65/1954 Sb.

o Ženevských úmluvách na ochranu obětí války

Související dokumenty

Skrýt poznámky

Sdílení poznámky:

Obsah Typ obsahu

PRÁVNÍ PŘEDPIS

Vyhláška č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války, Ministra zahraničních věcí.

Schváleno:	15.12.1954
Rozesláno/platnost od:	31.12.1954
Účinnost od:	21.10.1950
Zrušeno:	-

40/1954 Sbírky zákonů na straně 0231.
Odkaz na stejnopis částky

65/1954 Sb.

Vyhláška

ministra zahraničních věcí

ze dne 15. prosince 1954

o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949. na ochranu obětí války

Na diplomatické konferenci konané v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem sjednání mezinárodních dohod na ochranu obětí válek byly sjednány a dne 12. srpna 1949 podepsány tyto mezinárodní akty:

1. Závěrečný akt diplomatické konference svolané k provedení revise Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli, Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze 6. července 1906 na válku námořní a Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci a k sjednání úmluvy o ochraně civilních osob za války.

2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

3. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.

4. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.

5. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

Podle článku 58 úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a obdobných článků ostatních zmíněných úmluv nabyly tyto úmluvy účinnosti šest měsíců poté, co byly uloženy alespoň dvě ratifikační listiny, t.j. dnem 21. října 1950.

Československo učinilo při podpisu

a) úmluv uvedených pod č. 2 a 3 výhrady k článku 10 každé z obou úmluv,

b) úmluvy uvedené pod č. 4 výhrady k článkům 10, 12 a 85 a

c) úmluvy uvedené pod č. 5 výhrady k článkům 11 a 45.

Národní shromáždění projevilo se zmíněnými úmluvami souhlas dne 22. února 1950 s výhradami, které byly učiněny při podpisu. Úmluvy byly schváleny presidentem republiky dne 26. září 1950 a ratifikační listiny Československa byly uloženy u Švýcarské spolkové rady dne 19. prosince 1950. Při ratifikaci potvrdilo Československo výhrady připojené při podpisu. Podle článku 58 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a obdobných ustanovení ostatních úmluv nabyly čtyři zmíněné úmluvy mezinárodní účinnosti pro Československou republiku dnem 19. června 1951.

Podle článku 59 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli nahrazuje tato úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami úmluvy ze dne 22. srpna 1864, ze dne 6. července 1906 a ze dne 27. července 1929.

Podle článku 58 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři nahrazuje tato úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami X. Haagskou úmluvu ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z roku 1906 na válku námořní.

Podle článku 134 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci nahrazuje tato úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami úmluvu ze dne 27. července 1929 a podle článku 135 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci tato úmluva doplní ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války (ať již jde o úmluvu ze dne 29. července 1899 nebo o úmluvu ze dne 18. října 1907) a které jsou smluvními stranami Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci, hlava II Řádu, připojeného k uvedeným Haagským úmluvám.

Podle článku 154 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války tato úmluva doplní ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války (ať již jde o úmluvu ze dne 29. července 1899 nebo o úmluvu ze dne 18. října 1907) a které jsou smluvními stranami Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války, části II a III Řádu, připojeného k uvedeným Haagským úmluvám.

Autentické texty anglický a francouzský Závěrečného aktu a čtyř Ženevských úmluv s přílohami a výhradami k nim spolu s českým překladem vyhlašují se jako samostatné díly přílohy ke Sbírce zákonů.^*)

Kromě Československa jsou až posud vázány výše uvedenými úmluvami tyto státy:

Švýcarsko, Jugoslavie, Monaco, Lichtenštejnsko, Chile, Indie, Vatikán, Filipiny, Libanon, Jordánie, Pakistan (který v ratifikační listině Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války učinil výhrady k čl. 44 a k čl. 68, odst. 2), Dánsko, Francie, Izrael, Norsko, Italie (jejíž ratifikační listina se nezmiňuje o výhradách učiněných při podpisu), Jihoafrická unie, Guatemala, Španělsko (jehož ratifikační listina Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci trvá na druhé výhradě, učiněné k této úmluvě při podpisu, nezmiňujíc se o prvé výhradě, učiněné při podpisu), Belgie (která používání Ženevských úmluv na ochranu obětí války rozšířila na území Belgického Konga a Ruanda-Urundi), Egypt, Japonsko, Mexiko, El Salvador, Lucembursko (které odvolalo svou výhradu), Rakousko, San Marino, Syrie, jižní Vietnam, Nicaragua, Švédsko, Turecko, Liberie, Kuba, Svaz sovětských socialistických republik, Rumunská lidová republika, Bulharská lidová republika, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Běloruská sovětská socialistická republika, Nizozemsko, Maďarská lidová republika, Ecuador, západní Německo a Polská lidová republika.

David v. r.

Příl.1

Závěrečný akt

Diplomatické konference svolané k provedení revise

Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,

Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,

Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci,

a k sjednání

úmluvy o ochraně civilních osob za války.

(Překlad.)

Závěrečný akt

Diplomatické konference svolané k provedení revise

Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,

Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,

Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci

a k sjednání

úmluvy o ochraně civilních osob za války.

Konference svolaná Švýcarskou spolkovou radou za účelem revise

Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,

Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,

Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci a

k sjednání Úmluvy o ochraně civilních osob za války

jednala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 na základě čtyř návrhů úmluv projednaných a schválených XVII. mezinárodní konferencí Červeného kříže, která se konala v Stockholmu.

Konference se usnesla na textech těchto úmluv:

I. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli;

II. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři;

III. Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci;

IV. Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války.

Tyto úmluvy, jichž text byl pořízen v jazycích francouzském a anglickém, jsou připojeny k tomuto aktu. Oficiální překlad těchto úmluv do jazyka španělského a ruského bude pořízen péčí Švýcarské spolkové rady.

Mimo to přijala konference 11 resolucí, které jsou rovněž připojeny k tomuto aktu.¹⁾

Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocnění svými vládami, podepsali tento závěrečný akt.

Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce francouzském a anglickém. Originál a dokumenty k němu přiložené budou uloženy v archivu Švýcarské konference.

Za Afghanistan:

M. Osman Amiri

N. Bammate

Mohammed Ali Cherzad

Za Albánskou lidovou republiku:

Halim Budo

Za Argentinu:

B. Llambi

Guillermo A. Speroni

Za Australii:

W. R. Hodgson

Za Rakousko:

Dr Rud. Bluehdorn

Za Belgii:

Maurice Bourquin

H. Adam

M. Mineur

R. du Moulin

Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:

Podpisuji s připojenou výhradou²⁾

I. Kucejnikov

Za republiku Burmské unie:

Tun Hla Oung

Za Brazilii:

Joao Pinto da Silva

Za Bulharskou lidovou republiku:

K. B. Svetlov

Za Kanadu:

Emile Vaillancourt

Max H. Wershof

Za Chile:

F. Cisternas Ortiz

Ramon Rodriguez

Za Čínu:

Wu Nan-Ju

Za Kolumbii:

Rafael Rocha Schloss

Za Costa-Ricu:

M. Bourla

Za Kubu:

J. de la Luz León

Za Dánsko:

Georg Cohn

Paul Ipsen

Bagge

Za Egypt:

A. K. Safwat

M. S. Guenena

Za Ecuador:

Alex.Gastelú

Za Španělsko:

Luis Calderón

Markýz de Villalobar

Za Spojené státy americké:

Leland Harrison

Raymund J. Yingling

Za Habeš:

Gachaou Zelleke

Za Finsko:

V. Ahokas

Za Francii:

Albert Lamarle

Dr Pierre Puyo

G. Cahen-Salvador

Za Řecko:

R. Ax. Agathocles

Za Guatemalu:

A. Dupont-Willemin

Za Maďarskou lidovou republiku:

Dr G. Haraszti

Kara Anna

Za Indii:

B. M. Rao plukovník

P. N. Haksar

R. A. Narayanan

Za Iran:

Abdol Hossein Meykadeh

Za republiku Irskou:

Michael Rynne

George P. Hodnett

William M. Cashman

Za Izrael:

Maurice Fischer

Zvi Loker

Za Italii:

Giacinto Auriti

Ettore Baistrocchi

Mario Peruzzi

Adolfo Maresca

Za Libanon:

Mikaoui

Za Lichtenštejnsko:

Hrabě F. Wilczek

Za Lucembursko:

J. Sturm

Za Mexiko:

Pedro de Alba

T. Sánchez-Hernandez

J. Orozco

Za Knížectví Monacké:

M. Lozé

Za Nicaraguu:

Lifschitz

Za Norsko:

Rolf Andersen

Za Nový Zéland:

R. Quentin-Baxter

Za Pakistan:

S. M. A. Faruki, M. G.

A. H. Shaikh

Za Nizozemí:

J. Bosch de Rosenthal

Za Peru:

Gonzalo Pizarro

Za Polsko:

Stanislaw Kalina

Za Portugalsko:

Generál Luiz Pinto Lello

Za Rumunskou lidovou republiku:

E. Luca

Dr V. Dimitriu

Octavian Fenesan

Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:

Robert Craigie

W. H. Gardner

Za Vatikán:

Paul Bertoli

Charles Comte

Za Švédsko:

Staffan Söderblom

Za Švýcarsko:

Max Petitpierre

plukovník div. du Pasquier

Plinio Bolla

Ph. Zutter

H. Meuli

Za Syrii:

Omar El Djabri

A. Gennaoui

Za Československo:

Dr P. Winkler

Za Siam:

L. D. Bhakdi

Za Turecko:

Rana Tarhan

Nedim Abut

H. Mayatepek

Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:

Podpisuji s připojenou výhradou²⁾

N. Baran

Za Svaz sovětských socialistických republik:

S připojenými výhradami²⁾

N. Slavin

P. Morozov

Za Uruguay:

Rada plukovník Hector J. Blanco

Za Venezuelu:

A. Posse de Rivas

Za Federativní lidovou republiku Jugoslavii:

Konsul Pleic Ratko

(Překlad.)

Prohlášení delegace Běloruské sovětské socialistické republiky při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.

"Delegace Běloruské socialistické sovětské republiky konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by však značně rozšířilo úlohu a dosah Konference a přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům."

Prohlášení delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.

"Delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by však značně rozšířilo úlohu a dosah této konference a přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům."

Prohlášení delegace Svazu sovětských socialistických republik při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.

"Delegace Svazu sovětských socialistických republik činí při podpisu Závěrečného aktu tyto výhrady:

1. Sovětská delegace konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou podala, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by totiž značně zvýšilo úlohu a dosah této konference a bylo by přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům.

2. Pokud se týče toho, že Konference přijala resoluci, která doporučuje zkoumati otázku zřízení mezinárodního organismu, který by měl nahraditi ochranou mocnost, prohlašuje sovětská delegace, že nevidí nutnost zkoumat tuto otázku a tím méně zřídit takový organismus, neboť problém ochranných mocností je dostatečně upraven úmluvami sjednanými na této konferenci."

(Překlad.)

Výhrady

učiněné při podpisu Ženevských úmluv ze dne 12. srpna 1949.

Albánská lidová republika

Malo, první tajemník albánského vyslanectví v Paříži:

1. Úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

2. Úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.

K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

3. Úmluva o zacházení s válečnými zajatci.

K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by k tomu dala souhlas mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

K článku 12: "Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by zajatci byli přesunuti k jiné mocnosti mocností, která je má v zajetí, zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na tyto zajatce mocnost, která je zajala."

K článku 85: "Albánská lidová republika má za to, že osoby odsouzené podle norimberských zásad pro zločiny válečné a zločiny proti lidskosti v souladu se zákonodárstvím země, která drží zajatce v zajetí, musí býti podrobeny stejnému režimu jako osoby odsouzené v zemi, o kterou jde. Proto se Albánie nepovažuje za vázánu článkem 85, pokud jde o kategorii osob, zmíněných v této výhradě."

4. Úmluva o ochraně civilních osob za války.

K článku 11: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

K článku 45: "Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by chráněné osoby byly přesunuty k jiné mocnosti mocností, která je drží, zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na chráněné osoby mocnost, která je měla v moci."

Argentina

Speroni, první tajemník argentinského vyslanectví v Bernu, činí tuto výhradu týkající se čtyř Ženevských úmluv:

"Argentinská vláda sledovala práce konference se zájmem a argentinská delegace se jich zúčastnila s radostí. Úkol byl obtížný, avšak, jak to správně řekl náš předseda na závěrečné schůzi, dosáhli jsme úspěchu.

Argentina, pánové, zaujala průkopnické místo mezi mnoha jinými národy v otázkách, které byly předmětem našeho jednání. Podepíši tedy jménem své vlády a ad referendum všechny čtyři úmluvy s výhradou, že jejich společný článek 3 bude jediný - s vyloučením všech ostatních - jehož bude možno použít v případě ozbrojených konfliktů, které nemají mezinárodní ráz. Podepíši rovněž úmluvu o ochraně civilních osob s výhradou článku 68."

Běloruská sovětská socialistická republika

Kucejnikov, šéf delegace Běloruské sovětské socialistické republiky:

1. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."

2. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."

3. Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tyto výhrady:

K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."

K článku 12: "Běloruská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost držící zajatce, která je přesunula k jiné mocnosti, byla platně zproštěna odpovědnosti za použití úmluvy na tyto zajatce po dobu, kdy by byli svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

K článku 85: "Běloruská sovětská socialistická republika nepovažuje se za vázánu závazkem, vyplývajícím z článku 85, rozšířit aplikaci úmluvy na válečné zajatce odsouzené podle norimberských zásad za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, protože osoby odsouzené pro tyto zločiny musí býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o niž jde, pro osoby, které si odpykávají svůj trest."

4. Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války považuje vláda Běloruské sovětské socialistické republiky za svou povinnost prohlásiti toto:

"Třebaže se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo mimo území obsazené nepřítelem a proto neodpovídá zcela požadavkům lidskosti, prohlašuje delegace Běloruské sovětské socialistické republiky, uznávajíc, že řečená úmluva sleduje zájmy týkající se ochrany civilního obyvatelstva v obsazeném území a v některých jiných případech, že je zmocněna vládou Běloruské sovětské socialistické republiky podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:

K článku 11: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná vláda Běloruské sovětské socialistické republiky za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."

K článku 45: "Běloruská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost držící internované osoby, která by je přesunula k jiné mocnosti, byla platně zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy na tyto osoby po dobu, po kterou by byly svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

Brazilie

Pinto da Silva, generální konsul Brazilie, učinil tyto výhrady, pokud jde o Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války:

"Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války přeje si Brazilie připojiti dvě výslovné výhrady. Pokud jde o článek 44, protože by mohl brzditi činnost ochranné mocnosti, a pokud jde o článek 46, protože obsah jeho odstavce 2 přesahuje rámec úmluvy, jejímž hlavním a specifickým účelem je ochrana osob a nikoli jejich hmotného majetku."

Bulharská lidová republika

Kosta B. Svetlov, bulharský vyslanec ve Švýcarsku, činí toto prohlášení:

"Jako zmocněnec vlády Lidové republiky bulharské mám příjemnou povinnost vysloviti zde své uspokojení nad tím, že jsem se mohl zúčastniti vypracování humanitního aktu největší mezinárodní důležitosti, aktu a úmluv o ochraně všech obětí války.

"Nicméně vyslovuji přání, aby vůbec nebylo zapotřebí jich použít, tj. abychom všichni rozvinuli všechno své úsilí zabránit nové válce, aby nebylo obětí, jimž by měla býti poskytnuta pomoc podle ustanovení některé z těchto úmluv.

Musím především vyslovit hlubokou lítost nad tím, že většina diplomatické konference nepřijala návrh sovětské delegace týkající se bezpodmínečného zákazu atomových zbraní a ostatních zbraní hromadného vyhlazování obyvatelstva."

Při podpisu úmluv činí tedy vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluv:

1. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949:

Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluvy:

K článku 11: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže mocnost držící civilní osoby za války obrátí se na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich ochranu bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky."

K článku 45: "Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící internované civilní osoby za války, která by tyto osoby přesunula k jiné mocnosti, jež dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci pravidel úmluvy na uvedené osoby pro dobu, po kterou jsou u této druhé mocnosti."

2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949.

Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy:

K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící raněné, nemocné a trosečníky nebo zdravotnický personál ozbrojených sil na moři obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky."

3. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949.

Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které jsou nedílnou součástí úmluvy.

K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící válečné zajatce obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky."

K článku 12: "Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící válečné zajatce, která by tyto osoby přesunula k jiné mocnosti, jež dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci pravidel úmluvy na uvedené osoby po dobu, po kterou jsou u druhé mocnosti."

K článku 85: "Bulharská lidová republika nepovažuje se za vázánu rozšířit použití ustanovení vyplývajících z článku 85 na válečné zajatce odsouzené na základě zákonodárství mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí, a podle zásad Norimberského procesu za zločiny válečné nebo za zločiny proti lidskosti, jichž se tyto osoby dopustily před tím, než upadly do zajetí, protože tyto osoby musejí se podrobit režimu dotyčné země zavedenému pro odpykání trestu."

4. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949.

Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy.

K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící raněné, nemocné nebo zdravotnický personál ozbrojených sil v poli obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou tyto osoby příslušníky."

Kanada

Wershof, velvyslanecký rada vysokého komisaře Kanady v Londýně, činí tuto výhradu, pokud jde o Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války:

"Kanada si vyhrazuje právo používati trestu smrti podle ustanovení článku 68, odstavce druhého, bez ohledu na to, zda zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest smrti na trestné činy, které jsou v citovaném článku uvedeny."

Španělsko

Calderón y Martin, španělský velvyslanec ve Švýcarsku, činí tuto výhradu, pokud jde o Ženevskou úmluvu o zacházení s válečnými zajatci; text této výhrady byl předložen ve španělštině, francouzštině a angličtině:

"Ve věci procesních záruk a sankcí trestních i disciplinárních zaručí Španělsko válečným zajatcům stejné zacházení, jaké stanoví jeho zákony pro jeho vlastní národní síly.

"Pod platným právem mezinárodním (článek 99) hodlá Španělsko rozuměti toliko právo smluvního původu nebo takové, které by bylo vypracováno předem organisacemi, jichž se účastní."

Spojené státy americké

Vincent, vyslanec Spojených států amerických ve Švýcarsku, činí při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949 toto prohlášení:

"Vláda Spojených států amerických plně schvaluje cíle, které sleduje Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

"Obdržel jsem od své vlády instrukci, abych podepsal tuto úmluvu s níže uvedenou výhradou ke článku 68:

Spojené státy si vyhrazují právo používati trestu smrti podle ustanovení článku 68, odstavce druhého, bez ohledu na to, zda zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest smrti na trestné činy, které jsou v citovaném článku uvedeny."

Maďarská lidová republika

Paní Karová činí tyto výhrady:

"Delegace Maďarské lidové republiky si vyhradila na schůzi diplomatické konference konané dne 11. srpna 1949 právo připojiti výslovné výhrady při podpisu úmluv, až by je byla prozkoumala. Upozornila ve svém projevu na zmíněné schůzi, že nesouhlasí se všemi ustanoveními těchto úmluv. Po zevrubném prozkoumání textů úmluv rozhodla se vláda Maďarské lidové republiky podepsati tyto úmluvy vzdor jejich nedostatkům, které bijí do očí, poněvadž je toho názoru, že úmluvy představují pokrok s hlediska uskutečňování humanitních zásad a ochrany obětí války.

"Vláda Maďarské lidové republiky je nucena konstatovati, že skutečné výsledky diplomatické konference ukončené dne 12. srpna 1949 zůstaly za očekáváním, protože většina členů konference nepřijala návrhy sovětské delegace týkající se atomové zbraně a ostatních prostředků masového vyhlazování obyvatelstva.

"Delegace Maďarské lidové republiky vzala s politováním na vědomí stanovisko většiny konference, které odporuje přání národů zapojených do boje za mír a za jejich svobodu. Delegace Maďarské lidové republiky je přesvědčena, že přijetí sovětských návrhů by bylo znamenalo nejúčinnější opatření na ochranu obětí války. Delegace Maďarské lidové republiky chce zvláště podtrhnouti základní nedostatky úmluvy o ochraně civilních osob za války, nedostatky, na něž upozornila na schůzích konference státy účastnící se této konference. Zejména jde o článek 4 úmluvy, podle něhož ustanovení úmluvy o ochraně civilních osob za války nevztahují se na jisté osoby, poněvadž stát, jehož jsou příslušníky, nepřistoupil k řečené úmluvě. Vláda Maďarské lidové republiky soudí, že tato ustanovení jsou v rozporu s humanitními zásadami, které má úmluva zajistit.

"Vláda Maďarské lidové republiky má rovněž závažné námitky proti článku 5 zmíněné úmluvy, podle něhož už oprávněné podezření z činnosti škodlivé pro bezpečnost státu stačí k tomu, aby osoby chráněné byly zbaveny ochrany zajištěné úmluvou. Vláda Maďarské lidové republiky je toho názoru, že toto ustanovení činí provedení základních zásad úmluvy už předem ilusorním."

"Výslovné výhrady vlády Maďarské lidové republiky při podpisu úmluv jsou tyto:

1. "Podle názoru vlády Maďarské lidové republiky lze použít ustanovení článku 10 úmluv `ranění a nemocní`, `námořní` a `váleční zajatci`, jakož i článku 11 úmluvy o ochraně civilních osob za války, ustanovení týkajících se nahrazení ochranné mocnosti, toliko v tom případě, že už tu není vlády, jejímiž příslušníky chráněné osoby jsou.

2. "Vláda Maďarské lidové republiky nemůže schválit ustanovení článku 11 úmluv `ranění a nemocní`, `námořní` a `váleční zajatci`, respektive článku 12 úmluvy o ochraně civilních osob za války, podle nichž se pravomoc ochranné mocnosti vztahuje na výklad úmluv.

3. "Pokud jde o článek 12 úmluvy o zacházení se zajatci, stojí vláda Maďarské lidové republiky na svém stanovisku, že v případě přesunu válečných zajatců od jedné mocnosti k druhé musí odpovědnost za aplikaci ustanovení úmluvy náležeti těmto dvěma mocnostem.

4. "Delegace Maďarské lidové republiky opakuje svůj protest, který za schůzí, na nichž byl projednáván článek 85 úmluvy o zacházení s válečnými zajatci, vznesla za tím účelem, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti podle norimberských zásad byli podrobeni stejnému zacházení jako zločinci odsouzení pro ostatní zločiny.

5. "Vláda Maďarské lidové republiky setrvává konečně na svém stanovisku, které vyložila k článku 45 úmluvy o ochraně civilních osob za války, že totiž v případě přesunu chráněných osob od jedné mocnosti k druhé musí odpovědnost za aplikaci ustanovení úmluvy náležet oběma těmto mocnostem."

Izrael

Kahany, delegát Izraele u Evropského úřadu Organisace Spojených národů a Mezinárodního komitétu Červeného kříže, činí toto prohlášení:

"Podle instrukcí, které jsem obdržel od své vlády, podepíši Ženevskou úmluvu o zacházení s válečnými zajatci bez jakékoli výhrady. U každé ze tří ostatních úmluv bude však můj podpis doprovázen výhradami, jichž obsah je tento:

1. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

"S výhradou, že Izrael, i když respektuje nedotknutelnost odznaků a rozeznávacích znaků stanovených úmluvou, bude užívat Červeného štítu Davidova jakožto odznaku a rozeznávacího znaku zdravotní služby svých ozbrojených sil."

2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.

"S výhradou, že Izrael, i když respektuje nedotknutelnost odznaků a rozeznávacích znaků stanovených úmluvou, bude užívati Červeného štítu Davidova na praporech, náramenních páskách, jakož i na veškerém materiálu (čítajíc v to i nemocniční lodě), zdravotnické služby."

3. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

"S výhradou, že Izrael, i když respektuje nedotknutelnost odznaků a rozeznávacích znaků uvedených ve článku 38 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, bude užívat Červeného štítu Davidova jako odznaku a rozeznávacího znaku předvídaného touto úmluvou."

Italie

Auriti, velvyslanec Italie, činí tato prohlášení k úmluvě o zacházení s válečnými zajatci a k resolucím č. 6, 7 a 9 Ženevské diplomatické konference:

1. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.

"Vláda italská prohlašuje, že činí výhrady k poslednímu odstavci článku 66 úmluvy o zacházení s válečnými zajatci."

2. Resoluce č. 6 Ženevské diplomatické konference.

"Vzhledem k tomu, že konference vyslovila přání, aby vysoké smluvní strany svěřily co nejdříve komisi znalců úkol prostudovat, jak nejlépe technicky zdokonalit moderní dorozumívací prostředky mezi nemocničními loďmi na straně jedné a válečnými loďmi a vojenskými letadly na straně druhé, vyslovuje italská vláda naději, že zmíněná komise znalců bude svolána pokud možno v příštích měsících za tím účelem, aby vypracovala mezinárodní zákoník přesně upravující užívání těchto prostředků.

"Italské branné síly právě zevrubně studují tuto otázku a byly by ochotny předložit po případě konkrétní technické návrhy, které by mohly sloužit za základ diskuse."

3. Resoluce č. 7 diplomatické konference.

"Italská vláda je ochotna učinit všechna potřebná opatření, aby nemocniční lodě vysílaly v častých a pravidelných přestávkách zprávy o své poloze, o svém směru a o své rychlosti."

4. Resoluce č. 9 diplomatické konference.

"Pokud jde o druhý odstavec resoluce č. 9, je vláda italská toho názoru, že telekomunikační správy vysokých smluvních stran mají spolupracovat, aby vytvořily systém, jak seskupovat telegramy válečných zajatců k usnadnění přenosu šifrovaných sdělení, aby se předešlo omylům, duplikaci mezinárodního přenosu a zvýšení nákladů."

Lucembursko

Sturm, lucemburský chargé d`affaires ve Švýcarsku, připojuje tuto výhradu:

"Podepsaný delegát Velkovévodství lucemburského, řádně zmocněný svou vládou, podepsal dnes, 8. prosince 1949, úmluvu, kterou vypracovala diplomatická konference v Ženevě o zacházení s válečnými zajatci s výhradou:

`že existující státní právo bude se i nadále vztahovati na řízení, která jsou v běhu.`"

Nový Zéland

P. George Robert Laking, rada velvyslanectví Nového Zélandu ve Washingtonu, činí tuto výhradu:

"Vláda Nového Zélandu si přeje, abych prohlásil při podpisu čtyř úmluv vypracovaných diplomatickou konferencí v Ženevě r. 1949, že si vyhrazuje svůj názor na výhrady ostatních států, protože neměla dosti času k prozkoumání těchto výhrad.

"Vláda Nového Zélandu si přeje, abych při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války učinil tyto výhrady:

1. "Nový Zéland si vyhrazuje právo použíti trestu smrti podle ustanovení článku 68, druhého odstavce, bez ohledu na to, zda zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest smrti na trestné činy, které jsou v cit. článku uvedeny.

2. "Vzhledem k tomu, že Valné shromáždění Spojených národů, schválivši zásady obsažené ve statutu a rozsudku Norimberského soudu, pověřilo Komisi pro mezinárodní právo, aby pojala tyto zásady do obecné kodifikace trestných činů proti míru a bezpečnosti lidstva, vyhrazuje si Nový Zéland právo učinit všechna potřebná opatření, aby zajistil, že takové trestné činy budou potrestány, bez ohledu na ustanovení článku 70, první odstavec."

Nizozemí

Bosch, rytíř de Rosenthal, nizozemský vyslanec ve Švýcarsku, prohlašuje toto:

"Moje vláda dala mi instrukci, abych podepsal čtyři úmluvy vypracované diplomatickou konferencí, která se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949. Moje vláda si však přeje, abych připojil tuto výhradu, pokud jde o Ženevskou úmluvu týkající se ochrany civilních osob za války:

Nizozemské království si vyhrazuje právo používati trestu smrti podle ustanovení článku 68, odstavce druhého, bez ohledu na to, zda zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest smrti na trestné činy v cit. článku uvedené."

Polsko

Przybos, polský vyslanec ve Švýcarsku, připojuje tyto výhrady, pokud jde o čtyři Ženevské úmluvy:

1. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

"Vláda republiky Polské neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy přísluší ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá souhlas svůj vláda, jejímiž jsou příslušníky.

2. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

"Vláda Polské republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

3. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejích článků 10, 12 a 85.

"Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

"Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen po dobu, po kterou budou váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

"Pokud jde o článek 85, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti ve smyslu zásad stanovených v norimberských rozsudcích, používali výhod této úmluvy, protože váleční zajatci odsouzení pro takové zločiny mají býti podrobeni předpisům o výkonu trestu platným ve státě, o který jde.

4. "Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války, prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k této úmluvě s výhradou článků 11 a 45.

"Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které přísluší podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

"Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu, aby mocnost, která provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen na dobu, po kterou budou tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

Portugalsko

Goncalo Caldeira Coelho, portugalský chargé d`affaires ve Švýcarsku připojuje tyto výhrady:

a) Článek 3, společný všem čtyřem úmluvám:

"Protože není konkretně vymezeno, co je třeba nazývati konfliktem povahy nikoli mezinárodní, a pro případ, že toto označení má na zřeteli pouze občanskou válku, vyhrazuje si Portugalsko právo, poněvadž není jasně určeno, od kterého okamžiku ozbrojená vzpoura uvnitř země má býti považována za občanskou válku, nepoužívat v územích podléhajících jeho svrchovanosti v kterékoli části světa ustanovení článku 3, pokud by odporovalo ustanovením portugalského zákona."

b) Článek 10 úmluv I, II, III a článek 11 úmluvy IV:

"Portugalská vláda přijímá názor obsažený v citovaných článcích toliko s tou výhradou, že žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly příslušející normálně ochranným mocnostem, jsou podány se souhlasem nebo v dohodě s vládou země, z níž pocházejí osoby, jež mají býti chráněny (domovské země)."

c) Článek 13 úmluvy I a článek 4 úmluvy IV:

"Portugalská vláda činí výhradu, pokud jde o aplikaci těchto článků ve všech případech, kdy zákonná vláda požádala o příměří a přijala příměří neb přerušení vojenských operací jakékoli povahy, i když ozbrojené síly v poli ještě nekapitulovaly."

d) Článek 60 úmluvy III:

"Portugalská vláda přijímá názor obsažený v tomto článku toliko s tou výhradou, že se v žádném případě nezavazuje platit válečným zajatcům jako měsíční plat částku vyšší než 50 % služebních platů vyplácených portugalským vojenským osobám odpovídající hodnosti a kategorie, které jsou v činné službě v bitevní oblasti."

Rumunská lidová republika

Ioan Dragomir, rumunský chargé d`affaires ve Švýcarsku, činí toto prohlášení:

1. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, připojuje vláda Rumunské lidové republiky tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

2. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři připojuje vláda Lidové republiky rumunské tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění, nemocní nebo trosečníci, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

3. "Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci připojuje vláda Lidové republiky rumunské tyto výhrady:

K článku 10: "V případě, že není dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocností držící zajatce neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

K článku 12: "Rumunská lidová republika neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou zajatci a která provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, kdy tito zajatci budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

K článku 85: "Rumunská lidová republika nepovažuje se za vázánu závazkem, vyplývajícím z článku 85, rozšířit použití úmluvy na válečné zajatce odsouzené v souhlase se zásadami Norimberského procesu podle zákonodárství mocnosti, která je má ve své moci, za to, že se dopustili válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, poněvadž tyto osoby mají býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro osoby, které si odpykávají trest.

