76/1959 Sb.

Zákon upravuje některé právní poměry občanů České republiky, konajících službu v ozbrojených silách České republiky od počátku výkonu a po celou dobu trvání i po ukončení jejich vojenské činné služby.

DÍL I

Vojenská přísaha, občanská a politická práva vojáků

§ 2

(1) Vojenská přísaha je slavnostním závazkem k plnění povinností při obraně státu, vyplývajících pro vojáky zejména z ústavy, zákonů, vojenských řádů a rozkazů.

(2) Vojáci jsou povinni vykonat přísahu:

"Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice.

Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských řádů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se pro obranu svobody a nezávislosti České republiky.

Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.

Tak přísahám!"

§ 2a

Petiční právo

Petiční právo vojáků v činné službě ve věcech souvisejících s výkonem služby (§ 11 odst. 1) se omezuje na žádosti, návrhy a stížnosti jednotlivých osob.

Sdružovací právo

§ 2b

(1) Zákazem činnosti politických stran a politických hnutí (dále jen "strany a hnutí") ¹⁾ v ozbrojených silách se pro účely tohoto zákona rozumí zejména zákaz pořádání politických shromáždění, provádění politické agitace ve vojenských objektech a při činnosti ozbrojených sil mimo vojenské objekty. Právo vyjádřit v rozhovoru politické přesvědčení zůstává nedotčeno.

(2) Vojáci z povolání nesmějí být členy stran a hnutí.

(3) Při politické činnosti nesmějí vojáci v činné službě a v záloze nosit vojenský stejnokroj.

(4) V zaměstnání (§ 11 odst. 3) nesmějí vojáci v činné službě provádět politickou agitaci; nadřízení nesmějí ovlivňovat vojáky v činné službě svými politickými názory a bránit jim ve vyjadřování politického přesvědčení.

§ 2c

(1) Sdružování vojáků v činné službě ve sdruženích, která nemají politický charakter (dále jen "sdružení"), se řídí zvláštními zákony,²⁾ pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Činnost ve sdruženích mohou vojáci v činné službě vykonávat pouze mimo zaměstnání.

(3) Při činnosti ve sdruženích mimo vojenské objekty nesmějí vojáci v činné službě a v záloze nosit vojenský stejnokroj, pokud nestanoví Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra jinak.

(4) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra jsou oprávněny pozastavit

a) členství vojáka v činné službě ve sdružení, pokud jeho činnost ve sdružení narušuje službu nebo je v rozporu s obecně závaznými právními předpisy,

b) činnost sdružení vojáků v činné službě, pokud narušuje službu nebo je v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.

DÍL II

Vojenské hodnosti

§ 3

(1) Vojenská hodnost (dále jen "hodnost") je výrazem morálních kvalit, vojenských znalostí, zkušeností a schopnosti velet vojskům nebo vykonávat funkce ve štábech a zařízeních ozbrojených sil.

(2) Hodnosti se udělují vojákům s přihlédnutím k jejich morálním a odborným kvalitám, výsledkům služební činnosti, zásluhám, funkčnímu zařazení a délce vojenské služby.

§ 4

Stanoví se tyto hodnosti:

a) mužstva: vojín a svobodník,

b) poddůstojníků: desátník, četař, rotný,

c) praporčíků: rotmistr, nadrotmistr, podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,

d) důstojníků: podporučík, poručík, nadporučík, kapitán, major, podplukovník, plukovník,

e) generálů: generálmajor, generálporučík, generálplukovník, armádní generál.

§ 5

Jmenování a povýšení do hodnosti

(1) Vojákům v činné službě a v záloze, kteří nebyli jmenováni nebo povýšeni do vyšších hodností, přísluší hodnost vojína.

(2) Do vyšších hodností mohou být jmenováni nebo povýšeni jen vojáci s potřebnými duševními schopnostmi a tělesnou zdatností, kteří splňují odborné požadavky stanovené obecně závaznými právními předpisy vydanými Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra.

(3) Do hodností generálů jmenuje a povyšuje na návrh vlády president republiky. Do hodností důstojníků, praporčíků a poddůstojníků jmenují a povyšují ministr obrany a ministr vnitra nebo orgány jimi k tomu zmocněné.

§ 6

Odnětí vyšší hodnosti

(1) Vyšší hodnost

a) bude odňata vojákovi za zvlášť závažné porušení povinností a jednání směřující proti ústavnímu zřízení České republiky a jejím ozbrojeným silám,

b) může být odňata vojákovi, který se dopustil závažného jednání, jež je v rozporu s ustanovením vojenské přísahy, morálními a odbornými požadavky kladenými na příslušníka ozbrojených sil.

(2) Vojákům, jimž byla vyšší hodnost odňata, přísluší hodnost vojína.

(3) Odnětí hodnosti navrhují komise zřízené ministrem obrany a ministrem vnitra.

(4) Generálům odnímá hodnost president republiky na návrh vlády. Ostatním vojákům odnímají hodnost ministr obrany a ministr vnitra, praporčíkům a poddůstojníkům též orgány jimi k tomu zmocněné.

(5) Ustanovení trestního zákona o ztrátě vojenské hodnosti zůstávají nedotčena.

§ 7

Propůjčení hodnosti

(1) Vojákům lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně mají, na dobu, po kterou toho vyžaduje funkce nebo služební úkol, jimiž byli pověřeni.

(2) Propůjčením hodnosti se nemění branný poměr.

(3) Vojákům, jimž byla hodnost propůjčena, příslušejí práva a povinnosti, spojené s touto hodností; propůjčení hodnosti však nezakládá nárok na úpravu služebních příjmů nebo dávek nemocenské péče a důchodového zaopatření.

(4) Hodnost propůjčují orgány, které jsou oprávněny do ní jmenovat.

§ 8

Podrobnosti k ustanovením tohoto dílu zákona stanoví ministr obrany a ministr vnitra.

DÍL III

Vojenský stejnokroj

§ 9

(1) Vojáci v činné službě jsou povinni nosit vojenský stejnokroj, odznaky, jakož i jinou předepsanou výstroj, pokud ministr obrany nebo ministr vnitra nestanoví jinak.

(2) Vojáci z povolání mohou nosit mimo dobu zaměstnání občanský oděv.

(3) Předpisy o vojenském stejnokroji, odznacích a jiné výstroji vydají ministr obrany a ministr vnitra, kteří stanoví též zásady pro nošení vojenského stejnokroje vojáky mimo činnou službu a určí přitom jejich práva a povinnosti.

DÍL IV

Ustanovování vojáků do funkcí

§ 10

(1) Vojáci jsou vybíráni a ustanovováni do funkcí v souladu s potřebami ozbrojených sil podle odborných kvalit, velitelských a organizačních schopností se zřetelem k osobním vlastnostem, občanské bezúhonnosti a odpovídajícímu vzdělání a praxi. Ministr obrany a ministr vnitra stanoví, do kterých funkcí se ustanovení spojuje s podmínkou výběrového řízení. Výběrové řízení vyhlašuje ministr obrany nebo ministr vnitra a zároveň určí komisi, která vybere vojáky z povolání pro výkon stanovené funkce. Podrobnosti stanoví Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra obecně závazným právním předpisem.

