Zajištění důkazu provede předseda senátu způsobem předepsaným pro
důkaz, o který jde. Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve věci samé
právo být přítomni u zajištění důkazu.
Důkaz může být zajištěn také notářským nebo exekutorským zápisem o skutkovém
ději nebo o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo soudního
exekutora nebo jestliže notář nebo soudní exekutor osvědčil stav věci.
Zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z
duševního vlastnictví
(1) Ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví lze před
zahájením řízení o věci samé na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva z duševního
vlastnictví, za účelem provedení důkazu (§ 130 odst. 1) zajistit
a) zboží, popřípadě přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být
porušeno právo z duševního vlastnictví,
b) materiál a nástroje, které byly použity k výrobě nebo rozšiřování
zboží uvedeného v písmenu a),
c) dokumenty týkající se zboží uvedeného v písmenu a).
(2) Zajištění podle odstavce 1 je přípustné jen tehdy, nebylo-li zboží,
materiál, nástroje nebo dokumenty předmětem zajištění důkazu podle § 78 nebo 78a,
popřípadě jestliže pomocí takovéhoto zajištění důkazu nebylo možné postihnout všechny
okolnosti významné pro rozhodnutí věci samé.
(1) K zajištění předmětu důkazního prostředku je příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je zajišťovaný předmět důkazního prostředku.
(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel, ti, kteří by jimi byli, kdyby
šlo o věc samu, a ten, kdo má zajišťovaný předmět důkazního prostředku u sebe.
(1) Předseda senátu může, vyžadují-li to okolnosti, uložit navrhovateli
povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla
zajištěním předmětu důkazního prostředku. Výši jistoty stanoví předseda senátu s
přihlédnutím k okolnostem případu, maximálně však ve výši 100 000 Kč. Takto stanovená
jistota je splatná do 8 dnů od doručení rozhodnutí o stanovení jistoty navrhovateli.
Podalo-li návrh více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně.
(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 včas složena, předseda senátu
návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku odmítne; zmeškání lhůty uvedené
v odstavci 1 nelze prominout.
(3) Byl-li návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku pravomocně
zamítnut nebo odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno,
soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil zajištění předmětu důkazního
prostředku, bude jistota vrácena, jestliže zajištění předmětu důkazního prostředku
zaniklo podle § 78f odst. 1 písm. a), jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle
§ 78g odst. 2, nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí o žalobě podané podle
§ 78g odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude použita k uspokojení
práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
(1) Nepostupoval-li předseda senátu podle § 78d odst. 2 a jsou-li splněny
předpoklady uvedené v § 78b, předseda senátu usnesením nařídí zajištění předmětu
důkazního prostředku.
(2) O návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku soud rozhodne
bez slyšení účastníků. Pro zajištění předmětu důkazního prostředku je rozhodující
stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
(3) V usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku předseda
senátu navrhovateli uloží, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu žalobu.
(4) Předmět důkazního prostředku, o jehož zajištění bylo rozhodnuto podle
odstavce 1, se složí u soudu nebo u vhodného schovatele; tomu, kdo má předmět u sebe
a odmítne jej předat dobrovolně, bude soudem odebrán, a to ihned poté, co mu bude
doručen stejnopis vyhotovení usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku.
(1) Zajištění předmětu důkazního prostředku zanikne, jestliže
a) navrhovatel nepodal ve lhůtě určené soudem žalobu,
b) v řízení o věci samé byl proveden důkaz ohledáním zajištěného
předmětu důkazního prostředku,
c) řízení o věci samé bylo pravomocně skončeno, aniž by v něm byl
proveden důkaz ohledáním zajištěného předmětu důkazního prostředku.
(2) Předseda senátu zajištění předmětu důkazního prostředku usnesením
zruší, jestliže pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
(3) Poté, co zajištění zanikne nebo co bude pravomocně zrušeno, vrátí
se předmět důkazního prostředku tomu, kdo jej předložil soudu nebo komu byl soudem
odebrán.
(1) Zaniklo-li zajištění předmětu důkazního prostředku podle § 78f odst.
1 písm. a) nebo nebylo-li žalobě ve věci samé pravomocným rozhodnutím ani zčásti
vyhověno, aniž by právo navrhovatele bylo byť jen zčásti uspokojeno, je navrhovatel
povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu zajištěním předmětu důkazního prostředku
vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo
jiné újmě došlo i jinak.
(2) Žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba podat
nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy zajištění předmětu důkazního prostředku zaniklo
podle § 78f odst. 1 písm. a) nebo kdy bylo o žalobě ve věci samé pravomocně rozhodnuto,
jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o
ní je příslušný soud uvedený v § 78c odst. 1.
(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z navrhovatelem
složené jistoty; nepostačuje-li k uspokojení všech poškozených, rozdělí soud jistotu
mezi ně poměrně. Povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla
zajištěna složenou jistotou, tím není dotčena.
ČÁST TŘETÍ
Řízení v prvním stupni
Hlava první
Průběh řízení
Zahájení řízení
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla
nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby,
identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za
stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno,
čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce,
musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení
svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem
a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
(2) Žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává,
a to v listinné nebo v elektronické podobě.
(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům
do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného (ostatní účastníky
řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu žaloby (návrhu) doručovaného soudem
mu sám zašle další stejnopis.
Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat
jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
zrušen
(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení.
Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické
aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení je zahájeno v okamžiku,
kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání.
(2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u
soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu.
(3) Odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje
podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy
projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému
k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh
na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem,
kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).
(1) Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné
řízení.
(2) Zahájení řízení
a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného
stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním,
b) o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů,
c) ve věcech náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle
zákona o nabídkách převzetí anebo ve věcech přezkoumání protiplnění při výkupu účastnických
cenných papírů,
d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,
brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další
řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.
Místní příslušnost
K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje
(žalovaného), není-li stanoveno jinak.
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní
soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu
se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem
všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li
zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního
soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je
obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého
pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci
obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů
(2) Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech
vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má sídlo; nemá-li
sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.
(3) Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má
sídlo.