4. "Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války jsem zmocněn prohlásiti toto:

"Vláda Rumunské lidové republiky soudí, že tato úmluva neodpovídá plně požadavkům lidskosti, protože se nevztahuje na civilní obyvatelstvo mimo území obsazené nepřítelem.

"Přesto, berouc v úvahu, že úmluva má za účel hájiti zájmy civilního obyvatelstva, které je na obsazeném území, zmocnila mne vláda Rumunské lidové republiky, abych podepsal zmíněnou úmluvu s těmito výhradami:

K článku 11: "V případě, že nebude dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

K článku 45: "Lidová republika rumunská neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, kdyby provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, po kterou tyto osoby budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

Spojené království Velké Britannie a Severního Irska

Velmi ctihodný Sir Robert L. Craigie z ministerstva zahraničních věcí činí toto prohlášení:

"Vláda Jeho Veličenstva mne pověřila, abych připojil tuto výhradu při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války:

"Spojené království Velké Britannie a Severního Irska si vyhrazuje právo používati trestu smrti podle ustanovení článku 68, druhého odstavce, bez ohledu na to, zda zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest smrti na trestné činy, které jsou v citovaném článku uvedeny."

Československo

Tauber, československý vyslanec ve Švýcarsku, připojuje tyto výhrady:

1. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

"Vláda republiky Československé neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

2. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

"Vláda Československé republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

3. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejích článků 10, 12 a 85.

"Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

"Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen po dobu, po kterou budou váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

"Pokud jde o článek 85, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti ve smyslu zásad stanovených v norimberských rozsudcích, požívali výhod této úmluvy, protože váleční zajatci odsouzení pro takové zločiny mají býti podrobeni předpisům o výkonu trestu platným ve státě, o který jde.

4. "Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k této úmluvě s výhradou článku 11 a 45.

"Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzala funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

"Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby mocnost, která provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen na dobu, po kterou budou tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

Ukrajinská sovětská socialistická republika

Bogomolec, šéf delegace Ukrajinské socialistické sovětské republiky:

1. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli připojuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

2. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři připojuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění, nemocní nebo trosečníci, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

3. "Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci připojuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky tyto výhrady:

K článku 10: "V případě, že není dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností držící zajatce neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

K článku 12: "Ukrajinská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou zajatci a která provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, kdy tito zajatci budou svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

K článku 85: "Ukrajinská sovětská socialistická republika nepovažuje se za vázánu závazkem vyplývajícím z článku 85, rozšířit použití úmluvy na válečné zajatce odsouzené v souhlase se zásadami Norimberského procesu podle zákonodárství mocnosti, která je má ve své moci, za to, že se dopustili válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, poněvadž tyto osoby mají býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro osoby, které si odpykávají trest.

4. "Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války považuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky za svou povinnost prohlásiti toto:

"Třebaže se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo, které je mimo území obsazené nepřítelem, a v důsledku toho neodpovídá zcela požadavkům lidskosti, prohlašuje delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky, uznávajíc, že řečená úmluva sleduje zájmy týkající se ochrany civilního obyvatelstva v obsazeném území a v některých jiných případech, že je zmocněna vládou Ukrajinské sovětské socialistické republiky podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:

K článku 11: "V případě, že nebude dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly příslušející ochranným mocnostem.

K článku 45: "Ukrajinská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, kdyby provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, po kterou tyto osoby budou svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

Svaz sovětských socialistických republik

Text výhrady připojené delegací SSSR k úmluvě o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil.

"Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil činí vláda SSSR tuto výhradu:

K článku 10:

SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou ranění, nemocní nebo zdravotnický personál, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby převzaly funkce příslušející ochranným mocnostem, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.

N. Slavin.

Text výhrady připojené delegací SSSR k úmluvě o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři:

"Při podpisu této úmluvy činí vláda SSSR tuto výhradu:

K článku 10:

SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, trosečníci nebo zdravotnický personál, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby převzaly funkce příslušející ochranným mocnostem, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

N. Slavin.

Text výhrad učiněných delegací SSSR k úmluvě o zacházení s válečnými zajatci.

"Při podpisu této úmluvy činí vláda SSSR tyto výhrady:

1. K článku 10:

SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby převzaly funkce příslušející ochranným mocnostem, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci.

2. K článku 12:

SSSR nebude uznávat, že by mocnost, která by odevzdala druhé mocnosti válečné zajatce, kterých se zmocnila, byla platně zbavena odpovědnosti za dodržování úmluvy stran těchto válečných zajatců, pokud budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

3. K článku 85:

SSSR nepovažuje se za vázána rozšířit ochranu úmluvy vyplývající z článku 85, na válečné zajatce odsouzené podle zákonodárství mocnosti, u níž jsou v zajetí, v souhlase se zásadami Norimberského procesu za spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, poněvadž zajatci takto odsouzení musí býti podrobeni režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro osoby, které si odpykávají trest."

N. Slavin.

Text výhrad připojených sovětskou delegací k úmluvě o ochraně civilních osob.

"Při podpisu této úmluvy považuje delegace SSSR za nutné sděliti toto:

Přesto, že se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo, které je mimo území obsazené nepřítelem, v důsledku čehož neodpovídá zcela požadavkům lidskosti, prohlašuje sovětská delegace, uznávajíc, že úmluva vychází vstříc zájmům ochrany civilního obyvatelstva na obsazeném území i v některých jiných případech, že je zmocněna vládou SSSR podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:

1. K článku 10:

SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby na sebe vzaly funkce vykonávané ochrannou mocností, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.

2. K článku 45:

SSSR nebude uznávat, že by mocnost odevzdavší druhé mocnosti chráněné osoby nacházející se v její moci byla platně zbavena odpovědnosti za dodržování úmluvy stran přesunutých osob po dobu, pokud jsou v péči mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

N. Slavin.

Federativní lidová republika Jugoslavie

Milan Ristič, jugoslávský vyslanec ve Švýcarsku, činí toto prohlášení:

1. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

"Vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, směřující k tomu, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzala funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

2. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, prohlašuji, že vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

"Vláda Federativní lidové republiky Jugoslávie neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, směřující k tomu, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

3. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci prohlašuji, že vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie přistupuje k řečené úmluvě s výhradou článků 10 a 12.

"Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzala funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

"Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie, že je po právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, po kterou budou váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

4. "Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války, prohlašuji, že vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie přistupuje k této úmluvě s výhradou článků 11 a 45.

"Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

"Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie, že je po právu, aby mocnost, která provádí přesun chráněných osob, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy po celou dobu, po kterou budou tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

Příl.2

Ženevská úmluva

o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949.

Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem revise Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli ze dne 27. července 1929, dohodli se na tomto:

Kapitola I

Všeobecná ustanovení

Čl.1

Zachovávání úmluvy

Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou zachovávati tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.

Čl.2

Provádění úmluvy

Nehledíc na ustanovení, která mají nabýti účinnosti již v míru, bude se tato úmluva vztahovati na všechny případy vyhlášené války nebo jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich.

Úmluva bude se rovněž vztahovati na všechny případy částečné nebo úplné okupace celého území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato okupace nesetká s řádným vojenským odporem.

Není-li některá z mocností účastnících se konfliktu smluvní stranou této úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí vázány ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto úmluvou vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li se jimi říditi.

Čl.3

Konflikty povahy jiné než mezinárodní

V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze stran v konfliktu zavázána říditi se při nejmenším těmito ustanoveními:

1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.

Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby nahoře zmíněné:

a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,

b) braní rukojmí,

c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení,

d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané civilisovanými národy za nezbytné.

2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.

Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, může nabídnouti své služby stranám v konfliktu.

Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část.

Použití předchozích ustanovení nebude míti vliv na právní postavení stran v konfliktu.

Čl.4

Provádění úmluvy neutrálními mocnostmi

Neutrální mocnosti použijí analogicky ustanovení této úmluvy na raněné a nemocné, jakož i na členy zdravotnického a duchovního personálu, příslušející k ozbrojeným silám stran v konfliktu, kteří budou přijati neb internováni na jejich území, a rovněž na nalezené mrtvé.

Čl.5

Časové vymezení používání úmluvy

Na chráněné osoby, které upadly do moci nepřátelské strany, bude se této úmluvy používati až do okamžiku jejich konečné repatriace.

Čl.6

Zvláštní dohody

Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 15, 23, 28, 31, 36, 37 a 52 mohou Vysoké smluvní strany uzavříti jiné zvláštní dohody o všech otázkách, jež budou považovati za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní dohoda nesmí býti na újmu postavení raněných a nemocných, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, jak je upraveno touto úmluvou, ani omezovati práva zajištěná jim touto úmluvou.

Ranění a nemocní, jakož i členové zdravotnického a duchovního personálu, budou požívati výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se bude tato úmluva na ně vztahovati, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody pozdější obsahovaly výslovně ustanovení opačná a vyjma příznivější opatření učiněná v jejich prospěch jednou nebo druhou ze stran v konfliktu.

Čl.7

Nezcizitelná povaha práv

Ranění a nemocní, jakož i členové zdravotnického a duchovního personálu, nemohou se v žádném případě zříci z části nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody zmíněné v předchozím článku.

Čl.8

Ochranné mocnosti

Tato úmluva bude se prováděti za pomoci a pod dohledem ochranných mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem mohou ochranné mocnosti jmenovati, vedle svého diplomatického a konsulárního personálu, delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá schválení mocnosti, u které budou vykonávati své poslání.

Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo delegátů ochranných mocností.

Zástupci nebo delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě překročiti meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména bráti zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají svou funkci. Jedině naléhavé vojenské nutnosti mohou býti výjimečně a na přechodnou dobu důvodem pro omezení jejich činnosti.

Čl.9

Činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže

Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná organisace na ochranu raněných a nemocných, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu a za tím účelem, aby jim byla poskytnuta pomoc.

Čl.10

Organisace nahrazující ochranné mocnosti

Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnouti, že svěří úkoly, připadající podle této úmluvy ochranným mocnostem, organisaci poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.

Jestliže ranění a nemocní nebo členové zdravotnického a duchovního personálu z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou požívati výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle prvého odstavce, požádá mocnost, v jejíž moci jsou, buď některý neutrální stát nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami, které se účastní konfliktu.

Nelze-li takto zajistiti ochranu, musí požádat mocnost, v jejíž moci jsou tyto osoby, některou lidumilnou organisaci jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, aby převzaly lidumilné úkoly příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem anebo musí přijmout, s výhradou ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.

Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána zúčastněnou mocností anebo se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí si býti vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.

Předchozí ustanovení nelze změnit zvláštní dohodou mezi mocnostmi, z nichž jedna by byla, byť i jen přechodně, omezena ve své volnosti jednání s jinou mocností nebo s jejími spojenci následkem vojenských událostí, zejména v případě okupace celého nebo podstatné části svého území.

Kdekoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.

Čl.11

Řešení sporů

Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi stranami v konfliktu o použití nebo výkladu ustanovení této úmluvy, poskytnou ochranné mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.

Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu některé strany nebo z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců, zejména úřadů majících péči o raněné a nemocné, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu po případě na vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům, které jim byly v tom směru učiněny. Ochranné mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu ke schválení osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti nebo osobnost vyslanou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k účasti na této schůzce.

Kapitola II

Ranění a nemocní

Čl.12

Ochrana a ošetřování raněných a nemocných a zacházení s nimi

Příslušníci ozbrojených sil a ostatní osoby zmíněné v následujícím článku, kteří jsou zraněni nebo nemocní, musí být za všech okolností respektovaní a chráněni.

Strana v konfliktu, v jejíž moc upadnou, bude s nimi zacházet a o ně pečovat lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na pohlaví, rase, národnosti, náboženství, politickém přesvědčení nebo na jakémkoli jiném podobném znaku. Přísně je zakázán jakýkoli útok na jejich život nebo na jejich osobu, zejména nesmějí být dobiti nebo vyhlazeni, podrobeni mučení, nesmějí být na nich konány biologické pokusy, nesmějí být záměrně ponecháni bez lékařské pomoci a ošetření ani vystaveni nebezpečí nákazy neb infekce k tomu cíli vytvořenému.

Jedině důvody lékařské naléhavosti ospravedlňují ošetření v přednostním pořadí.

Se ženami se bude zacházet se všemi zvláštními ohledy příslušejícími jejich pohlaví.

Strana v konfliktu, která je nucena zanechat raněné nebo nemocné svému protivníku, ponechá s nimi, pokud to dovolí vojenské nutnosti, část svého zdravotnického personálu a materiálu, aby pomáhal při jejich ošetřování.

Čl.13

Osoby chráněné

Tato úmluva se týká raněných a nemocných patřících do těchto kategorií:

1. příslušníci ozbrojených sil některé strany v konfliktu, jakož i příslušníci milic a dobrovolných sborů, které jsou součástí těchto ozbrojených sil,

2. příslušníci jiných milic a příslušníci jiných dobrovolnických sborů, včetně příslušníků organisovaných hnutí odporu, kteří přináležejí k některé straně v konfliktu a jsou činni na svém vlastním území nebo mimo ně, i když toto území je obsazeno, pokud tyto milice nebo dobrovolnické sbory, včetně organisovaných hnutí odporu, vyhovují těmto podmínkám:

a) mají-li v čele osobu odpovědnou za své podřízené,

b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,

c) nosí-li otevřeně zbraně,

d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných;

3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě neb k moci, kterou neuznává mocnost, která je drží,

4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční dopisovatelé, dodavatelé, členové pracovních jednotek a služeb, mající na starosti péči o blaho vojenských osob, pod podmínkou, že k tomu dostali povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí,

5. členové lodních posádek, včetně velitelů, lodivodů a učňů obchodních lodí a posádky civilního letectva stran v konfliktu, kteří nepožívají výhod příznivějšího zacházení podle jiných ustanovení mezinárodního práva,

6. obyvatelé neobsazeného území, kteří se při příchodu nepřítele z vlastního popudu chopí zbraně, aby bojovali proti pronikajícímu vojsku, aniž by měli čas ustavit se v pravidelné ozbrojené síly, nosí-li otevřeně zbraně a zachovávají zákony a obyčeje válečné.

Čl.14

Právní postavení

S výhradou ustanovení předchozího článku stanou se ranění a nemocní některé válčící strany, kteří upadnou do moci nepřítele, válečnými zajatci a budou se na ně vztahovat pravidla mezinárodního práva týkající se válečných zajatců.

Čl.15

Vyhledání a sebrání raněných a nemocných

V každé době a zejména po boji učiní strany v konfliktu bez meškání všechna možná opatření, aby vyhledaly a sebraly raněné a nemocné, aby je chránily proti plenění a špatnému nakládání a aby jim zajistily nutné ošetření, jakož i aby vyhledaly mrtvé a zamezily jejich oloupení.

Kdykoli to okolnosti dovolí, bude ujednáno příměří, zastavení palby nebo místní dohody, aby bylo možno odnést, vyměnit a přepravit raněné, kteří zůstali na bojišti.

Místní dohody mohou být rovněž uzavřeny mezi stranami v konfliktu za účelem evakuace nebo výměny raněných a nemocných z obléhaného nebo obklíčeného území a za účelem průvozu zdravotnického i duchovního personálu a zdravotnického materiálu dopraveného do tohoto území.

Čl.16

Pořízení a zasílání zpráv o raněných a nemocných Vystavení a zasílání úmrtních listů a seznamů zemřelých Závěti a osobní majetek zemřelých

Strany v konfliktu pořídí v nejkratší možné lhůtě soupis všech údajů potřebných k zjištění totožnosti raněných, nemocných a mrtvých nepřátelské strany, kteří se dostali do jejich moci. Tyto údaje budou podle možnosti obsahovat:

a) označení mocnosti, k níž náležejí,

b) vojenský útvar nebo matriční číslo,

c) příjmení,

d) křestní jméno nebo jména,

e) datum narození,

f) jiné údaje z průkazu nebo štítku totožnosti,

g) datum a místo zajmutí nebo úmrtí,

h) údaje o zraněních, nemoci nebo o příčině smrti

Údaje shora uvedené budou sděleny v nejkratší možné lhůtě informační kanceláři zmíněné v článku 122 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci, která je zašle mocnosti, k níž zajatci náležejí, prostřednictvím ochranné mocnosti a ústřední kanceláře pro válečné zajatce.

Strany v konfliktu vystaví a navzájem si zašlou cestou udanou v předchozím odstavci úmrtní listy nebo seznamy zemřelých, řádně ověřené. Seberou a navzájem si rovněž zašlou prostřednictvím téže kanceláře polovinu dvojitého štítku totožnosti, závěti neb jiné dokumenty důležité pro rodinu zemřelého, peněžní částky a vůbec všechny předměty mající nějakou vlastní cenu nebo hodnotu citovou, které budou nalezeny u mrtvých. Tyto předměty, jakož i věci, jichž majitel nebyl zjištěn, odešlou se v zapečetěných balících, spolu s prohlášením o všech podrobnostech potřebných k zjištění zemřelého majitele, jakož i s úplným inventářem balíku.

Čl.17

Pohřbení zemřelých a Správa pro evidenci hrobů

Strany v konfliktu budou dbát toho, aby před pohřbem nebo zpopelněním zemřelých, konaným jednotlivě, bylo, pokud to jen okolnosti dovolí, provedeno pečlivé a pokud možno lékařské ohledání mrtvých za tím účelem, aby byla zjištěna smrt i totožnost a aby bylo umožněno podat o tom zprávu. Polovina dvojitého štítku totožnosti nebo štítek sám, jde-li o štítek jednoduchý, bude ponechán u mrtvého.

Těla se nesmí zpopelnit než z naléhavých zdravotních důvodů nebo pohnutek vyplývajících z náboženství zemřelého. V případě zpopelnění budou na úmrtním listě nebo na ověřeném seznamu zemřelých podrobně udány okolnosti a důvody zpopelnění.

Strany v konfliktu budou kromě toho dbát, aby mrtví byli pohřbeni s úctou, pokud možná podle náboženství, k němuž patřili, aby jejich hrobů bylo šetřeno a aby byly pokud možná seskupeny podle národnosti zemřelých, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo lze vždy nalézt. Za tím účelem zřídí na počátku nepřátelství Úřední správu pro evidenci hrobů, aby bylo možno provést po případě exhumace, zjištění totožnosti mrtvých, ať jsou hroby umístěny kdekoliv, a eventuálně jejich převezení do vlasti. Tato ustanovení platí rovněž pro popel, který bude Správou pro evidenci válečných hrobů uchován až do okamžiku, kdy země původu sdělí konečné rozhodnutí v této věci.

Jakmile to okolnosti dovolí a nejpozději při skončení nepřátelství, vymění si navzájem tyto Správy hrobů prostřednictvím informační kanceláře, zmíněné v druhém odstavci článku 16, seznamy udávající přesně místo a označení hrobů, jakož i informace o mrtvých v nich pohřbených.

Čl.18

Úloha obyvatelstva při ošetřování raněných a nemocných

Vojenský úřad může se obrátit na okolní obyvatele se samaritánskou výzvou, aby dobrovolně sebrali a ošetřili pod jeho dohledem raněné a nemocné, a poskytnout za to osobám, které uposlechnou této výzvy, potřebnou ochranu a úlevy. V případě, že by nepřátelská strana dobyla nebo zpět získala moc nad tímto krajem, poskytne těmto osobám stejnou ochranu a stejné úlevy.

Vojenský úřad musí dovolit obyvatelům a pomocným společnostem i v napadených nebo obsazených krajích, aby ze své vlastní vůle sbírali a ošetřovali raněné a nemocné, ať jsou příslušníky kteréhokoli národa. Civilní obyvatelstvo je povinno šetřit těchto raněných a nemocných a zejména nedopouštět se na nich žádného násilí.

Nikdo nesmí trpět újmu nebo být odsouzen za to, že ošetřoval raněné nebo nemocné.

Ustanovení tohoto článku nezbavují okupační mocnost závazků postarat se o raněné a nemocné jak po tělesné tak po duševní stránce.

Kapitola III

Zdravotnické útvary a ústavy

Čl.19

Ochrana zdravotnických útvarů a ústavů

Stálé ústavy a pohyblivé útvary zdravotnické služby nesmějí za žádných okolností být napadeny, nýbrž musí být vždy respektovány a chráněny stranami v konfliktu. Dostanou-li se do moci nepřátelské strany, mohou i dále pokračovat ve své činnosti, pokud mocnost, která je zajala, se sama nepostará o potřebné ošetření raněných a nemocných, kteří jsou v těchto ústavech a útvarech.

Příslušné úřady budou bdít nad tím, aby tyto zdravotnické ústavy a útvary byly pokud možno umístěny tak, aby eventuální útoky proti vojenským cílům nemohly ohrozit tyto zdravotnické ústavy a útvary.

Čl.20

Ochrana nemocničních lodí

Nemocniční lodi, které mají nárok na ochranu podle Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, nesmějí býti napadeny s pevniny.

Čl.21

Zánik ochrany poskytnuté zdravotnickým útvarům a ústavům

Ochrana, která přísluší stálým ústavům a pohyblivým zdravotnickým útvarům zdravotnické služby, zanikne toliko tenkráte, je-li jich použito vedle jejich lidumilného poslání k spáchání činů škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která uplyne bezvýsledně.

Čl.22

Okolnosti, které nejsou důvodem pro zbavení ochrany

Okolnosti níže uvedené nebudou se považovat za důvod, aby zdravotnický útvar nebo ústav byl zbaven ochrany příslušející mu podle článku 19:

1. je-li personál útvaru nebo ústavu ozbrojen a užívá-li svých zbraní na svou vlastní obranu a na obranu svých raněných a nemocných,

2. je-li útvar nebo ústav, nemající ozbrojené ošetřovatele, chráněn hlídkou, strážemi nebo ozbrojeným průvodem,

3. najdou-li se v útvaru nebo v ústavu přenosné zbraně a střelivo odebrané raněným a nemocným, které dosud nebyly odevzdány příslušným službám,

4. je-li v ústavu nebo útvaru zvěrolékařský personál a materiál, aniž by byl jeho nedílnou součástí,

5. je-li lidumilná činnost útvaru nebo ústavu nebo jeho personálu rozšířena i na civilní raněné a nemocné.

Čl.23

Nemocniční oblasti a místa

Už za míru mohou Vysoké smluvní strany, a strany v konfliktu jakmile vypukne nepřátelství, zřídit na svém vlastním území, a v případě potřeby na území okupovaném, nemocniční oblasti a místa zařízená tak, aby na nich našli ochranu před účinky války ranění a nemocní, jakož i personál mající na starosti organisaci a správu těchto oblastí a míst a péči o osoby tam shromážděné.

Hned od počátku války i v jejím průběhu mohou zúčastněné strany uzavřít mezi sebou dohody o uznání těchto nemocničních oblastí a míst, které zřídily. Mohou za tím účelem uvést ve skutek ustanovení uvedená v návrhu dohody připojené k této úmluvě s případnými úpravami, které by považovaly za potřebné.

Ochranné mocnosti a Mezinárodní komitét Červeného kříže se vybízejí, aby byly nápomocny při zřízení a uznání těchto nemocničních oblastí a míst.

Kapitola IV

Personál

Čl.24

Ochrana stálého personálu

Zdravotnický personál určený výhradně k vyhledávání, sbírání, dopravě nebo k ošetření raněných a nemocných anebo k zabránění nemocem, personál určený výlučně ke správě zdravotnických útvarů a ústavů, jakož i vojenští duchovní přidělení k ozbrojeným silám, budou za všech okolností respektováni a chráněni.

Čl.25

Ochrana dočasného personálu

Vojenské osoby zvlášť vycvičené, aby jich mohlo být v případě potřeby použito jako ošetřovatelů nebo pomocných nosičů nosítek při vyhledávání, odnášení, převozu nebo ošetřování raněných a nemocných, budou rovněž respektovány a chráněny, plní-li tyto úkoly v okamžiku, kdy přijdou ve styk s nepřítelem nebo kdy se dostanou do jeho moci.

Čl.26

Personál pomocných společností

Personálu uvedenému v článku 24 je na roveň postaven personál národních společností Červeného kříže a jiných dobrovolných pomocných společností, které jsou řádně uznány a povoleny jejich vládou, pokud bude zaměstnán ve stejných funkcích jako personál uvedený v zmíněném článku, s tou podmínkou, že personál těchto společností podléhá vojenským zákonům a předpisům.

Každá z Vysokých smluvních stran oznámí straně druhé buďto již v míru nebo při zahájení neb průběhem nepřátelství, avšak v každém případě před skutečným jich použitím, jména společností, které zmocnila aby pod její odpovědností pomáhaly oficiální zdravotnické službě jejích ozbrojených sil.

Čl.27

Uznané společnosti neutrálních států

Uznaná společnost neutrálního státu smí poskytnout některé straně v konfliktu pomoc svým personálem nebo svými zdravotnickými útvary jen po předchozím souhlasu své vlády a s povolením strany v konfliktu samotné. Tento personál a tyto útvary budou postaveny pod dohled této strany v konfliktu.

Neutrální vláda oznámí zmíněný svůj souhlas nepříteli státu, který tuto pomoc přijímá. Strana v konfliktu, která přijme tuto pomoc, je povinna, dříve než se jí jakkoli použije, zpravit o tom nepřátelskou stranu.

Za žádných okolností nelze pokládat tuto pomoc za vměšování se do konfliktu.

Členové personálu zmíněného v prvním odstavci musí být opatřeni, dříve než opustí neutrální zemi, k níž náležejí, řádnými průkazy totožnosti uvedenými v článku 40.

Čl.28

Personál zadržený nepřítelem

Personál uvedený v článku 24 a 26, který se dostane do rukou nepřítele, bude zadržen, jen pokud to vyžaduje zdravotní stav, duchovní potřeba a počet válečných zajatců.

Členové personálu, kteří budou takto zadrženi, nebudou pokládáni za válečné zajatce. Budou však nicméně požívat při nejmenším výhod všech ustanovení Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci. Budou nadále vykonávat, v rámci vojenských zákonů a předpisů mocnosti, v jejíž moci jsou, pod dohledem jejích příslušných služeb a podle svědomí svého povolání svou léčebnou nebo duchovní funkci ve prospěch válečných zajatců příslušejících především k ozbrojeným silám, k nimž sami patří. Budou dále požívat těchto výhod při výkonu svého léčebného nebo duchovního poslání:

a) Budou mít právo občas navštěvovat válečné zajatce, kteří jsou v pracovních oddílech nebo v nemocnicích položených mimo tábor. Mocnost, v jejíž moci jsou, jim za tím účelem poskytne potřebné dopravní prostředky.

b) V každém táboře bude nejstarší vojenský lékař nejvyšší hodnosti odpovědný vojenským úřadům tábora za odbornou činnost zadrženého zdravotnického personálu. Za tím účelem se dohodnou strany v konfliktu hned na počátku nepřátelství o vzájemně si odpovídajících hodnostech svého zdravotnického personálu, včetně personálu společností zmíněných v článku 26. Tento lékař, jakož i duchovní budou mít přímý přístup k odpovědným táborovým úřadům ve všech otázkách týkajících se jejich poslání. Tyto úřady jim poskytnou všechny výhody pro písemný styk v těchto otázkách.

c) Zadržený personál nemůže být nucen k žádné práci, která nesouvisí s jeho zdravotnickým nebo duchovním posláním, třebaže zůstává podroben vnitřní kázni tábora, ve kterém je.

Strany v konfliktu se dohodnou během nepřátelství o eventuálním vystřídání zadrženého personálu a stanoví podmínky jeho provedení.

Žádné z předchozích ustanovení nezprošťuje mocnost, v jejíž moci jsou tyto osoby, závazků, které má ve věci zdravotní a duchovní péče o válečné zajatce.

Čl.29

Osud dočasného personálu

Personál označený v článku 25, který se dostane do rukou nepřátel, se považuje za válečné zajatce, bude ho však užito, pokud toho bude třeba, k zdravotnické službě.

Čl.30

Vrácení zdravotnického a duchovního personálu

Personál, který nebude nezbytně třeba zadržet podle ustanovení článku 28, bude vrácen straně v konfliktu, k níž náleží, jakmile se najde nějaká cesta k jeho návratu a jakmile to dovolí vojenské nutnosti.

Než dojde k vrácení, nebude považován za válečné zajatce. Bude však přesto požívat při nejmenším všech výhod stanovených Ženevskou úmluvou z 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci. Bude nadále vykonávat své funkce pod dohledem nepřátelské strany a bude ho především užito k ošetřování raněných a nemocných bojující strany, k níž přináleží.

Při odjezdu smí si odnést osobní svršky, cenné předměty a nástroje, které jsou jeho vlastnictvím.

Čl.31

Výběr osob, které mají být vráceny

Výběr osob, které budou vráceny straně v konfliktu podle ustanovení článku 30, bude proveden bez ohledu na rasu, náboženství nebo politické přesvědčení, nejvhodněji podle časového pořadí jejich zajetí a jejich zdravotního stavu.

Hned po zahájení nepřátelství mohou strany v konfliktu stanovit zvláštními dohodami procento personálu, který má být zadržen, v poměru k počtu válečných zajatců, jakož i jeho rozdělení po táborech.

Čl.32

Návrat personálu společností neutrálních států

Osoby zmíněné v článku 27, které se dostanou do moci protivníkovy, nesmějí být zadrženy.

Není-li opačné dohody, bude jim dovoleno vrátit se do vlasti nebo, není-li to možné, na území té strany v konfliktu, v jejíchž službách byly, jakmile bude otevřena cesta k jejich návratu a jakmile to dovolí vojenské nutnosti.

Než dojde k jejich propuštění, budou dále vykonávat službu pod dohledem nepřátelské strany: budou především přiděleny k ošetřování raněných a nemocných té bojující strany, v jejíchž službách byly.

Při svém odjezdu smějí si odvézt své svršky, osobní věci, cenné předměty, nástroje, zbraně a, možno-li, i dopravní prostředky, které jim patří.

Strany v konfliktu zajistí těmto osobám, pokud budou v jejich moci, totéž zaopatření, totéž ubytování, tytéž náležitosti a platy jako odpovídajícímu personálu své vlastní armády. Strava budiž v každém případě postačující v množství, jakosti i rozmanitosti, aby jim zaručila normální zdravotní rovnováhu.

Kapitola V

Budovy a materiál

Čl.33

Osud staveb, materiálu a skladů zdravotnických zařízení ozbrojených sil

Materiál pohyblivých zdravotnických útvarů ozbrojených sil, který se dostane do moci protivníkovy, zůstane vyhrazen pro raněné a nemocné.

Stavby, materiál a sklady stálých zdravotnických zařízení ozbrojených sil zůstanou podrobeny válečným zákonům, nemohou však být odňaty svému účelu, dokud jich je třeba pro péči o raněné a nemocné. Velitelé armád v poli mohou jich však užíti v případě naléhavé vojenské nutnosti, za předpokladu, že učinili předtím opatření potřebná k zajištění blaha nemocných a raněných, kteří jsou tam ošetřováni.

Materiál a sklady uvedené v tomto článku se nesmějí úmyslně zničit.

Čl.34

Majetek pomocných společností

Movitý i nemovitý majetek pomocných společností, požívajících výhod této úmluvy považuje se za soukromé vlastnictví.

Právo na rekvisice přiznané válčícím zákony a zvyklostmi válečnými bude uplatňován pouze v případech naléhavé nutnosti a teprve, když je zajištěn osud raněných a nemocných.

Kapitola VI

Zdravotnické transporty

Čl.35

Ochrana zdravotnických transportů

Transporty raněných a nemocných nebo zdravotnického materiálu buďtež respektovány a chráněny ze stejných důvodů jako pohyblivé zdravotnické útvary.