(2) Vojáky ustanovují do funkcí a odvolávají je z nich prezident České republiky, ministr obrany a ministr vnitra nebo orgány jimi k tomu zmocněné. Vojáky lze ustanovit jen do volných funkcí.

(3) Prezident České republiky ustanovuje na návrh ministra obrany náčelníka Generálního štábu České armády, velitele vojenských velitelství, velitele letectva a protivzdušné obrany a náčelníka Civilní ochrany.

(4) Ministr obrany může pověřit vojáky z povolání dočasným výkonem funkcí v ustanovovací pravomoci prezidenta republiky, jsou-li takové funkce volné a jejich obsazení nestrpí odklad.

(5) Ustanovení odstavců 2 až 4 se nevztahuje na funkce, do kterých jsou vojáci ustanovováni podle zvláštních předpisů.³⁾

(6) Vojáci z povolání mohou být ustanoveni z vyšších funkcí do nižších:

a) při snížení počtů ozbrojených sil nebo v důsledku organizačních změn,

b) ze zdravotních důvodů podle doporučení vojenské lékařské komise,

c) na základě výsledku hodnocení,

d) na vlastní žádost,

e) jestliže nesplňují podmínku plánovaného vzdělání pro výkon funkce a jeho získání odmítají nebo započaté studium bez závažných důvodů nedokončili.

Při ustanovení vojáka z povolání do nižší funkce z důvodů uvedených v písmenech a) a b) se mu zachová po dobu jednoho roku plat z předchozí vykonávané funkce, pokud je to pro něj výhodnější.

§ 10a

Odvolání z funkce

Vojáci se odvolávají z funkce, do které byli ustanoveni, vždy před ustanovením do jiné funkce, při vyslání k internímu studiu a před propuštěním z vojenské činné služby. Z funkce nelze odvolat při zproštění výkonu funkce nebo přerušení výkonu funkce.

§ 10b

Zproštění výkonu funkce

(1) Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu, pokud by další ponechání ve funkci ohrožovalo důležitý zájem služby (§ 11 odst. 1), může být voják dočasně zproštěn výkonu funkce velitelem, který ho do funkce ustanovil, nebo jiným svým přímým nadřízeným nejméně o dva stupně vyšším. Velitel, který vojáka do funkce ustanovil, do sedmi dnů buď rozhodnutí potvrdí s uvedením doby trvání zproštění nebo je zruší.

(2) Dočasně zprostit výkonu funkce lze nejdéle na dobu nepřesahující tři měsíce, a jsou-li důvody zproštění výkonu funkce předmětem trestního stíhání vojáka, do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé.

Přerušení výkonu funkce

§ 10c

(1) Vojákům z povolání se přeruší výkon funkce na dobu nepřesahující tři měsíce, a déle jen se souhlasem ministra obrany nebo ministra vnitra, při vojenskoodborné nezpůsobilosti na základě hodnocení, při skončení funkčního období ve volených funkcích⁴⁾ a při vyloučení ze studia nebo zanechání studia, nebylo-li současně rozhodnuto o jejich ustanovení do jiné funkce anebo o propuštění ze služebního poměru.

(2) Vojákyním z povolání se do nástupu mateřské dovolené přeruší výkon funkce, nemohou-li ji z důvodu těhotenství vykonávat.

(3) Vojákům z povolání lze přerušit výkon funkce:

a) při studiu v kursech přesahujících dobu pěti měsíců;

b) při plnění úkolů v zahraničí nesouvisejících s výkonem funkce, do které jsou ustanoveni, přesahuje-li dobu tří měsíců;

c) při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz delší než tři měsíce nejdéle do uplynutí podpůrčí doby;

d) po dobu mateřské (další mateřské) dovolené;

e) po dobu dovolené bez nároku na peněžní náležitosti delší než 30 dnů.

(4) Vojákům z povolání přerušuje výkon funkce ministr obrany nebo ministr vnitra anebo orgány jimi k tomu zmocněné.

(5) Po dobu přerušení výkonu funkce podle odstavců 1 a 2 plní vojáci z povolání úkoly podle rozhodnutí velitele, který o přerušení rozhodl.

§ 10d

(1) Při přerušení výkonu funkce lze jejím výkonem pověřit jiného vojáka z povolání nebo do ní ustanovit jiného vojáka z povolání. Oprávnění k tomu má velitel, který o přerušení rozhodl.

(2) Nemůže-li voják vykonávat funkci, do které byl ustanoven, po dobu přesahující jeden měsíc a nejde-li o přerušení výkonu funkce podle § 10c, lze výkonem této funkce pověřit jiného vojáka. Ustanovení věty druhé odstavce 1 platí obdobně.

§ 10e

Hodnocení

(1) Hodnocení je jedním z podkladů pro rozhodování ve věcech průběhu služby vojáka. Hodnocení zpracovává nejbližší nadřízený velitel nejméně jednou za dva roky a při skončení vojenské činné služby. Hodnotí se vojenskoodborná způsobilost a služební výsledky. S výsledkem hodnocení musí být voják seznámen.

(2) Proti hodnocení má voják právo se odvolat do sedmi dnů od seznámení se s hodnocením. O odvolání rozhoduje nadřízený velitele, který hodnocení zpracoval.

(3) Při skončení vojenské činné služby má voják právo na vydání písemného vyhotovení hodnocení, ve kterém musí být zhodnocen celý průběh služby.

DÍL V

Doba zaměstnání a dovolená

§ 11

Služba a zaměstnání

(1) Služba zahrnuje výkon zaměstnání a všechny ostatní úkony, které je voják povinen plnit k zabezpečení připravenosti ozbrojených sil; trvá po celou dobu vojenské činné služby. Služba vojáků vychází z požadavku připravenosti ozbrojených sil, kterou se rozumí jejich schopnost bezprostředně plnit stanovené úkoly.

(2) Pohotovostí se rozumí přítomnost vojáků ve vojenských objektech nebo na místech určených k plnění stanovených úkolů. Dosažitelností se rozumí povinnost vojáků hlásit svému veliteli místo pobytu v době mimo zaměstnání a jejich připravenost na stanovený signál a ve stanovené době se dostavit na určené místo. Pohotovost a dosažitelnost nařizuje velitel.

(3) Zaměstnání je činnost vojáka přesně vymezená místem a dobou; jeho obsahem je plnění povinností vyplývajících z funkce, do které je voják ustanoven nebo pro kterou je připravován.

(4) Doba zaměstnání vojáka z povolání je nejvýše 43 hodiny v týdnu. Do doby zaměstnání se zahrnuje také výkon nepřetržité směny. Na základě rozhodnutí velitele je voják z povolání povinen konat zaměstnání i nad tuto dobu. Za dobu zaměstnání přesahující 43 hodiny v týdnu lze udělit náhradní volno; za dobu zaměstnání přesahující 48 hodin v týdnu a za dobu zaměstnání ve dnech pracovního klidu, náleží náhradní volno. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na nepřetržitý vojenský výcvik; za každé ukončené tři dny takovéhoto zaměstnání náleží jeden den náhradního volna. Náhradní volno stanoví velitel tak, aby bylo poskytnuto v jiný pracovní den do jednoho měsíce od vzniku nároku.

