Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
Změna: 57/1965 Sb., 59/1965 Sb.
Změna: 173/1968 Sb.
Změna: 58/1969 Sb.
Změna: 149/1969 Sb., 156/1969 Sb.
Změna: 48/1973 Sb.
Změna: 29/1978 Sb.
Změna: 43/1980 Sb.
Změna: 159/1989 Sb.
Změna: 50/1990 Sb.
Změna: 53/1990 Sb.
Změna: 81/1990 Sb.
Změna: 101/1990 Sb.
Změna: 178/1990 Sb.
Změna: 303/1990 Sb.
Změna: 558/1991 Sb.
Změna: 25/1993 Sb.
Změna: 115/1993 Sb.
Změna: 283/1993 Sb., 292/1993 Sb.
Změna: 154/1994 Sb.
Změna: 214/1994 Sb.
Změna: 8/1995 Sb.
Změna: 152/1995 Sb.
Změna: 150/1997 Sb.
Změna: 209/1997 Sb.
Změna: 148/1998 Sb.
Změna: 166/1998 Sb.
Změna: 191/1999 Sb.
Změna: 29/2000 Sb.
Změna: 227/2000 Sb.
Změna: 30/2000 Sb.
Změna: 77/2001 Sb.
Změna: 144/2001 Sb.
Změna: 265/2001 Sb., 424/2001 Sb.
Změna: 200/2002 Sb. (část)
Změna: 226/2002 Sb.
Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 218/2003 Sb., 279/2003 Sb.
Změna: 283/2004 Sb.
Změna: 539/2004 Sb.
Změna: 539/2004 Sb. (část), 587/2004 Sb.
Změna: 239/2005 Sb.
Změna: 45/2005 Sb., 394/2005 Sb.
Změna: 413/2005 Sb.
Změna: 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.
Změna: 321/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb., 253/2006 Sb.
Změna: 165/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb.
Změna: 179/2007 Sb.
Změna: 170/2007 Sb.
Změna: 345/2007 Sb.
Změna: 135/2008 Sb.
Změna: 121/2008 Sb., 177/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 52/2009 Sb.
Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 163/2010 Sb.
Změna: 219/2010 Sb.
Změna: 197/2010 Sb.
Změna: 150/2011 Sb.
Změna: 181/2011 Sb.
Změna: 207/2011 Sb.
Změna: 330/2011 Sb.
Změna: 357/2011 Sb.
Změna: 193/2012 Sb.
Změna: 273/2012 Sb., 43/2012 Sb.
Změna: 390/2012 Sb.
Změna: 105/2013 Sb. (část)
Změna: 45/2013 Sb.
Změna: 105/2013 Sb. (část)
Změna: 105/2013 Sb.
Změna: 141/2014 Sb.
Změna: 77/2015 Sb.
Změna: 86/2015 Sb.
Změna: 150/2016 Sb., 163/2016 Sb.
Změna: 243/2016 Sb.
Změna: 298/2016 Sb.
Změna: 301/2016 Sb.
Změna: 264/2016 Sb.
Změna: 455/2016 Sb.
Změna: 55/2017 Sb.
Změna: 56/2017 Sb.
Změna: 57/2017 Sb.
Změna: 183/2017 Sb.
Změna: 204/2017 Sb.
Změna: 58/2017 Sb.
Změna: 59/2017 Sb.
Změna: 204/2017 Sb.
Změna: 178/2018 Sb.
Změna: 287/2018 Sb.
Změna: 111/2019 Sb.
Změna: 203/2019 Sb.
Změna: 315/2019 Sb.
Změna: 114/2020 Sb.
Změna: 165/2020 Sb., 333/2020 Sb.
Změna: 255/2019 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Společná ustanovení
HLAVA PRVNÍ
Obecná ustanovení
Účel zákona
(1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení
tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě
potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování
trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel
občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
(2) Pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení
tohoto zákona i povinností občanů.
Základní zásady trestního řízení
(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který
stanoví tento zákon.
(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena,
nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se
dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní
smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné
v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez
zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci,
ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného
majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou
základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních
svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení
lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných
případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení.
K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení
nepřihlížejí.
(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a
povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn
skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný
pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení
povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány
činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran
stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se
řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých
stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu
obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu
potřebném pro své rozhodnutí.
(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v
jejich souhrnu.
(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími
občanů a využívají jejich výchovného působení.
(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu
na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu
(dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu
v řízení před soudem zastupuje státní zástupce.
(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda
senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li
v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané
mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání
smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním
zákoně.
(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného
se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.
(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a
neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto
jednání provedeny.
(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období
řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění
obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním
řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
(14) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí
v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat
před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém
uvede, že ho ovládá.
(15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení
umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona
vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků;
řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
(1) Odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní občanská
sdružení s výjimkou politických stran a politických hnutí, církve, náboženské společnosti
a právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely (dále jen
"zájmová sdružení občanů") mohou působit při zamezování a předcházení trestné činnosti
způsobem uvedeným v tomto zákoně.
(2) Zájmová sdružení občanů mohou spolupůsobit při výchově osob, u nichž
soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo jejichž trestní
stíhání bylo podmíněně zastaveno, u podmíněně odsouzených, podmíněně odsouzených
k trestu odnětí svobody s dohledem a podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet
podmínky, aby odsouzený žil po vykonání trestu řádným životem.
zrušen
zrušen
(1) Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky
a) za chování
obviněného, jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno,
b) za převýchovu odsouzeného,
u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, kterému byl uložen trest
odnětí svobody, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného
k trestu odnětí svobody s dohledem, nebo
c) za dovršení nápravy odsouzeného, který
vykonává trest odnětí svobody, trest zákazu činnosti nebo trest zákazu pobytu; v
těchto případech může zájmové sdružení občanů současně navrhnout podmíněné propuštění
odsouzeného z trestu odnětí svobody nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu
zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání podkladů pro takovou žádost se může
se souhlasem odsouzeného informovat o jeho chování a dosavadním průběhu výkonu trestu.
(2) Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného
byla nahrazena jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti
a o zahlazení odsouzení.
(3) Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit
na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem, a k tomu přijmout potřebná
opatření; zájmové sdružení občanů rovněž dbá, aby nahradil škodu nebo nemajetkovou
újmu, kterou způsobil trestným činem, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které
získal trestným činem.
Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění
úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
(1) K zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění,
k zjištění majetkových poměrů obviněného nebo pro účely zajištění výkonu trestní
sankce může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní
orgán vyzvat osobu, jejíž majetek je zjišťován, nebo osobu jí blízkou, aby mu v jím
stanovené přiměřené lhůtě zaslala prohlášení o majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován.
Vyzvaná osoba má právo odepřít učinění prohlášení o majetku; přitom se použijí obdobně
§ 92 odst. 1, § 100 a § 158 odst. 8. Ve výzvě je třeba upozornit osobu, která má
učinit prohlášení o majetku, na následky nevyhovění této výzvě a poučit ji o jejím
právu odepřít učinění prohlášení o majetku.
(2) Osoba uvedená v odstavci 1 se vyzve, aby v prohlášení o majetku
uvedla v rozsahu, v jakém jsou jí takové skutečnosti známy, údaje vztahující se k
majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován, zejména
a) plátce odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného
vztahu pracovněprávnímu anebo jiného příjmu a výši takové odměny nebo jiného příjmu,
b) u které banky, spořitelního a úvěrního družstva, instituce elektronických
peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, poskytovatele
platebních služeb malého rozsahu nebo obdobné zahraniční osoby má tato osoba účty,
výši pohledávek a čísla účtů nebo jiné jedinečné identifikátory podle zákona o platebním
styku,
c) dlužníky, vůči nimž má tato osoba pohledávky, jejich důvod, výši
a lhůtu splatnosti,
d) přehled věcí ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví této osoby,
včetně výše spoluvlastnického podílu a umístění věcí, a
e) svěřenské fondy nebo obdobná zařízení, která tato osoba zřídila,
nebo u kterých je obmyšleným.
(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní
orgán může vyzvat osobu uvedenou v odstavci 1 k učinění nového prohlášení o majetku
osoby, jejíž majetek je zjišťován, pokud má důvodně za to, že došlo ke změně majetkových
poměrů osoby, jejíž majetek je zjišťován.
(4) Nezašle-li osoba, která byla vyzvána k učinění prohlášení o majetku,
toto prohlášení ve stanovené lhůtě nebo má-li orgán činný v trestním řízení, který
ji k učinění prohlášení o majetku vyzval, pochybnosti o pravdivosti nebo úplnosti
jí učiněného prohlášení, může ji předvolat k podání výpovědi; ustanovení tohoto zákona
upravující podání vysvětlení, výslech obviněného a výslech svědka se použijí přiměřeně.
(1) Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých
pro trestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací,
lze nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková
data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná
opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování
dat.
(2) Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo
jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data,
která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila
přístup jiných osob k takovým datům.
(3) Příkaz podle odstavce 1 nebo 2 je oprávněn vydat předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje
k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu
může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu
dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(4) V příkazu podle odstavce 1 nebo 2 musí být označena data, na která
se příkaz vztahuje, důvod, pro který mají být data uchována nebo k nim má být znemožněn
přístup, a doba, po kterou mají být tato data uchována nebo k nim má být znemožněn
přístup, která nesmí být delší než 90 dnů. Příkaz musí obsahovat poučení o následcích
neuposlechnutí příkazu.
(5) Orgán, který vydal příkaz podle odstavce 1 nebo 2, jej neprodleně
doručí osobě, vůči které směřuje.
(1) Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného
odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním
orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Státní orgány jsou dále
povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti
nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
(2) Jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, k zjištění povahy, rozsahu nebo
umístění věcí pro účely jejich zajištění, k zjištění majetkových poměrů obviněného
nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce, může státní zástupce a po podání
obžaloby nebo návrhu na potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem
bankovního tajemství, a údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných
papírů. V řízení o trestném činu podle § 180 trestního zákoníku může orgán činný
v trestním řízení vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního zákona pro
statistické účely. V trestním řízení, ve kterém lze uložit ochranné opatření zabrání
části majetku, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání
předseda senátu žádat od správce daně informace z rozhodnutí o stanovení daně z příjmů
pro účely posouzení splnění podmínek pro uložení tohoto ochranného opatření nebo
pro účely zajištění jeho výkonu; poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není
porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu. Podmínky, za nichž může orgán
činný v trestním řízení vyžadovat údaje získané při správě daní pro jiné účely, stanoví
zvláštní zákon. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel
než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.
(3) Z důvodů uvedených v odstavci 2 může předseda senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit sledování bankovního účtu nebo účtu
u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů nebo zaknihovaných cenných papírů
podle jiných právních předpisů, a to nejvýše po dobu šesti měsíců. Trvá-li účel,
pro který bylo sledování účtu nařízeno, i po této době, může toto sledování prodloužit
na základě příkazu soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce krajského soudu o dalších šest měsíců, a to i opakovaně. Údaje získané
podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož
rámci byly získány.
(4) Plnění povinností podle odstavce 1 lze odmítnout s odkazem na
povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem nebo
státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti; to neplatí,
a) jestliže osoba, která tyto povinnosti má, by se jinak vystavila
nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného činu, nebo
b) při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízení o trestném
činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu.
Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona nepovažuje
taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu
učiněného na základě zákona.
(5) Nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely trestního
řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona utajovány, nebo na něž
se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízení vyžadovat
po předchozím souhlasu soudce. Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta podle
zákona o advokacii.
(6) Ustanovením odstavců 1 a 5 není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost
uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(7) Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl v
souvislosti se součinností požadovanou podle odstavců 1 až 3; povinností mlčenlivosti
není vázán pro účely řízení před soudem nebo jiným orgánem, a to v rozsahu nezbytném
pro ochranu jeho práv nebo pro výkon jeho povinností. O této povinnosti a o následcích
spojených s jejím porušením musí být poučen.
Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
nadpis vypuštěn
(1) Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné
v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro
trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které
přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným
odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní
řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit
informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení,
poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
(2) Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním
řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajů a soukromí osob mladších 18 let.
(3) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost
poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí
informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li
si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní
věci, může je policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
(1) Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty
informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé, pro
účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním
právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není
nutné k uvedeným účelům. O tom musí být tyto osoby poučeny.
(2) Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném
jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného,
který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin vraždy (§ 140
trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činů,
kterým byla způsobena těžká újma na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí
(§ 155 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159
až 162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193
trestního zákoníku), trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního
zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve
společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní
poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního
zákoníku).
(3) Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo
jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily
zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci 2, je zakázáno.
(4) Pravomocný rozsudek nesmí být zveřejněn ve veřejných sdělovacích
prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště poškozeného uvedeného
v odstavci 2. Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě poškozeného a povaze a
charakteru spáchaného trestného činu rozhodnout o dalších omezeních spojených se
zveřejněním pravomocného odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů
takového poškozeného.
Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit
informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
podle § 88 nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné
na základě příkazu podle § 88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle
§ 158d odst. 2 a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity
jako důkaz v řízení před soudem.
(1) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až
8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení
účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také
zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu
soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší
18 let.
(2) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až
8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila ke zveřejnění
informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou,
souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její
děti, a není-li jich, její rodiče; v případě osoby mladší 18 let nebo osoby s omezenou
svéprávností její zákonný zástupce nebo opatrovník. Souhlas se zveřejněním informací
nemůže udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě, jež
zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.
(3) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až
8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela nebo byla
prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit souhlas se zveřejněním
podle odstavce 2.
Posuzování předběžných otázek
(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se
v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí
soudu nebo jiného státního orgánu jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím
vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
(2) Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně
předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech
občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají
jeho vydání.
Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora
(1) Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje
výlučně Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen "Soudní dvůr").
(2) V případě, že soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o rozhodnutí
o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o přerušení řízení.
(3) Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce
se soud řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním dvorem.
(4) Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny
orgány činné v trestním řízení.
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou
vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z
pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na
návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu nejvyšší soud.
Nepřípustnost trestního stíhání
(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno
a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost
nebo amnestii,
b) je-li trestní stíhání promlčeno,
c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže
takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li
trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze
dočasně,
d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
e) proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
f) proti tomu, jehož těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před
soud,
g) proti tomu, jemuž duševní choroba, která nastala až po spáchání
činu, trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání,
h) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu
pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
i) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném
řízení zrušeno,
j) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem nebo
kárným proviněním, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
k) jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo
pravomocným rozhodnutím o přestupku a uplynula-li lhůta pro zahájení přezkumného
řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku
zrušeno,
l) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas
nebyl dán nebo byl vzat zpět,
m) stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána, nebo
n) proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízení pro týž skutek předáno
do cizího státu, pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem pravomocně uložen
trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonal, nebo je nelze podle
práva tohoto státu vykonat, nebo bylo cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení
trestu, anebo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.
(2) Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem
členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění
schengenských předpisů pro týž skutek vydáno rozhodnutí, kterým
a) byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které
vykonává nebo již vykonala nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo kterým
bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo
b) byla osoba pravomocně zproštěna obžaloby, nebo které má účinky pravomocného
zastavení trestního stíhání, ledaže
1. nevytváří ve státě, v němž bylo vydáno, překážku
věci pravomocně rozhodnuté,
2. bylo vydáno výlučně z důvodu, že v jiném státě bylo
zahájeno trestní stíhání proti téže osobě pro týž skutek,
3. bylo vydáno výlučně z
důvodu, že skutek není trestným činem nebo že nespadá do pravomoci orgánů státu,
který takové rozhodnutí vydal, nebo
4. bylo vydáno výlučně z některého z důvodů odpovídajících
důvodům uvedeným v odstavci 1 písm. a), c) až e), l) nebo m).
(3) Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 nebo 2 jen některého z dílčích
útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového
činu konalo trestní stíhání.
(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci
1 písm. a), b) nebo l), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby,
kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci
trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 se přiměřeně užijí i na rozhodnutí mezinárodního
trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu, popřípadě obdobného mezinárodního
soudního orgánu s působností v trestních věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek
uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, nejde-li o rozhodnutí vydané z důvodu nedostatku jeho působnosti nebo
z důvodu nedostatečné závažnosti činu anebo nebezpečnosti pachatele.
(1) Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit,
pokud státní zástupce ve zkráceném přípravném řízení
a) rozhodl o schválení narovnání a věc odložil, nebo
b) rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a podezřelý
se osvědčil, nebo se má za to, že se osvědčil,
nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
(2) Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud
státní zástupce rozhodl o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, nebylo- li
rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
Výklad některých pojmů
(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce
a policejní orgán.
(2) Policejními orgány se rozumějí
a) útvary Policie České republiky,
b) Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech
příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České republiky,
celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Policii České
republiky, nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu
práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných
v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,
c) pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných
činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných
ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,
d) pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných porušením
1. celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech,
kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,
2.
právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie,
je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky,
3. daňových předpisů
upravujících daň z přidané hodnoty,
4. daňových předpisů v případech, kdy jsou celní
orgány správcem daně podle jiných právních předpisů,
e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků
ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených
sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu
nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany
nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo
s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem
obrany,
f) pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných
činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,
g) pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení
o trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,
h) pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činech
příslušníků Vojenského zpravodajství,
i) pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení
o trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo o trestných
činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci
bezpečnostních sborů.
Tím není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm.
b). Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního
řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.