Upadnou-li tyto transporty nebo vozidla do rukou nepřátelské strany, budou podléhat zákonům válečným za podmínky, že strana v konfliktu, která se jich zmocní, se ve všech případech postará o raněné a nemocné, kteří v nich jsou.

Civilní personál a všechny dopravní prostředky pocházející z rekvisic podléhají obecným pravidlům mezinárodního práva.

Čl.36

Sanitní letadla

Sanitní letadla, to jest letadla výlučně užívaná k odvozu raněných a nemocných a pro dopravu sanitního personálu i materiálu, nesmějí být napadena, nýbrž budou respektována válčícími stranami při letech, které budou konat ve výškách, v dobách a směry výslovně dohodnutými mezi všemi zúčastněnými bojujícími stranami.

Budou zřetelně opatřena, vedle národních barev, rozeznávacím znakem, uvedeným v článku 38, na svých spodních, horních i bočních plochách. Budou vybavena jakýmkoli jiným označením nebo poznávacím prostředkem, stanovenými dohodou mezi válčícími stranami buď na počátku nebo během nepřátelství.

Není-li opačné dohody, je zakázán přelet nepřátelského nebo nepřítelem obsazeného území.

Sanitní letadla musí uposlechnout každé výzvy k přistání. Přistane-li takto letadlo podle rozkazu, může pokračovat v letu se svým osazenstvem po eventuální prohlídce.

Přistane-li letadlo nouzově na území nepřátelském nebo nepřítelem obsazeném, jsou ranění, nemocní i posádka letadla válečnými zajatci. Se zdravotnickým personálem bude nakládáno podle článku 24 a následujících.

Čl.37

Přelétávání neutrálních zemí Vysazení nemocných a raněných na neutrálním území

Sanitní letadla stran v konfliktu mohou s výhradou ustanovení druhého odstavce přelétat území neutrálních mocností a tam přistávat na pevnině nebo na vodě v případě nutnosti nebo aby tam učinila zastávku. Musí především oznámit neutrálním mocnostem přelet nad jejich územím a poslechnout každé výzvy k přistání na zemi nebo ve vodě. Budou chráněna před útokem, jen poletí-li ve výšce, v době a směrem výslovně dohodnutým mezi zúčastněnými stranami v konfliktu a neutrálními mocnostmi.

Neutrální mocnosti mohou však stanovit podmínky nebo omezení, pokud jde o přelet jejich území sanitními letadly nebo o jejich přistání. Tyto eventuální podmínky neb omezení budou platit stejným způsobem pro všechny bojující mocnosti.

Ranění nebo nemocní, vysazení se souhlasem místního úřadu ze sanitního letadla na neutrálním území, budou, pokud nebylo jinak ujednáno mezi neutrální mocností a stranami v konfliktu, zadrženi neutrálním státem, když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se nemohli znovu účastnit válečných operací. Náklady na nemocniční ošetřování a internování nese mocnost, k níž ranění a nemocní náležejí.

Kapitola VII

Rozeznávací znak

Čl.38

Odznak a rozeznávací znak zdravotnické služby armád

K poctě Švýcarska bude heraldické znamení červeného kříže na bílém poli, utvořené převrácením spolkových barev, podrženo jakožto odznak a rozeznávací znak zdravotnické služby armád.

Nicméně však pro státy, které užívají již jakožto rozeznávacího znaku na místo červeného kříže, červeného půlměsíce nebo červeného lva a slunce na bílém poli, budou tyto znaky rovněž připuštěny ve smyslu této úmluvy.

Čl.39

Používání znaku

Tento odznak bude umístěn pod dohledem příslušného vojenského velitelství na praporech, na náramenních páskách a na všem materiálu náležejícím zdravotnické službě.

Čl.40

Označení zdravotnického a duchovního personálu a jeho průkaz totožnosti

Personál uvedený v článku 24 a v článcích 26 a 27 nosí na levé paži pásku odolávající vlhku s rozeznávacím znakem, vydanou příslušným vojenským úřadem a opatřenou jeho razítkem.

Tento personál bude mít u sebe vedle štítku totožnosti uvedeného v článku 16 také zvláštní průkaz totožnosti opatřený rozeznávacím znakem. Tento průkaz musí být odolný proti vlhkosti a mít takové rozměry, aby se vešel do kapsy. Bude vystaven v jazyku domovského státu a bude obsahovat alespoň příjmení, křestní jména, datum narození, hodnost a matriční číslo majitele. Bude v něm uvedeno, z jakého důvodu má právo na ochranu podle této úmluvy. Průkaz bude opatřen fotografií majitele a vedle toho buď jeho podpisem nebo otiskem prstů nebo obojím zároveň. Bude na něm razítko vojenského úřadu.

Průkaz totožnosti bude jednotný v každé armádě a pokud možno stejného typu v armádách Vysokých smluvních stran. Strany v konfliktu mohou se řídit vzorem připojeným jako příklad k této úmluvě. Na počátku nepřátelství si zašlou navzájem vzor, kterého budou užívat. Každý průkaz totožnosti bude podle možnosti vydán alespoň ve dvou exemplářích, z nichž jeden si podrží země původu.

V žádném případě nesmí být personál výše uvedený zbaven svých odznaků nebo svého průkazu totožnosti ani práva nosit náramenní pásku. V případě ztráty má nárok na duplikát průkazu a na to, aby mu byly vydány odznaky nové.

Čl.41

Označení dočasného personálu a jeho průkazy totožnosti

Personál označený v článku 25 nosí, jen pokud vykonává zdravotnickou službu, bílou náramenní pásku s rozeznávacím znakem uprostřed, ale menších rozměrů, vydanou a orazítkovanou vojenským úřadem.

Vojenské listiny totožnosti, které bude mít tento personál při sobě, budou obsahovat údaj o zdravotnické průpravě, které se dostalo majiteli, o přechodné povaze jeho služby a o jeho právu nosit náramenní pásku.

Čl.42

Označení zdravotnických útvarů a ústavů

Prapor se znakem podle této úmluvy smí být vztyčen toliko u zdravotnických útvarů a ústavů, kterých tato úmluva předpisuje šetřit, a jen se souhlasem vojenského úřadu.

Na pohyblivých útvarech i na stálých ústavech může být vztyčen vedle tohoto praporu státní prapor strany v konfliktu, ke které tento ústav nebo útvar náleží.

Avšak zdravotnické útvary, které upadly v moc nepřítele, vztyčí jen prapor podle této úmluvy.

Strany v konfliktu provedou, pokud to vojenské požadavky dovolí, všechna nutná opatření, aby učinily rozeznávací znaky zdravotnických útvarů a ústavů jasné viditelnými nepřátelským silám pozemním, leteckým i námořním, aby tak byla vyloučena možnost jakékoli útočné akce proti nim.

Čl.43

Omezení týkající se užívání rozeznávacího znaku Přípustné výjimky

Zdravotnické útvary neutrálních států, kterým by bylo za podmínek stanovených v článku 27 povoleno propůjčit služby některé válečné straně, musí vztyčit s praporem podle této úmluvy státní prapor této válečné strany, použije-li tato možnosti, kterou ji skýtá článek 42.

Nebrání-li tomu opačný rozkaz příslušného vojenského úřadu, mohou za všech okolností vztyčit svůj státní prapor, i když upadnou do moci nepřátelské strany.

Čl.44

Omezení týkající se užívání rozeznávacího znaku Přípustné výjimky

Znaku červeného kříže na bílém poli a slov "červený kříž" nebo "ženevský kříž" se smí užívat, s výjimkou případů vytčených v následujících odstavcích tohoto článku, jak v míru tak i za války toliko k označení a na ochranu zdravotnických útvarů a ústavů, personálu a materiálu, chráněných touto úmluvou a ostatními mezinárodními úmluvami upravujícími podobné věci. Totéž platí i o odznacích uvedených v článku 38, druhý odstavec, pro státy, které jich užívají. Národní společnosti Červeného kříže a ostatní společnosti uvedené v článku 26 budou mít právo užívat rozeznávacího znaku poskytujícího ochranu podle této úmluvy toliko v rámci ustanovení tohoto odstavce.

Národní společnosti Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce) mohou dále používat v míru ve shodě se svým domácím zákonodárstvím znaku Červeného kříže pro svou jinou činnost odpovídající zásadám vysloveným na mezinárodních konferencích Červeného kříže. Pokračují-li v této činnosti i za války, musí užívat tohoto znaku za takových podmínek, aby nemohla vzniknout domněnka, že si osobují právo na ochranu podle této úmluvy; odznak bude poměrně malých rozměrů a nesmí se ho užívat na náramenních páskách nebo na střechách budov.

Mezinárodní organisace Červeného kříže a jeho personál řádně zmocněný mají právo užívat znaku červeného kříže na bílém poli v každé době.

Výjimečně lze užívat ve shodě s domácím zákonodárstvím a s výslovným souhlasem některé z národních společností Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce) odznaku podle této úmluvy v míru k označení vozidel užívaných jako ambulance a k označení záchranných stanic výlučně určených k bezplatnému ošetřování raněných nebo nemocných.

Kapitola VIII

Provádění úmluvy

Čl.45

Podrobné provedení článků úmluvy a řešení případů, jež nejsou předvídány

Každá strana v konfliktu postará se prostřednictvím svých vrchních velitelů o podrobné provedení předchozích článků a o to, aby případy, na něž není pamatováno, byly řešeny podle obecných zásad této úmluvy.

Čl.46

Zákaz represálií

Jsou zakázány represalie proti raněným, nemocným, personálu a budovám nebo materiálu, chráněným touto úmluvou.

Čl.47

Rozšíření textu úmluvy

Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, v míru i ve válce, text této úmluvy ve svých zemích a zejména že zařadí její studium do vojenských a, možno-li, i civilních studijních programů, tak, aby její zásady byly uvedeny ve známost všeho obyvatelstva, zejména bojujících ozbrojených sil, zdravotnického personálu a vojenských duchovních.

Čl.48

Zaslání oficiálních překladů a všech zákonů a nařízení vydaných k provedení úmluvy

Vysoké smluvní strany si navzájem zašlou prostřednictvím Švýcarské spolkové rady, a za nepřátelství prostřednictvím ochranné mocnosti, oficiální překlady této úmluvy, jakož i zákony a nařízení, které by vydaly, aby zajistily její používání.

Kapitola IX

Stíhání zneužití a porušení

Čl.49

Trestní sankce: Všeobecná ustanovení

Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná zákonodárná opatření, aby stanovily přiměřené trestní sankce postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této úmluvy, vymezeného v následujícím článku, nebo dají k takovému porušení rozkaz.

Každá smluvní strana je povinna vypátrat osoby obviněné z toho, že se dopustily některého z těchto vážných porušení anebo že daly k němu rozkaz, a musí je postavit před své vlastní soudy, ať je jakákoli jejich státní příslušnost. Může také, dá-li tomu přednost, odevzdat je v souladu s podmínkami svého vlastního zákonodárství k soudnímu stíhání některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud tato smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám.

Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby odstranila všechny činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení uvedená v následujícím článku.

Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky zmíněné v článku 105 a následujících Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci.

Čl.50

Trestní sankce: Vážná porušení úmluvy

Vážnými porušeními uvedenými v předchozím článku mohou být některé z níže uvedených činů spáchaných na osobách nebo na majetku chráněných touto úmluvou: úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc v to i biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné zranění a ohrožení zdraví, zničení a přisvojení si majetku neodůvodněné vojenskou nutností a provedené ve velkém měřítku nedovoleným a svévolným způsobem.

Čl.51

Trestní sankce: Odpovědnost smluvních stran

Žádná smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní stranu odpovědnosti,která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu v důsledku porušení zmíněných v předchozím článku.

Čl.52

Postup při vyšetřování tvrzeného porušení úmluvy

Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem, jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém tvrzeném porušení této úmluvy.

Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, shodnou se strany na volbě rozhodčího, který stanoví, jakým způsobem postupovat.

Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a odstraní je jak možná nejrychleji.

Čl.53

Zneužívání znaku nebo názvu Červeného kříže

Užívání znaku nebo názvu "červený kříž" nebo "ženevský kříž" anebo jiného znaku nebo názvu je napodobujícího soukromými osobami nebo obchodními společnostmi či firmami, ať veřejnými nebo soukromými, jinými než těmi, kdož na to mají právo podle této úmluvy, je zakázáno v každé době, ať má toto užívání jakýkoli účel a bez ohledu na dobu, kdy s tímto užíváním bylo započato.

Vzhledem k poctě prokázané Švýcarsku přijetím spolkových převrácených barev a k možnosti záměny švýcarského státního znaku a rozeznávacího odznaku podle této úmluvy, je zakázáno v každé době soukromým osobám, obchodním společnostem neb firmám užívat státního znaku Švýcarské konfederace, jakož i každého znaku jej napodobujícího, ať již jako tovární nebo obchodní známky nebo jako součásti těchto známek aneb za účelem odporujícím obchodní poctivosti anebo konečně za okolností, které by mohly urazit švýcarský národní cit.

Vysoké smluvní strany, které nebyly stranami Ženevské úmluvy z 27. července 1929, mohou však povolit těm, kdož dříve používali odznaků, názvů neb známek uvedených v prvním odstavci, lhůtu nejvýš tří let od okamžiku, kdy tato úmluva nabude účinnosti, aby přestali jich užívat, za předpokladu, že v této lhůtě jejich používání nemůže za války vzbudit domněnku, že má za účel poskytnout ochranu ve smyslu této úmluvy.

Zákaz vyslovený v prvním odstavci tohoto článku se týká rovněž znaků a názvů uvedených v druhém odstavci článku 38, aniž by tím byla dotčena práva nabytá dřívějším používáním.

Čl.54

Vydání zákonodárných opatření ke stíhání zneužití znaku nebo názvu Červeného kříže

Vysoké smluvní strany, jichž dosavadní zákonodárství by nebylo postačující, učiní potřebná opatření, aby byla zamezena a stíhána v každé době zneužití zmíněná v článku 53.

Závěrečná ustanovení

Čl.55

Autentická znění a oficiální překlady

Tato úmluva jest sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění jsou stejně závazná.

Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka ruského a španělského.

Čl.56

Lhůta pro podepsání úmluvy

Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12. února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v Ženevě dne 21. dubna 1949, jakož i jménem mocností na této konferenci nezastoupených, které jsou však stranami Ženevských úmluv z r. 1864, z r. 1906 nebo z r. 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli.

Čl.57

Ratifikace

Tato úmluva bude ratifikována co možná nejdříve a ratifikační listiny budou uloženy v Bernu.

O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden ověřený opis bude zaslán Švýcarskou spolkovou radou všem mocnostem, jejichž jménem byla podepsána nebo jejichž jménem byl oznámen přístup.

Čl.58

Nabytí účinnosti

Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly uloženy nejméně dvě ratifikační listiny.

Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest měsíců po uložení její ratifikační listiny.

Čl.59

Vztah k dřívějším úmluvám

Tato úmluva nahrazuje úmluvy z 22. srpna 1864, z 6. července 1906 a z 27. července 1929 ve vztazích mezi Vysokými smluvními stranami.

Čl.60

Přístup k úmluvě

Ode dne nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.

Čl.61

Oznamování přístupů

Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.

Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem byla úmluva podepsána anebo jejichž jménem jí byl oznámen přístup.

Čl.62

Zvláštní případy, kdy ratifikace nebo přístupy nabývají okamžitě účinnosti

Za situace vylíčené v článcích 2 a 3 nabudou uložené ratifikace a přístupy oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství neb okupace anebo po něm okamžité účinnosti. Oznámení o ratifikacích nebo o přístupech došlých od stran v konfliktu učiní Švýcarská spolková rada nejrychlejším způsobem.

Čl.63

Výpověď úmluvy

Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto úmluvu.

Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.

Výpověď nabude účinnosti jeden rok po jejím oznámení Švýcarské spolkové radě. Avšak výpověď oznámená v době, kdy vypovídající mocnost je zapletena do nepřátelství, nenabude účinnosti, pokud nebude uzavřen mír, a v žádném případě, pokud nebudou skončeny operace spojené s propuštěním a repatriací osob ochráněných touto úmluvou.

Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na závazky, které strany v konfliktu budou i nadále nuceny dodržovat ve smyslu zásad mezinárodního práva, jak vyplývají ze zvyklostí stávajících mezi civilisovanými národy, ze zákonů lidskosti a z požadavků veřejného svědomí.

Čl.64

Registrace v sekretariátu Organisace Spojených národů

Švýcarská spolková rada dá tuto úmluvu zaregistrovat v sekretariátu Organisace Spojených národů. Švýcarská spolková rada zpraví také sekretariát Organisace Spojených národů o všech ratifikacích, přístupech a výpovědích, došlých k této úmluvě.

Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském; originál bude uložen v archivu Švýcarské konfederace. Švýcarská spolková rada zašle ověřený opis této úmluvy každému ze signatárních států, jakož i státům, které k úmluvě přistoupí.

Za Afghanistan:

M. Osman Amiri

Za Albánskou lidovou republiku:

S připojenou výhradou k článku 10

J. Malo

Za Argentinu:

S připojenou výhradou

Guillermo A. Speroni

Za Australii:

Norman R. Mighell

s výhradou ratifikace¹⁾

Za Rakousko:

Dr.Rud. Bluehdorn

Za Belgii:

Maurice Bourquin

Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradou k článku 10

Text výhrady je připojen.

Šéf delegace BSSR

I. Kucejnikov

Za Bolivii:

G. Medeiros

Za Brazilii:

Joao Pinto da Silva

General Floriano De Lima Brayner

Za Bulharskou lidovou republiku:

S připojenou výhradou

K. B. Svetlov

Za Kanadu:

Max H. Wershof

Za Ceylon:

V. Coomaraswamy

Za Chile:

F. Cisternas Ortiz

Za Čínu:

Wu Nan-Ju

Za Kolumbii:

Rafael Rocha Schloss

Za Kubu:

J. de La Luz Léon

Za Dánsko:

Georg Cohn

Paul Ipsen

Bagge

Za Egypt:

A. K. Safwat

Za Ecuador:

Alex. Gastelú

Za Španělsko:

Luis Calderón

Za Spojené státy americké:

Leland Harrison

Raymund J. Yingling

Za Habeš:

Gachaou Zelleke

Za Finsko:

Reinhold Svento

Za Francii:

Jacquinot

G. Cahen-Salvador

Za Řecko:

M. Pesmazoglou

Za Guatemalu:

A. Dupont-Willemin

Za Maďarskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

Anna Kara

Za Indii:

D. B. Desai

Za Iran:

A. H. Meykadeh

Za Irskou republiku:

Sean MacBride

Za Izrael:

S připojenou výhradou

M. Kahany

Za Italii:

Giacinto Auriti

Ettore Baistrocchi

Za Libanon:

Mikaoui

Za Lichtenštejnsko:

Hrabě F. Wilczek

Za Lucembursko:

J. Sturm

Za Mexiko:

Pedro de Alba

W. R. Castro

Za Monacké knížectví:

M. Lozé

Za Nicaraguu:

Ad referendum Lifschitz

Za Norsko:

Rolf Andersen

Za Nový Zéland:

G. R. Laking

Za Pakistan:

S. M. A. Faruki, M. G.

A. H. Shaikh

Za Paraguay:

Conrad Fehr

Za Nizozemí:

J. Bosch de Rosenthal

Za Peru:

Gonzalo Pizarro

Za republiku Filipíny:

P. Sebestian²⁾

Za Polsko:

S připojenou výhradou

Julian Przybos

Za Portugalsko:

S připojenými výhradami

G. Caldeira Coelho

Za Rumunskou lidovou republiku:

S připojenou výhradou

I. Dragomir

Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:

Robert Craigie

H. A. Strutt

W. H. Gardner

Za Vatikán:

Philippe Bernardini

Za El Salvador:

R. A. Bustamante

Za Švédsko:

S výhradou ratifikace J. V. krále švédského

se schválením Riksdagu

Staffan Söderblom

Za Švýcarsko:

Max Petitpierre

Plinio Bolla

div. plukovník Du Pasquier

Ph. Zutter

H. Meuli

Za Syrii:

Omar El Djabri

A. Gennaoui

Za Československo:

S připojenou výhradou

Tauber

Za Turecko:

Rana Tarhan

Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradou k článku 10

Text výhrady je připojen.

Podle plné moci vlády USSR

Profesor O. Bogomolec

Za Svaz sovětských socialistických republik:

S výhradou k článku 10

Text výhrady je připojen.

Šéf delegace SSSR

N. Slavin

Za Uruguay:

Rada plukovník

Hector J. Blanco

Za Venezuelu:

A. Posse de Rivas

Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:

S připojenou výhradou

Milan Ristič

Příl.I

Návrh dohody o nemocničních oblastech a místech

Článek 1

Nemocniční oblasti jsou striktně vyhrazeny osobám, zmíněným v článku 23 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, jakož i personálu, který má na starosti organisaci a správu těchto oblastí a míst a péči o osoby, které jsou tam soustředěny.

Osoby, které mají své stálé bydliště uvnitř těchto oblastí, mají však právo tam přebývat.

Článek 2

Osoby, které jsou z jakéhokoli důvodu v nemocniční oblasti, nesmějí vykonávat žádnou práci, která je v přímé souvislosti s vojenskými operacemi nebo s výrobou válečného materiálu, ani uvnitř ani vně této oblasti.

Článek 3

Mocnost, která zřídí nemocniční oblast, učiní všechna nutná opatření, aby tam byl zakázán přístup všem osobám, které nemají právo tam vstoupit nebo tam přebývat.

Článek 4

Nemocniční oblasti musí vyhovovat těmto podmínkám:

a) musí zabírat jen malou část území kontrolovaného mocností, která je zřídila,

b) musí být řídce obydleny vzhledem k možnosti pojmout další osoby,

c) musí být vzdáleny od a prosty všech vojenských objektů a všech důležitých průmyslových anebo správních zařízení,

d) nesmějí ležet v krajích, které podle vší pravděpodobnosti mohou mít důležitost pro vedení války.

Článek 5

Nemocniční oblasti jsou podrobeny těmto závazkům:

a) dopravních spojů a dopravních prostředků, které v nich jsou, nesmí se používat pro přepravu vojenských osob nebo vojenského materiálu, ani když by šlo o pouhý průjezd,

b) nesmějí být vojensky bráněny za žádných okolností.

Článek 6

Nemocniční oblasti budou označeny červenými kříži (červenými půlměsíci, červenými lvy a slunci) na bílém poli, umístěnými na okrajích oblasti a na budovách.

V noci mohou být rovněž označeny vhodným osvětlením.

Článek 7

Už v míru nebo hned po vypuknutí nepřátelství zašle každá mocnost všem Vysokým smluvním stranám seznam nemocničních oblastí zřízených na území, které kontroluje. Zpraví je o každé nové oblasti zřízené během konfliktu.

Jakmile nepřátelská strana dostane toto oznámení, je oblast řádně zřízena.

Má-li však nepřátelská strana za to, že jedna z podmínek předepsaných touto dohodou není zřejmě splněna, může odmítnout uznat oblast tím, že sdělí okamžitě svá odmítnutí straně, jíž oblast podléhá, nebo může předložit uznání oblasti k rozhodnutí kontrolní instituci uvedené v článku 8.

Článek 8

Každá mocnost, která uzná jednu nebo několik nemocničních oblastí zřízených nepřátelskou stranou, má právo žádat, aby jedna nebo několik zvláštních komisí zjistily, zda oblasti vyhovují podmínkám a plní závazky stanovené v této dohodě.

Za tím účelem budou mít členové těchto zvláštních komisí vždy volný přístup do jednotlivých oblastí a mohou tam i trvale bydlet. Budou jim poskytnuty všechny výhody, aby mohli vykonávat svou kontrolní činnost.

Článek 9

Kdyby zvláštní komise zjistily skutečnosti, které podle jejich mínění odporují podmínkám této dohody, oznámí to ihned mocnosti, jíž oblast podléhá, a stanoví lhůtu nejvýš pěti dnů, aby závada byla odstraněna; uvědomí o tom mocnost, která oblast uznala.

Nevyhoví-li po uplynutí této lhůty mocnost, jíž oblast podléhá, výzvě jí adresované, může nepřátelská strana prohlásit, že není vázána touto dohodou, pokud jde o zmíněnou oblast.

Článek 10

Mocnost, která zřídila jednu nebo několik nemocničních oblastí a míst, jakož i odpůrci, jimž bylo jejich zřízení oznámeno, jmenují osoby, které budou členy zvláštních komisí, o nichž je zmínka v článcích 8 a 9, nebo je dají jmenovat neutrálními státy.

Článek 11

Nemocniční oblasti nesmějí být za žádných okolností předmětem útoku, nýbrž budou vždy chráněny a šetřeny stranami v konfliktu.

Článek 12

V případě okupace území musí být nemocniční oblasti, které tam jsou, i dále respektovány a musí jich být používáno jako takových.

Okupační mocnost může však změnit jejich určení, když byla předtím zabezpečila osud osob, které tam byly umístěny.

Článek 13

Tato dohoda se bude vztahovat také na místa, která by mocnosti určily k témuž účelu jako nemocniční oblasti.

Příl.II

Přední strana

     -------------------------------------------------------
                  (Místo vyhrazené pro označení
                 země a vojenského úřadu, které
                       vydají tento průkaz)

                        Průkaz totožnosti

          pro členy zdravotnického personálu a duchovní
                   služby, přidělené k armádám

     Příjmení: ............................................

     Křestní jména: .......................................

     Datum narození: ......................................

     Hodnost: .............................................

     Matriční číslo: ......................................

     Majitel tohoto průkazu je  chráněn Ženevskou úmluvou ze
     dne  12.  srpna  1949   o  zlepšení  osudu  raněných  a
     nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli jako

     ......................................................

     Datum vyhotovení průkazu            Číslo průkazu

     ........................     .........................
     -------------------------------------------------------

                          Zadní strana

     -------------------------------------------------------

                                   Podpis nebo otisk prstů
                                         nebo obojí
       Fotografie
        majitele


        Razítko
       vojenského
         úřadu,
       který vydal
         průkaz

      -----------------------------------------------------
           Výška              Oči               Vlasy

       ................ ................. ................
      -----------------------------------------------------

      Případně jiné údaje sloužící k zjištění totožnosti:

      .....................................................

      .....................................................

      .....................................................

      .....................................................
     -------------------------------------------------------

Příl.3

Ženevská úmluva

o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949

Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem revise X. Haagské úmluvy z 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské dohody z r. 1906 na válku námořní, dohodli se na tomto:

Kapitola I

Všeobecná ustanovení

Čl.1

Zachovávání úmluvy

Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.

Čl.2

Provádění úmluvy

Nehledíc na ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se tato úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich.

Úmluva bude se rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato okupace nesetká s vojenským odporem.

Čl.3

Konflikty povahy jiné než mezinárodní

V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze stran v konfliktu zavázána řídit se při nejmenším těmito ustanoveními:

Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby nahoře zmíněné:

a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,

b) braní rukojmí,

c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení,

d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané civilisovanými národy za nezbytné.

2. Ranění, nemocní a trosečníci budou sebráni a ošetřeni.

Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu.

Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část.

Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení stran v konfliktu.

Čl.4

Dosah úmluvy

V případě válečných operací mezi pozemními a námořními silami stran v konfliktu bude použito ustanovení této úmluvy jen na síly na lodích.

Na vyloděné síly budou se ihned vztahovat ustanovení Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Čl.5

Provádění úmluvy neutrálními mocnostmi

Neutrální mocnosti použijí analogicky ustanovení této úmluvy na raněné, nemocné a trosečníky, členy zdravotnického a duchovního personálu, příslušející k ozbrojeným silám stran v konfliktu, kteří budou přijati nebo internováni na jejich území, jakož i na nalezené mrtvé.

Čl.6

Zvláštní dohody

Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 18, 31, 38, 39, 40, 43 a 53 mohou Vysoké smluvní strany uzavřít jiné zvláštní dohody o všech otázkách, jež budou považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní dohoda nesmí být na újmu postavení raněných, nemocných a trosečníků, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, jak je upraveno touto úmluvou, ani omezovat práva zajištěná jim touto úmluvou.

Ranění, nemocní a trosečníci, jakož i členové zdravotnického a duchovního personálu, budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma příznivější opatření učiněná v jejich prospěch jednou neb druhou ze stran v konfliktu.

Čl.7

Nezcizitelná povaha práv

Ranění, nemocní a trosečníci, jakož i členové zdravotnického a duchovního personálu, nemohou se v žádném případě zříci zčásti nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody zmíněné v předchozím článku.

Čl.8

Ochranné mocnosti

Tato úmluva bude se provádět za pomoci a pod dohledem ochranných mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem mohou ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a konsulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání.

Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo delegátů ochranných mocností.

Zástupci neb delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě překročit meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména brát zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají svou funkci. Jediné naléhavé vojenské nutnosti mohou být výjimečně a na přechodnou dobu důvodem pro omezení jejich činnosti.

Čl.9

Činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže

Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná organisace na ochranu raněných, nemocných a trosečníků, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, a za tím účelem, aby jim byla poskytnuta pomoc.

Čl.10

Organisace nahrazující ochranné mocnosti

Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly, připadající podle této úmluvy ochranným mocnostem organisaci poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.

Jestliže ranění, nemocní a trosečníci nebo členové zdravotnického a duchovního personálu z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle prvého odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď některý neutrální stát nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce, příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami v konfliktu.

Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, u níž jsou ranění, nemocní a trosečníci drženi, lidumilnou organisaci, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, aby převzala lidumilné úkoly příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem, anebo musí přijmout, s výhradami ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.

Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána zúčastněnou mocností nebo která se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.

Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.

Čl.11

Řešení sporů

Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi stranami v konfliktu o použití nebo o výkladu ustanovení této úmluvy, poskytnou ochranné mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.

Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu některé strany nebo z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců, zejména úřadů majících péči o raněné, nemocné a trosečníky, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, po případě na vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům, které jim byly v tomto směru učiněny. Ochranné mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu ke schválení osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti nebo osobnost vyslanou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k účasti na této schůzce.

Kapitola II

Ranění, nemocní a trosečníci

Čl.12

Ochrana a ošetřování raněných, nemocných a trosečníků a zacházení s nimi

Příslušníci ozbrojených sil a ostatní osoby zmíněné v následujícím článku, kteří jsou na moři a jsou zraněni, onemocní nebo ztroskotají, musí být za všech okolností respektováni, při čemž výraz ztroskotání se vztahuje na každé ztroskotání, ať k němu dojde za jakýchkoliv okolností, včetně nuceného přistání letadla na moři nebo pádu do moře.

Strana v konfliktu, která je bude mít v moci, bude s nimi zacházet a o ně pečovat lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na pohlaví, rase, národnosti, náboženství, politickém přesvědčení nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku. Přísně je zakázán jakýkoli útok na jejich život nebo na jejich osobu; zejména nesmějí být dobiti nebo vyhlazeni, podrobeni mučení, nesmějí být na nich konány biologické pokusy, nesmějí být ponecháni záměrně bez lékařské pomoci a ošetření ani vystaveni nebezpečí nákazy neb infekce k tomu cíli vytvořenému.

Jedině důvody lékařské naléhavosti ospravedlňují ošetření v přednostním pořadí.

Se ženami se bude zacházet se všemi zvláštními ohledy příslušejícími jejich pohlaví.