(5) Rozvržení doby zaměstnání v týdnu určuje velitel tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadly podle možnosti na sobotu a neděli; pokud to povaha zaměstnání vyžaduje, může být rozvržena nerovnoměrně.

(6) Délka nepřetržité směny nesmí přesáhnout 24 hodin. Voják má nejdéle po každých šesti hodinách nepřetržitého výkonu směny nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o směnu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být vojákům zajištěna přiměřená doba pro jídlo a oddech. Přestávky na jídlo a oddech se započítávají do doby směny. Mezi dvěma směnami se stanoví doba nepřetržitého odpočinku tak, aby mezi koncem nepřetržité směny a počátkem následujícího zaměstnání bylo nejméně 12 hodin a ve zvláštních nebo režimových provozech alespoň šest hodin.

Dovolená

§ 12

nadpis vypuštěn

(1) Vojáci v základní službě mají nárok na řádnou dovolenou v délce 21 dnů za každých devět měsíců služby. Řádnou dovolenou lze čerpat po splnění nejméně tří měsíců služby, přičemž za každé tři měsíce lze čerpat její poměrnou část. Nástup řádné dovolené určuje velitel tak, aby byla vyčerpána do konce služby. Řádná dovolená se přerušuje, je-li voják v době dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz; jestliže tato neschopnost trvá do konce služby a voják z tohoto důvodu řádnou dovolenou nevyčerpal, nárok na ni zaniká.

(2) Vojákům v základní (náhradní) službě a na vojenském cvičení se uděluje zvláštní dovolená v délce dvou dnů při úmrtí rodičů, manžela, druha, dětí, sourozenců, pěstounů, osvojitelů a na vlastní svatbu a v jiných závažných případech; zvláštní dovolenou lze udělit v délce až sedmi dnů při živelní pohromě, která postihla osoby vojáku blízké.⁵⁾ Vojákům v základní službě přijatým ke studiu na vojenské škole a vojákům v základní službě před přijetím do služebního poměru vojáka z povolání se uděluje zvláštní dovolená v délce 14 dnů.

(3) Vojákům v základní (náhradní) službě lze udělit dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti v délce do 30 dnů za celou dobu služby ze zvlášť závažných rodinných a osobních důvodů.

(4) Řádná a zvláštní dovolená se započítává do doby služby. Dovolená bez nároku na peněžní náležitosti se do doby služby nezapočítává. Do doby dovolené se započítávají dny pracovního klidu.⁶⁾

§ 12a

(1) Vojáci z povolání mají nárok na řádnou dovolenou v délce 37 dnů v kalendářním roce. Do doby dovolené se započítává pět sobot a pět nedělí. Svátky⁷⁾ se do délky dovolené nezapočítávají. Vojákům z povolání, kteří nebyli ve služebním poměru vojáka z povolání po celou dobu kalendářního roku, náleží poměrná část řádné dovolené, která se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna dvanáctina řádné dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději nebo zanikne-li nejdříve 15. den v měsíci, náleží vojákovi z povolání poměrná část řádné dovolené i za tento kalendářní měsíc.

(2) Nástup řádné dovolené určuje velitel podle stanovených úkolů a s přihlédnutím k požadavku vojáka z povolání tak, aby ji voják z povolání mohl vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku. Velitel je povinen udělit vojákovi z povolání v příslušném kalendářním roce nejméně dva týdny z jeho nároku na řádnou dovolenou. Plánovaný nástup řádné dovolené oznámí velitel vojáku z povolání nejpozději do 15. ledna kalendářního roku. Řádnou dovolenou nevyčerpanou v kalendářním roce je velitel povinen poskytnout nejpozději do konce následujícího kalendářního roku.

(3) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může velitel změnit vojákovi z povolání původně určený nástup řádné dovolené nebo ho z ní odvolat; voják z povolání má nárok na náhradu nákladů, které mu tím bez jeho zavinění vznikly. Udělení řádné dovolené v jiném než původně určeném termínu oznámí velitel vojákovi z povolání nejpozději 14 dnů před jejím nástupem; se souhlasem vojáka z povolání lze tuto lhůtu zkrátit.

(4) Řádná dovolená se přerušuje, jestliže voják z povolání je v době čerpání řádné dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz, je-li mu udělena krátká dovolená k ošetřování člena rodiny a u vojákyně z povolání dnem nástupu mateřské dovolené.

(5) Nebyla-li řádná dovolená nebo její část vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku, náleží vojákovi z povolání náhrada v poměrné výši platu odpovídající počtu dní nevyčerpané řádné dovolené. Obdobně se postupuje při propuštění vojáka z povolání ze služebního poměru, který nevyčerpal řádnou dovolenou nebo její část. Zemře-li voják z povolání, vyplatí se náhrada za nevyčerpanou dovolenou nebo její část pozůstalému manželovi, a není-li, rovným dílem osobám, které byly na vojáka odkázány výživou.

(6) Zanikne-li služební poměr vojáka z povolání z důvodů uvedených v § 26 odst. 1 písm. d), f) a g), odst. 2 písm. e) nebo odnětím vojenské hodnosti po vyčerpání řádné dovolené nebo její části, na níž mu nevznikl nárok, je povinen vrátit plat vyplacený za tuto dobu.

(7) Řádná dovolená se krátí při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, při udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti a při udělení další mateřské dovolené za prvních 120 dnů a za každých dalších 30 dnů o jednu dvanáctinu. Řádná dovolená se nekrátí při neschopnosti ke službě pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

(8) Řádnou dovolenou lze krátit za každý den neomluvené nepřítomnosti vojáka z povolání v zaměstnání o jeden až tři dny, nejvíce o 22 dnů v kalendářním roce. Při nepřítomnosti vojáka z povolání v zaměstnání z důvodu výkonu trestu odnětí svobody se řádná dovolená krátí za každých 30 dnů nepřítomnosti o jednu dvanáctinu.

§ 12b

(1) Vojáci z povolání mají nárok na krátkou dovolenou v délce:

a) jeden den při narození dítěte manželce (družce) vojáka k jejímu převozu do zdravotnického zařízení a zpět, při doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení a při návratu z něj při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení;

b) jeden den k účasti na svatebním obřadu dítěte nebo rodiče vojáka;

c) dva dny na vlastní svatbu, z toho jeden den k účasti na svatebním obřadu;

d) jeden den při stěhování vojáka v místě, kde koná službu, dva dny při stěhování do místa vzdáleného do 500 km a tři dny do místa vzdáleného nad 500 km od místa, kde koná službu, jestliže jde o stěhování v zájmu ozbrojených sil;

e) dva dny měsíčně po dobu tří měsíců před propuštěním ze služebního poměru k vyhledání občanského zaměstnání;

f) jeden den k účasti na pohřbu rodiče, sourozence, prarodiče a vnuka vojáka, rodiče, sourozence a prarodiče jeho manželky, manžela sourozence vojáka nebo jiné osoby, která žila s vojákem v době úmrtí ve společné domácnosti, a další jeden den, jestliže voják obstarává pohřeb těchto osob;

g) tři dny při úmrtí manželky, družky nebo dítěte vojáka, z toho jeden den k účasti na pohřbu těchto osob;

h) nejvýše sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů při ošetřování člena rodiny, který je výlučně odkázán na pomoc vojáka, pokud potřeba ošetřování trvá;

i) nejvýše 13 po sobě jdoucích kalendářních dnů při ošetřování dítěte ve věku do 10 let, které je výlučně odkázáno na pomoc vojáka, není-li v domácnosti, v níž dítě žije, někdo jiný, kdo by mohl o dítě pečovat, pokud potřeba ošetřování trvá.