(3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní
soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen "nejvyšší
soud").
(4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud,
popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském soudu,
rozumí se tím i městský soud v Praze.
(5) Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i
obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou působností; kde
tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí se tím i městský státní zástupce
v Praze. Státním zástupcem se rozumí i evropský pověřený žalobce, evropský žalobce
a evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené nařízením Rady
(EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského
veřejného žalobce.
(6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná
osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce;
stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení
vede nebo která podala opravný prostředek.
(7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též
obžalovaný a odsouzený.
(8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
(9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který
již nabyl právní moci.
(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení
trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného
v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona
od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných
a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony
provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení
dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání,
nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního
stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné
řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že
byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
(11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení
obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
(12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího
trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
HLAVA DRUHÁ
Soud a osoby na řízení zúčastněné
ODDÍL PRVNÍ
Pravomoc a příslušnost soudů
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy,
vrchní soudy a nejvyšší soud.
nadpis vypuštěn
zrušen
zrušen
Věcná příslušnost
Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného,
okresní soud.
(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech,
pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně
pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O trestných činech
a) zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání
tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a
provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským
genomem, obchodování s lidmi,
b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou
přijaty k obchodování v obchodním systému nebo o jejichž přijetí k obchodování v
obchodním systému bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich
zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace
s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace v obchodním styku, zneužití postavení
v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropské unie, porušení předpisů o
kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu
zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu
zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem
bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a
licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení
podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení
zakázaných bojových prostředků a
d) účasti na teroristické skupině, financování terorismu, podpory
a propagace terorismu, vyhrožování teroristickým trestným činem, sabotáže, zneužití
zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace,
spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku
a nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice
trestu odnětí svobody nižší.
(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činu opilství
v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve stavu nepříčetnosti,
který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných
činů, u nichž je stanovena příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.
(3) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích
pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního zákoníku přichází
v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z trestných činů uvedených v odstavci
1 nebo 2.
Místní příslušnost
(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná
řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se
nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud,
v jehož obvodu čin vyšel najevo.
zrušen
Společné řízení
(1) Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech
útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího
trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných
trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska
rychlosti a hospodárnosti řízení.
(2) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení
samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.
(1) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení
alespoň o jednom z trestných činů.
(2) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti
pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
Příslušnost několika soudů
Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná
řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání,
návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným
soudem.
Vyloučení a spojení věci
(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém
z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.
(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však
krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji
postoupit tomuto soudu.
(3) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému
projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.
Rozhodnutí o příslušnosti soudu
(1) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který
soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu,
u něhož byla podána obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině
a trestu, jemuž byla věc postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže
nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí
o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1 písm. a), § 222 odst.
1, § 257 odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm. a)]. Přitom je vázán jen zákonnými
hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 16 až 22). Není-li soud, jemuž byla
věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc
k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu
a soudu podle zákona příslušnému.
(2) Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout
o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.
nadpis vypuštěn
Odnětí a přikázání věci
Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána
jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je
oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení
(1) K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud,
v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
(2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se
stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde
k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod
tohoto soudu.
ODDÍL DRUHÝ
Pomocné osoby
Zapisovatel
K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se přibere
zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol
osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový
záznam a v důsledku tohoto předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem,
pokud je ho třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
Vyšší soudní úředník
Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla
vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí vyšší soudní
úředník; zvláštní zákon stanoví jeho působnost a určí, které úkony může vyšší soudní
úředník provést samostatně a kdy postupuje z pověření soudce.
Probační úředník
(1) Úředník Probační a mediační služby (dále jen "probační úředník")
vykonává v trestním řízení dohled nad obviněným spočívající jednak v pozitivním vedení
a pomoci obviněnému a jednak v kontrole jeho chování a v případech, kdy dohled nebyl
uložen, provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný život, pokud bylo
rozhodnuto
a) o propuštění obviněného z vazby za současného vyslovení dohledu,
b) o podmíněném zastavení trestního stíhání,
c) o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem,
d) o podmíněném odsouzení, včetně podmíněného odsouzení s dohledem,
e) o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody na těhotné ženě nebo matce
pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin,
za současného vyslovení dohledu nebo přiměřených omezení a přiměřených povinností,
f) o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, včetně podmíněného propuštění
z výkonu trestu odnětí svobody za současného vyslovení dohledu, nebo
g) o uložení trestu obecně prospěšných prací nebo trestu zákazu pobytu za současného
vyslovení přiměřených omezení a přiměřených povinností.
(2) Probační úředník může být státním zástupcem a v řízení před soudem
předsedou senátu pověřen zjišťováním informací o osobě obviněného a jeho sociálních
poměrech a vytvářením podmínek pro rozhodnutí o schválení narovnání a o podmíněném
zastavení trestního stíhání. Za podmínek stanovených zvláštním zákonem může provádět
jednotlivé úkony i bez takového pokynu. V řízení před soudem může vykonávat jednotlivé
úkony výkonu rozhodnutí zejména v případech, kdy byl uložen trest nespojený s odnětím
svobody, kdy byl odložen nebo přerušen výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě
nebo matce pečující o dítě do jednoho roku věku, ke kterému byla odsouzena za zvlášť
závažný zločin, nebo kdy odsouzený byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn,
anebo při výkonu jednotlivých druhů ochranného opatření.
(3) Bližší podmínky, za nichž probační úředník vykonává svoji působnost,
stanoví zvláštní zákon.
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení
z pověření soudce Nejvyššího soudu.
Tlumočník
(1) Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného
procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibere se
tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka osobě, s níž se nelze dorozumět
jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Tlumočník
může být zároveň zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li
jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu,
jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu
tlumočníků, ustanoví orgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti
nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství,
rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li obviněný
právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na jeho žádost i jeho
poradu s obhájcem, která je v přímé souvislosti s procesními úkony, a poradu v průběhu
procesních úkonů.
(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, usnesení o nařízení
pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, obžalobu, dohodu o vině a trestu a
návrh na její schválení, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí
o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný
po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Týká-li
se takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část rozhodnutí,
která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění.
Pořízení překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení,
o jehož rozhodnutí se jedná.
(3) Jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen
počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového rozhodnutí, považuje
se rozhodnutí za doručené až doručením písemného překladu.
(4) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 2, je-li to zapotřebí pro zaručení spravedlivého
procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem
činným v trestním řízení, který je zcela nezbytný k seznámení obviněného se skutečnostmi,
které jsou mu kladeny za vinu; není-li odůvodněnému návrhu obviněného, který využil
právo uvedené v § 2 odst. 14, na pořízení překladu takové písemnosti vyhověno, orgán
činný v trestním řízení, který řízení vede, o tom rozhodne usnesením. Namísto písemného
překladu podle věty první lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení
věty první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její podstatný obsah
obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení jejího
překladu nepožaduje. Proti rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost. Pořízení
překladu a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, který řízení vede.
(5) Práva uvedená v odstavcích 1 a 4 náleží i podezřelému.
(6) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba osobě, která je zadržena
či zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit též poučení o jejích právech
(§ 33 odst. 6 a § 76 odst. 5).
(1) Tlumočník může odmítnout provedení tlumočnického úkonu z důvodů
uvedených v jiném právním předpisu a z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení
tlumočníka rozhodne orgán činný v trestním řízení, který jej přibral.
(2) Výši odměny a náhrad tlumočníka určí orgán činný v trestním řízení,
který jej přibral, v souladu s jinými právními předpisy upravujícími odměňování a
náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované
odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
Ustanovení tohoto zákona o tlumočníkovi se přiměřeně použijí i na osobu
vykonávající tlumočnickou činnost jednorázově.
ODDÍL TŘETÍ
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící,
státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít
pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro
poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony,
které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním
řízení.
(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán,
společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného.
Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném
řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz
k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté
podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce
nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak.
Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který
napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
(4) Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce,
který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se
tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud
rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 vět první a druhé je přípustná
stížnost.
(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž
napadené rozhodnutí vydal.
Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen vyšší
soudní úředník nebo probační úředník, a postup při rozhodování o vyloučení stanoví
zvláštní zákon.
ODDÍL ČTVRTÝ
Obviněný
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného
a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu
zahájeno trestní stíhání (§ 160).
Práva obviněného
(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou
za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a
důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky.
Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným
v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom,
jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého
obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li
ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti
třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost
omezena.
(2) Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil
náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok
na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů,
že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to
třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou
odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady
obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě obviněného
a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na rozhodnutí podle odstavce
2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném
řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná
řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
(4) Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán
nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení
obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li
důvody pro rozhodnutí podle odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném
řízení soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2 a 4, § 40 a 40a se použijí obdobně.
(5) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy poučit obviněného
o jeho právech, a to se zaměřením na probíhající stadium trestního řízení, a poskytnout
mu plnou možnost jejich uplatnění. Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba
poučit též o právu na naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může
být omezen na svobodě, než bude odevzdán soudu, a o právu nechat vyrozumět konzulární
úřad a rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u nichž uvede údaje potřebné
k vyrozumění.
(6) Orgán činný v trestním řízení, který provedl zadržení či zatčení,
předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech; obviněnému
musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo ponechat si toto poučení
u sebe po celou dobu omezení nebo zbavení osobní svobody.
Opatrovník obviněného
(1) Opatrovník obviněného, který je omezen ve svéprávnosti, je oprávněn
obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat
za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých
se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může opatrovník tato
práva vykonávat i proti vůli obviněného.
(2) V případě, že je nebezpečí z prodlení a opatrovník nemůže vykonávat
svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li obviněnému ustanoven, ačkoli jsou dány
důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
ustanoví obviněnému k výkonu těchto práv opatrovníka. Jinou osobu než advokáta lze
ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze
mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy
obviněného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován,
a nevylučuje-li to povaha věci, též obviněnému. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka
je přípustná stížnost.
ODDÍL PÁTÝ
Obhájce
Obhájce
(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony
trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem. Koncipient nemůže obhájce
zastupovat v řízeních před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním
soudem nebo nejvyšším soudem; nahlížet do spisů může koncipient i v těchto řízeních.
(2) Obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní
stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení
obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.
(3) V trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídá
jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.
Nutná obhajoba
nadpis vypuštěn
(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného
opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém
ústavu (§ 116 odst. 2),
b) je-li jeho svéprávnost omezena, nebo
c) jde-li o řízení proti uprchlému.
(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném
řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním
vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce
už v přípravném řízení.
(4) Obviněný musí mít obhájce též
a) v hlavním líčení konaném proti zadrženému, nebo
b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací
detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení
protialkoholního.
(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání,
musí mít odsouzený obhájce,
a) je-li jeho svéprávnost omezena,
b) je-li ve vazbě, nebo
c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání
a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,
a) jde-li o případy
uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),
b) jde-li o trestný čin, na který zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let,
c) jsou-li
pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
d) jde-li o řízení proti odsouzenému,
který zemřel.
(1) Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst.
2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čin, za který lze
uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v případě nutné obhajoby
podle § 36 odst. 4 písm. a).
(2) Vzdání se obhájce podle odstavce 1 může obviněný učinit pouze výslovným
písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného v trestním řízení,
který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí
poradě s ním.
(3) Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět.
Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc obhájce, kterého
si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak neučiní, má se za to, že si
obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení
o vzdání se obhájce zpět, nemůže se obhájce znovu vzdát.
(4) Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu
činnému v trestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z důvodu, že
obviněný neměl v této době obhájce.
Zvolený obhájce
(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani
jeho opatrovník, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec,
osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný
omezen ve svéprávnosti, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.
(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou
k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby
obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním
řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném
případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen,
povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
(3) Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému
v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání
písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.
(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu
o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování
a) z důvodů uvedených v
§ 35 odst. 2 nebo 3, nebo
b) jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního
řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv
byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.
(2) O vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v přípravném
řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více
spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl
z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
(3) Před rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném
řízení soudce umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili, a v rozhodnutí
k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému,
aby si v přiměřené lhůtě zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje
podle § 38 odst. 1.
(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Ustanovený obhájce
(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36
a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen,
bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním
řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení
zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
(2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník
advokátů (dále jen "pořadník"), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení
obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo. U obvodních
soudů v Praze se za sídlo advokáta považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit
advokáta z tohoto pořadníku, ustanoví soud advokáta z pořadníku advokátů nadřízeného
soudu. Na žádost advokáta se do pořadníku uvede cizí jazyk, ve kterém rovněž poskytuje
své služby.
(3) Advokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci jednotlivým
obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku. Byl-li
by tímto způsobem ustanoven advokát, u kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby,
nebo nemohl-li by být advokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný
advokát, u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce
prohlášením podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví se mu týž
obhájce, je-li to možné.
(4) Je-li to možné, obviněnému, který využil právo uvedené v § 2 odst.
14, se postupem podle odstavce 3 ustanoví advokát, který podle údajů v pořadníku
poskytuje své služby v jazyce, o kterém obviněný uvedl, že jej ovládá, v jazyce národnosti
obviněného, v úředním jazyce státu, jehož je obviněný občanem, nebo, je-li obviněný
osobou bez státního občanství, v úředním jazyce státu, kde má obviněný trvalý pobyt
nebo který je státem jeho původu.
(5) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí
a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném
řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li
k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni
v řízení o méně závažném trestném činu. Je-li jedním z obhájců advokát ustanovený
postupem podle odstavce 4, zruší se ustanovení ostatních obhájců.
Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů
může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování
zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Povinnosti obhajování zprostí v řízení
před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
(1) Z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li ustanovený
obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu
rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování; před rozhodnutím
umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
Povinnosti a práva obhájce
(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc,
účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně,
zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které
obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění
a rozhodnutí věci.
(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného
návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a
zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který
je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.
(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů,
kterých se může zúčastnit obviněný.
(4) Je-li svéprávnost obviněného omezena, může obhájce oprávnění uvedená
v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno
jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce
oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u
Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem
kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné
v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy,
když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu
uhradit.
ODDÍL ŠESTÝ
Zúčastněná osoba
(1) Tomu, jehož věc nebo část majetku byla zabrána nebo podle návrhu
má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil;
může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy,
nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné
prostředky.
(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích
právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
(3) Není-li zúčastněná osoba plně svéprávná nebo je-li omezena ve svéprávnosti,
vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce nebo opatrovník. V
případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat
práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány
důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka
je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a zúčastněná
osoba je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(4) Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem.
Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku
řízení nebude řádně hájit zájmy zúčastněné osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka
se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též zúčastněné
osobě. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(5) Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je
součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v obdobném zařízení anebo v podílovém fondu,
má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce, správce zařízení
obdobného svěřenskému fondu nebo obhospodařovatel podílového fondu.
ODDÍL SEDMÝ
Poškozený
Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
(1) Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková
škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil
(poškozený), má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65),
zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného
zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením
řízení se k věci vyjádřit. Jde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního
zákoníku), rozumí se pro účely tohoto zákona majetkovou škodou, jež byla poškozenému
způsobena trestným činem, i dlužné výživné.
(2) Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným
činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele
nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.
(3) Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku
uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež
byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které
obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u
hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda
o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě
(§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu
se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové
újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a
povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o nároku poškozeného
dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku
nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým
způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu
zároveň určí.
(4) Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech
trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení
o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život. Prohlášení lze
učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení před soudem provede jako listinný
důkaz.
(5) Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu
činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon jako poškozenému
přiznává.
(1) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení
stíhán jako spoluobviněný.
(2) Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem
jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání, rozhodne předseda
senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, že poškození mohou
svá práva v trestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce,
kterého si zvolí. Rozhodnutí oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném řízení
státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení; ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí
při prvém úkonu trestního řízení, ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají.
Jestliže by celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest a poškození
se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených
soud. Společný zmocněnec vykonává práva poškozených, které zastupuje, včetně uplatnění
nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
v trestním řízení.
(3) Návrh podle § 43 odst. 3 nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto
v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
zrušen
(1) Není-li poškozený osobou plně svéprávnou nebo je-li omezen ve svéprávnosti,
vykonává jeho práva podle tohoto zákona jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. V
případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat
práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány
důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka
je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a poškozený
je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(2) Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem.
Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku
řízení nebude řádně hájit zájmy poškozeného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se
oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též poškozenému.
Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(3) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného
obohacení (§ 43 odst. 3), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému,
i na jeho právního nástupce.
Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou
poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí, jestliže se
poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech
poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění; v rámci poučení jej upozorní
i na možnost žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené
trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podle
zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí. Je-li vedeno
řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu nebo vydat trestní
příkaz, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném
řízení poškozeného také na to, že může být vydán trestní příkaz nebo může dojít k
sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě je možné uplatnit nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení
nejpozději do doby vydání trestního příkazu nebo při prvním jednání o takové dohodě.
Má-li poškozený postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů, jsou povinny
jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných činů a poskytnout mu plnou
možnost k jejich uplatnění.
Zajištění nároku poškozeného
(1) Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková
újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení,
lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného
rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok,
který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je
podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního zástupce
nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném
řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li
to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovité věci
nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu,
uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, kde taková věc je.