Čl.13

Osoby chráněné

Tato úmluva se týká trosečníků, raněných a nemocných na moři, patřících do těchto kategorií:

1. příslušníci ozbrojených sil některé strany v konfliktu, jakož i příslušníci milic a dobrovolnických sborů, které jsou součástí ozbrojených sil;

2. příslušníci jiných milic a příslušníci jiných dobrovolnických sborů, včetně organisovaných hnutí odporu, kteří přináležejí k některé straně v konfliktu a jsou činni na svém vlastním území nebo mimo ně, i když toto území je obsazeno, pokud tyto milice nebo dobrovolnické sbory, včetně organisovaných hnutí odporu, odpovídají těmto podmínkám:

a) mají-li v čele osobu odpovědnou za své podřízené,

b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,

c) nosí-li otevřeně zbraně,

d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných;

3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě neb k moci, které neuznává mocnost, v jejíž moci jsou;

4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční dopisovatelé, dodavatelé, příslušníci pracovních jednotek a služeb, majících na starosti péči o blaho vojenských osob, pokud k tomu dostali povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí;

5. členové lodních posádek, včetně velitelů, lodivodů a učňů obchodních lodí a posádky civilního letectva stran v konfliktu, kteří nepožívají příznivějšího zacházení podle jiných ustanovení mezinárodního práva;

6. obyvatelé neobsazeného území, kteří se při příchodu nepřítele z vlastního popudu chopí zbraně, aby bojovali proti pronikajícímu vojsku, aniž by měli čas se ustavit v pravidelné ozbrojené síly, nosí-li otevřeně zbraně a zachovávají-li zákony a obyčeje válečné.

Čl.14

Odevzdání raněných, nemocných a trosečníků válečným lodím stran v konfliktu

Každá válečná loď některé ze stran v konfliktu může požadovat, aby jí byli odevzdáni ranění, nemocní neb trosečníci, kteří jsou na vojenských nemocničních lodích, na nemocničních lodích patřících pomocným společnostem nebo soukromníkům, jakož i na obchodních lodích, jachtách a plavidlech jakékoli národnosti, pokud zdravotní stav raněných a nemocných dovoluje jejich přemístění a za předpokladu, že válečná loď je opatřena zařízením, které jim zajistí dostačující ošetření.

Čl.15

Ranění, nemocní a trosečníci převzatí na neutrální loď nebo neutrální letadlo

Jsou-li ranění, nemocní a trosečníci převzati na neutrální válečnou loď nebo na neutrální vojenské letadlo, budiž učiněno opatření, žádá-li tak mezinárodní právo, aby se nemohli znovu účastnit válečných úkonů.

Čl.16

Ranění, nemocní a trosečníci, kteří upadli do moci nepřítele

S výhradou ustanovení článku 12 stanou se ranění, nemocní a trosečníci některé válečné strany, kteří upadnou do moci nepřítele, válečnými zajatci a budou se na ně vztahovat pravidla mezinárodního práva týkající se válečných zajatců. Jest na kaptorovi, aby rozhodl podle okolností, zda je účelné je podržet či odeslat do přístavu jeho vlastní země nebo do neutrálního přístavu nebo snad do přístavu na nepřátelském území. V tomto posledním případě nebudou moci zajatci takto navrácení do své vlastní země sloužit po dobu války.

Čl.17

Ranění, nemocní a trosečníci vylodění v neutrálním přístavě

Ranění, nemocní nebo trosečníci, kteří budou vyloděni v neutrálním přístavě se souhlasem místních úřadů, budou, pokud nebylo jinak ujednáno mezi neutrální mocností a válčícími mocnostmi, zadrženi neutrální mocností, když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se nemohli znovu účastnit válečných úkonů.

Náklady na nemocniční ošetřování a na internování nese mocnost, k níž ranění, nemocní a trosečníci náležejí.

Čl.18

Vyhledání a sebrání raněných, nemocných a trosečníků

Po každé bitvě učiní strany v konfliktu neprodleně všechna možná opatření, aby vyhledaly a sebraly trosečníky, raněné a nemocné, chránily je proti plenění a špatnému nakládání a aby jim zajistily nutné ošetření, jakož i aby vyhledaly mrtvé a zamezily jejich oloupení.

Kdykoli to okolnosti dovolí, uzavřou strany v konfliktu místní ujednání za účelem evakuace raněných a nemocných po moři z obléhaného nebo obklíčeného území a za účelem průvozu zdravotnického a duchovního personálu a zdravotnického materiálu dopravovaného do tohoto území.

Čl.19

Pořízení a zasílání zpráv o raněných, nemocných a trosečnících Vystavení a zasílání úmrtních listů a seznamů zemřelých Závěti a osobní majetek zemřelých

Strany v konfliktu pořídí v nejkratší možné lhůtě soupis všech údajů potřebných k zjištění totožnosti trosečníků, raněných, nemocných a mrtvých nepřátelské strany, kteří se dostali do jejich moci. Tyto údaje budou podle možnosti obsahovat:

a) označení mocnosti, k níž náležejí,

b) vojenský útvar nebo matriční číslo,

c) příjmení,

d) křestní jméno nebo jména,

e) datum narození,

f) jiné údaje z průkazu nebo štítku totožnosti,

g) datum a místo zajmutí nebo úmrtí,

h) údaje o zraněních, nemoci nebo o příčině smrti.

Strany v konfliktu vystaví a navzájem si zašlou cestou udanou v předchozím odstavci úmrtní listy nebo seznamy zemřelých, řádně ověřené. Seberou a navzájem si rovněž zašlou prostřednictvím téže kanceláře polovinu dvojitého štítku totožnosti nebo štítek sám, jde-li o jednoduchý štítek, závěti nebo jiné dokumenty důležité pro rodinu zemřelého, peněžní částky a vůbec všechny předměty mající nějakou vlastní cenu nebo hodnotu citovou, které budou nalezeny u mrtvých. Tyto předměty, jakož i věci, jichž majitel nebyl zjištěn, se odešlou v zapečetěných balících, spolu s prohlášením o všech podrobnostech potřebných k zjištění zemřelého majitele, jakož i s úplným inventářem balíku.

Čl.20

Pohřbení zemřelých

Strany v konfliktu budou dbát toho, aby před pohřbem zemřelých do moře, konaným jednotlivě, bylo, pokud jen to okolnosti dovolí, provedeno pečlivé a pokud možno i lékařské ohledání mrtvých za tím účelem, aby byla zjištěna smrt i totožnost a aby bylo umožněno podat o tom zprávu. Používá-li se dvojitých štítků totožnosti, zůstane jedna jeho polovina u mrtvého.

Budou-li mrtví vyloděni, použije se na ně ustanovení Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Čl.21

Dovolání se charitativní péče velitelů neutrálních lodí

Strany v konfliktu mohou se dovolávat charitativní péče velitelů neutrálních obchodních lodí, jacht a plavidel, aby vzali na loď a ošetřili raněné, nemocné a trosečníky, jakož i aby sebrali mrtvé.

Lodi všech druhů, které vyhoví této žádosti, a ty, které samy od sebe seberou raněné, nemocné a trosečníky, budou používat zvláštní ochrany a úlev k provedení jejich pomocného poslání.

Tento druh dopravy nemůže být v žádném případě důvodem pro uplatnění kořistního práva, avšak, nebyl-li jim dán opačný slib, podléhají i nadále kořistnímu právu pro porušení neutrality, jehož by se byly dopustily.

Kapitola III

Nemocniční lodi

Čl.22

Ochrana vojenských nemocničních lodí Jejich notifikace stranám v konfliktu

Vojenské nemocniční lodi, to jest lodi, které mocnosti postavily nebo přizpůsobily jedině a výlučně k tomu, aby pomáhaly raněným, nemocným a trosečníkům, je ošetřovaly a dopravovaly, nesmějí být za žádných okolností napadeny nebo ukořistěny, nýbrž budou vždy respektovány a chráněny za předpokladu, že jejich jména a popis byly sděleny stranám v konfliktu deset dní před jejich použitím.

Popis, který musí být udán ve sdělení, nechť obsahuje bruto registrovanou tonáž, délku od zádi k přídi a počet stěžňů a komínů.

Čl.23

Ochrana pobřežních zařízení

Pobřežní zařízení, která mají nárok na ochranu Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, nesmějí být z moře ani napadena ani bombardována.

Čl.24

Nemocniční lodě používané národními společnostmi Červeného kříže, oficiálně uznanými společnostmi i jednotlivci příslušejícími ke stranám v konfliktu

Nemocniční lodi používané národními společnostmi Červeného kříže, oficiálně uznanými pomocnými společnostmi i jednotlivci, budou požívat téže ochrany jako vojenské nemocniční lodi a nebudou podléhat ukořistění, jestliže je strana v konfliktu, k níž náležejí, pověřila oficiálním posláním a pokud budou zachována ustanovení článku 22 o notifikaci.

Tyto lodi musí mít průkaz, jímž příslušný úřad prohlašuje, že byly podrobeny jeho kontrole při svém vystrojení a odjezdu.

Čl.25

Nemocniční lodě používané národními společnostmi Červeného kříže, oficiálně uznanými společnostmi a jednotlivci v neutrálních zemích

Nemocniční lodi používané národními společnostmi Červeného kříže, oficiálně uznanými pomocnými společnostmi a jednotlivci v neutrálních zemích, budou požívat téže ochrany jako vojenské nemocniční lodi a nebudou podléhat ukořistění za předpokladu, že se podřídily jedné ze stran v konfliktu s předchozím souhlasem své vlády a se schválením zmíněné strany, a pokud budou zachována ustanovení článku 22 o notifikaci.

Čl.26

Tonáž nemocničních lodí

Ochrana zmíněná v článcích 22, 24 a 25 se vztahuje na nemocniční lodi všech tonáží a na jejich záchranné čluny, ať působí kdekoliv. Nicméně, aby byla zajištěna nejvyšší míra pohodlí a bezpečnosti, vynasnaží se strany v konfliktu, aby k dopravě raněných, nemocných a trosečníků používaly na větší vzdálenosti a na volném moři jen nemocničních lodí přes 2000 bruto registrovaných tun.

Čl.27

Plavidla pro pobřežní záchranné práce

Za těchže podmínek, jako jsou uvedeny v článcích 22 a 24, budou rovněž respektována a chráněna, pokud tak dovolí potřeby operací, plavidla užívaná státem nebo oficiálně uznanými pomocnými společnostmi pro pobřežní záchranné práce.

Bude tomu v rámci možnosti stejně, pokud jde o pevná pobřežní zařízení používaná výlučně těmito plavidly k jejich lidumilné činnosti.

Čl.28

Ochrana lodních lazaretů

Dojde-li k boji na válečné lodi, budou respektovány a ušetřeny lazarety, pokud jen to bude možné. Tyto lazarety a jejich výstroj zůstanou podrobeny válečným zákonům, nemohou však být odňaty svému účelu, pokud jich ranění a nemocní potřebují. Nicméně velitel, v jehož moci jsou, může jimi volně naložit v případě naléhavé vojenské nutnosti, zajistí-li předem osud raněných a nemocných, kteří jsou v nich ošetřováni.

Čl.29

Postavení nemocniční lodi v obsazeném přístavu

Každá nemocniční loď nacházející se v přístavu, který upadne do moci nepřítele, je oprávněna z něho vyplout.

Čl.30

Použití nemocničních lodí a plavidel

Lodi a plavidla zmíněná v článcích 22, 24, 25 a 27 poskytnou pomoc a podporu raněným, nemocným a trosečníkům bez ohledu na jejich státní příslušnost.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že těchto lodí a plavidel nepoužijí k nějakému vojenskému účelu.

Tyto lodi a plavidla nesmějí v žádném směru překážeti pohybům bojujících.

Za boje a po něm jednají na své vlastní nebezpečí.

Čl.31

Právo na kontrolu a prohlídku nemocničních lodí a plavidel

Strany v konfliktu mají právo kontroly a prohlídky lodí a plavidel zmíněných v článcích 22, 24, 25 a 27. Mohou odmítnout pomoc těchto lodí a plavidel, nařídit jim, aby se vzdálily, nebo uložit jim určitý kurs, upravit použití jejich bezdrátových zařízení a jiných dorozumívacích prostředků a dokonce zadržet je po dobu nejvýše sedmi dnů ode dne zastavení, vyžadují-li to závažné okolnosti.

Mohou dosadit dočasně na loď komisaře, jehož jediným úkolem bude zajistit splnění rozkazů vydaných podle ustanovení předchozího odstavce.

Pokud možno, zapíší strany v konfliktu do lodního deníku nemocniční lodi rozkazy, které vydaly v jazyku srozumitelném veliteli nemocniční lodi.

Strany v konfliktu mohou dosadit, buď jednostranně nebo podle zvláštní dohody, na své nemocniční lodi neutrální pozorovatele, kteří zjistí přesné zachovávání ustanovení této úmluvy.

Čl.32

Pobyt v neutrálním přístavu

Lodi a plavidla uvedená v článcích 22, 24, 25 a 27 nejsou postavena na roveň válečným lodím, pokud jde o jejich pobyt v neutrálním přístavu.

Čl.33

Obchodní lodě přeměněné na lodi nemocniční

Obchodních lodí přeměněných na lodi nemocniční nemůže být používáno k jinému účelu po celou dobu nepřátelství.

Čl.34

Zánik ochrany

Ochrana příslušející nemocničním lodím a lodním lazaretům zanikne toliko tenkráte, je-li jich použito, vedle jich lidumilného úkolu, k spáchání činů škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která pak uplyne bezvýsledně.

Nemocniční lodi nesmějí zejména mít ani používat tajného klíče při bezdrátovém vysílání nebo při jiném dorozumívacím prostředku.

Čl.35

Okolnosti, které nejsou důvodem pro zbavení ochrany.

Okolnosti níže uvedené nebudou se považovat za důvod, aby nemocniční lodi nebo lodní lazarety byly zbaveny ochrany jim příslušející:

1. je-li personál těchto lodí nebo lazaretů ozbrojen a užívá-li svých zbraní k udržení pořádku, na svou vlastní obranu nebo na obranu svých nemocných a raněných,

2. jsou-li na lodi přístroje výlučně určené k usnadnění plavby nebo k přenosu zpráv,

3. jsou-li na nemocniční lodi nebo v lodním lazaretu přenosné zbraně a střelivo, odebrané raněným, nemocným a trosečníkům, které dosud nebyly odevzdány příslušným službám,

4. je-li lidumilná činnost nemocničních lodí a lodních lazaretů a jejich personálu rozšířena na civilní raněné, nemocné nebo trosečníky,

5. dopravují-li nemocniční lodi materiál a personál, výlučně určený pro zdravotní službu, kromě toho, kterého samy obvykle potřebují.

Kapitola IV

Personál

Čl.36

Ochrana zaručená personálu nemocničních lodí

Duchovní, lékařský a nemocniční personál nemocničních lodí a jejich posádky buďtež respektovány a chráněny; nemohou být zajaty, pokud jsou ve službách těchto lodí, ať už jsou na nich ranění a nemocní nebo ne.

Čl.37

Ochrana zaručená zdravotnickému a duchovnímu personálu lodí ostatních

Duchovní, lékařský a nemocniční personál, určený pro zdravotní a duchovní péči osob zmíněných v článcích 12 a 13, který se dostane do rukou nepřítele, bude respektován a chráněn; může pokračovat ve své činnosti, pokud toho bude vyžadovat péče o raněné a nemocné. Bude pak poslán zpět, jakmile to bude považovat za možné vrchní velitel, v jehož je moci. Při opuštění lodi může vzít s sebou věci, které jsou jeho osobním majetkem.

Kdyby se však ukázalo nutným zadržet část tohoto personálu vzhledem k zdravotním a duchovním potřebám válečných zajatců, učiní se všechna opatření, aby tento personál byl vyloděn, jak nejdříve možno.

Při svém vylodění bude zadržený personál podléhat ustanovením Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Kapitola V

Zdravotnické transporty

Čl.38

Lodě najaté k dopravě zdravotnického materiálu

Lodi najaté k tomu účelu jsou oprávněny dopravovat materiál určený výlučně k ošetření raněných a nemocných ozbrojených sil nebo k zabránění nemocem pod podmínkou, že podrobnosti jejich cesty byly oznámeny nepřátelské mocnosti a jí přijaty. Nepřátelská mocnost má i potom právo je zastavit, ne však je ukořistit ani zabavit dopravovaný materiál.

Dohodou mezi stranami v konfliktu lze dosadit neutrální pozorovatele na palubu těchto lodí, aby kontrolovali dopravovaný materiál. Tento materiál má proto být snadno přístupný.

Čl.39

Sanitní letadla

Sanitní letadla, tj. letadla výlučně užívaná k odvozu raněných, nemocných a trosečníků, jakož i pro dopravu sanitního personálu, nesmějí být napadena, nýbrž budou respektována stranami v konfliktu, pokud poletí ve výškách, v dobách a ve směrech výslovně dohodnutých mezi všemi zúčastněnými stranami v konfliktu.

Budou zřetelně opatřena, vedle národních barev, rozeznávacím znakem uvedeným v článku 41 na svých spodních, horních i bočních plochách. Budou vybavena jakýmkoli jiným označením nebo poznávacím prostředkem stanoveným dohodou mezi stranami v konfliktu buď na počátku nebo v průběhu nepřátelství.

Není-li opačné dohody, je zakázán přelet nepřátelského nebo nepřítelem obsazeného území.

Sanitní letadla musí uposlechnout každé výzvy k přistání na pevnině nebo na moři. Přistane-li letadlo podle takového rozkazu, může pokračovat v letu se svým osazenstvem po eventuální prohlídce.

Přistane-li letadlo nouzově na pevnině nebo na vodě, na území nepřátelském nebo nepřítelem obsazeném, jsou ranění, nemocní a trosečníci, jakož i posádka letadla válečnými zajatci. Se zdravotnickým personálem bude nakládáno podle článků 36 a 37.

Čl.40

Přelétávání neutrálních zemí Vysazení nemocných, raněných a trosečníků na neutrálním území

Sanitní letadla stran v konfliktu mohou s výhradou druhého odstavce přelétat území neutrálních mocností a tam přistávat na pevnině nebo na vodě v případě nutnosti nebo aby tam učinila zastávku. Musí předem oznámit neutrálním mocnostem přelet nad jejich územím a poslechnout každé výzvy k přistání na zemi nebo na vodě. Budou ochráněna před útokem, jen poletí-li ve výškách, v dobách a ve směrech výslovně dohodnutých mezi dotyčnými stranami v konfliktu a neutrálními mocnostmi.

Neutrální mocnosti mohou však stanovit podmínky nebo omezení, pokud jde o přelet jejich území sanitními letadly nebo o jejich přistání. Tyto eventuální podmínky nebo omezení budou se vztahovat stejným způsobem na všechny strany v konfliktu.

Ranění, nemocní nebo trosečníci vysazení se souhlasem místního úřadu ze sanitního letadla na neutrálním území budou, pokud nebylo jinak ujednáno mezi neutrálními mocnostmi a stranami v konfliktu, zadrženi neutrálním státem, když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se nemohli znovu účastnit válečných úkonů. Náklady na nemocniční ošetřování a na internování nese mocnost, k níž ranění, nemocní nebo trosečníci náležejí.

Kapitola VI

Rozeznávací znak

Čl.41

Odznak a rozeznávací znak zdravotnické služby

Odznak červeného kříže na bílém poli bude pod dohledem příslušného vojenského úřadu umístěn na praporech, na náramenních páskách a na veškerém materiálu náležejícím zdravotnické službě.

Nicméně pro státy, které již užívají jako rozeznávacího znaku místo červeného kříže červeného půlměsíce nebo červeného lva a slunce na bílém poli, budou tyto odznaky rovněž připuštěny ve smyslu této dohody.

Čl.42

Označení zdravotnického a duchovního personálu a jeho průkaz totožnosti

Personál zmíněný v článcích 36 a 37 nosí na levé paži pásku odolávající vlhku s rozeznávacím znakem, vydanou příslušným vojenským úřadem a opatřenou jeho razítkem.

Tento personál bude mít také vedle štítku totožnosti uvedeného v článku 19 zvláštní průkaz totožnosti opatřený rozeznávacím znakem. Tento průkaz musí odolávat vlhku a mít takové rozměry, aby se vešel do kapsy. Bude vystaven v jazyce domovského státu a bude obsahovat alespoň příjmení, křestní jména, datum narození, hodnost a matriční číslo majitele. Bude v něm uvedeno, z jakého důvodu má právo na ochranu podle této úmluvy. Průkaz bude opatřen fotografií majitele a vedle toho buď jeho podpisem nebo otiskem prstů nebo obojím zároveň. Bude na něm razítko vojenského úřadu.

Průkaz totožnosti bude jednotný v každé armádě a pokud možno stejného typu v armádách Vysokých smluvních stran. Strany v konfliktu mohou se řídit vzorem připojeným jako příklad k této úmluvě. Na počátku nepřátelství si zašlou vzor, kterého budou používat. Každý průkaz totožnosti bude vydán podle možnosti alespoň ve dvou exemplářích, z nichž jeden si podrží země původu.

Čl.43

Označení nemocničních lodí a plavidel

Lodi a plavidla zmíněná v článcích 22, 24, 25 a 27 buďtež zřetelně označena takto:

a) všechny vnější plochy budou bílé,

b) jeden nebo několik tmavočervených křížů, co možná největších, bude namalováno na každé straně lodního trupu a též na vodorovných plochách, aby byly co nejlépe viditelné ze vzduchu i z moře.

Všechny nemocniční lodi vztyčí, aby byly poznatelny, svou národní vlajku a vedle toho, náleží-li neutrálnímu státu, vlajku strany v konfliktu, jejíž správě se podřídily. Na hlavním stěžni, co možná nejvýše, bude vztyčena bílá vlajka s červeným křížem.

Záchranné čluny nemocničních lodí, pobřežní záchranné čluny a všechna malá plavidla používaná zdravotnickou službou, budou bíle natřena, s temně červenými kříži jasně viditelnými, a budou se vůbec řídit identifikačními předpisy výše stanovenými pro nemocniční lodi.

Lodi a plavidla nahoře zmíněná, která si chtějí zajistit v noci a za snížené viditelnosti ochranu, na niž mají právo, učiní se souhlasem strany v konfliktu, v jejíž moci jsou, potřebná opatření, aby jejich nátěr a jejich rozeznávací odznaky byly dostatečně viditelné.

Nemocniční lodi, které podle článku 31 jsou přechodně zadrženy nepřítelem, sejmou vlajku strany v konfliktu, v jejíchž službách jsou neb jejímuž vedení se podřídily.

Pobřežní záchranné čluny, operují-li dále se souhlasem okupační mocnosti z obsazené základny, mohou být zmocněny, aby i nadále pluly pod vlastními národními barvami a současně pod vlajkou s červeným křížem, když budou vzdáleny od své základny, s výhradou, že to předem oznámí všem zúčastněným stranám v konfliktu.

Všechna ustanovení tohoto článku týkající se odznaku červeného kříže týkají se rovněž ostatních odznaků uvedených v článku 41.

Strany v konfliktu se v každé době vynasnaží, aby uzavřely dohody o užití nejmodernějších, po ruce jsoucích metod, za tím účelem, aby bylo usnadněno zjištění totožnosti lodí a plavidel zmíněných v tomto článku.

Čl.44

Omezení týkající se užívání rozeznávacího znaku

Rozeznávacích znaků zmíněných v článku 43 lze užívat jak v době míru tak i za války toliko k označení a ochraně lodí tam uvedených, s výhradou případů, které by byly předvídány v jiné mezinárodní úmluvě nebo v dohodě sjednané mezi všemi zúčastněnými stranami v konfliktu.

Čl.45

Vydání zákonodárných opatření ke stíhání zneužití rozeznávacích znaků

Vysoké smluvní strany, jichž zákonodárství by nebylo dosud postačitelné, učiní potřebná opatření, aby zamezily a potlačily v každé době zneužití rozeznávacích znaků zmíněných v článku 43.

Kapitola VII

Provádění úmluvy

Čl.46

Podrobné provedení článků úmluvy a řešení případů, jež nejsou předvídány

Čl.47

Zákaz represalií

Jsou zakázány represalie proti raněným, nemocným, trosečníkům, personálu, lodím a materiálu chráněným touto úmluvou.

Čl.48

Rozšíření textu úmluvy

Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí její studium do vojenských, a možno-li, i civilních studijních programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost veškerého obyvatelstva, zejména pak bojujících ozbrojených sil, zdravotnického personálu a vojenských duchovních.

Čl.49

Zaslání oficiálních překladů a všech zákonů i nařízení vydaných k provedení úmluvy

Vysoké smluvní strany si zašlou prostřednictvím Švýcarské spolkové rady, a za nepřátelství prostřednictvím ochranných mocností, oficiální překlady této úmluvy a zákony i nařízení, která by vydaly, aby zajistily její používání.

Kapitola VIII

Stíhání zneužití a porušení

Čl.50

Trestní sankce:

I. Všeobecná ustanovení

Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná zákonodárná opatření, aby stanovily přiměřené trestní sankce postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této úmluvy vymezeného v následujícím článku nebo dají k takovému porušení rozkaz.

Každá smluvní strana je povinna vypátrat osoby obviněné z toho, že se dopustily některého z těchto vážných porušení anebo daly k němu rozkaz, a musí je postavit před svůj soud, ať jsou jakékoli státní příslušnosti. Může také, dá-li tomu přednost, odevzdat je v souladu s podmínkami stanovenými svým vlastním zákonodárstvím k soudnímu stíhání některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud tato smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám.

Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby odstranila všechny činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení uvedená v následujícím článku.

Čl.51

Trestní sankce:

II. Vážná porušení úmluvy

Vážnými porušeními, zmíněnými v předchozím článku, jsou některé z níže uvedených činů spáchaných na osobách nebo na majetku, chráněných touto úmluvou: úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc v to biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné zranění a ohrožení zdraví, zničení a přisvojení si majetku neodůvodněné vojenskou nutností a provedené ve velkém měřítku nezákonným a svévolným způsobem.

Čl.52

Trestní sankce:

III. Odpovědnost smluvních stran

Žádná smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní stranu odpovědnosti, která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu v důsledku porušení zmíněných v předchozím článku.

Čl.53

Postup při vyšetřování tvrzeného porušení úmluvy

Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem, jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém tvrzeném porušení úmluvy.

Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, dohodnou se strany o volbě rozhodčího, který stanoví, jakým způsobem postupovat.

Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a odstraní je, jak možná nejrychleji.

Závěrečná ustanovení

Čl.54

Autentická znění a oficiální překlady úmluvy

Tato úmluva jest sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění jsou stejně závazná.

Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka ruského a španělského.

Čl.55

Lhůta pro podepsání úmluvy

Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12. února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v Ženevě dne 21. dubna 1949, jakož i jménem mocností na této konferenci nezastoupených, které jsou však stranami X. Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské dohody z r. 1906 na válku námořní nebo Ženevských úmluv z r. 1864, z r. 1906 nebo z r. 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli.

Čl.56

Ratifikace

Tato úmluva bude ratifikována co možná nejdříve a ratifikační listiny budou uloženy v Bernu.

O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden ověřený opis zašle Švýcarská spolková rada všem mocnostem, jejichž jménem byla úmluva podepsána nebo jejichž jménem byl oznámen přístup.

Čl.57

Nabytí účinnosti

Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly uloženy nejméně dvě ratifikační listiny.

Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest měsíců po uložení její ratifikační listiny.

Čl.58

Vztah k Haagské úmluvě z r. 1907 o přizpůsobení Ženevské úmluvy z r. 1906 na válku námořní

Tato úmluva nahradí X. Haagskou úmluvu ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z r. 1906 na válku námořní ve vztazích mezi Vysokými smluvními stranami.

Čl.59

Přístup k úmluvě

Ode dne nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.

Čl.60

Oznamování přístupů

Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.

Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem úmluva byla podepsána aneb jejichž přístup jí byl oznámen.

Čl.61

Zvláštní případy, kdy ratifikace a přístupy nabývají okamžitě účinnosti

Za situace vylíčené v článcích 2 a 3 nabudou uložené ratifikace a přístupy, oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství neb okupace nebo po něm, okamžité účinnosti. Oznámení o ratifikaci nebo přístupech, došlá od stran v konfliktu, učiní Švýcarská spolková rada nejrychlejším způsobem.

Čl.62

Výpověď úmluvy

Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto úmluvu. Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.

Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na závazky, které budou strany v konfliktu i nadále nuceny dodržovat ve smyslu zásad mezinárodního práva, jak plynou ze zvyklostí, stávajících mezi civilisovanými národy, ze zákonů lidskosti a požadavků veřejného svědomí.

Čl.63

Registrace úmluvy u sekretariátu Organisace Spojených národů

Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském; originál bude uložen v archivu Švýcarské konfederace. Švýcarská spolková rada zašle ověřený opis úmluvy každému ze signatárních států, jakož i státům, které k ní přistoupí.

Za Afghanistan:

M. Osman Amiri

Za Albánskou lidovou republiku:

S připojenou výhradou k článku 10

J. Malo

Za Argentinu:

S připojenou výhradou

Guillermo A. Speroni

Za Australii:

Norman R. Mighell

s výhradou ratifikace¹⁾

Za Rakousko:

Wildmann

Za Belgii:

Maurice Bourquin

Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradou k článku 10

Text výhrady je připojen.

Šéf delegace BSSR

I. Kucejnikov

Za Bolivii:

G. Medeiros

Za Brazilii:

Joao Pinto da Silva

General Floriano De Lima Brayner

Za Bulharskou lidovou republiku:

S připojenou výhradou

K. B. Svetlov

Za Kanadu:

Max H. Wershof

Za Ceylon:

V. Coomaraswamy

Za Chile:

F. Cisternas Ortiz

Za Čínu:

Wu Nan-Ju

Za Kolumbii:

Rafael Rocha Schloss

Za Kubu:

J. de La Luz Léon

Za Dánsko:

Georg Cohn

Paul Ipsen

Bagge

Za Egypt:

A. K. Safwat

Za Ecuador:

Alex. Gastelú

Za Španělsko:

Luis Calderón

Za Spojené státy americké:

Leland Harrison

Raymund J. Yingling

Za Habeš:

Gachaou Zelleke

Za Finsko:

Reinhold Svento

Za Francii:

G. Cahen-Salvador

Jacquinot

Za Řecko:

M. Pesmazoglou

Za Guatemalu:

A. Dupont-Willemin

Za Maďarskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

Anna Kara

Za Indii:

D. B. Desai

Za Iran:

A. H. Meykadeh

Za Irskou republiku:

Sean MacBride

Za Izrael:

S připojenou výhradou

M. Kahany

Za Italii:

Giacinto Auriti

Ettore Baistrocchi

Za Libanon:

Mikaoui

Za Lichtenštejnsko:

Hrabě F. Wilczek

Za Lucembursko:

J. Sturm

Za Mexiko:

Pedro de Alba

W. R. Castro

Za Monacké knížectví:

M. Lozé

Za Nicaraguu:

Ad referendum

Lifschitz

Za Norsko:

Rolf Andersen

Za Nový Zéland:

G. R. Laking

Za Pákistán:

S. M. A. Faruki, M. G.

A. H. Shaikh

Za Paraguay:

Conrad Fehr

Za Nizozemí:

J. Bosch de Rosenthal

Za Peru:

Gonzalo Pizarro

Za republiku Filipíny:

P. Sebestian²⁾

Za Polsko:

S připojenou výhradou

Julian Przybos

Za Portugalsko:

S připojenými výhradami

G. Caldeira Coelho

Za Rumunskou lidovou republiku:

S připojenou výhradou

I. Dragomir

Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:

Robert Craigie

H. A. Strutt

W. H. Gardner

Za Vatikán:

Philippe Bernardini

Za El Salvador:

R. A. Bustamante

Za Švédsko:

S výhradou ratifikace J. V. krále švédského

se schválením Riksdagu

Staffan Söderblom

Za Švýcarsko:

Max Petitpierre

Plinio Bolla

div. plukovník Du Pasquier

Ph. Zutter

H. Meuli

Za Syrii:

Omar El Djabri

A. Gennaoui

Za Československo:

S připojenou výhradou

Tauber

Za Turecko:

Rana Tarhan

Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradou k článku 10

Text výhrady je připojen.