(2) Krátká dovolená v celkové délce do 10 dnů v kalendářním roce může být udělena k návštěvě rodiny nebo dětí ženatým vojákům z povolání (rozvedeným nebo ovdovělým s dětmi), kteří nemají v místě zaměstnání byt a nemohou denně dojíždět k rodině nebo dětem, které jsou na ně odkázány výživou, anebo svobodným (rozvedeným, ovdovělým) k návštěvě rodičů, pokud k nim nemohou denně dojíždět, anebo z jiných vážných důvodů, zejména k vyřízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí, které vyžadují osobní účast vojáka z povolání a které není možné vyřídit v mimopracovní době.

(3) Krátká dovolená v nezbytně nutném rozsahu se vojákům z povolání udělí z důvodu výkonu veřejné funkce a občanské povinnosti, jakož i z důvodu plnění jiných úkonů v obecném zájmu, za podmínek stanovených předpisy o poskytování placeného volna s náhradou mzdy.⁸⁾

§ 12c

(1) Vojáci z povolání mají nárok na zvláštní dovolenou v délce sedmi kalendářních dnů, vykonávají-li po celý kalendářní rok zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou službu. Jestliže vykonávali tuto službu jen po část kalendářního roku, nejméně v délce šesti měsíců, náleží jim poměrná část zvláštní dovolené. Zvláštní dovolená musí být vždy vyčerpána v příslušném kalendářním roce, a to přednostně. Za nevyčerpanou zvláštní dovolenou se neposkytuje náhrada.

(2) V roce, kdy byla vojákům z povolání udělena preventivní rehabilitace nebo lázeňské léčení mimo řádnou dovolenou, nárok na zvláštní dovolenou zaniká.

(3) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem zdravotnictví stanoví obecně závazným právním předpisem, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.

§ 12d

Vojákům z povolání lze na jejich žádost udělit z rodinných nebo jiných závažných důvodů dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti. Tuto dovolenou uděluje ministr obrany nebo ministr vnitra anebo jimi k tomu zmocněné orgány. Doba této dovolené přesahující 30 dnů se nezapočítává do doby služby.

DÍL VI

Vojenské kázeňské právo

§ 13

(1) Každý voják je povinen zachovávat vojenskou kázeň a upevňovat ji.

(2) Velitelé jsou povinni vychovávat své podřízené k uvědomělé vojenské kázni. K tomu se jim svěřuje právo udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty. Tato vojenská kázeňská pravomoc slouží k udržování a upevňování vojenského pořádku a kázně.

§ 14

Rozsah vojenské kázeňské pravomoci

Vojenské kázeňské pravomoci podléhají

a) vojáci v činné službě,

b) osoby, které se povoláním k zvláštní službě staly příslušníky ozbrojených sil,

c) osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil,

d) vojáci mimo činnou službu pro kázeňské přestupky spáchané ve vojenském stejnokroji,

e) osoby, které měly nastoupit vojenskou činnou službu, pro nenastoupení této služby, pokud nejde o trestný čin,

f) váleční zajatci.

§ 15

Kázeňské odměny

(1) Kázeňské odměny jsou udělovány za záslužné činy nebo za příkladné plnění vojenských povinností.

(2) Kázeňskými odměnami jsou zejména: pochvala, peněžité nebo věcné dary, udělení čestného odznaku a mimořádné povýšení.

§ 16

Kázeňský přestupek

(1) Kázeňský přestupek je takové zaviněné jednání nebo opomenutí, které se příčí vojenským řádům a předpisům, rozkazům a nařízením a porušuje vojenskou kázeň, pokud není trestné podle trestního zákona.

(2) Kázeňským přestupkem je také jednání označené za přestupek ve zvláštních zákonech.¹⁾

§ 17

Kázeňské tresty

(1) Kázeňskými tresty jsou: důtka, přísná důtka, zákaz vycházek, vězení, odnětí hodnosti svobodníka, odnětí poddůstojnické hodnosti, snížení hodnosti o jeden stupeň.

(2) Mužstvu se mohou ukládat tyto kázeňské tresty: důtka, přísná důtka, zákaz vycházek do 21 dnů, vězení do 14 dnů a odnětí hodnosti svobodníka. Ženám se kázeňský trest vězení neukládá.

(3) Poddůstojníkům v základní (náhradní) službě a na vojenském cvičení se mohou ukládat tyto kázeňské tresty: důtka, přísná důtka, zákaz vycházek do 14 dnů, snížení hodnosti o jeden stupeň a odnětí poddůstojnické hodnosti.

(4) Poddůstojníkům v další službě, praporčíkům, důstojníkům a generálům se mohou ukládat tyto kázeňské tresty: důtka, přísná důtka a snížení hodnosti o jeden stupeň.

(5) Za kázeňské přestupky uvedené v § 16 odst. 2 se ukládají sankce a ochranná opatření podle zvláštních zákonů.

§ 17a

Trest vězení

(1) Trest vězení se vykonává ve věznici vojenského útvaru. Nástup trestu určí velitel po lékařské prohlídce, které je potrestaný povinen se podrobit.

(2) Výkon trestu vězení spočívá v omezení osobní svobody pobytem ve věznici vojenského útvaru a v nařízení pracovní činnosti, která je vykonávána nejvýše osm hodin denně. Ve výkonu trestu je potrestaný střežen. Jednou za den má potrestaný právo na vycházku v objektu vojenského útvaru v doprovodu v trvání 50 minut.

(3) Výkon trestu vězení se přerušuje ve dnech svátků a voleb do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a pro nemoc nebo úraz. Velitel, který trest uložil, může výkon trestu vězení přerušit z důvodů zabezpečení výcviku nebo jiných závažných důvodů.

(4) Trest vězení nebo zbytek trestu po přerušení musí být nastoupen do 30 dnů od jeho vyhlášení, jinak se nevykoná.

§ 18

Ukládání kázeňských trestů

(1) Kázeňský trest lze uložit za kázeňský přestupek podřízenému, nepostačují-li k jeho nápravě a obnovení kázně jiné mírnější výchovné prostředky (domluva, napomenutí apod.).

(2) Druh a výše trestu musí být úměrné povaze přestupku a jeho následkům, míře zavinění, okolnostem, za kterých byl spáchán, dřívějšímu chování provinilého, předvídanému účinku trestu na provinilého a na morální stav jednotky.

(3) Velitel odpovídá za řádné vyšetření případu a za vyslechnutí obviněného před uložením trestu.

(4) Ukládat tresty a ochranná opatření za kázeňské přestupky uvedené v § 16 odst. 2 mohou jen velitelé útvarů a velitelé vyšší na místě orgánů uvedených ve zvláštních zákonech.¹⁾

(5) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu musí mít písemnou formu a musí být obviněnému vyhlášeno včetně poučení o jeho právu na odvolání.