(4) Obecným soudem insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je okresní
soud, v jehož obvodu má sídlo.
(5) Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační
složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně
příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné
právo.
(6) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.
(7) Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud,
v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.
Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní
příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud,
v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
(1) Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný
soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu
měl v České republice poslední známé bydliště.
(2) Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno
uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
(3) Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení)
i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační
složka jejího závodu.
Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného
v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu
a) má žalovaný své stálé pracoviště;
b) došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy;
c) je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické
osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky;
d) je sídlo osoby, která organizuje regulovaný trh nebo provozuje
mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu
1. na jí organizovaném regulovaném
trhu, nebo z vypořádání tohoto obchodu, nebo
2. v jí provozovaném mnohostranném obchodním
systému, nebo z vypořádání tohoto obchodu,
e) je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo
jiného cenného papíru;
f) je sídlo komoditní burzy, jde-li o spor z obchodu na komoditní
burze.
Namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a,
je k řízení příslušný soud,
a) který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu
stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu
bytu,
b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní,
není-li dána příslušnost podle písmene a),
c) u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu
v souvislosti s řízením o pozůstalosti,
d) u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten,
kdo odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,
e) u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci
z výkonu rozhodnutí nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek
přihlášených k rozvrhu,
f) v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce,
týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,
g) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a,
h) v jehož obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby
podle zákona o veřejných dražbách,
i) který je obecným soudem žalobce, jde-li o ochranu držby práva
k věci, není-li touto věcí věc nemovitá.
Soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení
o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s výjimkou věcí uvedených
v § 88.
Účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících
z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného
soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.
Účastníci
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
(1) Je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení
každý z nich sám za sebe.
(2) Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí
úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání
nároku a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují
na jedné straně.
Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá
řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat
žalobu proti těmto účastníkům.
(1) Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další
účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat
na straně žalobce.
(2) Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby
žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný.
Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho
místo vstoupit.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v §
107a.
(1) Jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit
řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.
(2) Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého
z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství
soud rozhodne jen na návrh.
(3) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník.
Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého
v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
zrušen
Úkony účastníků ve věci samé
(1) Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh
na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních
rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.
(2) Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení
nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud
v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.
(1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení,
a to zčásti nebo zcela.
(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí
návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o
věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu
zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci
rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve,
než začalo jednání.
(5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí
o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.
(6) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí
odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem
zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí
návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.
(1) Žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným
návrhem.
(2) Vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže
by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.
(3) Na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení
řízení, jeho změně a vzetí zpět.
Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje
svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více,
než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti
návrhu.
(1) Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním
smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména
s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího
soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající
se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu.
Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž
na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle
zákona o sociálních službách.
(2) Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu
s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.
(3) Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může
soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný.
Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.
Průběh řízení
(1) Jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších
návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom usiluje především
o to, aby spor byl vyřešen smírně.
(2) Je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení
nařídit první setkání se zapsaným mediátorem (dále jen „mediátor“) v rozsahu 3 hodin
a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud se účastníci bez zbytečného
odkladu nedohodnou na osobě mediátora, vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem
předseda senátu. Po uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze
nařídit po dobu platnosti předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí.
(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat
své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého
dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech
zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez přítomnosti
dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že
by nevyjádřilo svůj skutečný názor; přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho
zákonným zástupcem a o jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen
tehdy, je-li jeho přítomností mařen účel výslechu. K názoru dítěte soud přihlíží
s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.
(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni
zejména
a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li
všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření
k ní, uvedou je v průběhu řízení,
b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další
procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,
c) dbát pokynů soudu.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci
nečinní.
(3) Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal
z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti
takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
(4) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který
se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník
v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo
je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného
mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.
(2) Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li obava,
že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí
důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení.
Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b)
až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.
(4) Po zahájení řízení může soud na návrh zajistit předmět důkazního
prostředku ve sporech týkajících se práv z duševního vlastnictví; ustanovení § 78b
odst. 1, § 78d, § 78e odst. 1, 2 a 4, § 78f odst. 1 písm. b) a c), § 78f odst. 2
a 3 a § 78g zde platí obdobně.
Využití videokonferenčního zařízení
(1) Na návrh účastníka nebo je-li to účelné, může soud provést úkon s
využitím videokonferenčního zařízení, zejména zprostředkovat přítomnost účastníka
nebo tlumočníka na jednání nebo provést výslech svědka, znalce nebo účastníka.
(2) Zaměstnanec soudu pověřený k tomu předsedou senátu ověří totožnost
osoby, jíž se úkon týká. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se nachází osoba,
jíž se úkon týká, může být se souhlasem předsedy senátu i zaměstnanec soudu nebo
věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, pokud k tomu byl pověřen předsedou
tohoto soudu nebo ředitelem věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence.
Tato osoba je po celou dobu úkonu přítomna na místě, kde se osoba, které se úkon
týká, nachází.
(3) Před zahájením úkonu prováděného s využitím videokonferenčního zařízení
poučí předseda senátu osobu, které se úkon týká, o způsobu provedení úkonu.
(4) Kdykoli v průběhu úkonu prováděného s využitím videokonferenčního
zařízení může účastník nebo osoba, jíž se úkon týká, vznášet námitky proti kvalitě
obrazového nebo zvukového přenosu.
(5) Je-li při provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje
se zvukový a obrazový záznam vždy. Je-li současně se záznamem pořízen protokol, osoba,
jíž se úkon týká, protokol nepodepisuje.
Zkoumání podmínek řízení
Kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za
nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
(1) Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit,
soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné
řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému
orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají
přitom zachovány.
(2) Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud
k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout
o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.
(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží
věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru
náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě
soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu
soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu.
Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit.
Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí
věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není věcně
příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci
příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li vrchní soud k závěru, že věc patří
do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou
o tom Nejvyššímu soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti
vyjádřit.
(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu
soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání
a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek
věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci
jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se
rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím
není dotčeno.
(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou
účastníci řízení a soudy vázáni.