Podle plné moci vlády USSR

Profesor O. Bogomolec

Za Svaz sovětských socialistických republik:

S výhradou k článku 10

Text výhrady je připojen.

Šéf delegace SSSR

N. Slavin

Za Uruguay:

Rada plukovník Hector J. Blanco

Za Venezuelu:

A. Posse de Rivas

Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:

S připojenou výhradou

Milan Ristič

                          Přední strana

     -------------------------------------------------------
                  (Místo vyhražené pro označení
                 země a vojenského úřadu, které
                       vystaví tento průkaz)

                        Průkaz totožnosti

         pro členy zdravotnického a duchovního personálu
             přiděleného k ozbrojeným silám na moři

     Příjmení: ............................................

     Křestní jména: .......................................

     Datum narození: ......................................

     Hodnost: .............................................

     Vojenské nebo matriční číslo: ........................

     Majitel tohoto průkazu je  chráněn Ženevskou úmluvou ze
     dne  12.  srpna  1949   o  zlepšení   osudu   raněných,
     nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři jako

     ......................................................

     Datum vystavení průkazu:           Číslo průkazu:

     ........................     .........................
     -------------------------------------------------------

                          Zadní strana

     -------------------------------------------------------

                                   Podpis nebo otisk prstů
                                         nebo obojí
       Fotografie
        držitele
        průkazu

        Razítko
       vojenského
         úřadu,
       který vydal
         průkaz

      -----------------------------------------------------
           Výška              Oči               Vlasy

       ................ ................. ................
      -----------------------------------------------------

      Případně jiné údaje sloužící k zjištění totožnosti.

      .....................................................

      .....................................................

      .....................................................

      .....................................................
     -------------------------------------------------------

Příl.4

Ženevská úmluva

o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949

Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která se konala od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem revise úmluvy, sjednané v Ženevě dne 27. července 1929 a týkající se válečných zajatců, dohodli se na tomto:

Část I

Všeobecná ustanovení

Čl.1

Zachovávání úmluvy

Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.

Čl.2

Provádění úmluvy

Vedle ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se tato úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich.

Úmluva se bude rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato okupace nesetká s vojenským odporem.

Není-li některá ze stran účastnících se konfliktu smluvní stranou této úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí vázány ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto úmluvou vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li se jimi řídit.

Čl.3

Konflikty povahy jiné než mezinárodní

1. S osobami, které se přímo nezúčastní nepřátelství včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude za všech okolností zacházeno lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.

Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby shora zmíněné:

a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,

b) braní rukojmí,

c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména pokořující a ponižující zacházení,

d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané civilizovanými národy za nezbytné.

2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.

Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu.

Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část.

Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení stran v konfliktu.

Čl.4

Váleční zajatci

A. Válečnými zajatci ve smyslu této úmluvy jsou osoby spadající do některé z následujících kategorií, které upadly do moci nepřítele:

1. příslušníci ozbrojených sil některé ze stran v konfliktu, jakož i příslušníci milic nebo příslušníci dobrovolnických sborů, jež jsou součástí těchto ozbrojených sil;

2. příslušníci jiných milic a jiných dobrovolnických sborů, včetně členů organisovaných hnutí odporu, kteří příslušejí k jedné straně v konfliktu a jsou činni na vlastním území nebo mimo ně, i když toto území je obsazeno, pokud tyto milice nebo dobrovolnické sbory, včetně organisovaných hnutí odporu, vyhovují těmto podmínkám:

a) mají-li v čele osobu, odpovědnou za své podřízené,

b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,

c) nosí-li otevřeně zbraně,

d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných;

3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě nebo k moci, kterou neuznává mocnost, která drží zajatce;

4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční dopisovatelé, dodavatelé, příslušníci pracovních jednotek a služeb, majících na starosti péči o blaho ozbrojených sil, pod podmínkou, že k tomu dostali povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí; tyto jsou povinny jim vydat k tomu účelu průkaz totožnosti podobný připojenému vzoru;

B. Výhod zacházení vyhrazeného touto úmluvou válečným zajatcům budou používat rovněž:

1. osoby, které příslušejí nebo příslušely k ozbrojeným silám obsazené země, považuje-li okupační mocnost vzhledem k této jejich příslušnosti za potřebné je internovat, i když je původně, pokud válečné události se odehrávaly mimo okupované území, propustila na svobodu, zejména když se tyto osoby bez úspěchu pokoušely dostihnout ozbrojených sil bojujících v poli, k nimž příslušejí, nebo když tyto osoby neuposlechnou výzvy, která k nim byla učiněna za účelem internování;

2. osoby, které spadají do některé z kategorií uvedených v tomto článku, které neutrální nebo neválčící mocnosti přijaly na svém území a které jsou podle mezinárodního práva povinny internovat, s výhradou příznivějšího nakládání, které by tyto mocnosti byly ochotny jim poskytnout, a s výjimkou ustanovení článků 8, 10, 15, 30, pátý odstavec, 58 až 67 včetně, 92, 126, jakož i s výjimkou ustanovení týkajících se ochranné mocnosti, existují-li diplomatické styky mezi stranami v konfliktu, a dotčenou neutrální nebo neválčící mocností. Když takové diplomatické styky existují, mají strany v konfliktu, k nimž tyto osoby přináležejí, právo vykonávat vůči nim funkci náležející ochranným mocnostem podle této úmluvy bez újmy funkce, kterou tyto strany normálně vykonávají na základě diplomatických a konsulárních zvyklostí a smluv.

C. Tento článek se nijak netýká právního postavení lékařského a duchovního personálu, jak je upraveno v článku 33 této úmluvy.

Čl.5

Počátek a konec používání úmluvy

Tato úmluva se vztahuje na osoby uvedené v článku 4 od doby, kdy upadly do moci nepřítele, až do jejich konečného propuštění a repatriace.

Jsou-li pochybnosti o příslušnosti osob, které se dopustily válečného činu a upadly do rukou nepřítele, k některé z kategorií, vypočtených v článku 4, budou tyto osoby požívat ochrany této úmluvy, pokud jejich postavení nebude určeno příslušným soudem.

Čl.6

Zvláštní dohody

Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 23, 28, 33, 60, 65, 66, 67, 72, 73, 75, 109, 110, 118, 119, 122 a 132 mohou Vysoké smluvní strany uzavřít jiné zvláštní dohody o všech otázkách jež budou považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní dohoda nesmí být na újmu postavení zajatců, jak je upraveno touto úmluvou, ani omezovat práva zajištěná jim touto úmluvou.

Váleční zajatci budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma příznivější opatření učiněná v jejich prospěch jednou nebo druhou ze stran v konfliktu.

Čl.7

Nezcizitelná povaha práv

Váleční zajatci nemohou se v žádném případě zříci zčásti nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody zmíněné v předchozím článku.

Čl.8

Ochranné mocnosti

Tato úmluva se bude provádět za pomoci a pod dohledem ochranných mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem mohou ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a konsulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání.

Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo delegátů ochranných mocností.

Zástupci nebo delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě překročit meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména brát zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají svou funkci.

Čl.9

Činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže

Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná organisace na ochranu válečných zajatců a za tím účelem, aby jim byla poskytnuta pomoc.

Čl.10

Organisace nahrazující ochranné mocnosti

Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly příslušející z této úmluvy ochranným mocnostem organisaci poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.

Jestliže váleční zajatci z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle prvého odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď některý neutrální stát nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami v konfliktu.

Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, některou lidumilnou organisaci jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, aby převzala lidumilné úkoly příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem, anebo musí přijmout, s výhradou ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.

Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána zúčastněnou mocností nebo se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.

Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.

Čl.11

Řešení sporů

Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi stranami v konfliktu o použití nebo o výkladu ustanovení této úmluvy, nabídnou tyto mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.

Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu některé strany neb z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců, zejména úřadů majících odpovědnost za válečné zajatce, po případě na vhodně voleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům, které jim byly v tomto směru učiněny. Ochranné mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu k schválení osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti nebo osobnost vyslanou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k účasti na této schůzce.

Část II

Všeobecná ochrana válečných zajatců

Čl.12

Odpovědnost za zacházení s válečnými zajatci

Váleční zajatci jsou v moci nepřátelské mocnosti, nikoli však v moci jednotlivců neb vojenských oddílů, které je zajaly. Nehledíc k eventuální individuální odpovědnosti, je mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, odpovědna za zacházení s nimi.

Mocnost, která drží válečné zajatce, může je přesunout toliko k mocnosti, která je stranou této úmluvy, a jen tehdy, přesvědčí-li se dotčená mocnost, že mocnost v úvahu přicházející je ochotna a způsobilá tuto úmluvu zachovávat. Jsou-li zajatci takto přesunuti, padá odpovědnost za zachovávání této úmluvy na mocnost, která je přijala, po tu dobu, pokud jí budou svěřeni.

Kdyby však tato mocnost nedostála své povinnosti plnit ustanovení úmluvy v některém důležitém bodě, je mocnost, která válečné zajatce přesunula, povinna učinit na základě notifikace ochranné mocnosti účinná opatření za účelem zjednání nápravy nebo požádat, aby váleční zajatci jí byli vráceni. Takové žádosti musí být vyhověno.

Čl.13

Lidské zacházení s válečnými zajatci Zákaz represálií

S válečnými zajatci se musí vždy nakládat lidsky. Každý nezákonný čin nebo opomenutí se strany mocnosti, v jejíž moci jsou, které by měly za následek smrt nebo které by vážně ohrozily zdraví válečného zajatce, který je v její moci, jsou zakázány a považují se za vážné porušení této úmluvy. Zejména nesmí žádný zajatec být podroben tělesnému zmrzačení nebo lékařskému či vědeckému pokusu jakéhokoli druhu, který není odůvodněn lékařským ošetřováním dotčeného zajatce a který není v jeho prospěch.

Váleční zajatci musí rovněž být vždy chráněni zejména před každým násilným činem nebo zastrašováním, před urážkami a před zvědavostí obecenstva.

Represalie proti nim jsou zakázány.

Čl.14

Respektování osobnosti válečných zajatců

Váleční zajatci mají právo, aby bylo za všech okolností šetřeno jejich osobnosti a jejich cti.

S ženami budiž nakládáno se všemi ohledy příslušejícími jejich pohlaví a budiž s nimi v každém případě zacházeno stejně příznivě jako s muži.

Váleční zajatci si uchovávají svou plnou občanskou způsobilost, jak ji měli v okamžiku, kdy byli zajati. Mocnost, v jejíž moci jsou, nesmí omezovat její výkon ani na svém území ani mimo ně, leč v míře, již vyžaduje zajetí.

Čl.15

Zaopatření a ošetřování válečných zajatců

Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, je povinna postarat se zdarma o jejich zaopatření a poskytnout jim zdarma lékařské ošetření, kterého vyžaduje jejich zdravotní stav.

Čl.16

Zásada rovného zacházení

S přihlédnutím k ustanovením této úmluvy o hodnosti a pohlaví a s výhradou příznivějšího nakládání, jehož by se dostalo válečným zajatcům s ohledem na jejich zdravotní stav, věk a jejich odborné schopnosti, musí mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, se všemi zacházet stejným způsobem, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování z důvodů rasy, národnosti, náboženství, politického přesvědčení nebo jiného důvodu, založeného na podobném znaku.

Část III

Zajetí

Oddíl I

Počátek zajetí

Čl.17

Výslech válečného zajatce

Každý válečný zajatec je povinen udat při výslechu toliko své příjmení, křestní jména a hodnost, datum narození a matriční číslo, nebo, nemá-li ho, jemu odpovídající údaj. Kdyby úmyslně toto pravidlo porušil, vydával by se v nebezpečí, že mu budou omezeny výhody poskytované zajatcům jeho hodnosti nebo stavu.

Každá strana v konfliktu je povinna vydat každé osobě podléhající její pravomoci, která by mohla upadnout do zajetí, průkaz totožnosti, udávající její příjmení, křestní jména, hodnost, matriční číslo neb podobný údaj a datum narození. Tento průkaz totožnosti může vedle toho obsahovat podpis nebo otisk prstů nebo obojí, jakož i všechny jiné údaje, které by si strany v konfliktu přály připojit a které se týkají osob přináležejících k jejich ozbrojeným silám. Pokud možno, bude tento průkaz rozměrů 6,5 x 10 cm a bude vyhotoven ve dvou exemplářích. Válečný zajatec se musí na požádání vykázat tímto průkazem, avšak tento průkaz mu nesmí být v žádném případě odebrán.

Na válečných zajatcích se nesmí vykonávat žádné tělesné ani duševní trýznění, aby se na nich vynutily jakékoliv informace. Zajatcům, kteří odmítnou vypovídat, nesmí být vyhrožováno, nesmějí být uráženi ani vystaveni nepříjemnostem nebo nevýhodám jakéhokoli druhu.

Váleční zajatci, kteří následkem svého tělesného nebo duševního stavu nejsou schopni udat svou totožnost, budou odevzdáni zdravotnické službě. Totožnost těchto zajatců bude zjištěna všemi možnými prostředky, s výhradou ustanovení předešlého odstavce.

Výslech zajatců se bude konat v jazyce, kterému rozumějí.

Čl.18

Majetek válečného zajatce

Všechny svršky a předměty pro osobní potřebu - vyjma zbraně, koně, vojenskou výzbroj a vojenské dokumenty - zůstanou v držení válečných zajatců, rovněž i kovové přílby, plynové masky a všechny ostatní předměty, které jim byly vydány pro jejich osobní ochranu. Rovněž tak zůstanou v jejich držení svršky a předměty, sloužící k jejich ošacení a k jejich výživě, i když tyto svršky patří k jejich oficiální vojenské výstroji.

Váleční zajatci nesmějí být nikdy bez průkazu totožnosti. Mocnost, v jejíž moci jsou, vydá průkaz těm, kteří ho nemají.

Odznaky hodnosti a národnosti, vyznamenání a předměty, mající zejména osobní nebo citovou hodnotu, nesmějí se válečným zajatcům odebrat.

Peněžní částky, které mají váleční zajatci u sebe, nesmějí se jim odebrat, leč na rozkaz důstojníka a až bude zapsána do zvláštního rejstříku výše částek a osobní popis majitele, a až se tomuto vydá podrobná potvrzenka, na níž je uvedeno čitelně jméno, hodnost a útvar osoby, která vydá dotyčnou stvrzenku. Částky, které jsou v měně mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, nebo které jsou na žádost zajatcovu směněny na tuto měnu, se připíší k dobru účtu zajatce ve smyslu článku 64.

Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, může jim odebrat cenné předměty pouze z důvodů bezpečnostních. V tomto případě se užije téhož postupu jako při odebírání peněžních částek.

Tyto odebrané předměty a obnosy, které jsou v jiné měně, než měna mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, a jichž směnu vlastník nežádá, podrží mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, a vydá je zajatci v původní formě na konci zajetí.

Čl.19

Odsun (evakuace) válečných zajatců

Váleční zajatci buďtež odsunuti v nejkratší lhůtě po zajetí do táborů dosti vzdálených od bojového pásma, aby byli mimo nebezpečí.

V nebezpečném pásmu mohou být přechodně drženi jen váleční zajatci, kteří pro své zranění nebo pro svou nemoc by byli ve větším nebezpečí při provádění odsunu, než když zůstanou na místě.

Váleční zajatci nesmějí být vystavováni zbytečně nebezpečí, zatím co čekají na odsun z bojového pásma.

Čl.20

Podmínky provedení odsunu

Odsun válečného zajatce jest vždy provést lidsky a za podobných podmínek, za nichž jsou přemisťována vojska mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, poskytne přepravovaným válečným zajatcům pitnou vodu, dostatečnou stravu a potřebné šatstvo i lékařské ošetření; učiní náležitá opatření, aby zajistila jejich bezpečnost za odsunu a sestaví jak nejdříve možno seznam odsunutých zajatců.

Musí-li váleční zajatci procházet během odsunu transitními tábory, budiž jejich pobyt v těchto táborech co nejkratší.

Oddíl II

Internování válečných zajatců

Kapitola I

Všeobecná pravidla

Čl.21

Omezení volnosti pohybu

Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, může je internovat. Může jim uložit závazek, aby se nevzdálili za určitou hranici tábora, v němž jsou internováni nebo, je-li tento tábor ohrazen, aby nepřekračovali jeho obvod. S výhradou ustanovení této úmluvy, týkajících se trestních a disciplinárních sankcí, nemohou být tito váleční zajatci zavřeni nebo podrobeni zákazu vycházet než tehdy, ukáže-li se toto opatření nutným k ochraně jejich zdraví; tento stav však nesmí trvat v žádném případě déle, než toho okolnosti vyžadují.

Válečné zajatce je možno propustit částečně neb zcela na svobodu na slovo nebo na slib, dovolují-li to zákony mocnosti, k níž příslušejí.

Toto opatření se učiní zejména v případech, kdy to může přispět k zlepšení zdravotního stavu zajatců. Žádný zajatec nebude nucen, aby přijal propuštění na slovo nebo na slib.

Hned po zahájení nepřátelství sdělí každá strana v konfliktu nepřátelské straně zákony a nařízení, které dovolují nebo zakazují jejím příslušníkům přijmout propuštění na svobodu na čestné slovo neb na slib. Zajatci propuštění na čestné slovo nebo na slib podle zákonů a nařízení takto oznámených jsou povinni na svou osobní čest svědomitě plnit, jak vůči mocnosti, jíž příslušejí, tak vůči mocnosti, která je zajala, závazky, které na sebe vzali. V těchto případech nebude mocnost, k níž příslušejí, požadovat ani nepřijme od nich službu odporující danému slovu anebo závazku.

Čl.22

Místo a podmínky internování

Váleční zajatci mohou být internováni pouze v budovách postavených na pevné zemi a poskytujících všechny záruky hygieny a zdraví; vyjma zvláštní případy, odůvodněné zájmem samých zajatců, nebudou tito umístěni v trestnicích.

Váleční zajatci internovaní v nezdravých krajinách nebo v takových, jejichž podnebí je jim škodlivé, budou odvezeni co možná nejdříve do krajů s příznivějším podnebím.

Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, shromáždí je v táborech neb v odděleních táborů, berouc zřetel na jejich národnost, jejich jazyk, jejich zvyky, s tou výhradou, že tito zajatci nebudou odděleni od zajatců příslušejících k ozbrojeným silám, v nichž konali službu v okamžiku, kdy byli zajati, ledaže by s tím souhlasili.

Čl.23

Bezpečnost válečných zajatců

Žádný válečný zajatec nesmí být v žádné době poslán nebo držen v kraji, kde by byl vystaven palbě bitevního pásma, ani ho nesmí být použito k tomu, aby některá místa nebo některé kraje byly jeho přítomností chráněny od vojenských operací.

Váleční zajatci musí mít k disposici kryty proti leteckému bombardování a jiným válečným nebezpečím ve stejném rozsahu jako místní civilní obyvatelstvo; s výjimkou zajatců, kteří by byli činni při ochraně svých obydlí proti těmto nebezpečím, mohou se uchýlit do krytů co nejrychleji, jakmile zazní poplach. Bude se na ně vztahovat každé jiné ochranné opatření, které je určeno pro obyvatelstvo.

Mocnosti, v jejichž moci jsou zajatci, si oznámí navzájem prostřednictvím ochranných mocností všechny potřebné údaje o zeměpisné poloze zajateckých táborů.

Kdykoli to dovolí ohledy vojenského rázu, budou tábory válečných zajatců označeny ve dne písmeny PG nebo PW, umístěnými tak, aby byly zřetelně viditelny shora ze vzduchu; zúčastněné mocnosti mohou se však dohodnout na jiném způsobu označení. Pouze zajatecké tábory mohou být označeny tímto způsobem.

Čl.24

Transitní a třídící tábory trvalého rázu

Transitní a třídící tábory trvalého rázu budou zařízeny podobným způsobem, jak je uvedeno v tomto oddílu, a s válečnými zajatci bude v nich nakládáno stejným způsobem, jako v ostatních táborech.

Kapitola II

Ubytování, stravování a ošacení válečných zajatců

Čl.25

Ubytování

Ubytovací podmínky válečných zajatců budou stejně příznivé jako u vojenských oddílů mocnosti, u níž jsou zajatci, umístěných v témže kraji. Tyto podmínky budou přihlížet k mravům a obyčejům zajatců a nesmějí v žádném případě být škodlivé jejich zdraví.

Předchozí ustanovení budou se vztahovat zejména na ložnice válečných zajatců, jak co do celkové plochy a minimální vzduchové kubatury, tak co se týče jejich vybavení, ložního zařízení, včetně přikrývek.

Místnosti určené k tomu, aby jich používali váleční zajatci, jak jednotlivě, tak hromadně, musí být zcela chráněny před vlhkem, dostatečně vytápěny a osvětlovány, zejména v době od soumraku do večerky. Buďtež učiněna všechna opatření proti nebezpečí požáru.

Ve všech táborech, v nichž jsou ubytovány současně zajaté ženy, budou jim vyhrazeny oddělené ložnice.

Čl.26

Stravování

Základní denní dávka potravin budiž postačující co do množství, jakosti a rozmanitosti, tak aby zajatci byli udrženi ve zdraví a zabráněno ztrátám na váze a poruchám z podvýživy. Budiž rovněž brán ohled na způsob výživy, na nějž jsou zajatci zvyklí.

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, poskytne zajatcům, kteří pracují, přídavky potravin, potřebné k výkonu práce, k níž je jich užíváno.

Válečným zajatcům budiž poskytnuta pitná voda v dostatečném množství, užívání tabáku budiž dovoleno.

Váleční zajatci buďtež přibráni, pokud je to jen možno, k přípravě svých jídel; k tomu cíli jest možno zaměstnávat je v kuchyních. Vedle toho jim buď umožněno, aby si sami připravili doplňky k potravě, které mají.

Buďtež opatřeny vhodné místnosti jako jídelny a společné stravovny.

Hromadná disciplinární opatření dotýkající se stravy jsou zakázána.

Čl.27

Ošacení

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, poskytne jim v dostatečné míře oděv, prádlo a obuv a bude přitom dbát podnebí kraje, kde jsou zajatci. Uniforem nepřátelské armády ukořistěných mocností, v jejíž moci jsou zajatci, budiž použito k ošacení zajatců, vyhovují-li podnebí země.

Pravidelné obnovování a opravy těchto svršků budou zajištěny mocností, která má zajatce v moci. Mimo to dostanou váleční zajatci vhodný oděv všude tam, kde toho povaha práce vyžaduje.

Čl.28

Kantiny

Ve všech táborech buďte zřízeny kantiny, kde si váleční zajatci mohou opatřit potraviny, předměty běžné potřeby, mýdlo a tabák; prodejní ceny tohoto zboží nepřekročí v žádném případě ceny obvyklé v místním obchodě.

Zisku z kantin se užije ve prospěch válečných zajatců; za tím účelem bude zřízen zvláštní fond. Důvěrník zajatců má právo zúčastnit se správy kantiny a tohoto fondu.

Při rozpuštění tábora bude aktivní přebytek onoho zvláštního fondu vydán mezinárodní lidumilné organisaci a bude ho použito ve prospěch válečných zajatců téže národnosti, jako byli zajatci, kteří přispěli k vytvoření tohoto fondu. V případě všeobecné repatriace podrží tento přebytek mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, není-li opačné dohody mezi zúčastněnými mocnostmi.

Kapitola III

Hygiena a lékařské ošetření

Čl.29

Hygiena

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, je povinna učinit všechna zdravotní opatření k zajištění čistoty a hygieny táborů a k zabránění epidemiím.

Váleční zajatci budou mít ve dne i v noci k použití zařízení odpovídající pravidlům hygieny a udržovaná neustále v čistotě. V táborech, kde jsou zajaté ženy, budou jim vyhražena oddělená zařízení.

Kromě toho, nehledě k lázním a sprchám, jimiž budou opatřeny tábory, bude poskytnuta válečným zajatcům voda a mýdlo v dostatečném množství k denní péči o tělesnou čistotu a k praní jejich prádla; k tomu účelu jim budou poskytnuta potřebná zařízení, úlevy a volno.

Čl.30

Lékařské ošetření

Každý tábor bude mít vhodnou nemocnici, v níž se zajatcům dostane potřebného ošetření a přiměřené diety. V případě potřeby budou vyhrazeny oddělené místnosti pro nemocné postižené nakažlivými nebo duševními chorobami.

Váleční zajatci stižení vážnou nemocí nebo jejichž stav vyžaduje zvláštního léčení, chirurgického zásahu nebo nemocničního ošetření, musí být přijati do každého vojenského nebo civilního útvaru způsobilého je léčit, i když se připravuje v brzké době jejich repatriace. Zvláštní výhody budou poskytnuty pro péči o invalidy, zejména o slepce, a pro jejich přeškolení do té doby, než budou repatriováni.

Váleční zajatci buďte ošetřováni nejraději lékařským personálem mocnosti, k níž příslušejí, a pokud možno jejich národnosti.

Nesmí se bránit válečným zajatcům, aby se hlásili lékařům k prohlídce. Úřady, v jejichž moci jsou, vydají na žádost každému ošetřovanému zajatci úřední osvědčení s údajem druhu jeho zranění nebo nemoci, doby léčení a poskytnutého ošetření. Duplikát tohoto osvědčení se zašle Ústřední kanceláři válečných zajatců.

Náklady léčení, včetně výloh za jakýkoli přístroj, potřebný k udržení válečných zajatců v dobrém zdravotním stavu, zejména zubních a jiných protéz a brýlí, hradí mocnost, v jejíž moci zajatí jsou.

Čl.31

Lékařské prohlídky

Nejméně jednou za měsíc budou se konat lékařské prohlídky válečných zajatců. Budou zahrnovat kontrolu váhy každého válečného zajatce a pořízení záznamu o ní. Jejich účelem bude kontrola zejména všeobecného zdravotního stavu a výživy, stavu čistoty, jakož i pátrání po nakažlivých chorobách, zejména po tuberkulose, malarii a pohlavních nemocech. Za tím účelem bude použito nejúčinnějších metod, které jsou po ruce, např. periodické hromadné radiografie na mikrofilmu k zjištění počátečního stadia tuberkulosy.

Čl.32

Váleční zajatci vykonávající lékařské funkce

Válečných zajatců, kteří jsou lékaři, zubními techniky, ošetřovateli nebo ošetřovatelkami, i když nepříslušeli k zdravotnické službě svých ozbrojených sil, může mocnost, u níž jsou v zajetí, použít k provádění léčebné činnosti v zájmu válečných zajatců příslušejících k stejné mocnosti jako oni sami. V tomto případě zůstanou i nadále válečnými zajatci, ale bude s nimi nakládáno stejným způsobem jako s podobným lékařským personálem zadrženým mocností, u níž jsou v zajetí. Budou osvobozeni od každé jiné práce, která by jim mohla být uložena podle článku 49.

Kapitola IV

Lékařský a duchovní personál zadržený pro pomoc válečným zajatcům

Čl.33

Práva a výsady zadržených členů zdravotnického a duchovního personálu

Členové zdravotnického a duchovního personálu zadržení mocností, v jejíž moci jsou váleční zajatci, za tím účelem, aby jim pomáhali, nebudou pokládáni za válečné zajatce. Budou však nicméně požívat při nejmenším všech výhod a ochrany podle ustanovení této úmluvy, jakož i všech potřebných úlev, aby mohli poskytnout léčebnou péči a duchovní pomoc válečným zajatcům.

Budou nadále vykonávat v rámci vojenských zákonů a předpisů mocnosti, v jejíž moci jsou, pod dohledem jejích příslušných služeb a podle svědomí svého povolání, svou léčebnou neb duchovní funkci ve prospěch válečných zajatců příslušejících především ke stejným ozbrojeným silám, k nimž sami patří. K výkonu svého léčebného nebo duchovního poslání budou nadto požívat těchto výhod:

a) budou mít právo periodicky navštěvovat válečné zajatce, kteří jsou v pracovních oddílech nebo v nemocnicích mimo tábor. Moc, která je drží, jim poskytne k tomu účelu potřebné dopravní prostředky,

b) v každém táboře bude nejstarší vojenský lékař nejvyšší hodnosti odpovědný vojenským úřadům tábora za odbornou činnost zadrženého zdravotnického personálu. Za tím účelem se dohodnou strany v konfliktu hned na počátku nepřátelství o vzájemně si odpovídajících hodnostech svého zdravotnického personálu, včetně personálu společností uvedených v článku 26 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949. Tento lékař, jakož i vojenští duchovní, budou mít přímý přístup k odpovědným úřadům táborovým ve všech otázkách týkajících se jejich poslání. Tyto úřady jim poskytnou všechny výhody nutné pro písemný styk v těchto otázkách,

c) i když zadržený personál podléhá vnitřní kázni tábora, v němž je držen, nesmí být nucen k žádné práci nesouvisící s jeho léčebnými nebo duchovními povinnostmi.

Během nepřátelství se strany v konfliktu dohodnou o eventuálním vystřídání zadrženého personálu a stanoví jeho provedení.

Žádné z předchozích ustanovení nezprošťuje mocnost, v jejíž moci jsou tyto osoby, závazků, které má ve věci zdravotní a duchovní péče o válečné zajatce.

Kapitola V

Náboženství, duševní a tělesná činnost

Čl.34

Výkon náboženství

Válečným zajatcům bude ponechána veškerá volnost co do výkonu jejich náboženství, čítajíc v to účast při obřadech jejich vyznání, s tou podmínkou, že budou dbát běžných disciplinárních opatření vydaných vojenskými úřady.

Bohoslužbám se vyhradí vhodné místnosti.

Čl.35

Zadržení vojenští duchovní

Vojenští duchovní, kteří upadnou do moci nepřátelského státu a kteří zůstanou nebo budou zadrženi, aby pomáhali válečným zajatcům, budou oprávněni poskytnout jim svou duchovní pomoc a svobodně vykonávat své poslání mezi svými souvěrci v souhlase se svým náboženským svědomím. Budou rozděleni po jednotlivých táborech a pracovních oddílech, v nichž jsou váleční zajatci příslušející ke stejným ozbrojeným silám, kteří mluví stejným jazykem nebo patří k témuž náboženství. Budou jim poskytnuty nutné výhody, zvláště dopravní prostředky zmíněné v článku 33, aby mohli navštěvovat válečné zajatce mimo svůj tábor. Budou moci volně si dopisovat, s výhradou censury, v náboženských věcech svého úřadu s církevními úřady země, kde jsou drženi, a s mezinárodními náboženskými organisacemi. Dopisy a lístky, které odešlou za tím účelem, připočtou se ke kvotě, stanovené v článku 71.

Čl.36

Váleční zajatci-kněží některého vyznání

Váleční zajatci, kteří jsou kněžími některého vyznání, ale nejsou vojenskými duchovními ve vlastní armádě, budou oprávněni, ať je jejich vyznání jakékoliv, vykonávat duchovní službu mezi svými souvěrci. Za tím účelem bude s nimi nakládáno jako s vojenskými duchovními zadrženými mocností, u níž jsou zajatci v zajetí. Nebudou nuceni k žádné jiné práci.