§ 19

zrušen

§ 20

Odvolání

(1) Proti uloženému kázeňskému trestu se lze odvolat, a to do dvou dnů od doručení rozhodnutí; lhůta počíná dnem, který následuje po dni doručení rozhodnutí.

(2) Odvolání má odkladný účinek.

(3) Odvolání lze podat nejbližšímu nadřízenému toho, kdo trest uložil. Nadřízený může uložený trest zrušit, zmírnit nebo ponechat v platnosti. Proti rozhodnutí nadřízeného o odvolání se nelze odvolat.

§ 21

(1) Za kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest nejdříve následující den po jeho spáchání, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dověděl nadřízený velitel vojáka. Kázeňský přestupek se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne, kdy byl spáchán.

(2) Kázeňský trest je možno zahladit.

(3) Pravomocné rozhodnutí o uložení trestu a ochranného opatření podle zvláštních zákonů je vykonatelné podle správního řádu ²⁾ i u osob, které přestaly podléhat vojenské kázeňské pravomoci.

§ 21a

Amnestii ve věcech přestupků osob podléhajících vojenské kázeňské pravomoci uděluje prezident České republiky.

§ 22

(1) Na projednávání kázeňských přestupků uvedených v § 16 odst. 2 se použijí ustanovení zvláštních zákonů¹⁾ s odchylkami stanovenými tímto zákonem.

(2) Pokuty a náhrady nákladů řízení uložené podle § 16 odst. 2 jsou příjmem státního rozpočtu.

(3) Podrobnější úpravu vojenského kázeňského práva stanoví kázeňský řád, který vydá prezident České republiky.

DÍL VII

Vojáci z povolání

§ 23

Za vojáky z povolání mohou být přijati jen občané České republiky bezvýhradně této republice oddaní, s potřebnou zdatností tělesnou i duševní, kteří splňují morální a odborné požadavky stanovené prováděcími předpisy a složí vojenskou přísahu.

§ 24

(1) Vojáci z povolání jsou praporčíci, důstojníci a generálové, kteří vykonávají vojenskou službu jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byli přijati na vlastní žádost po vykonání základní (náhradní) služby.

(2) Jestliže byl do služebního poměru vojáka z povolání přijat voják, který je podle branného zákona povinen další službou, plní svoji povinnost k další službě ve služebním poměru vojáka z povolání.

§ 25

Vznik, přerušení a zánik služebního poměru

(1) Služební poměr vojáka z povolání se uzavírá písemnou formou na dobu nejméně 10 let; vzniká dnem, který byl sjednán dohodou mezi občanem a příslušným orgánem ozbrojených sil. Služební poměr vojáka z povolání zaniká propuštěním z tohoto služebního poměru, odnětím nebo ztrátou vojenské hodnosti, propuštěním z vojska nebo úmrtím.

(2) Služební poměr vojáka z povolání se přerušuje po dobu výkonu poslaneckého mandátu v zákonodárných sborech nebo po dobu výkonu volené placené funkce v obecním zastupitelstvu.

§ 26

Propuštění ze služebního poměru

(1) Ze služebního poměru vojáka z povolání se propustí vojáci

a) kteří byli uznáni vojenskou lékařskou komisí neschopnými k vojenské činné službě ze zdravotních důvodů,

b) u nichž vojenská lékařská komise stanovila sníženou schopnost k vojenské činné službě ze zdravotních důvodů a pro něž není v ozbrojených silách jiné vhodné zařazení,

c) pro něž není při snížení počtů ozbrojených sil nebo při jejich reorganizaci jiné služební zařazení,

d) kteří byli pravomocně odsouzeni soudem za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,

e) kteří mají na základě usnesení vlády přejít k civilním orgánům nebo organizacím na funkce neplánované pro vojáky z povolání,

f) na vlastní žádost po splnění převzatého závazku,

g) nedošlo-li k dohodě o prodloužení závazku k další službě.¹¹⁾

(2) Ze služebního poměru vojáka z povolání lze propustit vojáky

a) kteří ve vojenské činné službě dosáhli věkové hranice stanovené v branném zákoně,

b) kteří splňují podmínky nároku na starobní důchod,

c) na vlastní žádost z důvodů hodných zvláštního zřetele před splněním závazku,

d) kteří byli pravomocně odsouzeni soudem pro trestný čin, nejde-li o případ uvedený v odstavci 1 písm. d),

e) pro služební nezpůsobilost,

f) kteří porušili zákazy stanovené zákonem¹²⁾ pro vojáky z povolání.

(3) Vojáci z povolání, kteří dosáhli věkové hranice stanovené pro setrvání ve vojenské činné službě, mohou být se svým souhlasem ponecháni podle potřeb ozbrojených sil ve služebním poměru nad stanovenou věkovou hranici na základě rozhodnutí ministra obrany nebo ministra vnitra anebo orgánů jimi k tomu zmocněných. Ze služebního poměru se podle odstavce 2 písm. a) propustí vojáci, kteří s ponecháním v něm nad stanovenou věkovou hranici nesouhlasí.

(4) O propuštění vojáka z povolání podle odstavce 2 písm. d) a písm. f) může být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy byl důvod propuštění zjištěn, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

(5) Návrhy na propuštění vojáků z povolání podle odstavce 2 písm. d) a písm. f) posuzují komise zřízené ministrem obrany a ministrem vnitra.

(6) Voják z povolání, který má být propuštěn ze služebního poměru, se písemně vyrozumí o propuštění ze služebního poměru nejméně tři měsíce předem, není-li dohodou stanoveno jinak. Rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru musí být vyhotoveno písemně a musí v něm být uveden důvod propuštění a skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem.

§ 26a

Zákaz propuštění

(1) Voják z povolání nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době:

a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschopnost úmyslně nevyvolal nebo nezpůsobil v opilosti nebo zneužitím omamného prostředku,

b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení poskytovaného v době dočasné neschopnosti výkonu služby až do dvou měsíců od jeho skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o 12 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování nebo

c) kdy je vojákyně z povolání těhotná nebo kdy vojákyně z povolání nebo voják z povolání samostatně trvale pečuje o dítě mladší než tři roky.

(2) Měl-li by služební poměr skončit v ochranné době, tříměsíční lhůta uvedená v § 26 odst. 6 po dobu trvání důvodů podle odstavce 1 neskončí, pokud voják z povolání písemně neprohlásí, že na jejím dodržení netrvá.

(3) Zákaz propuštění v ochranné době se nevztahuje na vojáky z povolání, kteří splňují podmínky nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod a na důvody propuštění podle § 26 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. c), d) a f).

§ 27

(1) O přijetí do služebního poměru a propuštění z něho rozhodují u vojáků z povolání v oboru své působnosti ministr obrany a ministr vnitra; u praporčíků z povolání orgány příslušnými ministry k tomu zmocněné.

(2) O propuštění podle § 26 odst. 2 písm. c) rozhodují v oboru své působnosti ministr obrany a ministr vnitra.

§ 28

(1) Vojáci z povolání jsou povinni vykonávat službu v místě a ve funkci podle potřeb ozbrojených sil, plnit iniciativně a svědomitě služební povinnosti a soustavně zvyšovat odborné znalosti i tělesnou zdatnost.