(4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění
zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek,
který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na
jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží,
aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení
usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo
má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen
výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou
povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové
výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení
o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv
souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých.
Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a třetí je neplatné,
přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.
(5) S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění
podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo
insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu soudu a v přípravném řízení
státního zástupce. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí,
veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení, se přednostně použije majetek
nedotčený rozhodnutím o zajištění.
(6) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního
právního předpisu.
(7) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním
na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
(8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě
zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis. Při vrácení, vydání a jiném
nakládání se zajištěnou věcí, která byla vydána nebo odňata, se postupuje přiměřeně
podle ustanovení o vrácení, vydání a jiném nakládání s věcí důležitou pro trestní
řízení.
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení
zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná
osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou jistotu ve výši odpovídající
pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na
vydání bezdůvodného obohacení; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění
a se skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li složena peněžitá
jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony
na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení není zajištěn peněžitou
jistotou.
(2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení státní
zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného
nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení poškozenému v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce
1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému
nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
uhradí ji soud z peněžité jistoty.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší,
a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,
b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li
pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo
c) uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek,
jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení,
jímž byla věc postoupena jinému orgánu.
(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu,
v němž bylo nařízeno.
(3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(4) Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění
žádat o zrušení nebo omezení zajištění; o této žádosti soud a v přípravném řízení
státní zástupce, který o ní rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn.
Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat
až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud
jde o zrušení zajištění, jeho omezení nebo povolení provedení úkonu, odkladný účinek.
ODDÍL OSMÝ
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem,
kterým může být i právnická osoba; o tom je třeba je poučit. Zmocněnec poškozeného
může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.
(2) Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba,
nesmí jím být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena;
při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán
jako svědek, znalec nebo tlumočník.
(1) Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou
osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též
oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo
poškozený.
(2) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení trestního
stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti
důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje, a jejich výsledek může být použit
jako důkaz v řízení před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen
účel trestního řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit.
Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky, avšak teprve tehdy, až policejní
orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu
může vznášet kdykoli v jeho průběhu.
(3) Oznámí-li zmocněnec policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího
úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas zmocněnci sdělit, o jaký
druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit
a vyrozumění zmocněnce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní
orgán zmocněnci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li
tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat.
(4) Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit výslechu
svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní
orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují zmocněnci zjistit skutečnou totožnost
svědka, a proto sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených
v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit
skutečnou totožnost svědka.
(1) Osvědčí-li poškozený,
a) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,
nebo
b) který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena
smrt,
že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním
zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním
stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem
bezplatně nebo za sníženou odměnu. Stejně rozhodne o takovém návrhu poškozeného,
který uplatnil v souladu se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
nebo na vydání bezdůvodného obohacení, není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady
škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a rozsahu bezdůvodného
obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.
(2) Poškozený mladší než osmnáct let a zvlášť zranitelná oběť podle zákona
o obětech trestných činů mají nárok, nejde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy
(§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez
splnění podmínek podle odstavce 1.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být
prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního
zástupce, který k němu připojí své vyjádření, a v řízení před soudem příslušnému
soudu, který věc projednává.
(4) V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako zmocněnce
za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném řízení
soudce advokáta zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro
právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů podle místa působnosti a v pořadí,
jak v něm následují. Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta;
ustanovení § 39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně.
(5) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného,
nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne
předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu o zproštění ustanoveného
zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného.
(6) Proti usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
(7) Náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na
právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, hradí stát.
ODDÍL DEVÁTÝ
Přístup k utajovaným informacím
(1) Jsou-li v trestním řízení projednávány utajované informace, musí
být obviněný, zúčastněná osoba, poškozený, jejich zákonní zástupci, opatrovníci,
zmocněnci a důvěrníci, obhájce, znalec, tlumočník, osoby podávající odborné vyjádření,
jakož i další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit trestního řízení, předem
poučeny podle zvláštního právního předpisu1).
(2) Poučení podle odstavce 1 provede v přípravném řízení policejní orgán
nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Ten, kdo toto poučení
provedl, založí písemný záznam o poučení do trestního spisu a jeho kopii zašle nejpozději
do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(3) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se prokáží
platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení utajovaných informací
a poučením, vydanými podle zvláštního právního předpisu1a).
HLAVA TŘETÍ
Obecná ustanovení o úkonech trestního řízení
Způsob provádění úkonů trestního řízení
Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu
zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení; vždy je
nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv.
Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich věk
nebo zdravotní stav, nebo vyžadují- li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody,
lze při provádění úkonů trestního řízení využívat technické zařízení pro přenos obrazu
a zvuku (dále jen „videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů
a je-li to technicky možné.
ODDÍL PRVNÍ
Dožádání
(1) Soud, státní zástupce a policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony
trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé
úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu, státního zástupce nebo policejního
orgánu, v jehož obvodu má být úkon proveden, nebo prostřednictvím videokonferenčního
zařízení; není-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vykonají
jej mimo svůj obvod sami, jen jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho pro řádné
posouzení věci nezbytně třeba.
(2) Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony
i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden;
Nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu.
(1) V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná
k řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a poukáže
na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný orgán je podle povahy
věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo najevo, oprávněn i povinen provést
i další nezbytné úkony, zejména vyslechnout další osoby a dotazovat se na okolnosti
v dožádání neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.
(2) Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a
povinnosti předsedy senátu.
ODDÍL DRUHÝ
Protokol
Obecná ustanovení o sepisování protokolu
(1) Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se sepíše,
a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat
a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího
úkon,
b) místo, čas a předmět úkonu,
c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení
přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, opatrovníků, obhájců
a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších osob, kteří se úkonu zúčastnili,
a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další
údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného
čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a doručovací adrese,
o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání poškozeného, svědka, zákonného
zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do
protokolu neuvádějí, není-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, ale
vedou se tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení
a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také pro údaje
o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a svědka; je-li to nezbytné
pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, sdělí
se této osobě potřebné údaje; o sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do
protokolu,
d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné
i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah
rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí,
osvědčení o tomto doručení; pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby,
je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec
doslovné protokolace,
e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo
obsahu protokolu.
(2) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu
blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné
nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit
jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti
i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují,
ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány
činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své
podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden.
Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně
všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví
zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních
údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení těchto
informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho
totožnosti se nadále neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob
uvedených v § 102a.
(3) V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných
osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; také se uvedou
všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité.
V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice
prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány podezřelému, obviněnému
nebo svědkovi, doba a podmínky jejich pozorování a jejich vyjádření; o rekognici
prováděné v přípravném řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu
sepsaném o vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně
popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky;
pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a
jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba
postupovat i v případě provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.
(4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná
osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel
nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba
vypovídá.
(5) Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.
Použití zvláštních prostředků při protokolaci
(1) K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného
zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu, případně
zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného vhodného prostředku. Je-li při
provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový
záznam vždy.
(2) Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový záznam,
poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž se vedle údajů o
čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o použitém prostředku. Technický
nosič záznamu se připojí ke spisu nebo se ve spise uvede, kde je uložen.
Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem
(1) O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda
senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst. 1 věty druhé tím není
dotčeno.
(2) Je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo protokolující
úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle zvukového záznamu pořizuje
vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
(3) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním
líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo
dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením. Státní zástupce nebo obviněný mohou
žádat, aby výpověď učiněná v řízení před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována;
předseda senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen opakování
toho, co je již zachyceno v protokolu.
(4) Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně
vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se vzdávají opravného
prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení nebo
veřejném zasedání netrvají, anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek
a rozhodnutí nabude právní moci. V takovém případě vyhotoví vyšší soudní úředník
nebo protokolující úředník stručný záznam o průběhu hlavního líčení nebo veřejného
zasedání, ve kterém uvede místo a dobu trvání hlavního líčení nebo veřejného zasedání,
přítomné osoby, výrok rozhodnutí s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
a vyjádření oprávněných osob o využití opravných prostředků.
(5) Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li
dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah již v průběhu
úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu.
(6) V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace
vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako zapisovatel.
(7) Zvukový záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a
není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo stručného záznamu
místo jeho uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze provést před skartací spisu.
(8) Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze pořídit,
přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol diktuje.
Podpisování protokolu
(1) Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání podpisuje
předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podpíše ten, kdo úkon vykonal, a osoba,
které se úkon týká, popřípadě zapisovatel, tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá
k úkonu. Je-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, osoba,
jíž se úkon týká, protokol nepodepisuje. Má-li protokol o výslechu více stránek,
musí vyslýchaná osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li vyslýchaný nebo
jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se to v protokolu s poznamenáním
důvodu odmítnutí.
(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat protokol
o hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném zasedání,podpíše jej jiný člen senátu.
Je-li tato překážka u jiné osoby nebo u samosoudce, poznamená se v protokolu důvod,
proč podpis odpadl.
Oprava protokolu
(1) O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném
zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol
jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu protokolu
nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností. Oprava
se provede tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravu podpíše ten, kdo ji nařídil.
Protokol o hlasování
(1) V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí
(§ 55 odst. 1)
a) postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí,
b) mínění odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným odůvodněním.
(2) Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož jednání,
pojme se do jediného protokolu o hlasování.
(3) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(4) Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání. Otevřít
jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku
a předseda senátu Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona,
jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření
potvrdí svým podpisem.
(5) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí,
na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací
síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená,
že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.
ODDÍL TŘETÍ
Podání
(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno.
Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky, telefaxem
nebo dálnopisem.
(2) V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní
orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je sepisují okresní
soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je výjimečně sepsat i státní zastupitelství
a soudy vyššího stupně. Ústně do protokolu nelze podat dovolání.
(3) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo
jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání
je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis
zůstal u příslušného orgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým
podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li tyto požadavky,
orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k doplnění s příslušným
poučením, jak nedostatky odstranit. Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li
podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se
dále nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na jehož podkladě
lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, nebo pro podání, jehož obsahem
je opravný prostředek, i když neobsahuje všechny uvedené náležitosti. Z opravného
prostředku však vždy musí být patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
(4) Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele vyslechnout
o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení
podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň
poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud
rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo
na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad
pro další řízení.
(5) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán
u soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
ODDÍL ČTVRTÝ
Lhůty
Počítání lhůt
(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost
určující počátek lhůty.
(2) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho
dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost
určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna,
pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
(4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo
policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
b) učiněno u soudu nebo
u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout,
c) učiněno příslušníkem ozbrojených
sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka,
d)
učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo
v trestu, nebo
e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního
státního zástupce.
Navrácení lhůty
(1) Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k
podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší
o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat
do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba
jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit
ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
(2) Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán
při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se,
že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána
nebyla.
ODDÍL PÁTÝ
Doručování
Obecné ustanovení
(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje
ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky1b). Není-li možné doručit písemnost
tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení
nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní
zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li
takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu.
V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení
prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.
(2) Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce,
doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak.
Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje
se písemnost i jim.
(3) Doručuje-li orgán činný v trestním řízení písemnost prostřednictvím
pošty, lze takovou písemnost vyhotovit za její součinnosti; podrobnosti takového
postupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
nadpis vypuštěn
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým
osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším
územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním
řízení.
(2) Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou
za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].
(3) Doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené
pro obviněného (§ 306 odst. 1), postupuje se způsobem platným pro doručování obviněnému.
Doručování do vlastních rukou
(1) Do vlastních rukou se doručuje
a) obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu,
návrh na potrestání a předvolání,
b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis
tohoto rozhodnutí,
c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(2) Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních
rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si
ji může vyzvednout.
(3) Písemnost se ukládá
a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo
doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní
doručovatel nebo orgán justiční stráže,
b) u státního zastupitelství, v jehož obvodu
je místo doručení, nebo u státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení,
jestliže ji doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční stráže,
c) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,
d) u orgánu obce, jestliže
se doručuje prostřednictvím orgánu obce,
e) u příslušného orgánu policie, jestliže
doručuje písemnost sám, anebo ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím
policejního orgánu.
(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje
se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl,
ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné
adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí.
Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení
na úřední desce.
(5) Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se
a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh
na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz
nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, nebo
b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce,
nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(6) Je-li doručení podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na
zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílateli
po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne jejího uložení.
Odepření přijetí
(1) Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít,
písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření
a písemnost se vrátí.
(2) Uzná-li předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán, který
písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za
doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento následek musí být adresát doručovatelem
upozorněn.
ODDÍL ŠESTÝ
Nahlížení do spisů
(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci
mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka
podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady
kopie spisů a jejich částí. Totéž právo má zákonný zástupce nebo opatrovník obviněného,
poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby nejsou plně svéprávné nebo
je-li jejich svéprávnost omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy
senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu,
jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
(2) V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo
nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných
důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní orgán,
je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat.
Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost
prostudovat spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu.
(3) Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí
do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno nahlédnutí
do usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1).
(4) Práva státních orgánů a národního člena Eurojustu nahlížet do spisů
podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců dotčena.
(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem a údajů,
na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.
(6) Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly
zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou seznamovat pouze
orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané
věci. V případě žádosti osoby, proti níž se trestní řízení vede, o sdělení těchto
údajů se užije § 55 odst. 1 písm. c) obdobně.
ODDÍL SEDMÝ
Pořádková pokuta
(1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne
příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou
senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán
pořádkovou pokutou do 50 000 Kč.
(2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených
sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat příslušnému veliteli
nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání. Dopustí-li se takového jednání osoba, která
je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice
k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel,
náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení.
(3) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení
před soudem státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému postihu. Tento
orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
HLAVA ČTVRTÁ
PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ DŮLEŽITÝCH PRO TRESTNÍ ŘÍZENÍ
ODDÍL PRVNÍ
Vazba
Důvody vazby
Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání
nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání
nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště
anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné
nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný
čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který
bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou
zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na
osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v
době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého
z předběžných opatření.
nadpis neplatil
(1) Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání.
Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi.
(2) Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný
čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje
dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta.
(3) Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný
a) uprchl nebo se skrýval,
b) opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést
ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,
c) je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo
zjistit,
d) již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování
skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
e) již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové
trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v posledních třech
letech odsouzen nebo potrestán.
(4) Omezení uvedená v odstavci 2 pro úmyslný trestný čin se neužijí,
jestliže je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) a s přihlédnutím k povaze takového
trestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana poškozeného, zejména ochrana
jeho života, zdraví nebo jiného obdobného zájmu.
Příkaz k zatčení
(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze
předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá
v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda
senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.
(2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude
zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán,
označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů,
pro které se příkaz k zatčení vydává.
(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.
(4) Zatčená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti
třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zatčení. Zatčená osoba má dále právo na
své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou,
kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména
neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně
oběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zatčený cizinec má právo, aby byl o jeho
zatčení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci
s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zatčený cizinec dostatek finančních prostředků,
komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba
zatčenou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
(5) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen
ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal,
nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního
zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí
být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu.
Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
(6) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně
vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin
od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného
výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným
okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal.
Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí
prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí
o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn
na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu,
pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.
(7) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby
policejní orgány.
Vyrozumění o vazbě
O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného příslušníka
obviněného nebo jinou fyzickou osobu, u nichž obviněný uvede údaje potřebné k vyrozumění,
jakož i jeho zaměstnavatele; to neplatí, prohlásí-li obviněný, že s takovým vyrozuměním
nesouhlasí, ledaže jde o vyrozumění rodinného příslušníka mladistvého. O vzetí do
vazby příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru je třeba vyrozumět též jeho
velitele nebo náčelníka. O vzetí cizince do vazby a o jeho propuštění z vazby se
vyrozumí též konzulární úřad státu, jehož je cizinec občanem, pokud o to cizinec
požádá, nestanoví-li jinak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána.
(1) Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o
a) vzetí obviněného do vazby,
b) změně důvodů vazby,
c) rozhodnutí o dalším trvání vazby,
d) rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,
e) zákonném označení trestných činů, pro které je obviněný stíhán,
nebo o jeho změně,
f) jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,
g) osobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,
h) postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízení,
i) podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo
o pravomocném rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
(2) Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízení,
který vede řízení v době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba věznici oznámit;
vrácení věci státnímu zástupci k došetření oznamuje soud, který takové rozhodnutí
v prvním stupni učinil.
Trvání vazby
Přezkoumávání trvání důvodů vazby
(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat,
zda důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit
některým z opatření uvedených v § 73 a 73a. Přihlížejí při tom také k tomu, zda ponechání
obviněného ve vazbě vyžaduje obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nelze
trestní stíhání skončit, a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno nebo
podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Soudce tak činí v přípravném
řízení pouze při rozhodování o
a) žádosti obviněného o propuštění z vazby,
b) návrhu státního zástupce na rozhodnutí o ponechání obviněného
ve vazbě,
c) změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo
d) stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.
(2) Obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, jestliže
a) pomine důvod vazby, nebo
b) je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti
věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a nejsou-li
dány okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4.
Žádost o propuštění z vazby
Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby
žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného
na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. O takové žádosti musí být rozhodnuto
bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v
ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí,
kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto
o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.
Rozhodování o dalším trvání vazby
(1) Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do
vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen
rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve
vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn
z vazby.
(2) Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání
vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty
tří měsíců.
(3) Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána
obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení dohody o vině
a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo kdy mu byl doručen spis na
základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě,
rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští;
jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud obviněného
ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby až po podání obžaloby
nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, je povinen postupovat přiměřeně
podle odstavce 1.