(8) Ustanovení odstavců 2 a 7 se nepoužije, náleží-li věc do věcné příslušnosti
soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví.
(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o
zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, domáhá-li se navrhovatel podle zvláštního
zákona96) ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného
celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování
o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, ochrany
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením orgánu moci výkonné, orgánu územního
samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo
svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti
veřejné správy, rozhodnutí ve věcech politických stran a politických hnutí nebo rozhodnutí
o kompetenční žalobě. V uvedených případech soud vysloví, že není věcně příslušný,
a rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému soudu, který rozhoduje věci správního
soudnictví. Právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány.
(3) Je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným podle
zvláštního zákona96) k projednání a rozhodnutí věcí správního soudnictví a jiným
senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, postupuje
se podle zvláštního zákona;97) ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije.
(4) Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti podle
odstavce 1 nebo 2, popřípadě k postupu podle odstavce 3 vyjádřit.
(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, nepostupuje se podle § 104b, jestliže
soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, ve stejné
věci pravomocným rozhodnutím odmítl návrh s tím, že šlo o věc, kterou soudy projednávají
a rozhodují v občanském soudním řízení.
(2) Soud v případě uvedeném v odstavci 1 navrhne senátu zřízenému podle
zvláštního zákona,97) aby rozhodl tento spor o věcnou příslušnost.
(1) Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání
podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost
jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl- li o věci samé bez jednání,
jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební
rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li
provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna
při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží
k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem
a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.
(2) Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto
usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
(3) Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí,
předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem
odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který
věc postoupil.
(4) Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti,
postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.
(1) Jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním
jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána
v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže věc dále projednávat a
řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají
nebo že netrvají na projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc
i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena
rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje
nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané
jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.
(2) Bylo-li řízení před soudem podle odstavce 1 zastaveno a v téže věci
byl podán návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, zůstávají
právní účinky původního návrhu zachovány, bude-li návrh na zahájení řízení před rozhodci
nebo rozhodčí komisí spolku podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení
řízení.
(3) Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení soudnímu,
přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku smlouvy až do doby, než
bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé.
Překážky postupu řízení
(1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem
řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci,
zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení
přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
(2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li
povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak,
ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
(3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li
povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon
jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností,
popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž
v řízení jde.
(4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení,
musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
(5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost,
s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka
řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby
nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva
k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka;
to neplatí v případech uvedených v § 107.
(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí
ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit
na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.
zrušen
(1) Soud řízení přeruší, jestliže
a) účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen
zástupcem s procesní plnou mocí;
b) rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn
řešit;
c) dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování
věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a
podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého
ustanovení;
d) rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí
o předběžné otázce.62d)
(2) Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit,
jestliže
a) účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy
nebo proto, že je neznámého pobytu;
b) zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat
před soudem;
c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro
rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
(3) Soud může řízení přerušit i na základě návrhu České národní banky
podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.
Jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez
předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a
ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže
se to nepříčí účelu řízení.
(1) Jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty
podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.
(2) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna
potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro
které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno,
pokračuje soud v řízení i bez návrhu.
(3) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 3, soud pokračuje
v řízení po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno.
(4) Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na
návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a
i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení
i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku,
soud řízení zastaví.
Spojení věcí
(1) V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení
věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
(2) Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení
nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou
věc vyloučit k samostatnému řízení.
zrušen
zrušen
Příprava jednání
(1) Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny
podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě (návrhu na zahájení
řízení).
(2) Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky
řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek podmínky řízení
nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z jiných důvodů stanovených zákonem,63)
anebo odmítne-li návrh (§ 43 odst. 2), je tím řízení skončeno.
(1) Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu
jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání.
(2) Za tím účelem předseda senátu
a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na
zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné
důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci
neúčelným;
b) účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona
o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách, je-li to
vhodné;
c) vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a
rozhodnutí (§ 128);
d) ustanoví znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127;
e) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže
je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu;
f) zjistí názor Úřadu pro ochranu osobních údajů, souvisí-li předmět
řízení bezprostředně s otázkou ochrany osobních údajů, a
g) činí jiná vhodná opatření.
(1) Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy,
bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo
evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst.
2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením
uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě
zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji
obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil
důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit
smír (§ 99 odst. 1 a 2).
(2) K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která
nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním
rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí
tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému
platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.
(3) Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném
jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci.
(4) Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních
rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím
veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve
než žaloba.
(5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce
1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom
brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto
následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady
pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.
Přípravné jednání
(1) Není-li možné o věci samé rozhodnout bez nařízení jednání, nebylo-li
nebo nemůže-li být postupem podle § 114a odst. 2 jednání připraveno tak, aby bylo
možné věc rozhodnout při jediném jednání, a nepostupoval-li podle § 114b, předseda
senátu, s výjimkou sporů a jiných právních věcí, v nichž se takový postup jeví s
ohledem na okolnosti případu neúčelným, nařídí a provede přípravné jednání.
(2) K přípravnému jednání předvolá předseda senátu účastníky a jejich
zástupce, popřípadě též další osoby, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání k přípravnému
jednání musí být doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to
neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.
(3) Při přípravném jednání předseda senátu zejména
a) v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení,
a případně přijme opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek řízení,
b) vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení
o skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání
a aby splnili své další procesní povinnosti, a poskytne účastníkům potřebná poučení;
§ 118a zde platí obdobně,
c) pokusí se o smírné vyřešení věci (§ 99),
d) může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem podle
§ 100 odst. 2, je-li to účelné a vhodné,
e) uloží účastníkům řízení další procesní povinnosti potřebné k dosažení
účelu řízení.
(4) Procesní povinnosti podle odstavce 3 jsou účastníci povinni splnit
do skončení přípravného jednání. Z důležitých důvodů soud účastníkům poskytne na
žádost některého z nich lhůtu k doplnění tvrzení o skutečnostech rozhodujících pro
věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností;
tato lhůta nesmí být delší než 30 dnů.