(2) Požádá-li voják z povolání o přemístění za závažných důvodů, lze žádosti vyhovět, dovoluje-li to zájem služby. Žádosti se předkládají do konce února kalendářního roku. V naléhavých případech lze žádost předložit kdykoliv. O žádosti rozhodne ministr obrany a ministr vnitra nebo orgány jimi k tomu zmocněné do 60 dnů od jejího doručení veliteli; v odůvodněných případech lze tuto lhůtu prodloužit o 30 dnů. O prodloužení lhůty je velitel povinen žadatele písemně informovat.

(3) Vojákům z povolání je zabezpečován orgány Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra byt v místě jejich služebního zařazení. Ustanovení zákona o hospodaření s byty zůstávají nedotčena.

§ 28a

(1) Vojákům z povolání může být poskytnuta k upevnění jejich fyzické zdatnosti, tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce.

(2) Vojákům z povolání s oslabeným zdravotním stavem může být poskytnuta na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení nebo ozdravenské péče, spojená s částí řádné dovolené.

(3) Podmínky pro poskytování a způsob provádění preventivní rehabilitace stanoví v oboru své působnosti ministr obrany a ministr vnitra.

§ 29

(1) Vojákům z povolání není dovoleno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost na základě pracovního nebo obdobného poměru ani provozovat živnost nebo jinou podnikatelskou činnost.¹³⁾

(2) Vojáci z povolání nesmějí být členy řídících a kontrolních orgánů právnických osob, pokud cílem činnosti těchto právnických osob je dosahování zisku.

§ 29a

(1) Příprava vojáků z povolání se uskutečňuje studiem na vojenských školách nebo jiných školách v České republice, na školách v zahraničí nebo v jiných vzdělávacích zařízeních podle potřeb ozbrojených sil.

(2) Ke studiu mohou být vysláni vojáci z povolání na základě dohody s Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra. Dohoda musí mít písemnou formu a musí v ní být uvedena škola, obor studia, doba po kterou se voják z povolání zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru a celková částka, kterou lze na vojákovi z povolání požadovat jako náhradu nákladů za nesplnění závazku. Povinnost k náhradě nevznikne, jestliže voják z povolání zemřel nebo byl propuštěn ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c), e) a odst. 2 písm. a) a b) tohoto zákona.

(3) Vojáci z povolání mohou studovat na školách i bez dohody s Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra, jestliže toto studium není na překážku plnění jejich služebních povinností.

(4) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem obsah dohody o vyslání ke studiu, podrobnosti o průběhu služby vojáků z povolání po dobu studia, podmínky snížení nebo prominutí náhrady nákladů a v součinnosti s Ministerstvem financí výši náhrady nákladů za nesplnění závazku.

§ 30

(1) Vojáci z povolání ozbrojených sil mohou být přiděleni mimo ozbrojené síly právnickým osobám do funkcí k plnění úkolů obranného charakteru s ponecháním ve vojenské činné službě.

(2) Počet těchto funkcí stanoví Rada obrany státu z počtu ozbrojených sil a zároveň stanoví, zda se započítávají do počtů právnické osoby. Přidělení provádí ministr obrany nebo ministr vnitra po předchozím souhlasu vojáka z povolání s tímto personálním opatřením.

(3) Výpočet a výplata peněžních náležitostí přiděleným vojákům z povolání se provádí podle předpisů platných pro vojáky z povolání. V případech, kdy to stanoví Rada obrany státu, zúčtují se finanční prostředky na úhradu peněžních náležitostí z rozpočtu Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra.

(4) Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra poskytuje přiděleným vojákům z povolání preventivní a léčebnou péči, věcné a peněžité dávky nemocenské péče v ozbrojených silách, sociální a naturální náležitosti podle předpisů v nich platných.

(5) Personální práce s přidělenými vojáky z povolání se provádí podle předpisů platných pro vojáky z povolání.

(6) Kázeňskou pravomoc nad přidělenými vojáky z povolání mají jejich nadřízení vojáci z povolání. Pokud nadřízenými vojáků z povolání jsou civilní osoby, předkládají se návrhy na výkon kázeňské pravomoci ministru obrany nebo ministru vnitra.

(7) Zpětné zařazení vojáků z povolání do oboru působnosti Ministerstva obrany nebo působnosti Ministerstva vnitra a propuštění ze služebního poměru provádí ministr obrany nebo ministr vnitra po projednání se statutárním zástupcem právnických osob.

§ 31

(1) Vojákům z povolání, propouštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c), f) a g) nebo odst. 2 písm. a) a c) až f), kteří setrvali ve služebním poměru vojáka z povolání po dobu nejméně pěti let, lze umožnit na náklady Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra v trvání do tří měsíců před propuštěním rekvalifikaci za předpokladu, že nedošlo ke zkrácení této lhůty podle § 26 odst. 6 tohoto zákona.

(2) Rekvalifikace podle tohoto zákona je přípravou na nové pracovní zařazení a spočívá ve změně dosavadní kvalifikace. Provádí se na žádost propouštěného vojáka. O absolvování rekvalifikace vydá Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra doklad.

§ 31a

zrušen

§ 32

Vojáci v další službě podle § 37 odst. 2 písm. b) branného zákona jsou materiálně zabezpečeni jako vojáci z povolání. Ustanovení týkající se vojáků z povolání podle tohoto zákona se na ně vztahují s výjimkou stanovené doby trvání služebního poměru v § 25, vysílání ke studiu podle § 29a a 30. Podle § 28 odst. 3 lze vojákovi v další službě zabezpečit byt nebo ubytování.

DÍL VIII

Peněžité dávky

§ 33

Výsluhový příspěvek

(1) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c) a e) až g) a odst. 2, náleží výsluhový příspěvek

a) po dobu jednoho roku od propuštění ze služebního poměru ve výši 20 % platu, jestliže konali službu v ozbrojených silách po dobu kratší 10 let;

b) po dobu dvou let od propuštění ze služebního poměru ve výši 30 % platu, jestliže konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 10 let, avšak kratší 20 let;

c) do 60 let věku ve výši 30 % platu, jestliže konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 20 let. Tato výměra se zvyšuje za 21. a každý další ukončený rok služby o 1 % platu.

(2) Vojákům z povolání, jejichž služební poměr zanikl z jiného než v odstavci 1 uvedeného důvodu, může ministr obrany nebo ministr vnitra přiznat výsluhový příspěvek ve výměře podle odstavce 1, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.

(3) Nejvyšší výměra výsluhového příspěvku ke dni jeho přiznání nesmí překročit měsíčně 130 % částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění.¹⁴⁾

(4) Při souběhu výsluhového příspěvku s příjmem z výdělečné činnosti nebo s příjmy, jež nahrazují výdělek, se výsluhový příspěvek nekrátí.

(5) Při souběhu výsluhového příspěvku se starobním, plným invalidním nebo částečným invalidním důchodem náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek nebo důchod.

(6) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle zvláštních předpisů¹⁵⁾ náleží vyšší příspěvek.

(7) Přiznaný výsluhový příspěvek se zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.

(8) Po dobu pobytu příjemce výsluhového příspěvku v cizině se příspěvek nevyplácí.