Čl.37

Určení duchovního pro válečné zajatce, kteří nemají vojenského duchovního

Když váleční zajatci nemají možnosti používat pomoci vojenského duchovního nebo zajatého duchovního svého vyznání, budiž určen na žádost zúčastněných zajatců duchovní, příslušející buď k jejich víře nebo k víře podobné, anebo není-li takového, kvalifikovaná osoba světská, je-li to z hlediska konfesního možné, aby plnila tento úkol. Toto jmenování podléhající schválení mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, se stane ve shodě s obcí zúčastněných zajatců a, kde je toho třeba, se souhlasem místních náboženských orgánů téhož vyznání. Osoba takto označená musí zachovávat všechna nařízení vydaná v zájmu discipliny a vojenské bezpečnosti mocností, u níž jsou zajatci v zajetí.

Čl.38

Duševní, rekreační a sportovní činnost

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, bude podporovat činnost duševní, výchovnou, rekreační a sportovní válečných zajatců, dbajíc při tom zároveň osobních sklonů každého zajatce; učiní potřebná opatření, aby zajistila jejich výkon, a poskytne jim vhodné místnosti a potřebné vybavení.

Váleční zajatci musí mít možnost věnovat se tělesným cvičením, včetně sportů a her, a užívat čerstvého vzduchu. Dostatečná volná prostranství buďtež ve všech táborech vyhrazena k tomuto účelu.

Kapitola VI

Disciplina

Čl.39

Správa táborů

Zdravení

Každý tábor bude postaven pod přímou pravomoc odpovědného důstojníka, patřícího k pravidelným ozbrojeným silám mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. Tento důstojník bude mít text této úmluvy, bude dbát toho, aby personál jemu podřízený znal její ustanovení a bude odpověden pod dohledem své vlády za její provádění.

Váleční zajatci, s výjimkou důstojníků, jsou povinni zdravit všechny důstojníky mocnosti, v jejíž moci jsou, a prokazovat jim vnější projevy úcty stanovené předpisy platnými v jejich vlastní armádě.

Zajatí důstojníci jsou povinni zdravit pouze důstojníky vyšší hodnosti této mocnosti; jsou však povinni zdravit velitele tábora, ať je jeho hodnost jakákoliv.

Čl.40

Nošení odznaků a vyznamenání

Nosit odznaky hodnosti a státní příslušnosti, jakož i vyznamenání je dovoleno.

Čl.41

Vyvěšení textu úmluvy a zvláštních dohod v táboře Vyvěšování nařízení, rozkazů, upozornění a vyhlášek

V každém táboře budiž vyvěšen text této úmluvy, jejích příloh a obsah všech dohod, které má na zřeteli článek 6., v jazyce válečných zajatců na místech, kde si je všichni mohou přečíst. Zajatcům, kteří nemají možnost obeznámit se s vyvěšeným textem, bude tento na jejich žádost sdělen.

Nařízení, rozkazy, upozornění a vyhlášky všeho druhu týkající se chování válečných zajatců, budou jim sdělovány v jazyce, jemuž rozumějí; budou vyvěšeny za podmínek vylíčených shora a jejich výtisky budou odevzdány důvěrníku. Všechny rozkazy a povely, vydávané jednotlivě válečným zajatcům, buďte rovněž vydávány v jazyce, kterému rozumějí.

Čl.42

Užití zbraně proti válečným zajatcům

Užíti zbraně proti válečným zajatcům, zejména proti těm, kteří jsou na útěku nebo se snaží uprchnout, budiž pouze krajním prostředkem, kterému musí vždy předcházet výzvy přizpůsobené okolnostem.

Kapitola VII

Hodnosti válečných zajatců

Čl.43

Vzájemné sdělování titulů a hodností

Hned po zahájení nepřátelství si strany v konfliktu navzájem sdělí tituly a hodnosti všech osob zmíněných v článku 4 této úmluvy, aby bylo zajištěno stejné nakládání se zajatci stejné hodnosti; budou-li tituly a hodnosti zavedeny později, budou předmětem obdobného sdělení.

Mocnost, u níž jsou zajatci drženi, uzná povýšení v hodnosti, jehož by se válečným zajatcům dostalo a které jí bude řádně oznámeno mocností, k níž příslušejí.

Čl.44

Zacházení s důstojníky

Správa stravování

Se zajatými důstojníky a s osobami jim na roveň postavenými bude nakládáno s náležitými ohledy na jejich hodnost a jejich věk.

Aby byla zajištěna obsluha v důstojnických táborech, budou tam přiděleni zajatí vojíni těchže ozbrojených sil, mluvící pokud možno týmž jazykem, v dostatečném počtu, s přihlédnutím k hodnosti důstojníků a osob jim na roveň postavených; nesmějí být povoláni k žádné jiné práci.

Správa stravování důstojníky samotnými má být vším způsobem podporována.

Čl.45

Zacházení s ostatními válečnými zajatci

S válečnými zajatci, kteří nejsou důstojníky a osobami jim na roveň postavenými, bude nakládáno s ohledy příslušejícími jejich hodnosti a jejich věku.

Správa stravování zajatci samotnými má být vším způsobem podporována.

Kapitola VIII

Přesun válečných zajatců po jejich příchodu do tábora

Čl.46

Podmínky přesunu válečných zajatců

Rozhodne-li se mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, přesunout je jinam, musí dbát zájmů zajatců samotných, zejména aby nezvýšila obtíže jejich repatriace.

Přesun válečných zajatců se bude vždy dít lidsky a za podmínek, které nesmějí být méně příznivé než ty, za nichž jsou přemísťována vojska mocnosti, která zajatce drží. Budiž vždy dbáno klimatických podmínek, na něž jsou váleční zajatci zvyklí, a podmínky přesunu nesmějí v žádném případě být na úkor jejich zdraví.

Za přesunu poskytne zajatcům mocnost, v jejíž moci jsou, dostatečné množství pitné vody a stravy, aby si zachovali zdraví, jakož i potřebné šatstvo, ubytování a lékařské ošetření. Učiní všechna potřebná opatření, zejména při přepravě námořní nebo letecké, aby zajistila jejich bezpečnost během dopravy a vystaví úplný seznam přepravovaných zajatců před jejich odjezdem.

Čl.47

Okolnosti vylučující přesun

Nemocní nebo ranění váleční zajatci nebudou přesunováni, pokud by jejich uzdravení mohlo být ohroženo cestou, ledaže by toho vyžadovala naprosto nezbytně jejich bezpečnost.

Blíží-li se fronta některému táboru, mohou být váleční zajatci z tohoto tábora přesunuti pouze tehdy, může-li se jejich přesun vykonat za podmínek dostatečné bezpečnosti, anebo jestliže jim hrozí větší nebezpečí, zůstanou-li na místě než při přesunu.

Čl.48

Způsob provedení přesunu

V případě přesunu budou váleční zajatci úředně zpraveni o odjezdu a o své nové poštovní adrese; toto upozornění jim budiž dáno včas, aby si mohli připravit svá zavazadla a zpravit své rodiny.

Jsou oprávněni odvézt své osobní věci, svou korespondenci a zásilky došlé na jejich adresu; váha těchto věcí může být omezena, vyžadují-li toho okolnosti přepravy, na tolik, kolik může zajatec rozumně unést, v žádném případě však přípustná váha nebude přesahovat dvacet pět kilogramů.

Korespondence a balíky zaslané do jejich starého tábora budou bez prodlení poslány za nimi. Velitel tábora učiní v dohodě s důvěrníkem potřebná opatření, aby byla zajištěna přeprava společného majetku válečných zajatců a zavazadel, která by zajatci nemohli odnést s sebou vzhledem k omezení učiněnému ve smyslu druhého odstavce tohoto článku.

Výlohy vzniklé přesunem nese mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci.

Oddíl III

Práce válečných zajatců

Čl.49

Všeobecná ustanovení

Mocnost, u níž jsou zajatci v zajetí, může tělesně způsobilých zajatců užívat k práci, přihlížejíc k jejich stáří, pohlaví a hodnosti, jakož i k jejich tělesným schopnostem, zejména aby byli udrženi v dobrém zdravotním stavu tělesném i duševním.

Zajatí poddůstojníci mohou být přidrženi pouze k dozorčím pracem. Ti, jichž k tomu nebude použito, mohou žádat o jinou vhodnou práci, která jim bude podle možnosti opatřena.

Žádají-li důstojníci a osoby jim na roveň postavené o vhodnou práci, bude jim taková podle možnosti opatřena. V žádném případě nemohou být k práci nuceni.

Čl.50

Dovolená

Zaměstnání

Vedle prací souvisících se správou, zařízením nebo udržováním jejich tábora, mohou být zajatci přinuceni pouze k pracem, spadajícím do některé z těchto kategorií:

a) zemědělství;

b) průmysl souvisící s výrobou nebo těžbou surovin, továrenský průmysl s výjimkou průmyslu kovodělného, strojního a chemického, veřejných staveb a stavebních prací, které mají vojenskou povahu nebo určení;

c) doprava a práce ve skladištích, nemají-li vojenskou povahu nebo určení;

d) obchodní a umělecká činnost;

e) služba v domácnosti;

f) veřejné služby, nemají-li vojenskou povahu nebo určení.

Dojde-li k porušení shora zmíněných předpisů, jsou váleční zajatci oprávněni uplatnit své právo stížnosti podle článku 78.

Čl.51

Zajištění vhodných pracovních podmínek

Válečným zajatcům musí být zajištěny vhodné pracovní podmínky, zejména pokud jde o ubytování, stravu, ošacení a výstroj; tyto podmínky nesmějí být horší těch, jichž požívají příslušníci mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, konající podobné práce; rovněž budiž přihlíženo k podmínkám podnebí.

Mocnost, která má zajatce, jichž používá k práci, zajistí, aby v oblastech, kde tito zajatci pracují, platily pro ně státní zákony o ochraně práce a zejména nařízení o úrazové zábraně.

Váleční zajatci musí být k práci vycvičeni a vybaveni ochrannými prostředky přiměřenými práci, kterou mají vykonávat, podobnými těm, které jsou předepsány pro příslušníky mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. S výhradou ustanovení článku 52 mohou být zajatci vystaveni normálnímu pracovnímu nebezpečí jako civilní pracující.

V žádném případě nesmějí být pracovní podmínky zhoršeny disciplinárními opatřeními.

Čl.52

Práce nebezpečné a ponižující

Žádného válečného zajatce nesmí být použito k pracím nezdravým a nebezpečným, ledaže by se k nim dobrovolně přihlásil.

Žádnému válečnému zajatci nebude přidělena práce, kterou lze považovat za ponižující pro příslušníka ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.

Odstraňování min nebo jiných podobných zbraní se považuje za nebezpečnou práci.

Čl.53

Pracovní doba

Denní pracovní doba válečných zajatců, včetně cesty do práce a zpět, nebudiž nadměrná a nesmí v žádném případě přesahovat pracovní dobu přípustnou pro civilní dělníky, kteří příslušejí k mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, a vykonávají tutéž práci v témže kraji.

Válečným zajatcům bude poskytnut povinně uprostřed denní práce aspoň hodinový oddech; tento oddech bude stejný jako u dělníků mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí, je-li u nich delší. Bude jim rovněž dopřán každý týden pracovní klid dvaceti čtyř po sobě jdoucích hodin, podle možnosti v neděli nebo v den klidu v zemi, z níž pocházejí. Nadto každému zajatci, který pracoval celý rok, jest poskytnout odpočinek po osm po sobě jdoucích dnů, při čemž mu bude placena odměna za práci.

Používá-li se pracovních method jako je práce úkolová, nesmí tím být nadměrně prodloužena pracovní doba.

Čl.54

Odměna za práci Pracovní úrazy a nemoci získané během práce nebo následkem ní

Odměna, která přísluší za práci zajatcům, bude stanovena podle ustanovení článku 62 této úmluvy.

Válečným zajatcům, kteří byli postiženi pracovním úrazem, nebo si přivodí nemoc během práce nebo následkem ní, dostane se veškeré péče, jíž vyžaduje jejich stav. Vedle toho jim vydá mocnost, v jejíž moci jsou, lékařské vysvědčení, které jim umožní uplatňovat nároky u jejich vlastního státu; duplikát vysvědčení se zašle Ústřední kanceláři válečných zajatců zmíněné v článku 123.

Čl.55

Lékařská kontrola pracovní schopnosti válečných zajatců

Pracovní schopnost válečných zajatců bude pravidelně kontrolována lékařskými prohlídkami, alespoň jednou za měsíc. Při těchto prohlídkách jest zvlášť přihlížet k povaze práce, která jest válečným zajatcům přikázána.

Považuje-li se válečný zajatec za neschopna k práci, je oprávněn hlásit se k lékařské prohlídce v táboře; lékaři mohou doporučit, aby zajatci, kteří podle jejich soudu nejsou schopni práce, byli z ní vyňati.

Čl.56

Pracovní oddíly

Organisace a správa pracovních oddílů budou podobné jako v táborech válečných zajatců.

Každý pracovní oddíl zůstane pod dohledem tábora válečných zajatců a bude k němu patřit administrativně. Vojenské úřady a velitel tohoto tábora jsou pod dohledem své vlády odpovědni za zachovávání předpisů této úmluvy v pracovním oddíle.

Velitel tábora povede denní seznam pracovních oddílů, které patří k jeho táboru a předloží jej delegátům ochranné mocnosti, Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo jiných organisací pečujících o válečné zajatce, kteří navštíví tábor.

Čl.57

Váleční zajatci pracující pro soukromníky

Zacházení s válečnými zajatci, kteří pracují pro soukromníky, i když tito sami odpovídají za jejich střežení a ochranu, musí být při nejmenším stejné, jak je stanoveno touto úmluvou; mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, vojenské úřady a velitel tábora, k němuž patří tito zajatci, mají plnou odpovědnost za vydržování, péči, zacházení a výplatu odměny těchto válečných zajatců.

Tito váleční zajatci mají právo zůstat ve styku s důvěrníky táborů, k nimž patří.

Oddíl IV

Peněžní příjmy válečných zajatců

Čl.58

Obnosy v hotovosti

Hned po zahájení nepřátelství může mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, dokud se o tom nedohodne s ochrannou mocností, stanovit nejvyšší obnos v hotových penězích nebo v podobné formě, který smějí mít u sebe váleční zajatci. Obnos převyšující tuto výši, který byl oprávněně v jejich držení a který jim byl odebrán nebo zadržen, bude jim připsán k dobru, stejně tak jako každý peníz jimi složený, a nesmí být bez jejich svolení směněn na jinou měnu.

Jsou-li váleční zajatci oprávněni obstarávat si nákupy nebo získávat služby proti placení hotovými mimo tábor, provedou tyto platy sami zajatci nebo správa tábora, která jimi zatíží účet příslušných zajatců. Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, vydá předpisy k tomu potřebné.

Čl.59

Peněžité částky odebrané válečným zajatcům

Peněžité částky, odebrané v okamžiku jejich zajetí válečným zajatcům ve smyslu článku 18 v měně mocnosti, v jejíž moci jsou, připíší se k dobru na účtu každého z nich podle ustanovení článku 64 tohoto oddílu.

Rovněž se připíší k dobru na tomto účtu peněžité částky v měně mocnosti, držící zajatce, které vznikly směněním peněz v jiných měnách, odebraných válečným zajatcům v téže době.

Čl.60

Vyplácení záloh měsíčního platu válečným zajatcům

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, vyplatí každému z nich zálohu měsíčního platu, jehož výše bude stanovena přepočtením těchto částek na měnu zmíněné mocnosti:

Skupina I: váleční zajatci hodnosti nižší než rotmistr: osm švýcarských franků,

skupina II: rotmistři a jiní poddůstojníci nebo zajatci stejné hodnosti: dvanáct švýcarských franků,

skupina III: důstojníci až do hodnosti kapitána nebo zajatci stejné hodnosti: padesát švýcarských franků,

skupina IV: majoři, podplukovníci, plukovníci nebo zajatci stejné hodnosti: šedesát švýcarských franků,

skupina V: generálové nebo zajatci stejné hodnosti: sedmdesát pět švýcarských franků.

Zúčastněné strany v konfliktu mohou však zvláštními dohodami změnit výši záloh na plat příslušející válečným zajatcům různých skupin shora vyjmenovaných.

Kromě toho, kdyby obnosy, uvedené shora v prvním odstavci byly příliš vysoké ve srovnání s platem vypláceným členům ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, nebo kdyby z jakéhokoli jiného důvodu působily vážné potíže této mocnosti, pak bude tato, pokud nebude uzavřena zvláštní dohoda s mocností, k níž zajatci příslušejí za účelem změny těchto částek:

a) nadále připisovat k dobru účtům válečných zajatců částky uvedené v prvním odstavci,

b) může přechodně omezit na rozumnou výši obnos poskytovaný z těchto záloh na plat válečným zajatcům pro jejich potřebu, obnos však pro zajatce I. skupiny nebude nikdy nižší než ten, který mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, vyplácí příslušníkům svých vlastních ozbrojených sil.

Důvody tohoto omezení budou bezodkladně sděleny ochranné mocnosti.

Čl.61

Doplněk platu

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, bude přijímat poukazy peněz, které bude válečným zajatcům posílat mocnost, jejímiž jsou příslušníky, jako doplněk platu za podmínky, že tyto budou stejné pro každého válečného zajatce téže skupiny, že budou vypláceny všem zajatcům této skupiny, kteří patří k této mocnosti a že budou co nejdříve připsány k dobru účtu jednotlivých zajatců podle ustanovení článku 64. Tyto doplňky k platu nezbavují mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, žádných závazků, které jí příslušejí ve smyslu této úmluvy.

Čl.62

Odměna za práci

Váleční zajatci budou dostávat přímo od úřadů, v jejichž moci jsou, spravedlivou pracovní odměnu, jejíž výše bude stanovena těmito úřady, která však nikdy nesmí být nižší než jedna čtvrtina švýcarského franku za celý pracovní den. Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, sdělí jim, jakož i mocnosti, jíž příslušejí, prostřednictvím ochranné mocnosti denní výši pracovní odměny, kterou stanoví.

Úřady, v jejichž moci jsou zajatci, budou rovněž vyplácet pracovní odměnu zajatcům trvale přiděleným k činnosti nebo k řemeslným pracím spojeným se správou, vnitřním zařízením nebo udržováním táborů, jakož i zajatcům určeným k výkonu lékařských nebo duchovních služeb ve prospěch jejich druhů.

Pracovní odměna důvěrníkova, jeho pomocníka a případně jeho poradců bude hrazena z fondu udržovaného z výtěžku kantiny; její výše bude stanovena důvěrníkem a schválena velitelem tábora. Není-li takového fondu, budou úřady, v jejichž moci zajatci jsou, vyplácet těmto zajatcům spravedlivou pracovní odměnu.

Čl.63

Transfer peněžních částek

Váleční zajatci jsou oprávněni přijímat peněžní zásilky, které jsou jim zaslány individuálně nebo hromadně.

Každý válečný zajatec může volně nakládat s přebytky svého účtu, jak je uvedeno v předešlém článku, v mezích, stanovených mocností, v jejíž moci jsou zajatci a která provede žádané výplaty. S výhradou finančních a měnových omezení, která tato mocnost považuje za nezbytné, jsou váleční zajatci oprávněni poukazovat platy do ciziny. V tomto případě umožní mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, zvláště platy, které zajatci posílají osobám, o které jsou povinni se starat.

V každém případě mohou váleční zajatci se souhlasem mocnosti, ke které patří, provádět platy do své vlastní země tímto způsobem: mocnost, v jejíž moci jsou, zašle zmíněné mocnosti prostřednictvím ochranné mocnosti sdělení obsahující všechny potřebné údaje o odesílateli i příjemci platu, o výši obnosu, který má být vyplacen, vyjádřené v měně mocnosti, u níž jsou zajatci drženi; toto sdělení podepíše dotyčný zajatec a rovněž velitel tábora. Mocnost, která má zajatce v zajetí, zatíží účet zajatcův tímto penízem; částky takto poukázané připíše pak k dobru mocnosti, jíž příslušejí zajatci.

K provedení předchozích opatření může mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, vhodně použít vzorného řádu připojeného v příloze V k této úmluvě.

Čl.64

Účet válečného zajatce

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, povede pro každého válečného zajatce účet, který bude obsahovat při nejmenším tyto údaje:

1. částky patřící zajatci nebo jím přijaté jako zálohy na plat, jako pracovní odměna neb z kteréhokoli jiného důvodu; obnosy v měně mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí, které mu byly odebrány; obnosy odebrané zajatci a směněné k jeho žádosti na měnu řečené mocnosti,

2. částky vyplacené zajatci hotově nebo podobnou formou, výplaty učiněné na jeho účet a na jeho žádost, částky poukázané podle třetího odstavce předešlého článku.

Čl.65

Způsob vedení účtu

Nahlížení do něho

Každá položka zapsaná v účtě válečného zajatce bude podepsána nebo parafována jím nebo důvěrníkem jednajícím jeho jménem.

Válečným zajatcům bude vždy rozumně umožněno nahlédnout do jejich účtů a dostat jejich opis; účet může být také prozkoumán zástupci ochranné mocnosti při návštěvě tábora.

Při přesunu válečných zajatců z jednoho tábora do druhého bude jejich účet poslán za nimi. V případě přesunu od jedné mocnosti, v jejímž zajetí jsou, ke druhé, budou poslány za nimi ty částky jim patřící, které nejsou vyjádřeny v měně mocnosti, v jejíž moci jsou. Na všechny ostatní částky, které by zůstaly k dobru jejich účtu, se jim vydá potvrzení.

Zúčastněné válčící mocnosti se mohou dohodnout, že si navzájem sdělí prostřednictvím ochranné mocnosti ve stanovených lhůtách výpisy z účtů válečných zajatců.

Čl.66

Likvidace účtu

Skončí-li se zajetí propuštěním nebo repatriací zajatce, vydá mu mocnost, u níž byl dosud v zajetí, potvrzení, podepsané příslušným důstojníkem, v němž je potvrzen aktivní přebytek, který mu přísluší ke konci zajetí. Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, zašle také mocnosti, jíž váleční zajatci přináležejí, prostřednictvím ochranné mocnosti seznamy obsahující všechny údaje o zajatcích, jichž zajetí se skončilo repatriací, propuštěním, útěkem, úmrtím, nebo nějakým jiným způsobem, a uvede zejména aktivní přebytky jejich účtů. Každý list těchto seznamů bude potvrzen zmocněným zástupcem mocnosti, u níž byli zajatci v zajetí.

Zúčastněné mocnosti mohou zvláštní dohodou změnit úplně nebo zčásti shora uvedená ustanovení.

Mocnost, jíž válečný zajatec přísluší, bude odpovědna za to, že vyrovná s ním aktivní přebytek, který mu byla dlužna na konci jeho zajetí mocnost, u níž byl v zajetí.

Čl.67

Projednání záloh na plat

Zálohy na platy vyplacené válečným zajatcům podle článku 60, budou se považovat za učiněné jménem mocnosti, jíž zajatci příslušejí; tyto zálohy na plat a všechny platy, učiněné touto mocností ve smyslu článku 63, třetí odstavec, a článku 68, budou předmětem jednání mezi zúčastněnými mocnostmi při skončení nepřátelství.

Čl.68

Žádosti o odškodné

O každé žádosti o odškodné, podané válečným zajatcem v důsledku úrazu nebo jiné neschopnosti vzniklé z práce, bude zpravena mocnost, jíž patří zajatec, prostřednictvím ochranné mocnosti. V souhlase s ustanovením článku 54 vydá mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, v každém případě válečnému zajatci osvědčení potvrzující druh zranění nebo pracovní nezpůsobilosti, okolnosti, za nichž k nim došlo, a údaje o lékařském nebo nemocničním ošetření, jehož se mu dostalo. Toto osvědčení bude podepsáno odpovědným důstojníkem mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, a správnost údajů lékařského rázu bude potvrzena lékařem zdravotní služby.

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, odevzdá rovněž mocnosti, jíž zajatci patří, každou žádost o náhradu škody, předloženou zajatcem ohledně osobních věcí, peněz nebo cenných předmětů, které mu byly odebrány podle článku 18 a které mu nebyly vráceny při jeho repatriaci, stejně jako každou žádost za náhradu škody, týkající se ztráty, kterou zajatec klade za vinu mocnosti, v jejíž moci jest, nebo některému z jejich zaměstnanců. S druhé strany zase obnoví mocnost, která drží zajatce, svým nákladem takové osobní svršky, jichž zajatec potřebuje po dobu svého zajetí. V každém případě vydá mocnost, u níž je v zajetí, osvědčení podepsané odpovědným důstojníkem, které obsahuje informace o důvodech, proč mu nebyly vráceny tyto věci, peníze neb cenné předměty. Stejnopis tohoto osvědčení bude zaslán mocnosti, k níž patří zajatec, prostřednictvím Ústřední kanceláře válečných zajatců uvedené v článku 123.

Oddíl V

Styky válečných zajatců s vnějším světem

Čl.69

Oznamování učiněných opatření

Ihned poté, co váleční zajatci upadli do zajetí, oznámí mocnost, v jejíž moci jsou, těmto zajatcům, jakož i mocnosti, které příslušejí prostřednictvím ochranné mocnosti opatření učiněná k provedení ustanovení tohoto oddílu úmluvy; sdělí jim rovněž každou změnu těchto opatření.

Čl.70

Odeslání lístku o zajetí

Každému válečnému zajatci bude umožněno, jakmile bude zajat, nebo nejpozději do týdne po příchodu do tábora, i když jde o transitní tábor, a rovněž při onemocnění nebo přesunu do lazaretu nebo do jiného tábora, aby mohl zaslat jednak přímo své rodině, jednak Ústřední informační kanceláři válečných zajatců zmíněné v článku 123, lístek, pokud možno podle vzoru připojeného k této úmluvě, zpravující je o jeho zajetí, adrese a jeho zdravotním stavu. Tyto lístky se odešlou s největším urychlením a nesmějí být žádným způsobem zdrženy.

Čl.71

Korespondence válečných zajatců

Váleční zajatci jsou oprávněni odesílat i přijímat dopisy a lístky. Má-li mocnost, v jejíž moci jsou, za potřebné omezit tuto korespondenci, musí povolit alespoň odesílání měsíčně dvou dopisů a čtyř lístků, odpovídajících podle možnosti vzorům připojeným k této úmluvě (nečítajíc v to lístky, zmíněné v článku 70). Jiná omezení mohou být uložena, jen má-li ochranná mocnost náležitý důvod k přesvědčení, že jsou v zájmu samých zajatců vzhledem k potížím, které má mocnost, u níž jsou zajatci v zajetí, při opatřování dostatečného počtu způsobilých překladatelů, kteří by prováděli potřebnou censuru. Má-li být omezena korespondence odesílaná válečným zajatcům, může toto rozhodnutí pouze učinit mocnost, jíž zajatci příslušejí, eventuálně k žádosti mocnosti, v jejíž moci zajatci jsou. Tyto dopisy a lístky musí být dopravovány nejrychlejšími prostředky, jež má mocnost, u níž jsou zajatci drženi; nesmějí být doručeny opožděně ani zadrženy z důvodů disciplinárních.

Váleční zajatci, kteří jsou již dlouho beze zpráv od svých rodin nebo kteří je nemohou dostávat nebo jim je odesílat obvyklou cestou, stejně jako ti, kteří jsou velice vzdáleni od domova, jsou oprávněni posílat telegramy, při čemž poplatky za ně budou připsány k tíži na jejich účtu u mocnosti, v jejíž moci jsou, nebo zaplaceny z peněz, jež mají k dispozici. Zajatci mohou tohoto opatření také užít v případech naléhavé nutnosti.

Korespondence válečných zajatců bude zpravidla psána v jejich mateřském jazyku. Strany v konfliktu mohou povolit dopisování v jiných jazycích.

Pytle s poštou válečných zajatců se pečlivě zapečetí, opatří nápisem označujícím zřetelně jejich obsah a zašlou poštovnímu úřadu místa určení.

Čl.72

Pomocné zásilky: I. Všeobecné zásady

Váleční zajatci jsou oprávněni dostávat poštou neb jiným způsobem jednotlivé nebo společné zásilky obsahující zejména potraviny, šatstvo, léky a předměty, sloužící jejich potřebám náboženským, studijním a zábavním, včetně knih, předmětů náboženských, vědeckého materiálu, spisů sloužících ke zkouškám, hudebních nástrojů, sportovních potřeb a předmětů sloužících zajatcům k pokračování ve studiích nebo k výkonu umělecké činnosti.

Tyto zásilky nemohou nijak zbavit mocnost, která má zajatce v zajetí, povinností, které jí připadají ve smyslu této úmluvy.

Jedině jsou přípustná ta omezení těchto zásilek, která navrhne ochranná mocnost v zájmu samých zajatců, nebo Mezinárodní komitét Červeného kříže či jiná organisace pomáhající válečným zajatcům, pouze pokud jde o jejich vlastní zásilky, s ohledem na nezvyklé přetížení dopravních prostředků a spojů.

Podmínky zasílání jednotlivých neb hromadných zásilek budou v případě potřeby předmětem zvláštních dohod mezi zúčastněnými mocnostmi, které v žádném případě nesmějí způsobit odklad v rozdílení pomocných zásilek válečným zajatcům. Zásilky potravin neb šatstva nebudou obsahovat knihy; léčebné potřeby budou zpravidla dopravovány v hromadných zásilkách.

Čl.73

Pomocné zásilky: II. Hromadné zásilky

Pokud není zvláštních dohod mezi zúčastněnými mocnostmi o podmínkách přijímání a rozdělování hromadných pomocných zásilek, bude použito řádu o hromadné pomoci válečným zajatcům, připojeného k této úmluvě.

Zvláštní dohody výše zmíněné nesmějí v žádném případě omezit právo důvěrníků převzít hromadné pomocné zásilky určené válečným zajatcům, rozdělit je nebo s nimi disponovat v zájmu zajatců.

Tyto dohody nesmějí také omezit právo zástupců ochranné mocnosti, Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo jiné organisace pro pomoc zajatcům, kteří budou pověřeni odevzdat tyto hromadné zásilky a dohlížet na jejich rozdělení adresátům.

Čl.74

Pomocné zásilky: III. Osvobození od cla a od dopravného

Všechny pomocné zásilky určené válečným zajatcům budou osvobozeny od všech dovozních, celních a jiných poplatků.

Korespondence, pomocné zásilky a povolené poukazy peněz, určené válečným zajatcům neb jimi odeslané poštou buď přímo nebo prostřednictvím informačních kanceláří zmíněných v článku 122 a přes Ústřední kancelář pro válečné zajatce uvedenou v článku 123, budou osvobozeny ode všech poštovních poplatků jak v zemi původu a v zemi určení tak i v zemích průjezdních.

Dopravní výlohy za pomocné zásilky určené válečným zajatcům, které nemohou být pro svou váhu neb z jiného důvodu přepravovány poštou, hradí mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, na všech územích, která jsou pod její kontrolou. Ostatní mocnosti, které jsou stranami této úmluvy, hradí dopravní náklady na svých územích.

Není-li zvláštních dohod mezi zúčastněnými státy, půjdou výlohy za dopravu těchto zásilek k tíži odesilatele, pokud nepožívají osvobození, nahoře zmíněného.

Vysoké smluvní strany se přičiní, aby byly sníženy, pokud to bude možno, telegrafní poplatky za telegramy odesílané válečnými zajatci nebo jim adresované.