(4) Jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání
vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k
rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění z vazby příslušný
tento nadřízený soud; při předložení spisu jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán
opravný prostředek, vyrozumí o konci této lhůty.
Nejvyšší přípustná doba trvání vazby
(1) Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem
jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout
a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný
zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
(2) Z doby uvedené v odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné
řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení nebo řízení
před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být nejpozději v poslední den
této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li obviněný stíhán pro dva nebo více trestných
činů, je pro určení této doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek,
pro který bylo zahájeno trestní stíhání, jiným trestným činem, a délka vykonané vazby
již přesáhla dobu stanovenou pro přípravné řízení nebo řízení před soudem, obviněný
musí být neprodleně propuštěn z vazby.
(3) Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři
měsíce. Nebyl-li obviněný, který není ve vazbě současně i z jiného důvodu, propuštěn
z vazby před uplynutím lhůty uvedené ve větě první, musí být propuštěn nejpozději
poslední den této lhůty. Bylo-li zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo
spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání
[§ 68 odst. 3 písm. d)], rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě nad stanovenou
lhůtu v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce a po podání obžaloby
nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud.
(4) Doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní
svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokračuje běh
lhůty, která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy byl spis doručen státnímu
zástupci.
(5) Doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§
265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275 odst. 3),
o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287), po zrušení výroku o trestu
nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1) nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění
(§ 350c odst. 1), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
Ustanovení věty první se užije obdobně na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních.
Byl-li soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen pro zvlášť
závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nezapočítává se doba vazby
od vyhlášení takového rozsudku do nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody
nebo do zrušení takového rozsudku do celkové doby trvání vazby podle § 72a odst.
1.
Nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu,
jestliže
a) zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná
osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za
další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu,
a orgán rozhodující o vazbě považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze
projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji,
b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se
nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo
policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti
a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem
k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,
c) s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu
lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo
d) zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.
(2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí
převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s
podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(3) Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka nahrazující
vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit
místo pobytu pouze s jeho souhlasem a podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku
rozhodnutí, která směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh
trestního řízení. Orgán rozhodující o vazbě může současně uložit obviněnému povinnost
zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, nebrání-li
mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí
zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění
nebo úrazu; pro stanovení časového období se použije přiměřeně § 60 odst. 4 trestního
zákoníku. Obviněný je povinen probačnímu úředníkovi umožnit vstup do určeného obydlí
nebo jeho části.
(4) V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci
1 může orgán rozhodující o vazbě rozhodnout o výkonu elektronické kontroly plnění
povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického
kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí,
že při výkonu elektronické kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Před
tím orgán rozhodující o vazbě obviněného poučí o průběhu elektronické kontroly.
(5) V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci
1 může orgán rozhodující o vazbě současně uložit obviněnému omezení spočívající v
zákazu vycestování do zahraničí. V takovém případě orgán rozhodující o vazbě vyzve
obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad10)
ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí cestovního
dokladu se § 79 použije přiměřeně. Opis usnesení, kterým bylo rozhodnuto o uložení
omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana
České republiky, zašle orgán rozhodující o vazbě orgánu příslušnému k vydání cestovního
dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(6) Obviněný, kterému bylo v souvislosti s nahrazením vazby uloženo omezení
uvedené v odstavci 4 nebo 5, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti
musí orgán rozhodující o vazbě rozhodnout bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost
zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří
měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
(7) Orgán, který rozhodl o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování
do zahraničí, které se týká státního občana České republiky, vyrozumí o této skutečnosti
bez zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu; tento orgán rovněž
vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(8) Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením
vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody vazby, soud a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne o vazbě.
Peněžitá záruka
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též
tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný
stíhán pro trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví
(§ 145 trestního zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle
§ 149 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní rukojmí podle § 174 odst. 3,
4 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, pohlavního
zneužití podle § 187 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272
odst. 2, 3 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků
(§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad
vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního
zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst.
2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), rozvracení republiky
(§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru
(§ 312 trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství (§
316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního zákoníku), válečné
zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního zákoníku), útoku proti
lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402
trestního zákoníku), agrese (§ 405a trestního zákoníku), přípravy útočné války (§
406 trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku), použití
zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411 trestního zákoníku),
válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku), perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního
zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití
mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití
vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby uvedený v §
67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou
záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou
obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(2) Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky,
orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že
a) přijetí peněžité záruky je přípustné,
a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo
za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro
který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající
hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
b) vzhledem k okolnostem
případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky
nepřijímá.
(3) Pokud orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité záruky
je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování
do zahraničí. Pro případy podle věty první se § 73 odst. 5 až 7 použijí obdobně.
(4) Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne,
že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání
nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo policejního orgánu,
b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení
je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
c) opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal
nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu.
(5) Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo
osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té
době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se
změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky
nebo o jejím připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro rozhodnutí
o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.
(6) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který
byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu,
do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest
a náklady trestního řízení; odstavec 7 tím není dotčen. Nezaplatí-li obviněný peněžitý
trest nebo náklady trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí
prostředky z peněžité záruky.
(7) Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit
poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a poškozený o to ve
stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co odsouzený splnil své povinnosti
uvedené v odstavci 6, použije k úhradě pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky
z peněžité záruky k uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí
poměrně.
(8) Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky poškozeného
podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí. Nepožádá-li poškozený o využití
peněžité záruky k úhradě své pohledávky do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá
záruka se vrátí odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je
třeba poškozeného poučit.
(9) Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být použita
na zaplacení peněžitého trestu, nákladů trestního řízení nebo k uhrazení pohledávky
poškozeného, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
Orgány rozhodující o vazbě
(1) O vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce. O vazbě obviněného zatčeného podle § 69 rozhoduje
v řízení před soudem soudce; v takovém případě má stejná práva a povinnosti jako
senát a jeho předseda.
(2) O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v přípravném
řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby,
je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí
soudci; o tomto postupu vyrozumí obviněného. Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním
obviněného z vazby, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda
senátu.
(3) O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce.
(4) O změně důvodů vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh
státního zástupce soudce; pominul- li některý z důvodů vazby, může o pominutí důvodu
vazby rozhodnout v přípravném řízení i státní zástupce.
(5) O žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do
zahraničí, které bylo obviněnému uloženo podle § 73 odst. 5 nebo § 73a odst. 3, nebo
o zrušení předběžného opatření nahrazujícího vazbu rozhoduje soud a v přípravném
řízení státní zástupce.
(6) Rozhodnutí, kterým se obviněný propouští z vazby, může v přípravném
řízení učinit i státní zástupce. V případě překročení lhůty pro rozhodnutí o dalším
trvání vazby podle § 72 nebo překročení nejvyšší přípustné doby trvání vazby podle
§ 72a vydá soud a v přípravném řízení soudce nebo státní zástupce pouze příkaz k
propuštění obviněného z vazby.
Zvláštní náležitosti rozhodnutí o vazbě
V odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo jiného rozhodnutí
o vazbě, jehož důsledkem je ponechání obviněného ve vazbě, musí být kromě obecných
náležitostí (§ 134) uvedeny také
a) skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného
činu, pro který je obviněný stíhán, b) konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou dovozovány
důvody vazby, popřípadě okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4 a v § 72a odst. 3,
c) důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením.
Vazební zasedání
(1) Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní
obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke stanoveným lhůtám.
(2) Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení
nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v přípravném řízení,
rozhoduje vždy ve vazebním zasedání.
(3) V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 se rozhoduje
ve vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a v přípravném
řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí
o vazbě. Vazební zasedání však není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně
požádal, jestliže
a) obviněný se jej následně odmítl zúčastnit,
b) obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl
žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti
zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě,
c) zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo
d) obviněný se propouští z vazby.
Příprava vazebního zasedání
(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá
předvést k vazebnímu zasedání obviněného a vyrozumí o něm státního zástupce a obhájce.
Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného obviněného, obhájce se vyrozumí,
je-li ve lhůtě 24 hodin, v níž nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.
(2) Dobu konání vazebního zasedání stanoví předseda senátu a v přípravném
řízení soudce tak, aby státní zástupce a obhájce měli možnost se vazebního zasedání
zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené pro rozhodnutí o vazbě.
Přítomnost osob při vazebním zasedání
(1) Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti
všech členů senátu.
(2) Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být
zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního zástupce
a obhájce při vazebním zasedání není nutná.
(3) Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.
Průběh vazebního zasedání
(1) Po zahájení vazebního zasedání podá předseda senátu nebo určený člen
senátu a v přípravném řízení soudce zprávu o stavu věci. Poté podle povahy věci přednese
návrh státní zástupce nebo žádost o propuštění z vazby obviněný nebo jeho obhájce.
(2) Státní zástupce, obviněný a jeho obhájce přednesou svá vyjádření
a případné návrhy na provedení šetření potřebného pro rozhodnutí o vazbě. Není-li
některá z těchto osob přítomna a jsou-li její vyjádření a návrhy obsaženy ve spise,
anebo požádá-li o to, přednese jejich obsah předseda senátu nebo jím určený člen
senátu a v přípravném řízení soudce. Následně předseda senátu a v přípravném řízení
soudce vyslechne obviněného ke všem okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě.
Státní zástupce a obhájce mohou klást obviněnému otázky, avšak teprve tehdy, až jim
k tomu předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo.
(3) Jsou-li ve vazebním zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
ustanovení o dokazování v hlavním líčení; omezení v provádění důkazů čtením protokolu
o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 5) se neuplatní.
(4) Na závěr vazebního zasedání předseda senátu a v přípravném řízení
soudce udělí slovo k závěrečným návrhům státnímu zástupci, obhájci a obviněnému.
(5) Rozhodnutí se vždy vyhlásí ve vazebním zasedání.
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 71, 71a, 72, § 72a odst. 3, §
73 a 73a) je přípustná stížnost. Na rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě
se obdobně užijí ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g).
(2) Odkladný účinek má pouze stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí
peněžité záruky státu a stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění
obviněného z vazby, nejde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku.
Byl-li však státní zástupce přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný
účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(3) Rozhodne-li soud na základě stížnosti o zrušení rozhodnutí o vzetí
obviněného do vazby nebo o dalším trvání vazby [§ 149 odst. 1 písm. b)], může věc
vrátit k novému projednání a rozhodnutí pouze z důvodu závažných vad rozhodnutí.
V takovém případě musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
(1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí
svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu
a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce.
(2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl
obviněný podroben ve vazbě.
(3) Na rozhodování o omezeních, jejich trvání a o žádostech o zrušení
omezení se přiměřeně užijí ustanovení § 68 odst. 1, § 71, 71a, 72, 72a a 74. Proti
rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Ustanovení o vazebním zasedání
se neužijí.
ODDÍL DRUHÝ
Zadržení
Zadržení obviněného policejním orgánem
Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67), může policejní orgán obviněného
zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit
a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní
zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí
být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán
soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.
Zadržení osoby podezřelé
(1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý
z důvodů vazby (§ 67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud
proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího
souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže
věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena
při trestném činu nebo zastižena na útěku.
(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo
bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti,
k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned
policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru
ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba
některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
(3) Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne
a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení
a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.
(4) Policejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce
2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu
v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou.
Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím
výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní materiál
tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí
policejní orgán podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být
odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna
na svobodu.
(5) Ustanovení § 33 odst. 1, 5 a 6, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně
dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy ještě proti ní nebylo
zahájeno trestní stíhání (§ 160).
(6) Zadržený podezřelý má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při
jeho výslechu podle odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě uvedené v odstavci 4 nedosažitelný.
Příkaz k zadržení
(1) Je-li dán některý z důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze spáchání
trestného činu doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání a takovou osobu
nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu zadržet, vydá soudce na návrh státního
zástupce příkaz k jejímu zadržení.
(2) Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má
být zadržena, nebude zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis důvodů, pro
které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení trestního stíhání.
(3) Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.
(4) Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel,
je povinen jí neprodleně doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslechnout
ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším důkazním materiálem předat státnímu zástupci
tak, aby státní zástupce mohl případně podat návrh na její vzetí do vazby do 48 hodin
od zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.
(5) Soudce, kterému byla zadržená osoba dodána, dále postupuje přiměřeně
podle § 77 odst. 2.
Práva zadržené osoby
Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti
třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení. Zadržená osoba má dále právo
na své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou,
kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména
neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně
oběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zadržený cizinec má právo, aby byl o jeho
zadržení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci
s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zadržený cizinec dostatek finančních prostředků,
komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba
zadrženou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
Rozhodnutí o zadržené osobě
(1) Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě
materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen odevzdat
ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K návrhu připojí
dosud získaný důkazní materiál.
(2) Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1) a do
24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu
anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně
vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný a o jeho
účast zadržená osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se
mohou výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy, až jim
k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce
na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.
ODDÍL TŘETÍ
Zákaz vycestování do zahraničí
(1) Je-li vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, na který zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta, nebo pro trestný
čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní
hranice převyšuje tři léta, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce
soudce uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to nezbytné
pro dosažení účelu trestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Bylo-li obviněnému uloženo omezení podle odstavce 1, předseda senátu
a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného
u sebe, aby mu cestovní doklad10) ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut;
na postup při odnětí cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně.
(3) Opis usnesení podle odstavce 1, týká-li se státního občana České
republiky, zašle předseda senátu a v přípravném řízení soudce orgánu příslušnému
k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního
dokladu.
(4) Omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle odstavce
1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší i bez návrhu, pominuly-li
důvody pro jeho uložení. Obviněný, kterému bylo uloženo omezení podle odstavce 1,
má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti musí předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce rozhodnout bez zbytečného odkladu. Proti tomuto
rozhodnutí je přípustná stížnost. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li
nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez
zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu o zrušení omezení
spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České
republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(6) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do zahraničí, zejména za
účelem pracovní cesty.
ODDÍL ČTVRTÝ
Zajištění věcí důležitých pro trestní řízení
Pododdíl 1
Společné ustanovení
(1) Věcí důležitou pro trestní řízení je věc, která
a) může sloužit pro důkazní účely,
b) je nástrojem trestné činnosti,
c) je výnosem z trestné činnosti, nebo
d) je náhradní hodnotou za věc uvedenou v písmenech b) a c).
(2) Podléhá-li zajištění věc, která je součástí majetku ve svěřenském
fondu nebo v podílovém fondu, zajistí se svěřenskému správci nebo obhospodařovateli
podílového fondu. Není-li známo, komu věc důležitá pro trestní řízení patří, zajistí
se bez uvedení osoby, jíž byla zajištěna; v opatření se uvede, kdy a kde a z jakého
důvodu k zajištění věci došlo.
(3) Zajištění věci pro důkazní účely má přednost před jinými důvody
zajištění věci. Důvod zajištění lze v průběhu trestního řízení změnit usnesením,
proti kterému je přípustná stížnost. O změně důvodu zajištění není třeba rozhodovat
v případě, kdy jsou splněny podmínky pro vyslovení propadnutí nebo zabrání věci,
která je zajištěna k důkazním účelům.
(4) Neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízení, nezajistí se věc
bezcenná nebo věc, jejíž zajištění je z jiných důvodů neúčelné. Vždy se však zajistí
věc, která má propadnout nebo být zabrána na základě rozhodnutí soudu, které dosud
nenabylo právní moci.
(5) Nestanoví-li zákon jinak, lze práva třetích osob k zajištěné věci
důležité pro trestní řízení uplatnit pouze v řízení ve věcech občanskoprávních.
Pododdíl 2
Zajištění věci pro důkazní účely
Povinnost k předložení nebo vydání věci
(1) Kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen
ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji
nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení zajistit,
je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit
na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění
(§ 66). Vyzvat k předložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán.
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu nebo na jiný
hmotný nosič obsahující obrazový, zvukový nebo datový záznam, jejichž obsah se týká
okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat
věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti.
(3) Nikoho nelze nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy
je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo
proti jeho osobě blízké; tím nejsou dotčena ustanovení o odnětí věci, domovní prohlídce,
prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce.
(4) Je-li to potřebné pro účely zabránění zmaření propadnutí nebo zabrání
věci, orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 vydá příkaz, že osoba, jíž
byla věc zajištěna, nesmí po dobu zajištění takovou věc převést na jinou osobu nebo
ji zatížit. Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k
neplatnosti přihlédne i bez návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit.
(5) Osobě, která předložila nebo vydala věc, jež může sloužit pro důkazní
účely, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo
opis protokolu; věc v nich musí být dostatečně přesně popsána, tak, aby bylo možné
určit její totožnost.
(6) Orgán činný v trestním řízení, kterému byla vydána věc, jež může
sloužit pro důkazní účely, ji převezme do úschovy.
(7) Osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoli žádat o vrácení
takové věci. O takové žádosti musí orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci
1 neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li
v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
Odnětí věci
(1) Nebyla-li věc, která může sloužit pro důkazní účely, na vyzvání
předložena nebo vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu
a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata.
Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce;
bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže
nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci
sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.
(3) K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci
zúčastněna.
(4) Na odňatou věc se obdobně použije § 78 odst. 4 až 7.
Pododdíl 3
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní
hodnoty
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti
(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem
trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní
orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího
souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu.
Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit
státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí
o zajištění je přípustná stížnost.