(9) Dobou konání služby rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši je doba služby započitatelná podle předpisů o sociálním zabezpečení včetně zvýšeného zápočtu doby služby výkonného letce a výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti¹⁶⁾ a doba hodnocená jako doba služby podle předpisů o soudních a mimosoudních rehabilitacích,¹⁷⁾ s výjimkou dob služby

a) v ozbrojených silách se zařazením ve vojenské kontrarozvědce,

b) v ozbrojených silách se zařazením v útvaru rozvědky Československé lidové armády, pokud nebyli zařazeni ve funkcích obsluhy technických zařízení pro vojenský průzkum,

c) vojáka Československé lidové armády zařazeného v Hlavní politické správě Československé lidové armády, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost nebo který byl zařazen ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci nebo propagandisty,

d) příslušníka Sboru národní bezpečnosti zařazeného ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným nebo rozvědným zařazením anebo ve funkci vyšetřovatele nebo náčelníka odboru a vyšší ve složce Státní bezpečnosti,

e) příslušníka Sboru národní bezpečnosti zařazeného v politickovýchovné správě (útvaru) Federálního ministerstva vnitra, Ministerstva vnitra České republiky nebo Ministerstva vnitra Slovenské republiky, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost,

f) příslušníka Sboru národní bezpečnosti zařazeného ve funkci zástupce náčelníka (velitele) pro politickovýchovnou práci,

g) příslušníka Sboru nápravné výchovy zařazeného ve funkci zástupce náčelníka správy nebo útvaru pro politickovýchovnou práci.

(10) Při opětovném přijetí do služebního poměru vojáka z povolání zaniká dosavadní nárok na výsluhový příspěvek dnem, který předchází dni opětovného přijetí do služebního poměru.

(11) Při opětovném přijetí do služebního poměru podle jiných zákonů výplata výsluhového příspěvku nenáleží. Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci tohoto příspěvku do osmi dnů vznik tohoto služebního poměru.

§ 33a

Odchodné

(1) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c) a e) až g) a odst. 2 písm. a) až c) náleží odchodné ve výši

a) jednonásobku platu, pokud konali službu po dobu méně než 10 let,

b) dvojnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 10 let,

c) trojnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 15 let,

d) čtyřnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 20 let,

e) pětinásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 25 let,

f) šestinásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 30 let.

(2) Vojákům z povolání, jejichž služební poměr zanikl z jiného než v odstavci 1 a v § 33b uvedeného důvodu, náleží odchodné ve výměře jedné čtvrtiny částek uvedených v odstavci 1.

(3) Pro nárok na odchodné a jeho výši se započítává skutečně vykonaná doba činné služby v ozbrojených silách, doba služby v ozbrojených bezpečnostních sborech a doba hodnocená jako doba služby podle předpisů o soudních a mimosoudních rehabilitacích.¹⁷⁾

(4) Vojákům z povolání v působnosti Ministerstva vnitra, kteří jsou bezprostředně po skončení služebního poměru přijati do služebního poměru podle zvláštního zákona, odchodné nenáleží, jestliže jim tento zvláštní zákon nárok na odchodné zachovává.

(5) Bylo-li vojáku z povolání při předcházejícím propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání, policisty nebo příslušníka ozbrojeného bezpečnostního sboru vyplaceno odchodné, vyplatí se při novém propuštění ze služebního poměru odchodné, snížené o částku odchodného, vyplacenou při předcházejícím propuštění.

§ 33b

Úmrtné

(1) Zanikne-li služební poměr vojáka z povolání úmrtím, náleží pozůstalému manželovi úmrtné ve výši odchodného, které by voják z povolání jinak obdržel podle § 33a odst. 1. Každému pozůstalému dítěti s nárokem na sirotčí důchod náleží úmrtné ve výši jednoho platu.

(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem, a to každému dítěti stejným dílem.

(3) Není-li pozůstalého manžela ani dětí s nárokem na úmrtné podle odstavců 1 a 2, vyplatí se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, v poloviční výši rovným dílem osobám v tomto pořadí:

a) družce,

b) rodičům,

c) sourozencům,

d) osobám, které zemřelého vojáka z povolání nebo jeho děti vychovaly nebo o něj pečovaly před úmrtím.

§ 33c

Organizace a řízení

(1) Výsluhový příspěvek a úmrtné v působnosti Ministerstva obrany přiznává a vyplácí Vojenský úřad sociálního zabezpečení. O odvolání proti rozhodnutí tohoto úřadu rozhoduje Ministerstvo obrany.

(2) Odchodné v působnosti Ministerstva obrany přiznává velitel, který vojákovi z povolání přiznal plat. Odchodné vyplácí útvar, který vojákovi z povolání vyplatil poslední plat. O odvolání proti rozhodnutí o nároku na odchodné rozhoduje přímý nadřízený velitele, který rozhodl o tomto nároku.

(3) O výsluhovém příspěvku v působnosti Ministerstva vnitra rozhoduje a tuto dávku vyplácí orgán určený Ministerstvem vnitra. Odvolacím orgánem ve věcech výsluhového příspěvku je nejbližší nadřízený orgánu určeného Ministerstvem vnitra.

(4) O odchodném a úmrtném v působnosti Ministerstva vnitra rozhoduje velitel útvaru, v němž voják z povolání naposledy konal službu. Odvolacím orgánem ve věcech odchodného a úmrtného je služební funkcionář nejblíže nadřízený veliteli útvaru, který rozhodl o nároku na dávku.

(5) Pokud v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech není stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o dávkách podle tohoto zákona obecně závazné právní předpisy o organizaci a řízení v sociálním zabezpečení.¹⁶⁾

§ 33d

Společná ustanovení

(1) Pro vyměření dávek podle tohoto zákona je rozhodný platový tarif a pravidelné příplatky náležející vojákovi z povolání v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru a měsíční průměr proměnlivých příplatků, odměn a prémií vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy. Skončí-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se uvedený měsíční průměr z tohoto kalendářního roku.

(2) Pro posuzování nároků na dávky podle tohoto zákona, jejich dodatečné přiznání, změny výše, zánik nároku na dávku a jejich výplatu, omezení výplaty a snížení dávek, lhůty pro výplatu dávek, zaokrouhlování výše dávek, výplatu dávek oprávněným a jiným příjemcům, nárok na dávky a jejich poskytování ve vztahu k cizině, postoupení a srážky z dávek se použijí ustanovení obecně závazných právních předpisů o sociálním zabezpečení,¹⁶⁾ pokud v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech k němu není stanoveno jinak.

(3) Povinnosti a odpovědnost příjemců dávek se řídí ustanoveními obecně závazných právních předpisů o sociálním zabezpečení.¹⁶⁾

(4) Dohody o srážkách z dávek mohou být uzavřeny též pro pohledávky vojenských útvarů a útvarů Ministerstva vnitra.

(5) Dávky přiznané podle tohoto dílu zákona se nezdaňují.

(6) Ministr obrany a ministr vnitra mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení tohoto dílu zákona.

(7) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o peněžitých dávkách a organizaci a řízení o nich.