(5) Před skončením přípravného jednání předseda senátu poučí přítomné
účastníky o tom, že ke skutečnostem uvedeným a k důkazům označeným po skončení přípravného
jednání, popřípadě po uplynutí lhůty podle odstavce 4 věty druhé, může být přihlédnuto
jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1.
(6) Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně
a včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba, aniž by se
včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít
a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován
žalobou; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému
jednání. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí
žaloby.
(7) Nedostaví-li se k přípravnému jednání žalobce nebo jiný navrhovatel,
ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem, aniž by se včas a z důležitého
důvodu omluvil, soud řízení zastaví; o tomto následku musí být poučen v předvolání
k přípravnému jednání.
Jednání
(1) Nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci
samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba.
(2) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo
přípravné jednání.
K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci
lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci
se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání souhlasí.
(1) Jednání je veřejné.
(2) Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena,
jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných informací chráněných
zvláštním zákonem,56) obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost.
(3) Jestliže byla veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým
fyzickým osobám, aby byly při jednání nebo jeho části přítomny; současně je poučí,
že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se při jednání o utajovaných informacích,
obchodním tajemství nebo zájmech účastníků dozvěděly.
(4) I když veřejnost nebyla vyloučena, může soud odepřít přístup k jednání
nezletilým a fyzickým osobám, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh
jednání.
(1) Účastník má během jednání právo na konzultace s osobou, která mu
podle občanského zákoníku může napomáhat při rozhodování (podpůrce); je-li takových
osob více, zvolí si účastník jednu z nich. Ustanovení § 23 tím není dotčeno.
(2) Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním jménem neplatnost
právního jednání učiněného podporovaným účastníkem, soud k této námitce v řízení
přihlédne.
(1) Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá
slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání,
a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby
věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.
(2) Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při dokazování
provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.
(3) Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy
senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.
(1) Po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele),
aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah, a žalovaného
(ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah podaných písemných vyjádření
ve věci; podání nepřítomných účastníků přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu.
Žalovaného (jiného účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu
vyzve, aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka též
vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy.
(2) Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky
přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná
skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková
tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě
které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.
(3) Nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda senátu
podle okolností případu.
(1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné
skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení
doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění
této výzvy.
(2) Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit
jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu
doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce
1.
(3) Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl
důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy
označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
(4) Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných
jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem
nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57)
(1) Ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c,
mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich
prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která
jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání
návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c
odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést
rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení
prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k
doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení
důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem
a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž
má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po
přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez
své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli
poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a
odst. 1 až 3.
(2) Byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle odstavce
1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) nebo záměně účastníka
(§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením
prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které
se ve věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto jednání.
(3) Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli
řádně poučeni podle odstavce 2 části druhé věty za středníkem nebo podle § 114c odst.
5.
zrušen
(1) Jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být
sděleny. Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při odročení jednání
den, kdy se bude konat další jednání; ustanovení § 115a zde platí obdobně.
(2) K dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně
pět dnů předem.
(3) Došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího
jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.
(1) Před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné
při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být
označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti
a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení §
118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
(2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti
a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v rozporu s
§ 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo jestliže soud rozhodl,
že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své
návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.
Hlava druhá
Dokazování
Důkazní povinnost
(1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
(2) Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech,
kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li
účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování
skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
(3) Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho
činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České
republiky.
Provádění důkazů
(1) Dokazování provádí soud při jednání.
(2) Je-li to účelné, může být o provedení důkazu dožádán jiný soud nebo
předseda senátu může důkaz z pověření senátu provést mimo jednání, anebo lze důkaz
provést s využitím videokonferenčního zařízení. Účastníci mají právo být přítomni
u takto prováděného dokazování. Jeho výsledky je třeba vždy při jednání sdělit.
(3) Senát může vždy rozhodnout, aby provedené důkazy byly doplněny nebo
před ním opakovány.
Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům,
které byly provedeny.
Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat
mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem56) a jiná zákonem
stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést
výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný
orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se
provádí důkaz jinak než výslechem.
Důkazní prostředky
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci,
zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a
právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech
účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.
(1) Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna dostavit
se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat.
Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě
nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.
(2) Na počátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti,
které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o významu svědecké
výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi.
(3) Předseda senátu vyzve svědka, aby souvisle vylíčil vše, co ví o předmětu
výslechu. Klást otázky mají právo postupně předseda senátu, členové senátu, účastníci
a znalci. Otázku položenou účastníkem nebo znalcem předseda senátu nepřipustí, jen
jestliže nesouvisí s předmětem výslechu nebo naznačuje-li odpověď anebo je-li zejména
předstíráním neprokázaných nebo nepravdivých skutečností klamavá; nepořizuje-li se
o výpovědi záznam, uvede předseda senátu vždy v protokolu důvody, pro které otázka
nebyla připuštěna.
(4) Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby (členem
tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem je tato právnická
osoba, jen podle § 131.
(1) Fyzická osoba, která má vypovídat o okolnostech, týkajících se právnické
osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu,
je povinna dostavit se na předvolání k soudu v řízení, jehož účastníkem je tato právnická
osoba.
(2) Výslech fyzické osoby uvedené v odstavci 1 se provede podle § 131
odst. 2 věty druhé a § 131 odst. 3.
(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných
znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost
posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti
podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci
může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců,
mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech
spokojit s písemným posudkem znalce.
(2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný
nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku,
soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
(3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání
posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci
specializovanou na znaleckou činnost.
(4) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit,
aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení,
podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal
nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba.
(5) Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náleží finanční úhrada,
stanoví-li tak zvláštní předpis.
Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem
požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě
nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně,
jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého
některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní
seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
Každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které
mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Odmítnout
soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle
§ 126 odst. 1.
(1) Důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání
předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí,
je-li to postačující.
(2) Předseda senátu může uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu,
aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu nebo právnické osoby.
(1) Ohledání předmětu, který je možno dopravit k soudu, provede se při
jednání. Za tím účelem může předseda senátu uložit tomu, kdo má potřebný předmět,
aby jej předložil.