(2) V rozhodnutí o zajištění nebo v připojených listinách je zapotřebí
náležitě a nezaměnitelně vymezit věci podléhající zajištění. Je-li zajišťováno právo,
může být zajištěno i právo teprve v budoucnu vzniklé. V rozhodnutí o zajištění se
tomu, komu byla věc zajištěna, zakáže, aby po oznámení rozhodnutí takovou věc převedl
na jiného nebo ji zatížil, a je-li zajištěna hmotná věc, také, aby ji záměrně poškozoval
nebo ničil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění nebo správy zajištěné věci, lze
v rozhodnutí o zajištění věci nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo omezit
také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí, a to včetně práv teprve
v budoucnu vzniklých, jakož i vyzvat k vydání všech listin nebo jiných hmotných nosičů,
jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné věci, s upozorněním
na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Na dodatečné
rozhodnutí o zákazu nebo omezení výkonu dalších práv souvisejících se zajištěnou
věcí se ustanovení o rozhodnutí o zajištění použijí přiměřeně.
(3) V rozhodnutí o zajištění se tomu, komu byla věc zajištěna, dále
uloží, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů
od oznámení rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váží k zajištěné věci,
zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové
právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na
následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66).
(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, učiní
všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí.
(5) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
Doručení rozhodnutí o zajištění a vyrozumění o něm
(1) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, bezodkladně
doručí rozhodnutí o zajištění orgánu nebo osobě, které jsou příslušné k provedení
zajištění, a poté, co orgán nebo osoba provedou zajištění, i osobě, jíž byla věc
zajištěna. Současně orgány nebo osoby příslušné k provedení zajištění vyzve, aby,
pokud zjistí, že se s věcí, která byla zajištěna, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo
ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily. Orgán nebo osoba
příslušná k provedení zajištění je povinna neprodleně po doručení rozhodnutí o zajištění
provést zajištění věci a učinit vše potřebné k tomu, aby nedošlo k porušení zákazů
a omezení uvedených v rozhodnutí o zajištění věci.
(2) Byla-li zajištěna pohledávka a nejde-li o pohledávku na účtu vůči
bance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného, orgán činný v trestním
řízení, který rozhodl o zajištění, doručí rozhodnutí o zajištění také dlužníku vlastníka
pohledávky a uloží mu, aby místo plnění vlastníku složil předmět plnění do jeho úschovy
nebo na jiné určené místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na určené místo
dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Rozhodnutí o zajištění
se dlužníku oznámí dříve než vlastníku zajištěné pohledávky.
(3) Považuje-li to orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění,
za potřebné pro dosažení účelu zajištění, vyrozumí o zajištění věci také jiné orgány
a osoby než uvedené v odstavci 1, které mají na základě jiných právních předpisů
uloženou evidenční, dohledovou nebo jinou povinnost ve vztahu k zajištěné věci nebo
jejímu vlastníku anebo držiteli, a zároveň je vyzve k tomu, aby mu, pokud zjistí,
že je se zajištěnými věcmi nakládáno tak, že hrozí zmaření účelu jejich zajištění,
tuto skutečnost neprodleně oznámily; tyto orgány a osoby jsou povinny takové výzvě
vyhovět. Dále o zajištění vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k
zajištěné věci předkupní, nájemní nebo jiné právo, nebo vedou řízení, v němž byl
omezen výkon práv s takovou věcí nakládat. Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl
o zajištění podílu v obchodní korporaci, o této skutečnosti vyrozumí po právní moci
takového rozhodnutí také obchodní korporaci.
(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění nemovité
věci, vyrozumí katastrální úřad o nabytí právní moci takového rozhodnutí.
Provedení zajištění movité věci
(1) Kdo má u sebe movitou věc, která může podléhat zajištění, je povinen
takovou věc na vyzvání předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce nebo
policejního orgánu vydat; pokud ji nevydá, může mu být odňata. Na postup při vydání
a odnětí movité věci se použijí obdobně § 78 a 79.
(2) Orgán činný v trestním řízení příslušný k vydání příkazu k odnětí
věci může při posouzení všech rozhodných okolností ponechat movitou věc na místě,
kde se nachází, pokud
a) odnětí takové věci by vedlo k jejímu znehodnocení nebo k znehodnocení
věci, s níž je funkčně spojena,
b) odnětí takové věci by bylo spojeno s nepřiměřenými technickými
obtížemi,
c) jde o věc vyžadující zvláštní péči nebo je péče o ni spojena
s nepřiměřenými náklady, nebo
d) jde o věc nepatrné hodnoty.
(3) Pokud je movitá věc ponechána na místě, kde se nachází, tato skutečnost
se spolu s důvodem takového postupu uvede do protokolu a movitá věc se náležitě vymezí
tak, aby nebyla zaměnitelná s jinými. Orgán příslušný k vydání příkazu k odnětí věci
zároveň vydá příkaz k zdržení se nakládání s věcí, v němž movitou věc náležitě a
nezaměnitelně vymezí a zakáže, aby s ní bylo jakkoli právně jednáno nebo fakticky
nakládáno způsobem, který by vedl k zmaření účelu jejího zajištění, zejména aby byla
převedena na jiného, zatížena, poškozena nebo zničena. Zákaz působí vůči všem a je
účinný okamžikem vyvěšení příkazu na místě, kde se movitá věc nachází; v tomto smyslu
musí příkaz obsahovat poučení, včetně upozornění na následky spojené s porušením
zákazu. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v příkazu je neplatné,
přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Movitá věc ponechaná na místě
se označí tak, aby bylo zřejmé, že se na ni vztahuje příkaz k zdržení se nakládání
s věcí.
(4) Ponechání movité věci na místě, kde se nachází, nebrání tomu, aby
orgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o takové věci následně kdykoli
vyzval k vydání takové věci nebo vydal příkaz k jejímu odnětí, má-li za to, že je
to potřebné z hlediska účelu zajištění. Orgán činný v trestním řízení příslušný k
rozhodování o vydané nebo odňaté movité věci může kdykoli rozhodnout, že ji ponechá
z důvodů uvedených v odstavci 2 u osoby, které byla zajištěna; při tom postupuje
přiměřeně podle odstavce 3. Proti takovému rozhodnutí není stížnost přípustná.
(5) Rozhodnutí o zajištění podle § 79a ohledně movité věci, která byla
vydána nebo odňata podle odstavce 1 anebo která byla ponechána na místě podle odstavce
2, musí být vydáno do 96 hodin od takového úkonu.
(6) Odstavce 1 až 5 se přiměřeně použijí i na zjištěné stroje nebo
jiná upevněná zařízení, která jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelná.
Ohledání nemovité věci
(1) Na základě příkazu k ohledání nemovité věci vydaného předsedou
senátu a v přípravném řízení soudcem na návrh státního zástupce může soud nebo státní
zástupce anebo na základě jejich pokynu policejní orgán provést ohledání nemovité
věci a jejího příslušenství za účelem zjištění stavu nemovité věci a posouzení účelnosti
jejího zajištění. Orgán činný v trestním řízení provádějící ohledání nemovité věci
uvědomí o době a místě ohledání vlastníka nemovité věci nebo osobu, která s ním žije
ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovité věci práva.
Tyto osoby jsou povinny prohlídku nemovité věci a jejího příslušenství umožnit.
(2) Orgán provádějící ohledání k němu může přibrat osoby, jejichž účast
při ohledání je potřebná, zejména pro účely ocenění nemovité věci.
(3) Je-li při ohledání nemovité věci zjištěna movitá věc anebo stroj
nebo jiné upevněné zařízení, které jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelné,
u nichž jsou dány důvody pro jejich zajištění podle § 79a, lze postupovat obdobně
podle § 79c odst. 2 až 5 i bez vydání příkazu k domovní prohlídce nebo prohlídce
jiných prostor a pozemků.
Účinky zajištění
(1) Právní jednání učiněné osobou, vůči níž směřují zákazy uvedené
v rozhodnutí o zajištění, v rozporu se zákazy v něm uvedenými, je neplatné; o tom
je třeba tuto osobu poučit. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2) S věcí, na kterou se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci
výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen
po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce. Na
úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce
nebo insolvenčního řízení, se přednostně použije věc nedotčená rozhodnutím o zajištění.
(3) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěné věci nutný zápis
do evidence vedené podle jiných právních předpisů, orgán nebo osoba, které vedou
takovou evidenci, mohou po doručení rozhodnutí o zajištění provést zápis k takové
věci na základě právního jednání osoby, jíž byla věc zajištěna, jen s předchozím
souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce.
(4) Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práv k nemovité
věci do katastru nemovitostí na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitá
věc zajištěna, před vydáním usnesení o jejím zajištění, a do doby vydání usnesení
o jejím zajištění o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný
návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.
(5) Je-li zajištěna pohledávka na účtu, zajištění se vztahuje na peněžní
prostředky, které se nacházejí na účtu v okamžiku, v němž je bance nebo jinému subjektu,
který vede účet pro jiného, doručeno rozhodnutí o jejich zajištění, až do výše částky
uvedené v tomto rozhodnutí a jejího příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v
rozhodnutí o zajištění zůstatek peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění
i na peněžní prostředky, které na účet dodatečně dojdou, a to do výše částky uvedené
v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li tento zákon jinak, od okamžiku
doručení usnesení o zajištění pohledávky na účtu bance nebo jinému subjektu oprávněnému
vést účet pro jiného je zakázáno jakkoli disponovat s peněžními prostředky, které
se na účtu nacházejí, až do výše zajištění.
Zrušení nebo omezení zajištění
(1) Zajištění věci se zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo
jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Bylo-li zrušeno zajištění věci, jež byla ponechána
na místě, kde se nachází, odvolá se též příkaz k zdržení se nakládání s věcí.
(2) Osoba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv po právní moci
usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti je
třeba neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li
nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(3) O zrušení nebo omezení zajištění rozhoduje předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán.
(4) Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
(5) Pravomocné rozhodnutí o zrušení a omezení zajištění se doručí orgánům
a osobám, kterým bylo doručeno rozhodnutí o zajištění. Orgány a osoby, které byly
o rozhodnutí o zajištění vyrozuměny, je třeba vyrozumět i o rozhodnutí uvedeném ve
větě první; o omezení zajištění se vyrozumí jen ty z nich, kterých se omezení týká.
Zajištění náhradní hodnoty
(1) Nelze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo
výnosem z trestné činnosti, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá,
byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení
upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné
činnosti (§ 79a až 79f). Náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která měla povinnost
strpět zajištění původní věci.
(2) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce povolit na návrh osoby, které byla náhradní hodnota zajištěna, provedení
úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému rozhodnutí je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
Pododdíl 4
Vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení
nadpis vypuštěn
(1) Není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení
už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo
ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se
tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy
a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech
občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme,
bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná
se zničí.
(2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána
podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení a vydání
věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4) Věc na základě rozhodnutí o prodeji podle odstavců 1 a 2 prodá
ten, kdo ji má ve správě, nebo ten, kdo je pověřen jejím prodejem, postupem podle
zvláštního právního předpisu.
(1) Jestliže byla vydána nebo odňata věc, která byla získána nebo
byla pravděpodobně získána trestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo
není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem
pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený
přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení.
(2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo
jiný než ten, komu byla věc zajištěna, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže
nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím už prodána, částka
za ni stržená tomu, komu byla zajištěna, na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou
získal trestným činem. Jde-li o věc, která byla získána trestným činem, nebo nepožádal-li
ten, komu byla zajištěna, o vrácení věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve
lhůtě šesti měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 větě druhé, připadá věc
do vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové věci nebo
vydání částky stržené za její prodej.
(3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení
popisu.
(4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti usnesení
o vydání věci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5) Podle odstavců 1 až 4 se postupuje přiměřeně také tehdy, byla-li
zajištěna věc neznámé osobě nebo jestliže osoba, které byla věc zajištěna, zemřela,
byla prohlášena za mrtvou nebo za nezvěstnou nebo zanikla, není známa osoba, jíž
by věc mohla být vydána, a takové věci již není k dalšímu řízení třeba.
Na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly
zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení
náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní,
se přiměřeně užijí § 80 a 81.
(1) Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí
nebo majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující omamnou
nebo psychotropní látku, prekursor, jed, jaderný materiál nebo radioaktivní látka,
ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není třeba za účelem provedení
důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o totožnosti vzorku věci a jejího celku a o
celkovém množství věci, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
rozhodnout o jejím zničení již v průběhu trestního řízení, pokud takové věci již
není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není známo, komu
taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného.
(2) Byl-li vydán nebo odňat exemplář rostliny nebo živočicha, regulovaná
kožešina nebo výrobek z tuleně nebo jiný jedinec, které lze zadržet pro účely jejich
zabavení podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, nebo jedinec zvláště chráněného
druhu rostliny nebo živočicha anebo volně žijícího ptáka, které lze odebrat podle
zákona o ochraně přírody a krajiny, a není-li jich třeba pro důkazní účely a nelze-li
je vrátit podle § 80, orgán činný v trestním řízení, kterému byly vydány, nebo který
vydal příkaz k jejich odnětí, je postoupí České inspekci životního prostředí a zajistí
jejich předání inspekci, pokud k němu dosud nedošlo; tím je zajištění ukončeno.
(3) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
ODDÍL PÁTÝ
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do
obydlí, jiných prostor a pozemků
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor
a pozemků
(1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě
nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí)
je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících
k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.
(3) Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má
u sebe věc důležitou pro trestní řízení.
(4) U osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere
do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe
zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí.
Příkaz k domovní prohlídce
(1) Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto
příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18) učinit předseda senátu nebo soudce,
v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán
písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce,
a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
(2) Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku policejní
orgán.
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1) Na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se obdobně
užije § 83 odst. 1 a 2.
(2) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
nebo pozemků, jestliže vydání příkazu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu.
Policejní orgán je však povinen si bezodkladně dodatečně vyžádat souhlas orgánu oprávněného
k vydání příkazu; v přípravném řízení tak činí prostřednictvím státního zástupce.
Pokud oprávněný orgán souhlas dodatečně neudělí, nelze výsledek prohlídky použít
v dalším řízení jako důkaz.
(3) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
nebo pozemků také tehdy, pokud uživatel dotčených prostor nebo pozemků písemně prohlásí,
že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá policejnímu orgánu. O tomto úkonu
však musí policejní orgán bezodkladně vyrozumět předsedu senátu oprávněného k vydání
příkazu a v přípravném řízení státního zástupce.
Příkaz k osobní prohlídce
(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán.
(2) Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na
jeho příkaz policejní orgán.
(3) Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.
(4) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní orgán
vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout
nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při činu nebo
o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též
provést osobní prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1) Policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek
jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života
nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného
ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
(2) Policejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit
v případě, že se v nich nachází osoba,
a) na kterou byl vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz
k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu ochranného opatření spojeného
se zbavením osobní svobody,
b) kterou je třeba předvést pro účely trestního řízení, nebo
c) kterou je třeba zadržet.
(3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné
úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení
osoby.
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných
prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový
úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání
hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího
výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
nadpis vypuštěn
(1) Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor
je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu
její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast
při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
(2) K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která
není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění.
(3) V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena
ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla.
Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také
údaje uvedené v § 78 odst. 5.
(4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový
úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté písemné potvrzení
o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty,
anebo opis protokolu.
(5) Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení
odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí
však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít
k ohrožení jejího života nebo zdraví.
(1) Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných
prostor a pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna tyto úkony strpět.
(2) Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1,
provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí marné
výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou překážku. O tom učiní záznam
do protokolu (§ 85 odst. 3).
nadpis vypuštěn
(1) Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor,
v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují
skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je orgán provádějící
úkon povinen vyžádat si součinnost České advokátní komory (dále jen "Komora"); orgán
provádějící úkon je oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti
a se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad jejích zaměstnanců
nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je třeba uvést v protokolu podle
§ 85 odst. 3.
(2) Odmítne-li zástupce Komory souhlas podle odstavce 1 udělit, musí
být listiny za účasti orgánu provádějícího úkon, advokáta a zástupce Komory zabezpečeny
tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit;
bezprostředně poté musí být příslušné listiny předány Komoře. Komora vrátí advokátovi
tyto listiny bez odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce
5. Komora postupuje obdobně, byl-li návrh zamítnut, a to i ohledně některých listin;
v takovém případě Komora vrátí advokátovi jen ty listiny, kterých se zamítnutí návrhu
týká. Komora vrátí advokátovi listiny bez odkladu též poté, kdy byla informována
o postupu podle odstavce 6.
(3) V případě uvedeném v odstavci 2 větě první lze souhlas zástupce
Komory nahradit na návrh orgánu, který domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor
nařídil, rozhodnutím soudce nejblíže nadřízeného soudu, u něhož působí předseda senátu
nebo soudce, který je oprávněn podle § 83 odst. 1 a § 83a odst. 1 nařídit domovní
prohlídku nebo prohlídku jiných prostor. V případě prohlídky jiných prostor provedené
policejním orgánem podle § 83a odst. 2 nebo 3 podává návrh podle věty první předseda
senátu oprávněný k vydání příkazu a v přípravném řízení státní zástupce.
(4) Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) obsahovat
označení listin, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce
Komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení skutečností svědčících o tom,
proč nesouhlas zástupce Komory k seznámení se orgánu provádějícího úkon s obsahem
těchto listin má být nahrazen rozhodnutím soudce podle odstavce 3. K návrhu je třeba
připojit protokol, v němž je zaznamenán nesouhlas zástupce Komory s tím, aby se orgán
provádějící úkon s obsahem listin seznámil.