DÍL IX

Použití zbraně

§ 34

(1) Voják v činné službě (dále jen "voják") je oprávněn při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby se střelnou zbraní ji použít jen v těchto případech:

a) aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící anebo útok na život jiné osoby,

b) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku,

c) aby zamezil útěku osoby ozbrojené nebo důvodně podezřelé ze spáchání zvlášť závažného trestného činu, kterou nelze jiným způsobem zadržet,

d) je-li třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.

(2) Voják je povinen, jestliže je to s ohledem na okolnosti případu možné, před použitím střelné zbraně vyzvat k upuštění od útoku či útěku zvoláním "Stůj", "Stůj nebo střelím" a podle okolností užít i výstražného výstřelu. Při použití střelné zbraně je povinen dbát nutné opatrnosti, neohrožovat život a nezpůsobit zranění jiným osobám a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.

(3) Voják je povinen, pokud to ohrožení dovoluje, před použitím střelné zbraně užít domluvy, napomenutí nebo použít hmatů a chvatů sebeobrany, služebního psa a úderu střelnou zbraní.

(4) Voják je oprávněn použít toho z prostředků uvedených v odstavcích 1, 2, 3, který umožňuje splnění povinností a přitom co nejméně ohrožuje život a zdraví osob, proti nimž zakročuje. Zároveň dbá, aby tohoto prostředku bylo použito jen způsobem přiměřeným a aby případná škoda nebyla ve zřejmém nepoměru k významu chráněného zájmu.

(5) Při zákroku nesmí být použito střelné zbraně, úderu střelnou zbraní a služebního psa proti ženě, jejíž těhotenství je zjevně patrné, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo nemocí a dítěti s výjimkou případu, kdy to povaha útoku vedeného těmito osobami proti chráněnému zájmu nebo mimořádnost vzniklé situace podle odstavce 1 písm. a) a b) nezbytně vyžaduje.

(6) Použití střelné zbraně, služebního psa, hmatů a chvatů sebeobrany a úderu střelnou zbraní je voják povinen neprodleně po jejich použití hlásit nadřízenému a o těchto zákrocích se sepíše u útvaru záznam.

§ 34a

Náhrada škody

(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou osobou nebo osobě, která poskytla pomoc vojákovi v činné službě při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby nebo vojenskému policistovi nebo ve prospěch Vojenského obranného zpravodajství na jejich žádost nebo s jejich vědomím. Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, byla-li škoda osobou způsobena úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo ke smrti, postupuje se podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda může stanovit obecně závazným právním předpisem, ve kterých případech a v jakém rozsahu:

a) náleží poškozenému vedle nároků podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění;

b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.

(3) Stát hradí i škodu, kterou poškozený způsobil v souvislosti s pomocí poskytnutou podle odstavce 1.

(4) Poškozenému se hradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se škoda v penězích. Poškozenému může být přiznána též úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou nebo zničenou.

(5) Stát odpovídá i za škody způsobené vojáky v činné službě v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených zákonem.

(6) Náhradu škody poskytuje za vojáky v činné službě, osobám a za osoby uvedené v odstavci 1 v zastoupení státu Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra.

DÍL X

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

§ 35

Ministr obrany a ministr vnitra mohou upravit ve vzájemné dohodě vztahy mezi vojáky v činné službě a příslušníky ozbrojených bezpečnostních sborů.

§ 36

(1) Služební poměr poddůstojníků z povolání podle zákona č. 44/1949 Sb. zaniká dnem 30. září 1960.

(2) Poddůstojníci z povolání, pokud splňují podmínky pro přijetí za vojáky z povolání podle § 23 tohoto zákona, budou na svou žádost podanou do 10. června 1960 přijati ode dne 1. října 1960 za praporčíky z povolání.

(3) Poddůstojníci z povolání, kteří nepožádají o přijetí za praporčíky z povolání nebo kteří podmínky pro přijetí nesplňují, jsou povinni splnit svůj závazek k další službě.

(4) Podrobnosti stanoví ministr obrany a ministr vnitra.

§ 37

Vojákům, kteří dosáhli hodnosti "staršina", přísluší ode dne 1. října 1960 hodnost "rotmistr".

§ 37a

Přechodné ustanovení k úpravě účinné od 1. dubna 1995

Pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů výsluhový příspěvek vyměřen vyšší, než jaký náleží při zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9, nebo pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů výsluhový příspěvek vyměřen, ačkoliv při zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9 nenáleží, sníží se ode dne účinnosti tohoto zákona tento příspěvek na výši odpovídající zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9 nebo se jeho výplata zastaví. Nové vyměření sníženého příspěvku se provede nejpozději do 31. října 1995; do nového vyměření příspěvku se jeho výplata pozastavuje.

§ 37b

Přechodné ustanovení k úpravě účinné od 1. ledna 1996

Výše výsluhového příspěvku, na který vznikne nárok po 31. prosinci 1995, nesmí být nižší než výše výsluhového příspěvku, která by náležela, kdyby výsluhový příspěvek byl přiznán podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995, a to včetně zvýšení, která by náležela k tomuto výsluhovému příspěvku pouze k tomuto dni.

§ 38

zrušen

§ 39

Zrušují se

1. s účinností od 1. května 1960

a) zákon č. 72/1946 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,

b) zákon č. 29/1947 Sb., o likvidaci tak zvaného vládního vojska, jakož i o umísťování a jiném zaopatření jeho zaměstnanců,

c) zákon č. 60/1947 Sb., jímž se mění zákon ze dne 6. března 1946 č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,

d) zákon č. 116/1947 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze,

e) zákon č. 134/1948 Sb., jímž se prodlužuje platnost předpisů o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,

f) zákon č. 59/1949 Sb., o odnětí vojenské hodnosti některým důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům vojska mimo činnou službu,

g) zákon č. 199/1949 Sb., o propůjčování titulů vyšších vojenských hodností,

h) zákon č. 85/1950 Sb., o opatřeních souvisících s úpravou kázeňského práva příslušníků ozbrojených sborů,

i) § 4 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil,

j) §§ 3 až 5 zákona č. 286/1948 Sb., o národní bezpečnosti;

2. s účinností od 1. října 1960

a) zákon č. 44/1949 Sb., o úpravě právních poměrů souvisících s reorganizací velitelského sboru vojska,

b) § 5 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.

§ 40

Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. května 1960, s výjimkou ustanovení § 4, které nabývá účinnosti ode dne 1. října 1960; provedou jej ministr obrany a ministr vnitra.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

generál armády Lomský v. r.

Barák v. r.

1) Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

1) Např. zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon Slovenské národní rady č. 372/1990 Sb., o přestupcích, zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon.

2) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

2) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.

Zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností.

3) Např. zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích.

4) Zákon č. 172/1990 Sb.

5) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

6) § 91 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

7) Např. zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů.

8) Příloha k vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

11) § 37 odst. 3 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.

12) Např. § 29 tohoto zákona.

13) § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

14) § 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

15) Např. zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů.

16) Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

17) § 25 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. § 24 odst. 1 až 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

76/1959 Sb.

Předpisy (43)

Judikatura (58)

Články a jiné dokumenty (14)

Usnesení vlády ČR (1)

Monografie (9)

Meritum (1)

Související dokumenty