(2) Jinak se ohledání provádí na místě. Je k němu třeba předvolat ty,
kteří se předvolávají k jednání.
(1) Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou
skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být
vyslechnut.
(2) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni
dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat;
o tom musí být poučeni.
(3) Ustanovení § 126 odst. 3 se zde použije obdobně.
Hodnocení důkazů
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny
důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo
za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští
důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit,
že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství,
víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti
pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo
jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích
zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách56b),
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní
a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám,
přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji
zboží v obchodě nebo poskytování služeb56c), nebo
c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám56d), je žalovaný
povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
Byl-li ohledán přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno
právo z duševního vlastnictví, má soud zjištění z ohledání vyplývající za prokázané
vůči veškerému zboží.
Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích
jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné,
potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li
dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
(1) Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán
trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů,
a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím
v blokovém řízení.
(2) Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud
posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí,
soud z něho vychází.
Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li
ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
Hlava třetí
Náklady řízení
Druhy nákladů řízení
(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců,
včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady
důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna
pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem
podle § 100 odst. 2.
(2) Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem
advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57)
anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57b).
(3) Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen
je-li zástupcem
a) advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy57) nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného
zvláštními právními předpisy57b), který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního
právního předpisu57d),
b) advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem
výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu57e), a plátcem daně z přidané
hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tato právnická osoba,
c) patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy57b), který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem nebo členem
statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových zástupců57f), a plátcem
daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tato právnická osoba,
d) advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické
osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu57e),
a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tento
zaměstnavatel advokáta.
(1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození
od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo
zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje
se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím
o osvobození se však nevracejí.
(2) Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě
i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry
účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
(3) Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce,
vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce
a na odměnu za zastupování.
(1) Svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a mají právo na náhradu hotových
výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li uplatněno do tří dnů
od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom
musí soud svědka a fyzické osoby uvedené v § 126a poučit.
(2) Byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká
právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy
stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.
(3) Ten, komu soud uložil při dokazování nějakou povinnost, zejména aby
předložil listinu, má tatáž práva jako svědek, není-li účastníkem. Musí je uplatnit
za týchž podmínek jako svědek.
(4) O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.
Placení nákladů řízení
(1) Každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně,
a náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství
na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem. Účastníci
uvedení v § 91 odst. 2 platí společné náklady společně a nerozdílně.
(2) Byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí
jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané
hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje
podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně64) a náhradu za
daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů
podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d). V odůvodněných
případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.
(3) Bylo-li nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2 nebo
§ 114c odst. 3 písm. d), platí odměnu za účastníka osvobozeného od soudních poplatků
stát; při určení odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního
předpisu a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny podle sazby daně z
přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d).
(1) Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který
nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu
tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením
složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem
provést, o tom musí být účastník poučen.
(2) Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje
ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spojené s tím, že účastník
jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z komunikačních systémů neslyšících
a hluchoslepých osob, platí stát.
Náhrada nákladů řízení
(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů
potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci
úspěch neměl.
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů
poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů
právo.
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat
plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li
rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
(4) V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo státního
zastupitelství podle zvláštních předpisů58) přizná soud žalovanému za podmínek uvedených
v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li
řízení zahájeno na návrh Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech
a za podmínek uvedených v § 35a.
(1) Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo
na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně
7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně
na poslední známou adresu výzvu k plnění.
(2) Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu
nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému
výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.
Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení
proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení
řízení.
zrušen
Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu
nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů, zajištění důkazů a zajištění předmětu
důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví.
(1) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho
výsledku, jestliže řízení
a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco
jiného;
b) bylo zastaveno.
(2) Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno,
je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka
řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení
žalovaný (jiný účastník řízení).
(3) Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce
(navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.
(1) Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady
řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo
jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.
(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a, znalcům,
tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, jestliže zavinili
náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, aby je nahradili účastníkům.
(1) Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu
nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků.
(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a, znalcům,
tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, aby nahradili
státu náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je zavinili.
(3) U pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení
vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených nákladů řízení se
úrok z prodlení nevyměřuje.
(4) Pro vymáhání pohledávek uvedených v odstavci 3 se uplatní postup
stanovený daňovým řádem.
(1) Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů
řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.
(2) Zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena
náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen
zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.
(3) Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení,
jiný zástupce než podle § 137 odst. 2, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto
nákladů, povinen zaplatit ji účastníkovi.
(4) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka notář
v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy57) nebo patentový zástupce
v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57b).
Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník
bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí
soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
Rozhodnutí o nákladech řízení
(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v
rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a §
148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto
náklady vzniknou.
(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za
zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním
předpisem57) anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy57b) podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni
zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle
§ 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle
ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně64). Náhradu za daň z
přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané
hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d). Náhradu mzdy (platu) a náhradu
hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu
znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené
zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně
vznikly.
(3) Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst.
2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná
soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada
zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního
poplatku.
(4) Náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, protože je způsobili
účastníci řízení, jejich zástupci svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly
náhodou, která se jim přihodila, nebo protože je způsobili svědci, osoby uvedené
v § 126a, znalci, tlumočníci nebo ti, kteří při dokazování měli nějakou povinnost,
nemohou být nahrazeny z jiného důvodu než podle § 147.
(5) Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení
rozhodnutí.
(6) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením,
běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů
řízení přiznána.
zrušen
Hlava čtvrtá
Rozhodnutí
Rozsudek
(1) Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Zákon stanoví, kdy soud rozhoduje
ve věci samé usnesením.
(2) Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to
však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen
o jejím základu.
(1) Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
(2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo
více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý
způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
(1) Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku,
který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.
Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem
podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
(2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít
a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
(3) Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že
žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a §
114c odst. 6).
(4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
(1) Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních
rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání
má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy
první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil
k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech,
týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem
pro zmeškání.
(2) Je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné
povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2), lze rozhodnout
rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní
žalovaní.
(3) Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít
a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku,
změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.