(5) Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy zástupce Komory odmítl
udělit souhlas k seznámení se s obsahem listin, ohledně kterých se navrhovatel podle
odstavce 4 domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem.
(6) K návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný
nebo neurčitý, soudce nepřihlíží; ustanovení § 59 odst. 3 věta třetí a čtvrtá se
nepoužije. Obdobně soudce postupuje, byl-li návrh podán opožděně nebo byl-li podán
někým, kdo k návrhu není oprávněn. O tomto postupu informuje soudce bez odkladu navrhovatele
a Komoru.
(7) Nepostupoval-li soudce podle odstavce 6, projedná bez zbytečného
odkladu návrh ve veřejném zasedání a Komoře uloží, aby mu při něm předložila listiny,
ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení
s jejich obsahem. Soudce vedle jiných úkonů též prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení
listin předložených Komorou, a seznámí se s jejich obsahem; současně učiní opatření,
aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o obsahu listin při veřejném zasedání nemohl
dozvědět.
(8) Dojde-li k odročení veřejného zasedání, soudce listiny zabezpečí
tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit.
(9) Soudce návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje
skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost; v opačném
případě návrh zamítne.
(10) Vyhoví-li soudce návrhu alespoň zčásti, předá bez odkladu po právní
moci usnesení listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas zástupce Komory k seznámením
se s jejich obsahem, orgánu provádějícímu úkon a uloží mu, aby je Komoře vrátil ihned
poté, jakmile se s jejich obsahem seznámí; to neplatí, mají-li být takové listiny
použity jako důkaz v trestním řízení. Listiny, ohledně kterých byl návrh zamítnut,
soudce vrátí bez odkladu po právní moci usnesení Komoře.
(11) V případě, že listiny není možné odevzdat orgánu provádějícímu
úkon, Komoře nebo jejich zástupcům osobně, doručí se nejpozději první pracovní den
následující po dni, v němž nabylo usnesení právní moci, orgánu provádějícímu úkon
nebo Komoře prostřednictvím soudního doručovatele nebo orgánů justiční stráže.
(12) Listinou v odstavcích 1 až 11 se rozumí jak písemnost, popřípadě
její část, tak i jiný nosič informací.
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85, 85a a 85b se užije i tehdy, jestliže
na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici,
prověrku na místě nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej
nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.
ODDÍL ŠESTÝ
Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování
Zadržení zásilky
(1) Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení v konkrétní
věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek, jiných zásilek nebo telegramů,
nařídí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba
provádějící jejich přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu.
(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky pozdržena
na příkaz policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout.
Policejní orgán je povinen o pozdržení zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce.
Neobdrží-li pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří
dnů nařízení podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.
Otevření zásilky
(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu
a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nebo policejní orgán.
(2) Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám
a není-li zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných příslušníků;
jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že odevzdáním zásilky by mohlo
dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení účelu trestního stíhání, připojí se zásilka
ke spisu; je-li to vhodné, oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li
jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, učiní se oznámení některému
z jeho rodinných příslušníků.
(3) Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned
adresátovi nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.
Záměna zásilky
(1) V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou obsahující
omamné látky, psychotropní látky, prekursory, jedy, jaderný materiál nebo radioaktivní
látky, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné nebo hromadně účinné zbraně,
střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,
věci určené ke spáchání trestného činu, anebo věci z trestného činu pocházející,
může předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nařídit,
aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená zásilka byla předána
k další přepravě.
(2) Záměnu provede policejní orgán, který o tom sepíše záznam a zabezpečí
úschovu zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se nakládá jako s věcmi
odňatými.
Sledovaná zásilka
(1) Státní zástupce může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u
níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a, byla sledována, jestliže
je to třeba k objasnění trestného činu nebo odhalení všech jeho pachatelů a zjištění
potřebných skutečností jiným způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Sledování
zásilky provede podle pokynu státního zástupce policejní orgán; vůči osobám, které
se sledovanou zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony směřující k vydání
nebo odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se sepíše protokol a podle potřeby
se pořídí též obrazový nebo jiný záznam.
(2) Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgán zahájit sledování
zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout. O tomto úkonu
státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále podle jeho pokynů.
(3) Sledování zásilky ukončí policejní orgán na příkaz státního zástupce,
a je-li zřejmé, že nakládáním se zásilkou vzniká vážné nebezpečí života nebo zdraví,
značné škody na majetku, anebo hrozí-li vážné nebezpečí, že takovou zásilku nebude
možné dále sledovat, i bez takového příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování
zásilky učiní úkon směřující proti dalšímu držení věcí, které tvoří obsah zásilky.
Společné ustanovení
Zásilkou ve smyslu § 86 až 87c se rozumí předmět dopravovaný jakýmkoliv
způsobem, ať již s využitím pošty nebo jiné osoby, včetně dopravy skrytým způsobem.
ODDÍL SEDMÝ
Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy
v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech
hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku,
zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě
podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné
soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního
zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, křivé obvinění
podle § 345 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivá výpověď a nepravdivý znalecký
posudek podle § 346 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivé tlumočení podle § 347
odst. 3 až 5 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání
zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné
skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo
bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního
provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České
republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem
a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně
zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol
o zničení záznamu založí do spisu.
(2) Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn
předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být
odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě,
že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní
smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí
být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost
známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn,
která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové
okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu
orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci.
(3) Policejní orgán je povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají
důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned
ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně
písemně oznámí předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci.
(4) Na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců.
(5) Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může
orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu,
nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin obchodování s
lidmi (§ 168 trestního zákoníku), svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního
zákoníku), omezování osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního
zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku),
násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 352 trestního zákoníku), nebezpečného
vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního
zákoníku), pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.
(6) Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba
k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného
záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Ostatní záznamy je povinen policejní
orgán označit, spolehlivě uschovat tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným
zneužitím záznamů, a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy.
V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu
proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání
pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané
stanice.
(7) Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny
skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po souhlasu soudu a v
přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech
od pravomocného skončení věci. Byl-li policejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného
opravného prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o
mimořádném opravném prostředku, případně až po novém pravomocném skončení věci. Protokol
o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní orgán státnímu zástupci, jehož rozhodnutím
byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvého stupně,
k založení do spisu.
(8) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po
pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení
soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku
trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat
ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání
zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu
soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní
zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí
lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a
policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí
lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm.
e).
(9) Informaci podle odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody
s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou,
v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v
řízení o trestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního
zákoníku), v řízení o trestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního
zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu
alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud
je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud
by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel trestního řízení, včetně řízení
uvedeného v odstavci 6, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života,
zdraví, práv a svobod osob.
(1) Je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný
čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně
tři roky, pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 trestního
zákoníku), pro trestný čin podvodu (§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného
přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 trestního zákoníku), pro
trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému
systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného
vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného pronásledování
(§ 354
trestního zákoníku), pro trestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku),
pro trestný čin podněcování k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku), pro trestný
čin schvalování trestného činu (§ 365 trestního
zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní
smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu,
které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana
osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo
bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich
vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění
údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního
odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro
trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost
ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
(2) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně
po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním
provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje
označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a
údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu
podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh
na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci
podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci,
státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně
po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle
§ 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci
bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle
§ 174 odst. 2 písm. e).
(3) Informaci podle odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody
s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou,
v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v
řízení o trestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního
zákoníku), v řízení o trestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního
zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu
alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud
je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud
by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel tohoto nebo jiného trestního
řízení, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo
svobod osob.
(4) Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá
souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném
telekomunikačním provozu vztahovat.
ODDÍL OSMÝ
Předběžná opatření
(1) Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.
(2) Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání
obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude
opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil,
nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti
nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán
a má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný
čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a na povahu a závažnost trestného
činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout
jiným opatřením, přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných
zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života, zdraví, svobody
nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých, nebo ochrana zájmů společnosti.
Druhy předběžných opatření
Předběžným opatřením může být obviněnému uložen
a) zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými
osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),
b) zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho
bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz vstupu do obydlí“),
c) zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a
jiných společenských akcí a styku s určitými osobami,
d) zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,
e) zákaz vycestování do zahraničí,
f) zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání
trestné činnosti,
g) zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky,
h) zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále
jen „zákaz her a sázek“), nebo
i) zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje
opakování nebo pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu konkrétně vymezené
činnosti“).
Zákaz styku s určitými osobami
(1) Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli
kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných osob, zejména
svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných
prostředků.
(2) Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným, osobou
mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za přítomnosti orgánu činného
v trestním řízení, který v době setkání vede řízení, nebo na základě jeho pověření
za přítomnosti probačního úředníka. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v
jeho průběhu okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný
v poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z uskutečnění jednání
uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit jejich výpověď.
Zákaz vstupu do obydlí
(1) Zákaz vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného
do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí, a v nepřípustnosti
zdržovat se v takovém obydlí.
(2) V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže vstupovat
do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v obydlí. Rozhodnutí musí vedle
obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) dále obsahovat jméno a příjmení obviněného,
přesné označení obydlí a vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech
a povinnostech obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené
v odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
(3) Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního předpisu,
v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že zákaz vstupu do obydlí
počíná až prvním dnem následujícím po skončení výkonu vykázání podle jiného právního
předpisu. Důvody pro vyslovení zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle
jiného právního předpisu posuzují samostatně.
(4) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen
opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu vymezeném v usnesení,
a zdržet se vstupu do těchto prostor.
(5) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn
vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní cennosti
a osobní doklady.
(6) Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání
zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro výkon povolání.
Ohledně přítomnosti orgánu činného v trestním řízení platí § 88d odst. 2 obdobně.
Zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných
společenských akcí a styku s určitými osobami
Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních
a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí vedle obecných náležitostí
(§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení osob, míst nebo prostor, na které se
zákaz vztahuje, jakož i poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě
(1) Rozhodnutí o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí
vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení konkrétního
místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat; ustanovení § 88e odst. 2 se použije
přiměřeně.
(2) Z důležitých důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou
dobu zdržoval na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci 1.
Zákaz vycestování do zahraničí
(1) Zákaz vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti
vycestovat za hranice České republiky.
(2) Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení
§ 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti, se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo zjištěným okolnostem
mohla být určena k páchání trestné činnosti a současně je dána obava z hrozícího
opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činu,
o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo
kterým hrozil.
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové
látky
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové
látky se vysloví, byl-li trestný čin, pro který je obviněný stíhán, spáchán v souvislosti
s požíváním alkoholických nápojů nebo užíváním jiných návykových látek a současně
je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z
dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu,
který připravoval nebo kterým hrozil.
Zákaz her a sázek
Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní
na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti
(1) Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li výkon
činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo jejíž výkon upravuje
jiný právní předpis, s trestnou činností obviněného, a současně je dána obava, že
dalším výkonem této činnosti hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti,
z dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu,
který připravoval nebo kterým hrozil.
(2) Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na omezenou
dobu povolit.
Rozhodování o předběžných opatřeních
(1) Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými
okolnostmi.
(2) O uložení předběžných opatření zákazu styku s určitými osobami, zákazu
držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti, zákazu
užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky a zákazu
her a sázek rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.
(3) O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu
a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4) V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g
odst. 2 a § 88l odst. 2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce soudce.
(5) O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s dítětem,
je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí. V případě, že se
rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s dítětem, předseda senátu nebo v přípravném
řízení státní zástupce vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl
setkání účastnit.
(6) Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním
řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného právního předpisu.
(7) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.
Trvání předběžných opatření
(1) Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však
do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.
(2) Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho plnění
nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření není nezbytně nutné
v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho zrušení nebo změně podle povahy uloženého
předběžného opatření předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na
návrh státního zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného
opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a jsou-li splněny
podmínky pro jeho uložení.
(3) Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O
takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce bez
zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li
v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost. Poškozený
má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných opatřeních podle § 88d
a 88e. Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí
o zrušení předběžného opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení
takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li
podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(5) Byl-li na základě předběžného opatření vydán evropský ochranný příkaz
podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a o změně nebo
zrušení tohoto předběžného opatření rozhodl orgán činný v trestním řízení, který
je odlišný od orgánu, jenž vydal evropský ochranný příkaz, zašle své rozhodnutí tomuto
justičnímu orgánu.
Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení předběžného
opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může příslušný orgán činný v trestním
řízení rozhodnout o
a) uložení pořádkové pokuty podle § 66,
b) uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo
c) vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.
HLAVA PÁTÁ
Dokazování
Obecná ustanovení
(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti
činu,
d) podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových
a jiných poměrů obviněného,
e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené
trestným činem a bezdůvodného obohacení,
f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména
výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní
řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení
navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním
řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.
(3) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí
být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která
takového donucení nebo hrozby donucení použila.
ODDÍL PRVNÍ
Výpověď obviněného
Předvolání a předvedení
(1) Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez
dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky nedostavení (§ 66)
musí být v předvolání upozorněn.
(2) Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže
je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá
stálé bydliště.
(3) O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán. O předvedení
příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě je třeba požádat
jeho velitele nebo náčelníka.
Výslech obviněného
(1) Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, objasnit
mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech a o trestních následcích
křivého obvinění a pomluvy. Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat
dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení upozorněn také na skutečnost,
že v přípravném řízení může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu,
kterou schvaluje soud. Obviněného je třeba poučit o podstatě a důsledcích sjednání
dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení
a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu,
s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu,
s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout
o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4). Obsah poučení se poznamená
v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o
jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.
(2) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a
jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným
způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
(2) Při výslechu je třeba se obviněného dotázat na jeho osobní, rodinné,
majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného
byly zjištěny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
Dále je třeba dotázat se na předchozí tresty a na další trestní stíhání obviněného.
(3) Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit,
zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti,
které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.
(4) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k
odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně
bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak
na ně odpovědět.
(1) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl
do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí;
tato okolnost musí být v protokole poznamenána.
(2) Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný
vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován.
Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho
totožnost.
zrušen
(1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu
vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.
(2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání,
musí být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení nebo, požádá-li
o to, musí mu být přečten; je-li výslech prováděn prostřednictvím videokonferenčního
zařízení, protokol se obviněnému na jeho žádost přečte. Obviněný má právo žádat,
aby byl protokol doplněn nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí.
O tomto právu je třeba obviněného poučit.
(3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele,
je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti
nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je
projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek projednání pojmout do protokolu.
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Svědci
Povinnost svědčit
Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o
tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro
trestní řízení.
Předvolání a předvedení
Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy nedostaví,
může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být svědek v
předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného
sboru v činné službě, je nutno požádat jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod,
proč se předvolaný nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
Zákaz výslechu
(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, týkajících se utajovaných
informací chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen zachovat v tajnosti, ledaže
byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy,
jestliže by výpověď způsobila státu vážnou škodu.
(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil
státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným
orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.
(3) Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď
týkající se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost podle trestního
zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných
ve zvláštním zákoně stupněm utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.
Právo odepřít výpověď
(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je
obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít
výpověď stran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich
týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.
(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil
nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci,
osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném
nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného
činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.
Výslech svědka
(1) Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho
poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o
zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o tom, že je
povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké
výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého
obvinění a pomluvy. Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let, je
třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku.
(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané
věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho
hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný
obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, které svědek vnímal svými smysly.
Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud
se dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost, zejména
pokud jde o jeho osobní údaje a intimní oblast.
(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění
neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchaného
svědka, zejména jestliže jde o osobu poškozenou trestným činem, lze klást jen, pokud
je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně
a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech opakovat;
jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku,
osobním zkušenostem a psychickému stavu svědka. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky,
v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se
mají zjistit teprve z jeho výpovědi.
(4) Je-li toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi
přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
Neshledá-li policejní orgán důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem
uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti,
které podle něj takový postup sepsání protokolu odůvodňují, policejní orgán věc předloží
státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost jeho postupu.
Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než
státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí
opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala
utajena.
(1) Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech,
jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní
a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak,
aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere
orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže,
která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby
přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu,
mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení
úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení
nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv
na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný
v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.
(2) V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných
případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz
přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu
provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v
§ 211 odst. 1 a 2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne
k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu,
jímž vyslýchaná osoba vypovídala.
(3) Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu
činného v trestním řízení.
(1) Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná
v policejním orgánu nebo je policistou jiného státu,
a) použitá v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný
převod, nebo
b) bezprostředně se podílející na použití agenta nebo provedení
předstíraného převodu,
je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
(2) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí
újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo
k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka
bez utajení totožnosti nebo podoby, a to pouze na návrh státního zástupce na základě
vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.
Ustanovení § 93 odst. 1 a § 95 o výslechu obviněného se užije přiměřeně
i na výslech svědka.
Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného
nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o
a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,
c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného
léčení,
e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,
g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu
nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční
spolupráce ve věcech trestních.
(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený
byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti
s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení,
Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává
ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje
o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní
věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění
o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí svědka
o opatřeních přijatých k zajištění jeho bezpečí, byla-li taková opatření přijata
a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.
(3) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí
ustanovení zákona o obětech trestných činů.
Svědečné
(1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního
předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku (svědečné). Nárok
zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo
sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn.
(2) Nárok podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou podezřelého
nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízení
k provedení jiného úkonu dokazování.