Čl.75

Zvláštní způsoby přepravy

Zabrání-li válečné operace zúčastněným mocnostem splnit jejich závazky zajistit dopravu zásilek zmíněných v článcích 70, 71, 72 a 77, mohou zúčastněné ochranné mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže neb kterákoliv jiná organisace řádně schválená stranami v konfliktu postarat se o zajištění dopravy těchto zásilek vhodnými prostředky (vagony, nákladními automobily, loďmi, letadly atd.). K tomu účelu se vynasnaží Vysoké smluvní strany opatřit jim tyto dopravní prostředky a povolit jejich jízdy, zejména vydáním potřebných ochranných listů.

Těchto dopravních prostředků lze též použít k přepravě:

a) korespondence, seznamů a zpráv, vyměňovaných mezi Ústřední informační kanceláří, uvedenou v článku 123, a vnitrostátními kancelářemi, o nichž je řeč v článku 122,

b) korespondence a zpráv o válečných zajatcích, které si vyměňují ochranné mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo kterákoli jiná organisace poskytující pomoc válečným zajatcům buď se svými delegáty nebo se stranami v konfliktu.

Tato ustanovení neomezují nikterak právo každé strany v konfliktu, aby organisovala, dá-li tomu přednost, jinou přepravu a vydávala ochranné listy za podmínek, které byly vzájemně dojednány.

Není-li zvláštních dohod, uhradí náklady vzniklé z použití těchto dopravních prostředků poměrně strany v konfliktu, jejichž příslušníci požívají výhod těchto služeb.

Čl.76

Censura korespondence a kontrola zásilek

Censura korespondence zasílané válečným zajatcům nebo jimi odesílané budiž provedena v nejkratší možné lhůtě. Může být provedena jen státem odesílajícím neb přijímacím a pouze jednou každým z nich.

Prohlídka zásilek určených válečným zajatcům nesmí se provádět tak, aby zboží, které obsahují, bylo vydáno zkáze, a bude se konat v přítomnosti adresáta nebo jeho řádně zplnomocněného druha, ledaže by šlo o písemnost nebo tiskopisy. Odevzdání jednotlivých nebo hromadných zásilek válečným zajatcům nesmí být odkládáno pod záminkou censurních obtíží.

Každý zákaz korespondence vydaný stranami v konfliktu z důvodů vojenských neb politických, musí být jen dočasný a trvání jak je možno nejkratšího.

Čl.77

Pořizování a zasílání právních listin

Mocnosti, v jejichž moci jsou zajatci, zajistí všechny úlevy pro přepravu listin, spisů a dokumentů určených válečným zajatcům nebo jimi odesílaných, zejména plných mocí a závětí, prováděnou prostřednictvím ochranné mocnosti nebo Ústřední kanceláře pro válečné zajatce, o níž je řeč v článku 123.

Ve všech případech umožní jim mocnosti, u nichž jsou v zajetí, vystavení těchto listin, dovolí jim zejména poradit se s právníkem a učiní potřebná opatření k tomu, aby mohlo být provedeno ověření jejich podpisů.

Oddíl VI

Styk válečných zajatců s úřady

Kapitola I

Stížnosti válečných zajatců na zajatecký režim

Čl.78

Stížnosti a žádosti válečných zajatců Zprávy důvěrníků o situaci v táborech zasílané zástupcům ochranných mocností

Váleční zajatci jsou oprávněni předložit vojenským úřadům, v jejichž moci jsou, žádosti, týkající se zajateckého režimu, jemuž jsou podrobeni.

Mají rovněž neomezené právo obrátit se buď přes důvěrníka nebo, považují-li to za nutné, přímo na zástupce ochranných mocností, aby je upozornili na okolnosti zajateckého režimu, na které mají stížnosti.

Tyto žádosti a stížnosti nesmějí být omezeny ani považovány za část kvoty dopisů, uvedené v článku 71. Musí být dopravovány s urychlením. Nesmějí mít za následek trest, ani když byly uznány za neodůvodněné.

Důvěrníci mohou posílat zástupcům ochranných mocností občasné zprávy o situaci v táborech a o potřebách válečných zajatců.

Kapitola II

Zástupci válečných zajatců

Čl.79

Důvěrníci válečných zajatců

Na všech místech, kde jsou váleční zajatci, s výjimkou těch, kde jsou důstojníci, zvolí si zajatci svobodně, tajným hlasováním, každého půl roku, a rovněž tak v případě, když se místo uprázdní, důvěrníky, kteří jsou pověřeni zastupovat je před vojenskými úřady, u ochranných mocností, u Mezinárodního komitétu Červeného kříže a u všech jiných organisací, které se o ně starají. Tito důvěrníci mohou být znovu voleni.

V táborech důstojníků a osob jim na roveň postavených nebo v táborech smíšených, bude uznán za důvěrníka nejstarší zajatý důstojník nejvyšší hodnosti. V důstojnických táborech bude mít k ruce jednoho nebo více poradců, volených důstojníky; v táborech smíšených budou pomocníci vybráni z válečných zajatců, kteří nejsou důstojníky, a jimi zvoleni.

V zajateckých pracovních táborech budou dosazeni k plnění správních úkolů v táboře, které příslušejí válečným zajatcům, zajatí důstojníci téže národnosti. Kromě toho mohou tito důstojníci být voleni na místa důvěrníků podle ustanovení prvního odstavce tohoto článku. V tom případě budou pomocníci důvěrníka vybráni z válečných zajatců, kteří nejsou důstojníky.

Každý zvolený důvěrník musí být schválen mocností, v jejíž moci jsou zajatci, dříve než se ujme své funkce. Odmítne-li mocnost držící zajatce uznat válečného zajatce, zvoleného jejich druhy v zajetí, musí udat ochranné mocnosti důvody odmítnutí.

V každém případě musí důvěrník být téže národnosti, téhož jazyka a obyčejů jako váleční zajatci, které zastupuje. Takto budou mít váleční zajatci rozdělení do různých oddělení tábora podle své národnosti, jazyka nebo obyčejů, v každém úseku svého vlastního důvěrníka podle ustanovení předešlých odstavců.

Čl.80

Funkce důvěrníků

Důvěrníci jsou povinni přispívat k tělesnému, morálnímu i duševnímu blahu válečných zajatců.

Zejména kdyby se váleční zajatci rozhodli zorganisovat mezi sebou soustavu vzájemné pomoci, spadala by tato organisace do příslušnosti důvěrníků, neodvisle od zvláštních úkolů, které jsou jim svěřeny jinými ustanoveními této úmluvy.

Důvěrníci nesmějí být činěni odpovědnými, jen z důvodu své funkce, za trestné činy, jichž se dopustí váleční zajatci.

Čl.81

Výsady důvěrníků

Důvěrníci nebudou nuceni k žádné práci, jestliže by tím bylo plnění jejich úkolu znesnadněno.

Důvěrníci si mohou vybrat mezi zajatci pomocníky, jichž potřebují. Budou jim poskytnuty veškeré hmotné výhody a zejména určitá volnost pohybu potřebná k plnění jejich úkolů (návštěvy pracovních oddílů, přijímání pomocných zásilek atd.).

Důvěrníci mají právo navštívit místnosti, v nichž jsou drženi váleční zajatci, a tito jsou oprávněni radit se se svými důvěrníky.

Důvěrníkům buďtež poskytnuty rovněž všechny úlevy pro písemný a telegrafický styk s úřady, v jejichž moci jsou zajatci, s ochrannými mocnostmi, s Mezinárodním komitétem Červeného kříže a jeho delegáty, se smíšenými lékařskými komisemi, jakož i s organisacemi pomáhajícími válečným zajatcům. Důvěrníci pracovních oddílů budou požívat týchž úlev pro svou korespondenci s důvěrníkem hlavního tábora. Tato korespondence nebude omezována ani pokládána za součást kvoty zmíněné v článku 71.

Žádný důvěrník nesmí být přemístěn, aniž by mu byla poskytnuta přiměřeně dlouhá doba k tomu, aby mohl obeznámit svého nástupce s běžnými záležitostmi.

V případě sesazení budou důvody tohoto rozhodnutí sděleny ochranné mocnosti.

Kapitola III

Trestní a disciplinární opatření

I. Všeobecná ustanovení

Čl.82

Všeobecná ustanovení Zákonodárství, jehož jest použíti

Váleční zajatci budou podrobeni zákonům, nařízením a všeobecným řádům, platným v ozbrojených silách mocnosti, v jejíž moci jsou. Tato je oprávněna učinit soudní nebo disciplinární opatření oproti každému válečnému zajatci, který přestoupí tyto zákony, nařízení nebo všeobecné řády. Není však přípustné žádné stíhání nebo trest, odporující ustanovením této kapitoly.

Prohlašují-li zákony, nařízení, nebo všeobecné řády mocnosti, u níž jsou zajatci drženi, za trestné některé činy, byly-li spáchány válečným zajatcem, nikoli však, dopustí-li se jich příslušník ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, budou moci být stíhány pouze tresty disciplinárními.

Čl.83

Posuzování otázky, zda přestupek má být stíhán soudně nebo disciplinárně

Jde-li o to stanovit, zda provinění válečného zajatce má být trestáno disciplinárně nebo soudně, bude mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, dbát, aby příslušný úřad postupoval s největší shovívavostí při posuzování otázky a použil spíše opatření disciplinárních než soudního stíhání vždy, kdy to bude možno.

Čl.84

Soudy příslušné soudit válečné zajatce

Válečné zajatce mohou soudit jen soudy vojenské, ledaže zákonodárství mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, výslovně opravňuje občanské soudy soudit člena ozbrojených sil této mocnosti za totéž provinění jako je to, pro které je stíhán válečný zajatec.

V žádném případě nebude válečný zajatec postaven před jakýkoli soud, který by neposkytoval všeobecně uznávané základní záruky nezávislosti a nestrannosti, a zvláště takový, jehož řízení by mu nezaručovalo práva a prostředky obhajoby uvedené v článku 105.

Čl.85

Trestné činy spáchané před zajetím

Váleční zajatci stíhaní podle zákonodárství mocnosti, v jejíž moci jsou, za činy, jichž se dopustili dříve než byli zajati, budou požívat ochrany této úmluvy, i když budou odsouzeni.

Čl.86

Zásada "Trestný čin může být trestán jen jednou"

Válečný zajatec může být trestán pouze jednou za tentýž čin nebo z téhož žalobního důvodu.

Čl.87

Stanovení trestu

Váleční zajatci mohou být odsouzeni vojenskými úřady a soudy mocnosti, v jejíž moci jsou, jen k takovým trestům, které jsou stanoveny za tytéž činy pro členy ozbrojených sil téže mocnosti.

Při stanovení trestu vezmou soudy nebo úřady mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, v úvahu v největší možné míře skutečnost, že obviněný, nejsa příslušníkem této mocnosti, není k ní poután žádným závazkem věrnosti a že je v její moci následkem okolností nezávislých na jeho vůli. Budou mít možnost volně snížit trest stanovený pro trestný čin, pro který je zajatec obžalován, a nebudou proto povinny dodržet nejnižší výměru předepsaného trestu.

Zakázány jsou všechny hromadné tresty pro individuální činy, všechny tresty tělesné, každé uvěznění v místnostech, kam denní světlo nemá přístup, a vůbec jakékoli týrání nebo krutost.

Mimo to žádný válečný zajatec nesmí být zbaven své hodnosti mocností, u níž je v zajetí, ani mu nesmí být zabráněno, aby nosil označení této hodnosti.

Čl.88

Výkon trestů

Zajatí důstojníci, poddůstojníci a vojíni, odpykávající si disciplinární nebo soudní trest, nesmějí být podrobeni přísnějšímu nakládání, než je stanoveno pro tentýž trest pro členy ozbrojených sil mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí.

Zajaté ženy nesmějí být odsouzeny k přísnějšímu trestu, ani nesmí s nimi být přísněji nakládáno, když si odpykávají trest, než se ženami, patřícími k ozbrojeným silám mocnosti držící zajatce, které jsou trestány pro podobný trestný čin.

V žádném případě nesmějí být odsouzeny zajaté ženy k těžšímu trestu, ani nesmí s nimi být přísněji nakládáno, když si odpykávají trest, než s mužskými příslušníky ozbrojených sil mocnosti zajatce držící, kteří jsou trestáni pro podobný trestný čin.

S válečnými zajatci, když si odpykali disciplinární nebo soudní tresty jim uložené, nesmí se nakládat jinak než s ostatními zajatci.

II. Disciplinární tresty

Čl.89

Všeobecná ustanovení; druhy trestů; povaha trestů

Disciplinární tresty použitelné pro zajatce jsou:

1. pokuta až do výše 50 procent zálohy na plat a odměny za práci stanovené ve článcích 60 a 62, a to po dobu ne více než třiceti dní,

2. odnětí výhod poskytovaných nad rámec režimu stanoveného touto úmluvou,

3. pracovní povinnost nejvýše dvě hodiny denně,

4. uzamčení.

Trest uvedený pod číslem 3 nelze však uložit důstojníkům.

V žádném případě nesmějí být disciplinární tresty nelidské, surové nebo ohrožovat zdraví válečných zajatců.

Čl.90

Trvání trestů

Trvání téhož trestu nepřekročí nikdy třicet dní. Jde-li o disciplinární provinění, odpočítá se doba zajišťovací vazby před přelíčením nebo před vynesením trestu od stanoveného trestu.

Nejvyšší výměra třiceti dní nahoře uvedená nesmí být překročena, ani když se válečný zajatec disciplinárně odpovídá z několika činů v okamžiku, kdy je vyšetřován, ať tyto činy spolu souvisí nebo ne.

Doba mezi vynesením disciplinárního trestu a jeho výkonem nesmí přesahovat jeden měsíc.

V případě, že válečný zajatec je potrestán novým disciplinárním trestem, musí být výkon každého trestu oddělen lhůtou alespoň třídenní, jakmile některý z trestů je v trvání deseti dnů nebo více.

Čl.91

Útěk válečného zajatce: I. Útěk zdařilý

Útěk válečného zajatce se považuje za zdařilý, jakmile:

1. dostihne ozbrojených sil mocnosti, k níž přísluší, nebo některé mocnosti spojenecké,

2. opustí území podléhající moci mocnosti, u níž je v zajetí, nebo moci jejího spojence,

3. vstoupí na loď plující pod vlajkou mocnosti, k níž přísluší, nebo mocnosti spojenecké, která je v pobřežních vodách mocnosti, u níž je v zajetí, není-li tato loď pod kontrolou této mocnosti.

Váleční zajatci, jímž se podařilo prchnout ve smyslu tohoto článku a kteří jsou znovu zajati, nepodléhají žádnému trestu za svůj dřívější útěk.

Čl.92

Útěk válečného zajatce: II. Nepodařený pokus o útěk

Válečný zajatec, který se pokouší o útěk a je dopaden, dřív než se mu útěk podaří ve smyslu článku 91, může být za tento čin potrestán jen disciplinárně, a to i v případě pokusu opakovaného.

Válečný zajatec dopadený na útěku bude odevzdán co nejdříve příslušným vojenským úřadům.

Odchylkou od ustanovení článku 88, čtvrtý odstavec, mohou být váleční zajatci, potrestaní za nepodařený pokus o útěk, podrobeni režimu zvláštního dohledu. Tento režim však nesmí být na úkor jejich zdraví, musí být podstoupen v zajateckém táboře a nesmí znamenat odstranění žádné ze záruk poskytovaných zajatcům touto úmluvou.

Čl.93

93. Útěk válečného zajatce: III. Trestné činy souvislé

Útěk nebo pokus o útěk, i když je opakován, nesmí být považován za přitěžující okolnost v případě, je-li válečný zajatec postaven před soud pro trestný čin, jehož se dopustil při útěku nebo při pokusu o útěk.

Ve shodě s ustanovením článku 83 budou potrestána pouze disciplinárně provinění, jichž se váleční zajatci dopustí jedině za tím účelem, aby si útěk usnadnili, neobsahují-li násilí proti osobám, ať už jde o trestné činy proti veřejnému majetku, o krádeže bez úmyslu obohacení, o vystavení a použití falešných dokladů a o nošení civilních šatů.

Váleční zajatci, kteří budou nápomocni při útěku nebo při pokusu o útěk, mohou být za to trestáni jen disciplinárně.

Čl.94

Útěk válečného zajatce: IV. Oznámení o dopadení válečného zajatce

Je-li prchající válečný zajatec dopaden, bude to oznámeno způsobem uvedeným v článku 122 mocnosti, k níž přísluší, pokud byl oznámen jeho útěk.

Čl.95

Řízení: I. Zajišťovací vazba

Váleční zajatci obvinění z disciplinárních provinění nesmějí být drženi v zajišťovací vazbě než dojde k rozhodnutí, ledaže by se takového opatření používalo i pro příslušníky ozbrojených sil mocnosti, u níž jsou zajatci drženi, při obdobných trestných činech nebo že by toho vyžadovaly vyšší zájmy udržení pořádku a discipliny v táboře.

Zajišťovací vazba v případech disciplinárních přestupků budiž pro všechny válečné zajatce omezena na nejnižší míru a nesmí překročit čtrnáct dní.

Ustanovení článků 97 a 98 této kapitoly se užije na válečné zajatce, kteří jsou v zajišťovací vazbě pro disciplinární provinění.

Čl.96

Řízení: II. Příslušnost soudů a úřadů Právo hájit se Rejstřík disciplinárních trestů

Činy zakládající disciplinární provinění, buďtež vyšetřovány bezodkladně.

Bez újmy pro příslušnost soudů a vyšších vojenských úřadů, mohou být disciplinární tresty vyneseny jen důstojníkem, který je vybaven disciplinární pravomocí jakožto velitel tábora, nebo odpovědným důstojníkem, který ho zastupuje nebo na něhož přenesl svou disciplinární pravomoc.

V žádném případě tato pravomoc nesmí být svěřena válečnému zajatci ani vykonávána válečným zajatcem.

Před vynesením každého disciplinárního trestu budiž obviněný válečný zajatec přesně zpraven o činech, kladených mu za vinu. Budiž mu umožněno vysvětlit své chování a hájit se. Je oprávněn dát předvolat svědky a v případě potřeby použít služeb kvalifikovaného tlumočníka. Rozhodnutí se oznámí válečnému zajatci a důvěrníku.

Velitel tábora je povinen vést rejstřík vynesených disciplinárních trestů; zástupci ochranné mocnosti mohou si tento rejstřík prohlédnout.

Čl.97

Výkon trestů: I. Místnosti

V žádném případě nebudou váleční zajatci převezeni do vězeňských ústavů (vězení, trestnic, káznic atd.), aby si tam odpykali disciplinární tresty.

Všechny místnosti, v nichž budou odpykávány disciplinární tresty, musí odpovídat požadavkům hygieny stanoveným v článku 25. Trestaným válečným zajatcům budiž podle ustanovení článku 29 umožněno udržovat se v čistotě.

Důstojníci a osoby jim na roveň postavené nebuďtež drženi v týchž místnostech jako poddůstojníci nebo prostí vojíni.

Zajaté ženy odpykávající si disciplinární trest buďte drženy v místnostech oddělených od mužů a bezprostřední dozor nad nimi musí vykonávat ženy.

Čl.98

Výkon trestů: II. Základní záruky

Váleční zajatci uvěznění následkem disciplinárního trestu budou i nadále požívat výhod stanovených touto úmluvou v té míře, pokud nejsou nepoužitelny právě vzhledem k jejich stavu uvěznění. Výhod stanovených v článcích 78 a 126 nesmějí však být zbaveni v žádném případě.

Váleční zajatci potrestaní disciplinárně nesmějí být zbaveni výhod spojených s jejich hodností.

Váleční zajatci potrestaní disciplinárně budou mít možnost konat tělesná cvičení a být na čerstvém vzduchu každý den aspoň dvě hodiny.

K jejich žádosti jim budiž povoleno dostavit se k denní lékařské prohlídce; dostane se jim ošetření, kterého vyžaduje jejich stav, a v případě potřeby budou přemístěni do lazaretu v táboře, nebo do nemocnice.

Bude jim dovoleno číst a psát, jakož i odesílat a přijímat dopisy. Za to však vydání poštovních zásilek a poukazů peněz může být odloženo až do skončení trestu; zatím budou tyto zásilky svěřeny důvěrníku, který odevzdá lazaretu zboží nacházející se v zásilkách a podléhající zkáze.

III. Stíhání soudní

Čl.99

Základní pravidla: I. Všeobecné zásady

Žádný zajatec nesmí být stíhán nebo odsouzen za čin, který není výslovně stíhán zákonodárstvím mocnosti, v jejíž moci je zajatec, nebo mezinárodním právem, které jsou v účinnosti v den, kdy čin byl spáchán.

Na válečného zajatce se nesmí vykonávat žádný duševní nebo tělesný nátlak za tím účelem, aby byl donucen přiznat se k činu, který se mu klade za vinu.

Žádný válečný zajatec nesmí být odsouzen, aniž by měl možnost se hájit a aniž by mu byl nápomocen kvalifikovaný obhájce.

Čl.100

Základní pravidla: II. Trest smrti

Váleční zajatci a ochranné mocnosti buďtež co nejdříve zpraveni o trestných činech, na něž je stanoven trest smrti podle zákonodárství mocnosti, u níž je zajatec v zajetí.

Poté nesmí být na žádný trestný čin stanoven trest smrti bez dohody s mocností, k níž příslušejí zajatci.

Trest smrti nesmí být vynesen proti zajatci dříve než byl soud výslovně upozorněn ve smyslu článku 87, druhého odstavce, na to, že obviněný, nejsa příslušníkem mocnosti, u níž je v zajetí, není k ní poután žádným závazkem věrnosti a že je v její moci následkem okolností nezávislých na jeho vlastní vůli.

Čl.101

Základní pravidla: III. Šestiměsíční lhůta pro výkon trestu smrti

Byl-li vysloven nad válečným zajatcem trest smrti, nebudiž rozsudek vykonán před uplynutím aspoň šestiměsíční lhůty od okamžiku, kdy dojde ochranné mocnosti na udanou adresu podrobná zpráva uvedená v článku 107.

Čl.102

Řízení: I. Podmínky platnosti rozsudků vynesených proti válečným zajatcům

Proti válečnému zajatci může být vynesen právoplatně rozsudek jen týmiž soudy a se zachováním téhož řízení jako u osob příslušejících k ozbrojeným silám mocnosti, která zajatce drží v zajetí, a byla-li kromě toho zachována ustanovení této kapitoly.

Čl.103

Řízení: II. Zajišťovací vazba; její započtení do trestu

Každé soudní vyšetřování proti válečnému zajatci bude prováděno tak rychle, jak to dovolují okolnosti a takovým způsobem, aby přelíčení se konalo co nejdříve. Žádný válečný zajatec nebuď držen v zajišťovací vazbě, ledaže by pro podobné trestné činy mohla být uvalena zajišťovací vazba i na příslušníky ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, nebo že by toho vyžadoval zájem státní bezpečnosti. Tato zajišťovací vazba nesmí trvat v žádném případě déle než tři měsíce.

Doba zajišťovací vazby válečného zajatce budiž započtena do trestu na svobodě, k němuž bude odsouzen, a budiž k ní přihlíženo při stanovení trestu.

Za zajišťovací vazby požívají váleční zajatci výhod článků 97 a 98 této kapitoly.

Čl.104

Řízení: III. Oznámení o zahájení soudního stíhání proti válečnému zajatci

V každém případě, kdy mocnost, která drží zajatce v zajetí, rozhodne zahájit soudní stíhání proti válečnému zajatci, zpraví o tom ochrannou mocnost co nejdříve, ale nejméně tři týdny před zahájením hlavního líčení. Tato lhůta běží teprve od okamžiku, kdy uvedené oznámení dojde ochranné mocnosti na adresu, kterou byla předtím sdělila mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.

Toto oznámení bude obsahovat tyto údaje:

1. příjmení a jména válečného zajatce, jeho hodnost, jeho matriční číslo, datum jeho narození, případně jeho povolání,

2. místo, kde je internován nebo uvězněn,

3. popis žalobního důvodu nebo žalobních důvodů s uvedením použitelných zákonných ustanovení,

4. označení soudu, který se bude případem zabývat, datum a místo stanovené pro zahájení hlavního líčení. Totéž sdělí mocnost, u níž jsou zajatci v zajetí, důvěrníku onoho zajatce.

Není-li prokázáno při zahájení hlavního líčení, že ochranná mocnost, válečný zajatec a dotčený důvěrník dostali shora uvedené oznámení aspoň tři týdny před zahájením přelíčení, nemůže se toto konat a musí být odročeno.

Čl.105

Řízení: IV. Právo na obhajobu Doručení žaloby Přítomnost zástupců ochranné mocnosti

Válečný zajatec má právo aby mu byl nápomocen některý ze zajatých druhů, aby byl obhajován kvalifikovaným advokátem, kterého si zvolí, aby si dal předvolat svědky, a považuje-li to za potřebné, aby použil služeb kvalifikovaného tlumočníka. O těchto právech budiž včas před přelíčením zpraven mocností, v jejíž moci jest.

Jestliže si válečný zajatec nezvolil obhájce, opatří mu ho ochranná mocnost; bude k tomu mít při nejmenším týden času. Na žádost ochranné mocnosti odevzdá jí mocnost, která drží zajatce, seznam osob způsobilých k obhajobě. Nezvolí-li ani válečný zajatec ani ochranná mocnost obhájce, ustanoví z moci úřední mocnost, v jejíž je moci, kvalifikovaného advokáta, aby obviněného hájil.

Obhájce bude mít lhůtu aspoň dvou týdnů před zahájením přelíčení a potřebné úlevy, aby si připravil obhajobu obviněného; může zejména volně navštěvovat obviněného a mluvit s ním beze svědků. Může také mluvit se svědky vedenými obhajobou, včetně válečných zajatců. Těchto úlev bude požívat do uplynutí odvolací lhůty.

Včas před přelíčením bude obviněnému válečnému zajatci doručena v jazyce, jemuž rozumí, žaloba a spisy, které jsou zpravidla doručovány obviněnému podle zákonů platných v armádě mocnosti, u níž je v zajetí. Totéž bude doručeno za stejných podmínek jeho obhájci.

Zástupci ochranné mocnosti mají právo být přítomni přelíčení, ledaže by se toto výjimečně konalo s vyloučením veřejnosti v zájmu státní bezpečnosti; v takovém případě zpraví o tom mocnost držící zajatce ochrannou mocnost.

Čl.106

Řízení: V. Opravné prostředky

Každý válečný zajatec má právo podat proti každému rozsudku nad ním vynesenému odvolání, zmateční stížnost nebo žádat o obnovu řízení za stejných podmínek jako příslušníci ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci je. Bude plně informován o svém právu na opravné prostředky a o lhůtách, pro jeho uplatnění.

Čl.107

Řízení: VI. Oznamování rozsudků ochranné mocnosti

Každý rozsudek vynesený nad válečným zajatcem budiž ihned oznámen ochranné mocnosti ve stručném sdělení, které bude také obsahovat údaj, zda zajatec má právo odvolat, podat zmateční stížnost nebo žádat o obnovu řízení. Toto sdělení se zašle také příslušnému důvěrníku. Bude zasláno také válečnému zajatci v jazyce, jemuž rozumí, nebyl-li rozsudek vynesen v jeho přítomnosti. Mimo to oznámí ihned mocnost, v jejíž moci je zajatec, ochranné mocnosti rozhodnutí zajatcovo, zda užije svého práva podat opravný prostředek či nikoli.

Kromě toho, nabyl-li rozsudek moci práva nebo vyslovil-li soud v první stolici trest smrti, zašle mocnost, v jejíž moci je zajatec, co nejdříve ochranné mocnosti podrobnou zprávu obsahující:

1. přesné znění rozsudku,

2. stručný přehled vyšetřování a hlavního přelíčení, obsahující zejména podstatu žaloby i obhajoby,

3. po případě označení ústavu, v němž bude trest odpykán.

Sdělení uvedená v předchozích odstavcích budou zaslána ochranné mocnosti na adresu, kterou tato předtím oznámila mocnosti, u níž je zajatec držen v zajetí.

Čl.108

Řízení: VII. Výkon trestů Režim při odpykávání trestu

Tresty vynesené proti válečným zajatcům na základě rozsudků, které se staly vykonatelnými, odpykají tito v týchž ústavech a za stejných podmínek jako příslušníci ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci jsou. Tyto podmínky budou v každém případě odpovídat požadavkům hygieny a lidskosti.

Zajatá žena, proti níž byl takový rozsudek vynesen, budiž umístěna v oddělených místnostech a pod dozorem žen.

V každém případě budou váleční zajatci odsouzení k trestu na svobodě i nadále požívat dobrodiní článků 78 a 126 této úmluvy. Budou mimo to oprávnění dostávat i odesílat korespondenci, dostávat alespoň jeden pomocný balík za měsíc a pohybovat se pravidelně na čerstvém vzduchu; dostane se jim lékařského ošetření, jehož vyžaduje jejich zdravotní stav, a duchovní pomoci, kdyby si jí přáli. Tresty, které by je měly stihnout, nechť odpovídají ustanovením článku 87, třetího odstavce.

Část IV

Konec zajetí

Oddíl I

Přímá repatriace a nemocniční ošetření v neutrálních zemích

Čl.109

Všeobecná ustanovení

Strany v konfliktu jsou povinny s výhradou třetího odstavce tohoto článku, poslat zpět do vlasti válečné zajatce vážně nemocné a těžce zraněné podle prvního odstavce následujícího článku, bez ohledu na jejich počet a hodnost, když se předtím postaraly o to, aby byli schopni přepravy.

Po dobu nepřátelství se vynasnaží strany v konfliktu, aby s pomocí zúčastněných neutrálních mocností zařídily v neutrální zemi nemocniční ošetření raněných neb nemocných válečných zajatců zmíněných v druhém odstavci následujícího článku; mohou také uzavřít dohody o přímé repatriaci nebo o internování v neutrální zemi zajatců, kteří jsou tělesně zdatní a mají za sebou dlouhé zajetí.

Žádný válečný zajatec raněný nebo nemocný, o jehož repatriaci ve smyslu prvního odstavce tohoto článku jde, nesmí být repatriován po dobu nepřátelství proti své vůli.

Čl.110

Kategorie osob, které mají být repatriovány nebo ošetřeny v nemocnici v neutrální zemi

Přímo budou repatriováni:

1. nevyléčitelně zranění a nemocní, jejichž duševní nebo tělesné schopnosti se zdají být značně sníženy,

2. ranění a nemocní, kteří podle odhadu lékařů se nemohou uzdravit během jednoho roku, jejichž stav vyžaduje ošetřování a jejichž duševní nebo tělesné schopnosti se zdají být značně sníženy,

3. ranění a nemocní, kteří se uzdravili, ale jejichž duševní nebo tělesné schopnosti nasvědčují tomu, že byly značně a trvale sníženy.

V neutrální zemi mohou být ošetřováni v nemocnicích:

1. ranění a nemocní, jichž uzdravení lze očekávat do roka po jejich zranění nebo onemocnění, jestliže ošetřování v neutrální zemi dává naději na jistější a rychlejší uzdravení,

2. váleční zajatci, jejichž duševní neb tělesné zdraví je podle úsudku lékařů vážně ohroženo držením v zajetí, jež by však nemocniční ošetření v neutrální zemi mohlo zachránit.