(4) Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci,
při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek
usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do
dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
(5) Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně
z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a návrhu na zrušení rozsudku
bylo pravomocným usnesením vyhověno, k odvolání se nepřihlíží.
(1) Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek,
které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
(1) Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve
výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu
náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.
(2) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí
měně, neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže
a) plnění vychází z právního jednání, v němž je vyjádřeno v cizí
měně, žalobce (navrhovatel) požaduje plnění v cizí měně a devizové předpisy65) umožňují
tuzemci,66) který má plnit, plnění v navrhované cizí měně poskytnout bez zvláštního
povolení, nebo
b) některý z účastníků je cizozemcem.67)
(3) Nejsou-li splněny předpoklady pro přiznání plnění v cizí měně uvedené
v odstavci 2, soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České republiky.
(4) Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv spotřebitelů
může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku
právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případu
soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.
(1) Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu
jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání
a o možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků,
uvede pouze výrok. Po vyhlášení předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se
vyjádřili, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.
(2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku
předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na
dobu deseti kalendářních dnů. Ustanovení § 119 odst. 2 a 3 se v tomto případě nepoužijí.
(3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.
(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech
"Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné
označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění,
poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu
řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu
rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků
též jejich datum narození (identifikační číslo).
(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho
se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný
(jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a
které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při
hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém
stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové
přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo
přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu
s vyhlášeným odůvodněním.
(3) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede
soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro
uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.
(4) V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti
němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení,
závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
(1) Písemné nebo elektronické vyhotovení rozsudku podepisuje předseda
senátu. Nemůže-li je podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce,
jiný předsedou soudu pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení poznamená.
Rozsudek se vyhotovuje v té podobě, v jaké je veden spis.
(2) Stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek vyhotovený
v elektronické podobě se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních
rukou.
(3) Jestliže se účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které
rozsudku předcházelo, doručí se stejnopis vyhotovení rozsudku zpravidla při skončení
jednání.
(4) Jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce
3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů
ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o
dalších šedesát dnů.
Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní
moci.
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný
jen pro účastníky řízení.
(2) Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených
v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné
proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy
stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku
závazný pro jiné osoby než účastníky řízení.
(3) V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky
řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
(4) Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti
výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
(1) Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů
od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní
moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může
stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
(2) Odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek,
je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými.
(3) Uložil-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit obydlí až
po zajištění náhradního bydlení, běží lhůta k vyklizení až ode dne zajištění náhradního
bydlení.
(4) U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich
doručení tomu, kdo má plnit.
(1) Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.
(2) Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný,
jakmile nabyl právní moci.
(3) Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.
(1) Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného
nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.
(2) Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a
to ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné
nebo značné újmy.
Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění
ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které
jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak,
je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.
Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní
a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí
nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné
usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit
vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
(1) Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu,
může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění
bylo opraveno.
(2) Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu soudu,
který o opravě rozhodne.
(3) O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících
senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.
(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech
řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení
rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci,
doplnit i bez návrhu.
(2) Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí
obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud
návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
(3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků
původního rozsudku.
Usnesení
(1) Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se
rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí
návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i
o věcech, které se týkají vedení řízení.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení
o rozsudku.
(1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům.
(2) Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání
nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům
ukládá nějaká povinnost.
(1) Není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud
je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců
a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje
v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a
den a místo vydání usnesení.
(2) Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné
opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku
ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo
neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a,
nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým
bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu
spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve
výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.
(3) Jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotovení uvést
výrok a den vydání.
(4) Pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně
§ 157 odst. 2 a 4.
(1) Soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení,
jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno.
(2) Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán.
(1) Lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím
je usnesení vykonatelné.
(2) Nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení, není-li
stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile
bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.
(3) Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné
až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení.
Platební rozkaz
(1) Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného
vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky
a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu
žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou
pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební
rozkaz vydal. Ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) se nepoužije.
(2) Platební rozkaz nelze vydat,
a) není-li znám pobyt žalovaného;
b) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.
(3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.
(1) Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní
doručení je vyloučeno.
(2) Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud
jej usnesením zruší v plném rozsahu.
(1) Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného
rozsudku.
(2) Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební
rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen proti výroku
o nákladech řízení je však i zde odvolání.
(3) Pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek odůvodnění
nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy, podal-li jej ten, kdo
k podání odporu není oprávněn.
(4) Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností
v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.
Elektronický platební rozkaz
(1) Je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném žalobcem
a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1 000 000 Kč, soud může
vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní ministerstvo
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1 obsahovat datum narození
fyzické osoby, identifikační číslo právnické osoby nebo identifikační číslo fyzické
osoby, která je podnikatelem.
(3) Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně.
(4) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje
všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý,
předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat
v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
(5) Elektronický platební rozkaz nelze vydat,
a) pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo
b) nebyl-li zaplacen poplatek za řízení o vydání elektronického platebního
rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve lhůtě soudem k tomu určené.
(6) Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu lze podat také na elektronickém
formuláři podepsaném žalovaným. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím
dálkový přístup.
Evropský platební rozkaz
(1) Evropský platební rozkaz67a) je třeba doručit žalovanému do vlastních
rukou, náhradní doručení je vyloučeno.
(2) K řízení o návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu je příslušný
soud, který evropský platební rozkaz vydal.
(3) Usnesení soudu, jímž bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního
rozkazu, se doručí účastníkům řízení o evropském platebním rozkazu.
(1) Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti
není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh
soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil
požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž
musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz
musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li
návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.
(2) Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně.
(3) Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný
(šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo
námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též
tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.
(4) Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání;
k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda
směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém
rozsahu.
(5) Vezme-li žalovaný námitky zpět, soud usnesením řízení o námitkách
zastaví; jednání není třeba nařizovat.
(6) Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je odvolání.
Hlava pátá
Zvláštní ustanovení
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
Řízení o žalobě z rušené držby
Ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce
domáhá ochrany rušené držby.
(1) Domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne
do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby.
Jednání není třeba nařizovat.
(2) Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z
důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení
jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání
k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.
V řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného
rušení.
V řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.
(1) Ve věci samé rozhoduje soud usnesením.
(2) Soud vyhlásí usnesení ihned po skončení jednání. Ustanovení § 156
odst. 2 se nepoužije.
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
zrušen
zrušen
ČÁST ČTVRTÁ
Opravné prostředky
Hlava první
Odvolání
Podání odvolání
Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského
soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž
a) se upravuje vedení řízení,
b) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité
podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1),
c) bylo prominuto zmeškání lhůty,
d) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu,
e) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst.
3,
f) byl schválen smír,
h) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b),
i) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,
j) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d),
k) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu,
l) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,
m) bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2,
n) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.
(2) Odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem
bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro
zmeškání.
(3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
(1) Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení
vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení
podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný
účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.
(2) Státní zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech, do nichž
může podle zákona vstoupit nebo v nichž může podat návrh na zahájení řízení, a jen
tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům
řízení.
(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových může podat odvolání
jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil
dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.
(1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení
rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení
týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.
(2) Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí
patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání.
Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož
se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné,
lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.
(3) O prominutí zmeškání lhůty k odvolání rozhoduje soud prvního stupně.
Náležitosti odvolání
(1) V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno,
proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována
nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel
domáhá (odvolací návrh).
(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve
věci samé, lze odůvodnit jen tím, že
a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud
prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící)
nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval
senát,
b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem
nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b
nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,
c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci,
d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť
neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,
e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným
skutkovým zjištěním,
f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti
nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a),
g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
(3) Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací
důvody i po uplynutí lhůty k odvolání.
(4) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen v
průběhu trvání lhůty k odvolání.
Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního
stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem
jen tehdy, jestliže
a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce
(přísedícího) nebo obsazení soudu;
b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž
spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;
d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci
významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění
některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl
řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3;
e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;
f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního
stupně.
U odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání
jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo
důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§
153a, 153b).
Účinky odvolání
(1) Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá
rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
(2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým
základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení
sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo
na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena.
To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který
odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý
způsob vypořádání poměru mezi účastníky.
(3) Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání
směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě
k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.
Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět
(1) Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení
(vydání) rozhodnutí.
(2) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém
případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže
je podat znovu.
Úkony soudu prvního stupně
(1) Opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením
odmítne.
(2) Jako opožděné nemůže být odmítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě
podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu.
nadpis zrušen
Předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných
vad ve včas podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit nebo má-li za
to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné,
předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
(1) Nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda
senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním
účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí
předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem
na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné.
(2) Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky
řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci dovolávají,
a provede i jiná podobná šetření.
(3) Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile
jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc odvolacímu
soudu; ve zprávě též uvede, že považuje odvolání za podané ve lhůtě.
Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož
nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým bylo uloženo
pořádkové opatření (§ 53), nebo usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu
na zahájení řízení (§ 43 odst. 2, § 75a, § 75b odst. 2, § 78d odst. 2), nebo usnesení
o odmítnutí odvolání (§ 208), nebo rozhodnutí vydané podle části šesté může k odvolání
změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.
Řízení u odvolacího soudu
Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před
soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat
skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za
podmínek uvedených v § 205a.
zrušen
Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá
přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
který odvoláním nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti,
že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně,
a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže odvolání podal
jen některý z účastníků,
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání
vztahu mezi účastníky.
(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze
přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2).
(2) Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze
přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209)
žádné odvolací důvody.
(3) K novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a a 211a) odvolací soud smí
přihlédnout, jen když byly uplatněny.
(4) Rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá
jen z důvodů uvedených v § 205b.
(5) Odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně
přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
(6) Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen
z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.
(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního
stupně.
(2) Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud
prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy,
má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil
soud prvního stupně.
(3) K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná
skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne,
ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti,
jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování
skutkového stavu vycházel.
(4) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které
dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci;
to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže
ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela
nedostatečné dokazování.
(5) Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem
nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a nebo § 211a.
(1) Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky
navržené důkazy (§ 120 odst. 2 věta první), nebo opakuje-li dokazování (§ 213 odst.
2 a 3), provede dokazování sám.
(2) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy (§ 213
odst. 4) buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
(1) V odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však
nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením §
205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení
nepřípustná.
(2) Porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je
vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného
právního názoru odvolacího soudu.
(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.
(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže
a) se odmítá odvolání;
b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;
c) odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo
rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo rozhodnuto
ve věci samé;
d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;
e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné
vykonatelnosti.
(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno
jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání
věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí,
jestliže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování.
(1) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat.
(2) Po zahájení jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu
o dosavadním průběhu jednání; jinak platí pro jednání před odvolacím soudem přiměřeně
§ 116 až 118, § 118a odst. 4 a § 119. Na závěr předseda senátu účastníky vyzve, aby
shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce
věci.
(2) V odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.
(3) Není důvodem pro přerušení řízení, jestliže se účastníci nebo některý
z nich nedostaví k jednání u odvolacího soudu.
zrušen
Rozhodnutí o odvolání
Odvolací soud odmítne odvolání, které
a) zrušeno
b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;
c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst.
1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost
odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám nebo prostřednictvím
soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.
zrušen
O zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením jednání
před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo podle § 218a může rozhodnout
jen předseda senátu odvolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.
(1) Odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže
a) tu jsou takové vady,
že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně
nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo
samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava,
b) rozhodnutí
není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
c) soud nepřibral
za účastníka toho, kdo měl být účastníkem,
d) soud nepokračoval v řízení s tím, kdo
je procesním nástupcem účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být
účastníkem řízení.
(2) Odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci
samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést
další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§
213 odst. 3 a 4); ustanovení § 213 odst. 5 tím nesmí být dotčeno.
(1) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto
ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219) nebo
zrušení (§ 219a) a jestliže
a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně
zjistil skutkový stav;
b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav
věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.
(2) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto
ve věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.
(1) Odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení
o předběžném opatření pozbylo účinků, zaniklo nebo bylo zrušeno podle § 77 odst.