(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné
ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2 předvolal, a v řízení před
soudem předseda senátu.
ODDÍL TŘETÍ
NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY DOKAZOVÁNÍ
Konfrontace
(1) Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s
výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven svědkovi nebo spoluobviněnému
tváří v tvář.
(2) Jestliže výpověď svědka nesouhlasí v závažných okolnostech s výpovědí
obviněného nebo jiného svědka, může být svědek postaven obviněnému nebo jinému svědkovi
tváří v tvář.
(3) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být
konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol.
Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči
své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě,
aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala.
Osoby postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího.
(4) Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o
svědcích.
(5) Osobu mladší než osmnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela
výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém případě se
užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka, jehož totožnost se utajuje
z důvodů uvedených v § 55 odst. 2. Tváří v tvář nelze postavit též poškozeného mladšího
osmnácti let s obviněným v případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální
oblasti.
(6) Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované
osoby, provede se jejich výslech odděleně.
(7) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před podáním
obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu lze konfrontaci provést
jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění
věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.
Rekognice
(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý,
obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. K
provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna.
(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc,
se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o
znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba
nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána.
(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi
mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána,
se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba
má být poznána nikoliv podle svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila
v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.
(4) Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede
podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému nebo svědkovi s obdobnými
fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento postup nesmí bezprostředně předcházet
rekognici ukázáním osoby.
(5) Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi
ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a svědka.
(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba
bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti osoby
mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102. Rekognici za přítomnosti svědka,
jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení
jeho podoby a osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.
(8) Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou
znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice.
Vyšetřovací pokus
(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle vytvořených
nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny skutečnosti zjištěné v trestním
řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení.
(2) K provedení vyšetřovacího pokusu se nepřistoupí, jestliže to je vzhledem
k okolnostem případu nebo osobě podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného
nebo svědka nevhodné nebo lze-li účelu vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.
(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí
být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže by nemožnost
zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to
potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení
vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný
a svědek. Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí
pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší než osmnáct
let, užije se přiměřeně § 102.
(4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být podezřelý,
obviněný, poškozený nebo svědek, který má právo odepřít výpověď, žádným způsobem
donucován.
Rekonstrukce
(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za
kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena
výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka, jestliže
jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci.
(2) Na postup při rekonstrukci se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím
pokusu.
Prověrka na místě
(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti
podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní
řízení, které se vztahují k určitému místu.
(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím
pokusu.
ODDÍL ČTVRTÝ
Znalec, znalecká kancelář a znalecký ústav
Přibrání znalce
(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba
odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže
pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný
v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním
řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc
vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání
znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba
se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato
osoba něco konala nebo strpěla.
(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet
k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku
vyloučen. Znalec může odmítnout podání znaleckého posudku z důvodů uvedených v jiném
právním předpisu a také z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení znalce rozhodne
orgán činný v trestním řízení, který jej k podání znaleckého posudku přibral, a v
řízení před soudem předseda senátu. Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný
v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, s ohledem
na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr
k věci není podjatá.
(3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodu podjatosti, pro
který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Vedle toho
lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených
znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a
v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek
vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán,
kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám
a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého
posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě
oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko
k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění
rozhodnutí o takovém opravném prostředku.
(4) Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba
přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu
mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí být přibrán jako znalec ten lékař,
který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela.
(5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která
je podle zvláštního zákona zapsána jako znalec nebo znalecká kancelář v seznamu znalců,
znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů, a fyzickou nebo právnickou osobu, která
má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním
řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.
Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66)
a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které
mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o významu
znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi
a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal
posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.
Příprava posudku
(1) Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení
ze spisů a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší
provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba,
dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu spisy zapůjčí. Může mu být též dovoleno,
aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující
se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní,
aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má
význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly jinými
důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku.
(2) Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo
o zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci
týkající se takové osoby; v ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat
za podmínek stanovených zvláštním zákonem.
(3) Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek
se doručuje též obhájci, a to na náklady obhajoby.
Výslech znalce
(1) Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu
naň odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec
při výslechu do protokolu.
(2) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k
souhlasným závěrům, podá za všechny posudek ten z nich, jehož sami k tomu určili;
různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.
(3) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní
orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého
posudku pochybnosti.
Vady posudku
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo
neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere
se znalec jiný.
Znalecká kancelář
(1) K podání znaleckého posudku může orgán činný v trestním řízení přibrat
také znaleckou kancelář. Znalecká kancelář, která byla přibrána k podání znaleckého
posudku, podá znalecký posudek písemně. V něm označí znalce, který posudek vypracoval
a může být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Je-li třeba přibrat znalce dva
(§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat jedna znalecká kancelář, ale znalecký
posudek musí vypracovat dva znalci.
(2) Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké
kanceláře a na znalce, kteří znalecký posudek vypracovali.
Znalecký ústav
(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem
předseda senátu přibrat znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání
posudku podaného znalcem.
(2) Znalecký ústav podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby,
které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty;
takovou osobou nesmí být ten, kdo podal znalecký posudek, který je přezkoumáván znaleckým
ústavem. Je-li třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat
jeden znalecký ústav, ale znalecký posudek musí vypracovat dvě osoby.
(3) Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké
ústavy a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly.
Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované
náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého
znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo
o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním
řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout
do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování
znaleckého posudku.
Znalečné
Výši znalečného určí orgán činný v trestním řízení, který znalce, znaleckou
kancelář nebo znalecký ústav k podání znaleckého posudku přibral, v souladu s jinými
právními předpisy upravujícími znalečné. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení
s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost,
která má odkladný účinek.
Osoba vykonávající jednorázově znaleckou činnost
Ustanovení § 105 až 110b se přiměřeně použijí i v případě, že orgán činný
v trestním řízení přibere k podání znaleckého posudku osobu vykonávající znaleckou
činnost jednorázově.
ODDÍL PÁTÝ
Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení
(1) Je-li výslech obviněného prováděn prostřednictvím videokonferenčního
zařízení, vyrozumí se jeho obhájce o době a místě, na které byl obviněný předvolán.
V případě výslechu spoluobviněného, svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce
obviněného vyrozumí o době a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán
činný v trestním řízení.
(2) Je-li výslech osoby prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení,
ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního zastupitelství nebo policejního
orgánu pověřený k tomu osobou provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě,
kde se při výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící výslech
i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo policejního orgánu, pokud
k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu, vedoucím státním zástupcem, ředitelem
věznice nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou
dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.
(3) Totožnost svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je
prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení před soudem
předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných
informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec
státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informací
určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního
orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází
svědek, jehož totožnost je utajována.
(4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou
osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení
o způsobu provedení výslechu.
(5) Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního
zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového
přenosu.
ODDÍL ŠESTÝ
Věcné a listinné důkazy
(1) Věcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný
čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost
a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož
i stopy trestného činu.
(2) Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo
vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému.
ODDÍL SEDMÝ
Ohledání
Účel ohledání a protokol o něm
(1) Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti
důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec.
(2) Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu
ohledání; mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.
Prohlídka těla a jiné podobné úkony
(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba
zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka
těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba téhož pohlaví.
(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon,
je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník
odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro
její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné
integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím
souhlasem orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízení
může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný
zdravotnický pracovník.
(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala
na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.
(4) Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného
provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné
integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento
odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí
souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.
(5) O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit
s upozorněním na následky nevyhovění (§ 66), podezřelý nebo obviněný se poučí také
o možnosti postupu podle odstavce 4.
Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace
(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem,
musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech
jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.
(2) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce.
Vyšetření duševního stavu
(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu
vždy znalec z oboru psychiatrie.
(2) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém
ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti
tomuto usnesení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3) Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti
nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda je jeho pobyt na svobodě
nebezpečný.
Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby
je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli však více než o jeden
měsíc. Proti prodloužení lhůty je přípustná stížnost.
Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď
je pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo
vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i duševní stav svědka. Pozorování duševního
stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však přípustné.
HLAVA ŠESTÁ
Rozhodnutí
Způsob rozhodování
(1) Soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v ostatních
případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.
(2) Státní zástupce a policejní orgán rozhodují, jestliže zákon nestanoví
něco jiného, usnesením.
ODDÍL PRVNÍ
Rozsudek
Obsah rozsudku
(1) Rozsudek po úvodních slovech "Jménem republiky" musí obsahovat
a) označení soudu,
o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení,
jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného,
a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení,
dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými
k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. Jde-li o příslušníka ozbrojených sil
nebo ozbrojeného sboru, uvede se i hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
(3) Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby
zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným
pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde
o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných
skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož
i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
(4) Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku
také výrok o schválení dohody o vině a trestu.
Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
a) o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného
obohacení, jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo
na vydání bezdůvodného obohacení včas uplatněn (§ 43 odst. 3),
b) o ochranném opatření,
jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání konaném o odvolání
rozhodnuto.
(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných
ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno,
a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební
doby a jejím trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku
zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda
jsou vedle něj pachateli ukládána další přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li
uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok
o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu
výkonu tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného činu spáchaného ve prospěch
organizované zločinecké skupiny, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
(2) Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů
uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.
Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na
podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen
částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu rozhoduje.
Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen,
přitom poukáže.
V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější
rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o
trestu souhrnném. Ukládá-li se v rozsudku společný trest za pokračování v trestném
činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v nichž zrušuje výrok o vině, o pokračujícím
trestném činu a o trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok
o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad,
a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném trestu za pokračování v trestném
činu.
(1) Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží,
které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel
a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně
odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl
návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval
prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Při odůvodnění uloženého trestu uvede jakými úvahami byl veden při ukládání trestu,
jak posoudil povahu a závažnost trestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného
zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností,
za kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky,
záměru nebo cíle, jakož i polehčujících a přitěžujících okolností, doby, která uplynula
od spáchání trestného činu, případné změny situace a délky trestního řízení, trvalo-li
nepřiměřeně dlouhou dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním
řízení, významu řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k průtahům v
řízení; uvede též, jak přihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele,
k jeho dosavadnímu způsobu života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné
snaze nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující
obviněný též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného
členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch
organizované zločinecké skupiny. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je
třeba je rovněž odůvodnit. Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čin uvedený
v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl veden při tomto rozhodnutí
a proč nebylo možno uložit trest přímo nespojený s odnětím svobody.
(2) V poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku
soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248 odst. 1), označení
soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251), označení soudu, který o podaném
odvolání bude rozhodovat (§ 252), rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné
osoby (§ 246), a vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).
(3) V poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí
soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby, včetně nutnosti,
aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d), lhůta k podání
dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§ 265e), označení soudu,
který o podaném dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f).
Porada a hlasování o rozsudku
Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí
soud zejména,
a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
b) zda tento
skutek má všechny znaky některého trestného činu,
c) zda tento skutek spáchal obžalovaný,
d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
e) zda trestnost skutku nezanikla,
f) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
g) zda a v jakém
rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu nebo nemajetkovou
újmu v penězích nebo vydat bezdůvodné obohacení,
h) zda a jaké ochranné opatření
má být uloženo.
(1) Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců a přísedících zúčastnivších
se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a zapisovatele přítomen nikdo
jiný. O obsahu porady je nutno zachovat mlčenlivost.
(2) Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout,
připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším
tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které mínění je obžalovanému příznivější,
rozhodne se o tom hlasováním.
(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí
otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování zdržet ti, kdo
hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se přičítají k hlasu pro obžalovaného
nejpříznivějšímu.
(4) Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují
před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku,
aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být
v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku
předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu
nejdéle tří dnů.
Vyhotovení rozsudku
(1) Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí
být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
(2) Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po
vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že
netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje,
aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený
rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. Pokud oprávněné osoby mohou podat odvolání
ve prospěch obžalovaného i proti jeho vůli, lze zjednodušený rozsudek vyhotovit pouze
v případě, že se vzdají odvolání. Týká-li se rozsudek více obžalovaných, je třeba
odůvodnit jeho výroky v částech, které se vztahují k osobě obžalovaného, u něhož
nebyly splněny podmínky pro vyhotovení zjednodušeného rozsudku. Mají-li právo podat
odvolání i poškozený nebo zúčastněná osoba a nevzdali-li se tohoto práva, je rovněž
třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat odvolání.
(3) Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda
senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví a předá k
doručení
a) v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého stupně
ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech do deseti pracovních
dnů,
b) v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními soudy a
před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních dnů a v ostatních
věcech do dvaceti pracovních dnů.
Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy
senátu nebo soudce vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem
na rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu. Prodlouží-li
lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně zdůvodní, proč nebylo možné
stanovit lhůtu kratší. Jinak postupuje podle odstavce 4.(4) Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek písemně
vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný
soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek soudce určený předsedou soudu.
(5) Vyhotovení rozsudku podpíše předseda senátu a ten, kdo je vypracoval.
Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání,
podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.
Doručení rozsudku
(1) Rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci, zúčastněné
osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to i když byli při vyhlášení
rozsudku přítomni.
(2) Má-li obžalovaný obhájce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku
též jim.
(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce nebo
opatrovníka, doručí se opis rozsudku jen zákonnému zástupci nebo opatrovníku; mají-li
zmocněnce, doručí se jen zmocněnci.
Oprava vyhotovení a opisu rozsudku
(1) Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské
chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech,
tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu
může nařídit i soud vyššího stupně.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis
rozsudku.
(3) Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
(4) Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení
rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím
účelem zpět.
zrušen
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně
dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným
výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li
proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom
je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
ODDÍL DRUHÝ
Usnesení
Obsah usnesení
(1) Usnesení musí obsahovat
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí
jde,
b) den a místo rozhodnutí,
c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení,
jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného,
a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu,
zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková
zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených
důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti
podle příslušných ustanovení zákona.
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu prováděném
za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení, která byla učiněna v
hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném zasedání.
Vyhotovení usnesení
(1) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh řízení
nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo připravuje jednání soudu.
(2) Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném
svém znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového usnesení některé
osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě pouze státnímu zástupci, lze
mu doručit opis protokolu.
(3) Jestliže se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem
činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat stížnost podle
§ 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění,
může orgán činný v trestním řízení vyhotovit zjednodušené usnesení, které neobsahuje
odůvodnění; v případě usnesení vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud
prvního stupně učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost.
Mají-li právo podat stížnost ve prospěch obviněného další osoby, lze zjednodušené
usnesení vyhotovit pouze v případě, že obviněný prohlásí, že si nepřeje, aby tyto
osoby stížnost v jeho prospěch podaly; pokud tak tyto osoby mohou učinit i proti
jeho vůli, musí se stížnosti vzdát.
Oznamování usnesení
(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě,
která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci.
Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení
oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
(2) Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce,
stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo jejímu obhájci, popřípadě
zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě
zmocněnci. Jde-li o osobu, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena
a která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonnému zástupci
nebo opatrovníku.
(3) Oznamuje-li se však obviněnému, jehož svéprávnost je omezena, usnesení,
proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho
opatrovníku. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování
ve zdravotnickém ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho
obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž svéprávnost není omezena.
(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu
zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala
k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
Použití ustanovení o rozsudku
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení
přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.
ODDÍL TŘETÍ
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
Právní moc a vykonatelnost rozsudku
(1) Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného,
i vykonatelný,
a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
b) jestliže zákon
sice proti němu připouští odvolání, avšak
aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
bb)
oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo
cc)
podané odvolání bylo zamítnuto.
(2) Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou
osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a byly vykonány.
Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání tomu, aby
rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl právní moci a byl vykonán.
(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána
oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do pravomocného
rozhodnutí o této žádosti.
Právní moc a vykonatelnost usnesení
(1) Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
a) jestliže zákon proti němu
stížnost nepřipouští,
b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla,
bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly
nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo
cc) podaná stížnost byla zamítnuta.
(2) Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci, jestliže
zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí odkladný účinek.
(3) Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé
z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má
odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních
částech, lze-li je oddělit.
(4) Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek zmeškána,
avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze usnesení vykonat
až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
HLAVA SEDMÁ
Stížnost a řízení o ní
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2) Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení
soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon
výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni.
(3) Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost pouze
tehdy, jestliže podle zákona o stížnosti přísluší rozhodnout soudu. O stížnosti v
těchto případech rozhoduje Nejvyšší soud. O stížnosti proti usnesení státního zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.
(4) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
Oprávněné osoby
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se
usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji
zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a
to i ve prospěch obviněného.
(2) Proti usnesení o vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací detenci
mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho
prospěch odvolání.
Lhůta a místo k podání
(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje,
a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému,
tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno
nejpozději.
(2) Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost ve
prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému; státnímu
zástupci však běží lhůta vždy samostatně.
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o ní
nebylo rozhodnuto. Stížnost státního zástupce může vzít zpět i státní zástupce nadřízený
nebo, jde-li o stížnost evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný
orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo
za obviněného obhájcem nebo opatrovníkem, může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem
obviněného. Státní zástupce však může vzít takovou stížnost zpět i bez souhlasu obviněného.
V tomto případě běží obviněnému nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost
byla vzata zpět.
(4) Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí orgán
povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena,
orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí toto rozhodnutí
předseda senátu.
Stížnostní důvody
(1) Usnesení lze napadnout
a) pro nesprávnost některého jeho výroku,
nebo
b) pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo, jestliže toto
porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení.
(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět,
nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li
o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního
zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím
souhlasem státního zástupce.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula
a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením
dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas
nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci nebo, je-li takovým
státním zástupcem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jeho prostřednictvím
příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce,
b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c) evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce příslušnému orgánu
Úřadu evropského veřejného žalobce nebo soudu,
d) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda
senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu
Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci
a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
e) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu státnímu
zástupci.
Rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo
policejního orgánu
(1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
a) rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby
bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,
b) rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování
do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst. 2), o tom, že se nepovolí
setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst.
2), nebo o žádosti o zrušení předběžného opatření (§ 88n odst. 3),
c) zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem
trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, rozhodl o omezení takového zajištění
nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
d) zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty,
nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, nebo nevyhověl
žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
e) změnil důvod zajištění věci,
f) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl
o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku,
anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
g) zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo
trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu
týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení
takového zajištění,
h) zajistil majetek pro účely výkonu zabrání části majetku, rozhodl o
omezení takového zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku,
anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
i) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1),
j) rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§
81b odst. 1), nebo
k) rozhodl o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1,
rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti
všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené
rozhodnutí vydal; vydal-li napadené rozhodnutí evropský žalobce, rozhoduje soud,
v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný
k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
(2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým rozhodl o uložení
pořádkové pokuty, změnil důvod zajištění věci, zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné
skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti,
rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení
takového zajištění, zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní
hodnoty nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, rozhoduje
ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který
ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení; vykonává-li
dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení evropský žalobce, rozhoduje
soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný
k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu
k rozhodnutí státní zástupce.
Rozhodnutí nadřízeného orgánu
(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost
všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b)
řízení předcházející napadenému usnesení.
(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více
věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost
výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející přezkoumávané
části usnesení.
(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost
a) není-li přípustná,
b) byla-li
podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která
znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba
podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při
oznámení usnesení.
(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení,
a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
a) rozhodne sám ve věci,
nebo
b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal
a rozhodl.
(2) Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního
stíhání může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při zrušení napadeného
usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a to i v tom případě, že trestní
stíhání bylo zastaveno až po nařízení hlavního líčení (§ 223 a 231). Ustanovení §
191 platí i tu.
(3) Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních
anebo týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2), omezí nadřízený orgán
své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.
(4) Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí
nebo je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného usnesení,
buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje,
aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(5) Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit,
aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v jiném složení
senátu anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu.
(6) Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí,
je při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil orgán nadřízený,
a je povinen provést úkony, jejichž provedení tento orgán nařídil.
(1) Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení
v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.
(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu,
který prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch tohoto
spoluobviněného.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc
přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
HLAVA OSMÁ
Náklady trestního řízení
Náklady trestního řízení, jež nese stát
(1) Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího
nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného,
ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou
obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.
(2) Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu
a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu.2) Nárok je třeba uplatnit do
jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak
nárok zaniká; tento nárok obhájce, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje
o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.3) Ustanovení
věty druhé se použije i v případě, kdy obhájce je společníkem právnické osoby zřízené
podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie3a) a plátcem daně
je tato právnická osoba.
(3) O výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán
činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat
skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu.
V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce
může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta
ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu hotových
výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými
důvody.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(5) Odměnu a náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného odkladu
po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
(6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši
odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou
obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a zvoleného nebo ustanoveného zmocněnce
poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo
za sníženou odměnu.
(1) Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za
sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce, mohou žádat,
aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o tom, že stát
ponese náklady na znalecký posudek, který obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti
nelze vyhovět, jestliže takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo
stejný úkon k prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit
státu
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem,
pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou,
c) náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému
při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a při nahrazení vazby,
d) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody,
e) náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a
f) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby, náklady
spojené s využitím elektronického kontrolního systému při podmíněném propuštění z
výkonu trestu odnětí svobody a při nahrazení vazby a náklady spojené s výkonem trestu
domácího vězení a způsob úhrady těchto nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti
obecně závazným právním předpisem.
(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. f) stanoví obecně závazným
právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
(4) Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje
zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
zrušen
(1) Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení,
je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou
stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Dále je povinen
nahradit státu odměnu a hotové výdaje obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým
návrhem ustanoven, ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu
za sníženou odměnu.
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce
a orgán pověřený péčí o mládež.
Povinnost k náhradě nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním
řízení
(1) Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený,
jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání
bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné
k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním
zmocněnce.
(2) Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení ani zčásti,
rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému
zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení (§ 155
odst. 4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění
poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom
vezme v úvahu zejména povahu trestného činu, osobní a majetkové poměry poškozeného
a odsouzeného. Snížení nelze provést, jde-li o úmyslný trestný čin.
(3) Odsouzený je povinen nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce
poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo
za sníženou odměnu, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění
poškozeného. Jde-li o nedbalostní trestný čin, soud z důvodů zvláštního zřetele hodných
náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu a osobní
a majetkové poměry odsouzeného.
Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich
výši
(1) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby
a s využitím elektronického kontrolního systému při nahrazení vazby a o povinnosti
k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem [§ 152
odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního
stupně.
(2) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu
domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části předseda senátu soudu prvního
stupně.
(3) O povinnosti odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu
trestu odnětí svobody, hradit náklady spojené s využitím elektronického kontrolního
systému rozhodne předseda senátu soudu, který odsouzeného z výkonu trestu odnětí
svobody propustil. Při tom se přiměřeně použijí zvláštní právní předpisy upravující
náhrady nákladů spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady.
(4) O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k
účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v
trestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného
předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od
právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.
(5) O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé přibráním
zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně
nebo za sníženou odměnu, a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda
senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
Jestliže náklady stanovené paušální částkou [§ 152 odst. 1 písm. f) a
§ 153 odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti k jejich
náhradě po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
ČÁST DRUHÁ
Přípravné řízení
Obecné ustanovení
(1) Státní zástupce a policejní orgán jsou povinni organizovat svou činnost
tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání.
(2) Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových
úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo
ke zjištění pachatele. K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, je státní zástupce dále oprávněn:
a) vyžadovat od policejního orgánu
spisy, včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály
a zprávy o postupu při prověřování oznámení,
b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu
orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,
c) dočasně
odložit zahájení trestního stíhání.
(3) V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo policejní
orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. O
návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může též požádat správní úřad, jiný
orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce
nebo policejní orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního
orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce nahlížet do spisu
a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí
zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v průběhu trestního řízení
dozvěděl, je povinen zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně
užijí ustanovení tohoto zákona a zvláštního zákona upravující vyloučení znalce z
podání znaleckého posudku. Účast konzultanta nezbavuje státního zástupce a policejní
orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízení.
(4) Konzultantovi přibranému podle odstavce 3 náleží za poskytnutí odborné
pomoci odměna a náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil v přímé souvislosti
s poskytováním odborné pomoci; odměna nenáleží konzultantovi, který poskytuje odbornou
pomoc v pracovněprávním vztahu k orgánu nebo instituci uvedené v odstavci 3 větě
druhé. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a stupně odbornosti
potřebné k poskytnutí odborné pomoci. Odměna se může přiměřeně krátit, pokud odborná
pomoc nebyla poskytnuta řádně. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního poskytnutí
odborné pomoci, může orgán činný v trestním řízení odměnu zcela odepřít. Odměna a
náhrada hotových výdajů se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty,
kterou je konzultant, plátce daně z přidané hodnoty, povinen z odměny a náhrady hotových
výdajů uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty. Výši a způsob určení odměny
a náhrady účelně vynaložených hotových výdajů a způsob jejich výplaty stanoví Ministerstvo
spravedlnosti vyhláškou.
(5) Nárok na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů je konzultant povinen
vyúčtovat do 3 dnů od poskytnutí odborné pomoci. Výši odměny a náhrady hotových výdajů
určí orgán činný v trestním řízení, který konzultanta přibral, do 30 dnů od provedení
vyúčtování. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny
nebo náhrady hotových výdajů, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost,
která má odkladný účinek.
Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce
(1) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv
v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy
v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Tato žádost není vázána lhůtou.
Žádost je nutno státnímu zástupci ihned předložit a státní zástupce ji musí neprodleně
vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
(2) Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce
vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
HLAVA DEVÁTÁ
Postup před zahájením trestního stíhání
(1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních
oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření
ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení
skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění
jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.
Policejní orgán informuje státního zástupce o skutečnostech nasvědčujících tomu,
že byl spáchán trestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat
svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení Rady (EU) 2017/1939.
Pověřené orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci
bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.
(2) Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný
čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele
poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá,
do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
(3) O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností
důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně
záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob,
jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení
státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán záznam sepíše po
provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření
skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní
orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V
rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména
a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních
orgánů,
b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho
pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky,
c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,
d) provádět ohledání věci a místa činu,
e) vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo
jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu,
f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených
v § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem
prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby
nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu,
g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,
h) za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření
v těchto ustanoveních naznačená,
i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné
úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného
orgánu činného v trestním řízení.
(4) Jednotlivé úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností
důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, mohou na základě dožádání
provést i jiné policejní orgány.
(5) Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta. Je-li
vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem vyrozumět jeho zákonného
zástupce nebo opatrovníka; to neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění
zákonného zástupce nebo opatrovníka nelze zajistit.
(6) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného
úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému
ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako
svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před
soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten, kdo
podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být
záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.
(7) Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání
vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zločinu je osoba povinna
výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení,
bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení
(§ 66) musí být taková osoba upozorněna.
(8) Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím
porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl
této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost
má. Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu
a nic nezamlčet; vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního
stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba osobu, od níž je
požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že osobě
podávající vysvětlení bude třeba jako svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování
úředního záznamu postupovat podle § 55 odst. 2.
(9) Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu,
policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v § 158a. Jako svědka
vyslechne i osobu mladší osmnácti let a osobu, o jejíž schopnosti správně a úplně
vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti.
Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu
k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba,
u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze
zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout
jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu rozhodující
význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že
by mohl být na takovou osobu pro její výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného
důvodu, že bude ovlivněna její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení
trestního stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich výslechu
v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu
provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát pouze podle § 211
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c); jinak lze pouze předestřít protokoly
o jejich výslechu podle § 212.
(10) Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu nutných
výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného
ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek. Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k
dostavení se pro své protiprávní jednání.
(11) Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný policejní
orgán než útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu šetření neprodleně útvar
Policie České republiky, který by jinak byl příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem
Policie České republiky a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc
k posouzení státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
(12) Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, zjištěno, že příslušnou k řízení je Generální inspekce bezpečnostních
sborů, policejní orgán ji o předmětu šetření neprodleně vyrozumí a věc jí předá.
Do doby, než Generální inspekce bezpečnostních sborů věc převezme, je policejní orgán
oprávněn provádět pouze neodkladné a neopakovatelné úkony. Vznikne-li mezi policejním
orgánem a Generální inspekcí bezpečnostních sborů spor o příslušnost, policejní orgán
věc předloží k posouzení příslušnému státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
Ustanovení odstavce 11 se nepoužije.
Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný
čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon
spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce
takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení
úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat
závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný.
Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití
(1) Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu
byl pověřen příslušným ministrem, jde-li o útvar Policie České republiky, policejním
prezidentem, jde-li o Generální inspekci bezpečnostních sborů, jejím ředitelem, jde-li
o útvar Vojenského zpravodajství, jeho ředitelem, a jde-li o útvar Bezpečnostní informační
služby, jejím ředitelem, a jde-li o útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace,
jeho ředitelem, oprávněn v řízení o úmyslném trestném činu používat operativně pátrací
prostředky, kterými se rozumí
a) předstíraný převod,
b) sledování osob a věcí,
c) použití agenta.
(2) Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem
než získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto prostředky je možné použít
jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho
dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.
(3) Zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně pátracích
prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona lze použít jako důkaz.
Předstíraný převod
(1) Předstíraným převodem se rozumí předstírání koupě, prodeje nebo
jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,
a) k jejímuž držení je
třeba zvláštního povolení,
b) jejíž držení je nepřípustné,
c) která pochází z trestného
činu, nebo
d) která je určena ke spáchání trestného činu.
(2) Předstíraný převod lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení
státního zástupce.
(3) Nesnese-li věc odkladu, lze předstíraný převod provést i bez povolení.
Policejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud
je do 48 hodin neobdrží, je povinen provádění předstíraného převodu ukončit a informace,
které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(4) O předstíraném převodu sepíše policejní orgán záznam, který do 48
hodin doručí státnímu zástupci.
Sledování osob a věcí
(1) Sledováním osob a věcí (dále jen "sledování") se rozumí získávání
poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými
prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se
svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které
se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(2) Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo
jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.
(3) Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do
listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných
v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího
povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než
takové, které směřují k umístění technických prostředků.
(4) Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné žádosti.
Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy,
též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být stanovena
doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců.
Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit
vždy na dobu nejvýše šesti měsíců.
(5) Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3,
lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgán je však povinen o povolení
bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen sledování
ukončit, případný záznam zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl,
nijak nepoužít.
(6) Bez splnění podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést,
pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být sledováním zasahováno.
Je-li takový souhlas dodatečně odvolán, sledování se neprodleně zastaví.
(7) Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba
k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.
(8) Pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro trestní
řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.
(9) Provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné
osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož i pošta nebo
osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně poskytovat policejnímu
orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů nezbytnou součinnost. Přitom se
nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti stanovené zvláštními zákony.
(10) V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek
uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol
použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném
činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
Použití agenta
(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin spáchaný
ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čin pletichy v insolvenčním
řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské
soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání
výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256
trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle
§ 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku,
zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle
§ 331 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství
podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání
zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní
orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních
sborů, oprávněn použít agenta.
(2) Agentem je příslušník Policie České republiky nebo Generální
inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím policejním orgánem,
vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití
agenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné
a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající
z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů,
b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní
oprávnění, povolení či registrace,
c) zastírat příslušnost k Policii České republiky nebo ke Generální
inspekci bezpečnostních sborů.
(3) Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout Policii České republiky
a Generální inspekci bezpečnostních sborů bez odkladu potřebnou součinnost při plnění
oprávnění uvedených v odstavci 2.
(4) Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního
zastupitelství nebo na návrh evropského pověřeného žalobce soudce vrchního soudu,
v jehož obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. Návrh na použití agenta
může podat i evropský žalobce; v takovém případě povoluje použití agenta soudce vrchního
soudu, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak
příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. V povolení
musí být uveden účel použití a doba, po kterou bude agent použit, a údaje umožňující
identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení dosavadní
činnosti agenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i opakovaně.
(5) Ke sledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k
provedení předstíraného převodu podle § 158c agent nepotřebuje další povolení.
(6) Agent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které
jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným osobám způsobována
újma na jejich právech nad míru nezbytně nutnou. Jiné povinnosti podle zvláštního
zákona upravujícího postavení příslušníků Policie České republiky nebo podle zvláštního
zákona upravujícího postavení příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů
nemá.
(7) Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánu vyžadovat
údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití agenta a zda je jeho
činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je povinen pravidelně, nejméně jednou za
tři měsíce, posuzovat, a pominou-li důvody pro použití agenta, dá policejnímu orgánu
pokyn k bezodkladnému ukončení činnosti agenta. Policejní orgán je povinen předložit
státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta.
Objeví-li se důvod pro použití operativně pátracích prostředků až po
zahájení trestního stíhání, postupuje se podle § 158b až 158e; po podání obžaloby
o jejich použití rozhoduje předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu státního
zástupce.
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
Skončení prověřování
(1) Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující
tomu, že byl spáchán trestný čin,
a) do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o věc
patřící do příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení,
b)
do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu, a
c) do
šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do příslušnosti krajského soudu.
(2) Pokud nebylo oznámení nebo jiný podnět ve lhůtách uvedených v
odstavci 1 prověřeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo
možné v zákonem stanovené lhůtě prověřování skončit, jaké úkony je třeba ještě provést
a po jakou dobu bude prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu
orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak stanovit
odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.
(3) Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle
odstavce 2, předloží spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na její prodloužení.
Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v odstavci 2.
Odložení nebo jiné vyřízení věci
(1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce
nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak.
Takovým vyřízením může být zejména
a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku, nebo
b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2) Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání
odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11.
(3) Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního
stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem
uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
(4) Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování
vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).
(5) Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud
se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li
důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
(6) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je
znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno do 48 hodin
státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158
odst. 2 požádal.
(7) Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci
6 podat stížnost, jež má odkladný účinek.
Dočasné odložení trestního stíhání
(1) Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch
organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění
jejich pachatelů, může policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odložit
zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.
(2) Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání podle odstavce
1 dočasně odloženo, může státní zástupce na návrh policejního orgánu vyslovit souhlas
s prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o další dva měsíce, a to i opakovaně.
(3) Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání osoby
též v případě, kdy je tato osoba dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení (§ 10) nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného
orgánu dočasně nepřípustné.
(4) Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání též v
případě, jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným
rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení
podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno.
Po právní moci rozhodnutí o dočasném odložení trestního stíhání podle věty první
dá policejní orgán podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí o přestupku
v přezkumném řízení.
(5) O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví
záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.
(6) Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní
orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.
Zvláštní ustanovení o dočasném odložení trestního stíhání