2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení.
(2) Při určení toho, zda napadené usnesení o předběžném opatření bylo
nezákonné, vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného
usnesení.
(1) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a,
a) vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo
b) postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu,
popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, anebo
c) rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek
podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána pravomoc soudů,
rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
(2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný
právní názor (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 věta druhá a § 243d odst. 1) nebo že
v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším řízení věc projednal
a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu
prvního stupně, kterému je nadřízen.
Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je
navrhována jeho změna, a naopak.
(1) Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí
nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.
(2) Nerozhodl-li soud prvního stupně o některé části předmětu řízení,
o nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost, odvolací soud může
ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby své rozhodnutí doplnil (§ 166).
(3) Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného
rozhodnutí.
(1) Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na
zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší
rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno
opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti
němuž není přípustné.
(2) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě
po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
Odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje rozsudek (§ 219)
nebo mění rozsudek podle § 220 odst. 1; jinak rozhoduje usnesením.
Náklady odvolacího řízení
(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně
i pro řízení odvolací.
(2) Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení
u soudu prvního stupně.
(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně
k dalšímu řízení nebo věc postoupí věcně příslušnému soudu, rozhodne o náhradě nákladů
soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.
Další průběh řízení
Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil
odvolací soud přímo.
(1) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení,
je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
(2) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému soudu,
nepoužije se v dalším řízení § 104a. Z výsledků dosavadního řízení lze při novém
projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného a ze shodných skutkových tvrzení
účastníků; se souhlasem účastníků lze vycházet také z některých nebo ze všech provedených
důkazů.
nadpis vypuštěn
zrušen
Hlava druhá
Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
Přípustnost
(1) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek
nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
(2) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné
usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat
i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební
rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí
soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže
a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost
být účastníkem řízení,
c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem
vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,
d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho
bylo třeba,
e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval
senát,
g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu
soudce nebo přísedícího,
h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu
nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému
opatření nebyly splněny předpoklady.
(2) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný
rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto
soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný
a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže
a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu
těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti
rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a).
(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek
odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé,
jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat
před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti
němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.
(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno
odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro
opožděnost.
(1) Žaloba není přípustná proti
a) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby;
b) jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění
a o předběžné vykonatelnosti;
c) jen proti důvodům rozhodnutí.
(2) Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a usnesením,
jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to dovolání.
(3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
(1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší účastník,
jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní
jím podporovaný účastník nesouhlasí.
(2) Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu
pro zmatečnost jen ve věcech, do nichž může podle zákona vstoupit nebo v nichž může
podat návrh na zahájení řízení. Nevstoupilo-li státní zastupitelství do řízení, v
němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému
z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení.
(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud není přímo
účastníkem řízení, může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu pro zmatečnost jen
v případech a za podmínek uvedených v § 35a. Nevstoupil-li Úřad pro zastupování státu
ve věcech majetkových do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu
podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení
(§ 35a).
(4) Ustanovení § 230 zde platí obdobně.
Podání žaloby
(1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy
řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba
podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to,
čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá.
(2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy
řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě.
(1) Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té
doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby,
kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od
právní moci napadeného rozhodnutí.
(2) Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba
na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku
nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení
přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.
(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána
ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.
(2) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl ustanoven zástupce
nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro
kterou nemohl před soudem vystupovat, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného
rozhodnutí.
(3) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti
dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
(4) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti
dozvěděl.
(5) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu
podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném
rozhodnutí.
(6) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu rozhodnutí.
(1) Prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.
(2) Bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání,
nepočítá se do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci napadeného
rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.
Řízení a rozhodnutí o žalobě
(1) Žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním
stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 však
projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech,
v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).
(2) Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním
stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.
(1) Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána žaloba na obnovu řízení
i pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému řízení.
(2) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro řízení o žalobě neplatí. Pro řízení
o žalobě pro zmatečnost neplatí též ustanovení § 107a.
(3) Bylo-li proti napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud řízení
o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.
Je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu,
domáhá povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí pro zmatečnost.
Tímto rozsahem není vázán
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
který žalobou nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti,
že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně,
a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2),
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání
vztahu mezi účastníky.
(1) Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí obnovu
řízení.
(2) Žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené rozhodnutí
zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst. 1 písm. a), b) a d) nebo
v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o zastavení řízení o věci, popřípadě
o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. Platí-li důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší
soud i toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.
(3) Bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro
zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen když žalobu pro
zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení.
(4) Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení
o žalobě zastaví.
Zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal
někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí lhůt počítaných
od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat jednání.
Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Řízení a rozhodnutí po povolení obnovy nebo po zrušení rozhodnutí
(1) Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení
nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu,
co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené
rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené
rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí.
(2) Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož
rozhodnutí jde, věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího návrhu projedná
a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při
projednávání žaloby. Právní názor obsažený ve zrušovacím usnesení je pro nové projednání
a rozhodnutí věci závazný.
(3) Odstavec 2 neplatí, bylo-li řízení ve věci zastaveno (§ 235e odst.
2 věta druhá).
(1) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního
řízení i řízení o žalobě; o náhradě nákladů původního řízení však nerozhodne, jestliže
rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní rozhodnutí.
(2) Zruší-li soud napadené rozhodnutí a zastaví-li též řízení o věci
(§ 235e odst. 2 věta druhá), rozhodne i o náhradě nákladů původního řízení.
(3) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
rozhodnutím o věci dotčeny.
Hlava třetí
Dovolání
Přípustnost dovolání
(1) Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští.
(2) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně
anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
(1) Dovolání podle § 237 není přípustné
a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li
řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo,
b) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li
řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,
c) proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem
bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující
50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy
ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží,
d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,
e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost
podle § 229 odst. 4,
f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření,
pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,
g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby,
h) proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení,
i) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození
od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek,
j) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce,
k) proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu
prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
(2) U opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda rozhodnutí obsahující
dovoláním napadený výrok bylo vydáno v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání
rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [odstavec 1 písm. c)], rozhodn