Zúčastněné mocnosti určí vzájemnou dohodou podmínky, jimž musí vyhovět váleční zajatci ošetřovaní v nemocnicích v neutrální zemi, aby mohli být repatriováni, jakož i jejich postavení. Zpravidla budou repatriováni váleční zajatci, ošetřovaní v neutrální zemi, pokud patří do těchto skupin:

1. zajatci, jichž zdravotní stav se tak zhoršil, že vyhovují podmínkám stanoveným pro přímou repatriaci,

2. zajatci, jichž duševní neb tělesné schopnosti zůstávají po léčení značně sníženy.

Nebyly-li mezi zúčastněnými stranami v konfliktu uzavřeny zvláštní dohody za účelem, aby byly určeny případy invalidity nebo nemoci, které vyžadují přímé repatriace neb ošetření v neutrální zemi, budou tyto případy řešeny podle zásad obsažených ve vzoru dohody o přímé repatriaci raněných a nemocných zajatců a o jejich nemocničním ošetření v neutrální zemi, jakož i v řádu o smíšených lékařských komisích, které jsou připojeny k této úmluvě.

Čl.111

Internování válečných zajatců na území neutrální mocnosti

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, mocnost, jíž příslušejí váleční zajatci a neutrální země přizvaná těmito dvěma mocnostmi, se vynasnaží o uzavření dohod, které umožní internování válečných zajatců na území této neutrální mocnosti až do skončení nepřátelství.

Čl.112

Smíšené lékařské komise

Hned po vypuknutí konfliktu budou ustaveny smíšené lékařské komise, aby prohlížely nemocné a raněné zajatce a aby učinily všechna potřebná rozhodnutí o nich. Jmenování, úkoly a činnost těchto komisí budou se řídit ustanoveními řádu, připojeného k této úmluvě.

Zajatci, kteří podle názoru lékařských orgánů mocnosti, v jejíž moci jsou, jsou zřejmě těžce ranění a těžce nemocní, mohou však být repatriováni, aniž by museli být prohlédnuti smíšenou lékařskou komisí.

Čl.113

Kategorie osob oprávněných dostavit se k prohlídce smíšených lékařských komisí

Vedle těch, kteří budou vybráni lékařskými úřady mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, budou oprávněni dostavit se k prohlídce smíšených lékařských komisí podle předchozího článku ranění nebo nemocní zajatci, patřící do skupin níže vyjmenovaných:

1. ranění a nemocní navržení lékařem, konajícím službu v táboře, který je stejné národnosti jako oni nebo příslušníkem strany v konfliktu, jež je spojencem mocnosti, k níž sami příslušejí,

2. ranění a nemocní navržení svým důvěrníkem,

3. ranění a nemocní navržení mocností, k níž příslušejí nebo organisací pečující o zajatce a uznanou touto mocností.

Váleční zajatci, kteří nepatří do žádné z těchto skupin, mohou se přesto dostavit k prohlídce u smíšené lékařské komise, ale budou prohlédnuti až po těch, kteří spadají do uvedených skupin.

Lékař-krajan válečných zajatců podrobených prohlídce u smíšené lékařské komise a jejich důvěrník, jsou oprávněni účastnit se této prohlídky.

Čl.114

Váleční zajatci, kteří utrpěli úraz

Váleční zajatci, kteří utrpěli úraz, vyjma ty, kteří se sami dobrovolně zranili, budou požívat, pokud jde o repatriaci nebo eventuální ošetření v neutrální zemi, dobrodiní této úmluvy.

Čl.115

Repatriace a nemocniční ošetření válečných zajatců odpykávajících si trest

Žádný válečný zajatec disciplinárně trestaný, u něhož jsou splněny podmínky pro repatriaci nebo ošetření v neutrální zemi, nesmí být zadržen proto, že si dosud neodpykal trest.

Váleční zajatci, kteří jsou v soudním vyšetřování nebo již odsouzeni a kteří by měli být repatriováni nebo ošetřováni v neutrální zemi, mohou být účastni těchto výhod před skončením řízení a před odpykáním trestu, dá-li k tomu souhlas mocnost, v jejíž moci jsou.

Strany v konfliktu si navzájem sdělí jména těch, kdož budou zadrženi až do konce řízení nebo do odpykání trestu.

Čl.116

Náklady na repatriaci

Náklady na repatriaci válečných zajatců nebo jejich přepravu do neutrální země jsou, počínajíc od hranic země mocnosti, která je má v zajetí, na vrub mocnosti, k níž příslušejí.

Čl.117

Zákaz použití repatriovaných k aktivní vojenské službě

Nikoho z repatriovaných nesmí být použito k aktivní vojenské službě.

Oddíl II

Propuštění a repatriace válečných zajatců po skončení nepřátelství

Čl.118

Propuštění válečných zajatců na svobodu a jejich repatriace

Váleční zajatci budou propuštěni a repatriováni neprodleně po skončení aktivního nepřátelství.

Není-li ustanovení k tomu cíli v nějaké úmluvě uzavřené mezi stranami v konfliktu za účelem skončení nepřátelství nebo nebyla-li taková dohoda uzavřena, každá z mocností, v jejíž moci jsou zajatci, nechť vypracuje sama a neprodleně provede repatriační plán odpovídající zásadě vyslovené v předchozím odstavci.

V obou případech bude oznámeno válečným zajatcům, jaká opatření byla učiněna.

Náklady na repatriaci válečných zajatců buďtež v každém případě rozvrženy spravedlivým způsobem mezi mocnost, která drží zajatce v zajetí, a mocnost, které příslušejí. Toto rozvržení bude provedeno podle těchto zásad:

a) Sousedí-li obě mocnosti, bude hradit mocnost, jíž patří zajatci, náklady na jejich repatriaci od hranic mocnosti, u níž jsou v zajetí.

b) Nesousedí-li tyto dvě mocnosti, hradí mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, náklady na přepravu válečných zajatců na svém území až ke své hranici nebo do svého naloďovacího přístavu ležícího nejblíže k mocnosti, k níž náležejí. Pokud jde o zbytek nákladů spojených s repatriací, dohodnou se zúčastněné strany na jejich spravedlivém rozvržení mezi sebe. Uzavření takové dohody nemůže v žádném případě ospravedlnit jakýkoli odklad repatriace válečných zajatců.

Čl.119

Způsob provedení repatriace

Repatriace se provede za obdobných podmínek, jak je stanoveno v článcích 46 až 48 této úmluvy pro přesun válečných zajatců a při zachování ustanovení článku 118 a následujících.

Při repatriaci budou vráceny válečnému zajatci cenné předměty odebrané podle ustanovení článku 18 a peněžní částky v cizích měnách, které nebyly směněny na valutu mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. Cenné předměty a obnosy peněz v cizí měně, které by z jakékoli příčiny nebyly vráceny válečným zajatcům při jejich repatriaci, budou zaslány informační kanceláři zmíněné v článku 122.

Váleční zajatci jsou oprávněni vzít s sebou své osobní svršky, korespondenci a zásilky, došlé na jejich adresu; váha těchto věcí může být omezena, vyžadují-li to okolnosti repatriace, na tolik, kolik může zajatec rozumně unést; v každém případě bude každý zajatec oprávněn odnést si aspoň dvacet pět kilogramů.

Ostatní osobní věci repatriovaného zajatce zůstanou u mocnosti, u níž byl v zajetí; tato mu je zašle, jakmile uzavře s mocností, k níž zajatec přísluší, dohodu o způsobu dopravy těchto věcí a o úhradě výloh takto vzniklých.

Váleční zajatci, kteří by byli ve vyšetřování pro zločin nebo přečin trestního práva, mohou být zadrženi až do skončení řízení, po případě i do odpykání trestu. Podobně tomu bude u těch, kteří již byli odsouzeni pro zločin nebo přečin trestního práva.

Strany v konfliktu si sdělí jména válečných zajatců zadržených až do konce soudního řízení nebo odpykání trestu.

Strany v konfliktu se dohodnou o zřízení komisí za tím účelem, aby pátraly po roztroušených zajatcích a provedly jejich repatriaci v nejkratší lhůtě.

Oddíl III

Úmrtí válečných zajatců

Čl.120

Závěti; úmrtní listy; pohřbení a zpopelnění Seznamy hrobů

Závěti válečných zajatců budou sepsány tak, aby vyhovovaly podmínkám platnosti předepsaným zákonodárstvím země jejich původu, která se postará, aby tyto podmínky byly oznámeny mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. Na žádost válečného zajatce a v každém případě po jeho smrti bude závěť neprodleně zaslána ochranné mocnosti a její ověřený opis Ústřední informační kanceláři.

Úmrtní listy, odpovídající vzoru připojenému k této úmluvě, nebo seznamy všech válečných zajatců zemřelých v zajetí, potvrzené odpovědným důstojníkem, buďte zaslány v nejkratší lhůtě informační kanceláři pro válečné zajatce, zřízené ve smyslu článku 122. Údaje totožnosti, jichž výpočet je uveden v třetím odstavci článku 17, místo a datum úmrtí, příčina smrti, místo a datum pohřbu, jakož i všechny údaje potřebné k zjištění hrobů musí být obsaženy v těchto úmrtních listech nebo seznamech.

Pohřbení nebo zpopelnění musí předcházet lékařská prohlídka mrtvoly, aby byla zjištěna smrt, umožněno pořídit úmrtní zápis a v případě potřeby zjistit totožnost zemřelého.

Úřady, v jejichž moci jsou zajatci, budou dbát toho, aby zajatci zemřelí v zajetí byli s úctou pohřbeni, možno-li podle obřadů náboženství, k němuž patřili, aby jejich hroby byly chráněny, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt. Kdykoli to bude možno, budou zemřelí váleční zajatci příslušející k téže mocnosti pochováni na tomtéž místě.

Zemřelí váleční zajatci budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy vyšší moci, které by si vynutily pohřbení společné. Mrtvoly mohou být zpopelněny, jen vyžadují-li toho naléhavé zájmy zdravotní nebo náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě zpopelnění bude to poznamenáno na úmrtním listě s uvedením důvodu.

Aby bylo lze hroby kdykoli nalézt, buďte všechny údaje týkající se pohřbení a hrobů zaznamenány správou válečných hrobů, zřízenou mocností, v jejíž moci jsou zajatci. Seznamy hrobů a údaje týkající se válečných zajatců, pohřbených na hřbitovech neb jinde, budou odevzdány mocnosti, k níž zajatci příslušeli. Bude úkolem mocnosti, pod jejíž kontrolou je toto území, je-li smluvní stranou této úmluvy, aby pečovala o tyto hroby a zaznamenávala každé pozdější přemístění zemřelých. Tato ustanovení se vztahují také na popel, který bude uchován správou válečných hrobů až do té doby, kdy země původu oznámí konečné rozhodnutí v této věci.

Čl.121

Zranění nebo usmrcení válečného zajatce za zvláštních okolností

Každé úmrtí nebo každé vážné zranění válečného zajatce, způsobené stráží, jiným zajatcem nebo jinou osobou, nebo je-li podezření, že bylo takto způsobeno, jakož i každé úmrtí, jehož příčina není známa, budou ihned předmětem úředního vyšetřování mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.

Sdělení o tom bude ihned zasláno ochranné mocnosti. Budou sepsány výpovědi svědků, zejména válečných zajatců; zpráva obsahující tyto výpovědi bude zaslána ochranné mocnosti.

Zjistí-li se vyšetřováním vina jedné nebo více osob, učiní mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, všechna opatření k soudnímu stíhání vinníka nebo vinníků.

Část V

Informační kancelář a pomocné společnosti pro válečné zajatce

Čl.122

Vnitrostátní informační kanceláře pro válečné zajatce

Jakmile vypukne konflikt a ve všech případech okupace zřídí každá ze stran v konfliktu oficiální informační kancelář pro válečné zajatce, kteří jsou v její moci; neutrální a neválčící mocnosti, které přijmou na své území osoby patřící do některé skupiny zmíněné v článku 4, učiní totéž pro tyto osoby. Zúčastněná mocnost bude dbát nad tím, aby informační kancelář měla k dispozici potřebné místnosti, zařízení a personál, tak aby mohla řádně plnit svůj úkol. Bude jí ponecháno na vůli použíti k tomu cíli válečných zajatců, pokud bude šetřit podmínek stanovených v oddíle této úmluvy, jednajícím o práci válečných zajatců.

Každá ze stran v konfliktu poskytne v nejkratší možné lhůtě své informační kanceláři informace, o nichž je řeč ve čtvrtém, pátém a šestém odstavci tohoto článku, o každé nepřátelské osobě patřící do některé ze skupin vyjmenovaných v článku 4, která se dostala do její moci. Neutrální a neválčící mocnosti budou postupovat stejně, pokud jde o osoby uvedených kategorií, které přijaly na svém území.

Tato kancelář ihned zašle nejrychlejší cestou tyto informace zúčastněným mocnostem prostřednictvím jednak ochranných mocností, jednak Ústřední kanceláře zmíněné v článku 123.

Tyto informace mají sloužit k tomu, aby umožnily zpravit rychle zúčastněné rodiny. Tyto informace nechť obsahují u každého válečného zajatce, s výhradou ustanovení článku 17, příjmení, jména, hodnost, matriční číslo, místo a úplné datum narození, označení mocnosti, k níž přísluší, křestní jméno otce, příjmení matky, jméno a adresu osoby, která má být zpravena, jakož i adresu, na kterou se může zajatci posílat korespondence, pokud informační kancelář tyto údaje zná.

Informační kancelář bude dostávat od různých úřadů k tomu příslušných údaje o změnách, propuštění, repatriaci, útěku, převezení do nemocnice, úmrtí válečných zajatců a předá je dále způsobem uvedeným v třetím odstavci shora.

Rovněž i zprávy o zdravotním stavu vážně nemocných nebo těžce zraněných zajatců budou podávány pravidelně, podle možnosti každý týden.

Informační kancelář bude také povinna odpovídat na všechny jí došlé dotazy stran válečných zajatců, včetně těch, kdož zemřeli v zajetí; provede potřebná šetření, aby si opatřila žádané informace,kdyby jich neměla.

Všechna písemná sdělení vyšlá z Kanceláře, buďte ověřena podpisem nebo razítkem.

Informační kancelář bude vedle toho pověřena, aby shromažďovala a odesílala zúčastněným mocnostem všechny osobní věci, včetně peněz v jiné měně, než je měna mocnosti, u níž jsou zajatci, a listin, které mohou mít důležitost pro blízké příbuzné,které váleční zajatci zanechali při repatriaci, propuštění, útěku nebo úmrtí. Tyto věci zašle Kancelář v zapečetěných balících; k balíkům budou přiložena prohlášení udávající přesně totožnost osob, jimž předměty patřily, a také úplný seznam obsahu balíku. Ostatní osobní svršky dotyčných zajatců budou odeslány podle dohod uzavřených mezi zúčastněnými stranami v konfliktu.

Čl.123

Ústřední informační kancelář pro válečné zajatce

V neutrální zemi se zřídí Ústřední informační kancelář pro válečné zajatce. Mezinárodní komitét Červeného kříže navrhne, bude-li to považovat za potřebné, zúčastněným mocnostem organisaci takové kanceláře.

Tato kancelář bude mít za úkol soustřeďovat všechny zprávy týkající se válečných zajatců, které bude moci opatřit úřední neb soukromou cestou; zašle je jak možno nejrychleji zemi, z níž zajatci pocházejí nebo mocnosti, k níž patří. Strany v konfliktu jí poskytnou všechny úlevy pro rozesílání zpráv.

Vysoké smluvní strany, zvláště ty, jichž příslušníci užívají služeb ústřední kanceláře, se vybízejí, aby jí poskytly finanční podporu, jíž by potřebovala.

Tato ustanovení nesmějí se vykládat v tom smyslu, jakoby omezovala lidumilnou činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo pomocných společností zmíněných v článku 125.

Čl.124

Osvobození od poštovného, jakož i od dovozních, celních a jiných dávek Osvobození od telegrafních poplatků

Informační kanceláře jednotlivých zemí a ústřední informační kancelář požívají osvobození od poštovního, jakož i všech výhod zmíněných v článku 74, a, jak je to jen možno, osvobození od telegrafních poplatků nebo aspoň značně snížených sazeb.

Čl.125

Pomocné společnosti a jiné organisace pro pomoc válečným zajatcům

Mocnosti držící zajatce v zajetí vyjdou co nejvíce vstříc, s výhradou opatření, která by považovaly za nevyhnutelná, aby byla zaručena jejich bezpečnost a aby bylo vyhověno každé jiné rozumné nutnosti, náboženským a pomocným společnostem a všem jiným organisacím poskytujícím pomoc válečným zajatcům. Poskytnou jim, jakož i jejich delegátům řádně pověřeným, všechny potřebné výhody, aby mohli navštěvovat válečné zajatce, rozdílet jim pomocné zásilky a potřeby jakéhokoli původu k účelům náboženským, výchovným, rekreačním, nebo aby jim byli nápomocni při pořádání zábav v táborech. Zmíněné společnosti nebo organisace mohou být ustaveny buď na území mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, buď v jiné zemi anebo mohou být mezinárodní povahy.

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, může omezit počet společností a organisací, jichž delegáti budou oprávněni vykonávat svou činnost na jejím území a pod jejím dohledem, avšak za podmínky, že takové omezení neznemožní poskytnutí účinné a dostatečné pomoci všem válečným zajatcům.

Zvláštní postavení Mezinárodního komitétu Červeného kříže na tomto poli bude vždy uznáváno a respektováno.

Jakmile budou válečným zajatcům poskytnuty pomoc a potřeby k účelům nahoře uvedeným anebo velmi brzy na to buďte zaslány pomocným společnostem nebo organisacím, které je odeslaly, potvrzenky, podepsané důvěrníkem těchto zajatců a týkající se každé zásilky. Současně vystaví potvrzenky na tyto zásilky správní úřady, které střeží zajatce.

Část VI

Provádění úmluvy

Oddíl I

Všeobecná ustanovení

Čl.126

Kontrola vykonávaná ochrannými mocnostmi

Zástupci nebo delegáti ochranných mocností jsou oprávněni navštívit všechna místa, kde jsou váleční zajatci, zejména místa, kde jsou internováni, drženi nebo kde pracují; mají přístup do všech místností používaných zajatci. Mají rovněž právo odebrat se na místa, odkud přepravovaní zajatci odjíždějí, kterými projíždějí a na která přijíždějí. Mohou hovořit bez svědků se zajatci a zejména s jejich důvěrníky, je-li třeba, prostřednictvím tlumočníků.

Zástupcům a delegátům ochranných mocností bude ponechána plná svoboda, co do volby míst, která chtějí navštívit; nebude omezována ani délka ani časté opakování těchto návštěv. Mohou být zakázány pouze z důvodů naléhavých vojenských nutností a pouze výjimečně a na přechodnou dobu.

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, u nichž má být vykonána návštěva, a mocnost, k níž příslušejí, mohou se po případě dohodnout o tom, že se těchto návštěv smějí účastnit i krajané těchto zajatců.

Delegáti Mezinárodního komitétu Červeného kříže budou požívat týchž výsad. Jmenování těchto delegátů bude podléhat schválení mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, kteří mají být navštíveni.

Čl.127

Uvedení textu úmluvy ve známost obyvatelstva

Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí její studium do vojenských a, možno-li, i civilních studijních programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost veškerých jejich ozbrojených sil i obyvatelstva.

Vojenské neb jiné úřady, které za války převezmou odpovědnost za válečné zajatce, musí mít text této úmluvy a být zvlášť poučeni o jejích ustanoveních.

Čl.128

Zaslání oficiálních překladů a všech zákonů i nařízení vydaných k provedení úmluvy

Čl.129

Trestní sankce: I. Všeobecná ustanovení

Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná zákonodárná opatření, aby stanovily přiměřené trestní sankce postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této úmluvy vymezeného v následujícím článku anebo dají k takovému porušení rozkaz.

Každá smluvní strana je povinna zjistit osoby obviněné z toho, že se dopustily některého z těchto vážných porušení anebo daly k němu rozkaz, a musí je postavit před svůj soud, ať jsou jakékoli státní příslušnosti. Může také, dá-li tomu přednost, v souladu s podmínkami stanovenými svým vlastním zákonodárstvím, odevzdat je k soudnímu stíhání některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud tato smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám.

Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby odstranila všechny činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení uvedená v následujícím článku.

Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky zmíněné v článku 105 a následujících této úmluvy.

Čl.130

Trestní sankce: II. Vážná porušení úmluvy

Vážnými porušeními, zmíněnými v předchozím článku, jsou některé z níže uvedených činů jsou-li spáchány na osobách nebo na majetku, chráněných touto úmluvou: úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc v to biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné zranění a ohrožení zdraví, donucování, aby válečný zajatec sloužil v ozbrojených silách nepřátelské mocnosti nebo zbavení ho práva na to, aby byl řádně a nestranně souzen podle předpisů této úmluvy.

Čl.131

Trestní sankce: III. Odpovědnost smluvních stran

Žádná smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní stranu odpovědnosti, která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu v důsledku porušení zmíněných v předchozím článku.

Čl.132

Postup při vyšetřování tvrzeného porušení úmluvy

Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem, jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém doloženém porušení úmluvy.

Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, dohodnou se strany na jmenování rozhodce, který stanoví, jakým způsobem postupovat.

Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a odstraní je, co možná nejrychleji.

Oddíl II

Závěrečná ustanovení

Čl.133

Autentická znění a oficiální překlady

Tato úmluva je sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění jsou stejně závazná.

Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka ruského a španělského.

Čl.134

Vztah k úmluvě z roku 1929

Tato úmluva nahrazuje ve vztazích mezi Vysokými smluvními stranami úmluvu ze dne 27. července 1929.

Čl.135

Vztah k Haagským úmluvám z r. 1899 a 1907

Ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války, ať již jde o úmluvu z 29. července 1899 nebo o úmluvu z 18. října 1907, a které jsou stranami této úmluvy, doplní tato úmluva kapitolu II. Řádu připojeného ke zmíněným Haagským úmluvám.

Čl.136

Lhůta pro podepsání úmluvy

Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12. února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v Ženevě dne 21. dubna 1949, jakož jménem mocností na této konferenci nezastoupených, které jsou však stranami úmluvy z 27. července 1929.

Čl.137

Ratifikace

Tato úmluva bude ratifikována co nejdříve a ratifikační listiny budou uloženy v Bernu.

O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden ověřený opis bude zaslán Švýcarskou spolkovou radou všem mocnostem, jejichž jménem byla úmluva podepsána nebo jejichž jménem jí byl oznámen přístup.

Čl.138

Nabytí účinnosti

Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly složeny nejméně dvě ratifikační listiny.

Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest měsíců po uložení její ratifikační listiny.

Čl.139

Přístup k úmluvě

Počínajíc dnem nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.

Čl.140

Oznamování přístupů

Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.

Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem úmluva byla podepsána anebo jí byl oznámen přístup.

Čl.141

Zvláštní případy, kdy ratifikace nebo přístupy nabývají okamžitě účinnosti

Za situace vylíčené v článcích 2 a 3, nabude uložení ratifikací a přístupů oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství či okupace nebo po něm, okamžitě účinnosti. Oznámení o ratifikacích nebo přístupech došlých od stran v konfliktu učiní Švýcarská spolková rada nejrychlejším způsobem.

Čl.142

Výpověď úmluvy

Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto úmluvu.

Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.

Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na závazky, které strany v konfliktu budou i nadále nuceny dodržovat ve smyslu zásad mezinárodního práva, jak plynou ze zvyklostí stávajících mezi civilizovanými národy, ze zákonů lidskosti a z požadavků veřejného svědomí.

Čl.143

Registrace v sekretariátu Organisace Spojených národů

Švýcarská spolková rada dá tuto úmluvu zaregistrovat v sekretariátě Organisace Spojených národů. Švýcarská spolková rada zpraví také sekretariát Organisace Spojených národů o všech ratifikacích, přístupech a výpovědích, došlých k této úmluvě.

Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto úmluvu.

Za Afghanistan:

M. Osman Amiri

Za Albánskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami k článkům 10, 12 a 85

J. Malo

Za Argentinu:

S připojenou výhradou

Guillermo A. Speroni

Za Australii:

Norman R. Mighell

s výhradou ratifikace¹⁾

Za Rakousko:

Dr.Rud. Bluehdorn

Za Belgii:

Maurice Bourquin

Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradami k článkům 10, 12 a 85

Text výhrad je připojen

Šéf delegace BSSR

I. Kucejnikov

Za Bolivii:

G. Medeiros

Za Brazilii:

Joao Pinto da Silva

General Floriano De Lima Brayner

Za Bulharskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

K. B. Svetlov

Za Kanadu:

Max H. Wershof

Za Ceylon:

V. Coomaraswamy

Za Chile:

F. Cisternas Ortiz

Za Čínu:

Wu Nan-Ju

Za Kolumbii:

Rafael Rocha Schloss

Za Kubu:

J. de La Luz Léon

Za Dánsko:

Georg Cohn

Paul Ipsen

Bagge

Za Egypt:

A. K. Safwat

Za Ecuador:

Alex. Gastelú

Za Španělsko:

S připojenými výhradami

Luis Calderón

Za Spojené státy americké:

Leland Harrison

Raymund J. Yingling

Za Habeš:

Gachaou Zelleke

Za Finsko:

Reinhold Svento

Za Francii:

G. Cahen-Salvador

Jacquinot

Za Řecko:

M. Pesmazoglou

Za Guatemalu:

A. Dupont-Willemin

Za Maďarskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

Anna Kara

Za Indii:

D. B. Desai

Za Iran:

A. H. Meykadeh

Za Irskou republiku:

Sean MacBride

Za Izrael:

M. Kahany

Za Italii:

Giacinto Auriti

Ettore Baistrocchi

S připojenou výhradou

Za Libanon:

Mikaoui

Za Lichtenštejnsko:

Hrabě F. Wilczek

Za Lucembursko:

J. Sturm

S připojenou výhradou

Za Mexiko:

Pedro de Alba

W. R. Castro

Za Monacké knížectví:

M. Lozé

Za Nicaraguu:

Ad referendum

Lifschitz

Za Norsko:

Rolf Andersen

Za Nový Zéland:

G. R. Laking

Za Pakistan:

S. M. A. Faruki, M. G.

A. H. Shaikh

Za Paraguay:

Conrad Fehr

Za Nizozemí:

J. Bosch de Rosenthal

Za Peru:

Gonzalo Pizarro

Za republiku Filipiny:

P. Sebastian²⁾

Za Polsko:

S připojenými výhradami

Julian Przybos

Za Portugalsko:

S připojenými výhradami

G. Caldeira Coelho

Za Rumunskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

I. Dragomir

Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:

Robert Craigie

H. A. Strutt

W. H. Gardner

Za Vatikán:

Philippe Bernardini

Za El Salvador:

R. A. Bustamante

Za Švédsko:

S výhradou ratifikace J. V. krále švédského

se schválením Riksdagu

Staffan Söderblom

Za Švýcarsko:

Max Petitpierre

Plinio Bolla

div. plukovník Du Pasquier

Ph. Zutter

H. Meuli

Za Sýrii:

Omar El Djabri

A. Gennaoui

Za Československo:

S připojenými výhradami

Tauber

Za Turecko:

Rana Tarhan

Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradami k článkům 10, 12 a 85

Text výhrad je připojen.

V plné moci vlády USSR

Profesor O. Bogomolec

Za Svaz sovětských socialistických republik:

S výhradami k článkům 10, 12 a 85

Text výhrad je připojen.

Šéf delegace SSSR

N. Slavin

Za Uruguay:

Rada plukovník Hector J. Blanco

Za Venezuelu:

A. Posse de Rivas

Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:

S připojenými výhradami

Milan Ristič

Příl.I

Vzor dohody o přímé repatriaci raněných a nemocných válečných zajatců a jejich nemocničním ošetření v neutrálním státě (Viz článek 110)

Zásady pro přímou repatriaci a nemocniční ošetření v neutrálním státě

Přímá repatriace

Přímo budou repatriováni:

1. Všichni váleční zajatci postižení těmito vadami vzniklými z úrazu: ztráta končetiny, ochrnutí, vady kloubové či jiné za předpokladu, že vada spočívá při nejmenším ve ztrátě ruky nebo nohy nebo, že se rovná ztrátě ruky nebo nohy.

Aniž by to mělo být na újmu širšímu výkladu, budou považovány tyto případy za rovnající se ztrátě ruky nebo nohy:

a) ztráta ruky, všech prstů nebo palce a ukazováčku jedné ruky, ztráta nohy neb všech prstů na noze a metatarsálních kůstek jedné nohy,

b) ankylosa kloubní, ztráta kostní tkáně, jizevnaté změny znemožňující funkci velkých kloubů nebo všech prstních kloubů jedné ruky,

c) pseudarthrosa dlouhých kostí,

d) deformity způsobené zlomením kosti neb jiným úrazem mající za následek značné snížení činnosti a schopnosti nosit břemena.

2. Všichni ranění zajatci, jichž stav se stal chronickým, takže prognosa zdá se vylučovati uzdravení do roka po zranění, třebaže je léčeno, jako na příklad:

a) střela v srdci, i když smíšená lékařská komise nemohla zjistit při prohlídce vážné poruchy,

b) kovová střepina v mozku nebo v plicích, i když smíšená lékařská komise nemohla při prohlídce zjistit místní nebo celkovou reakci,

c) osteomyelitis, u níž uzdravení nelze očekávat do roka po zranění a která jak se zdá, bude mít za následek ankylosu neb jinou poruchu rovnající se ztrátě ruky nebo nohy,

d) hluboké a hnisavé zranění velkých kloubů,

e) zranění lebky se ztrátou nebo posunutím kostní tkáně,

f) zranění nebo popálení tváře se ztrátou tkáně a funkčními poruchami,

g) zranění míchy,

h) porucha periferních nervů, jejichž důsledky se rovnají ztrátě ruky nebo nohy a jejichž léčení vyžaduje déle než rok po zranění, na příklad: zranění plexus brachialis nebo lumbosacralis, nervus medianus nebo n. ischiadicus, jakož i složitá zranění nervus radialis a cubitalis nebo nervus peronaeus communis a n. tibialis atd. Izolované zranění n. radialis cubitalis, peronealis nebo tibialis není důvodem k repatriaci, vyjma případy kontraktur nebo vážných poruch neurotrofických,

i) zranění močového ústrojí, vážně omezující jeho funkci.

3. Všichni nemocní váleční zajatci, jejichž stav se stal chronickým tak, že prognosa zdá se vylučovat uzdravení do roka po onemocnění, přesto že jsou léčeni, jako na příklad v těchto případech:

a) pokračující tuberkulosa některého orgánu, která podle lékařské prognosy se nedá vyléčit anebo alespoň podstatně zlepšit léčením v neutrálním státě,

b) zánět pohrudnice s výpotkem,

c) vážná onemocnění dýchacích orgánů původu netuberkulosního, považovaná za nevyléčitelná, na příklad: vážná rozedma plic (s bronchitidou nebo bez ní), chronická astma*), vleklý průduškový katar^*) trvající déle než rok v zajetí, bronchiektasie^*) atd.,

d) vážná chronická onemocnění krevního oběhu, na příklad vady chlopní a myokarditida^*) s příznaky dekompenzace během zajetí i když smíšená lékařská komise nemůže při prohlídce zjistit žádný z těchto příznaků, choroby osrdečníku a cév (Bürgerova nemoc, výdutě velkých cév atd.),

e) vážná vleklá onemocnění zažívacích orgánů na příklad: žaludeční vřed nebo vřed na dvanácterníku, následky žaludečních operací v zajetí, vleklý žaludeční neb střevní katar nebo vleklý katar tračníku, trvající déle než rok a ohrožující vážně celkový stav, jaterní cirrhosa, vleklá onemocnění žlučníku*) atd.,

f) vleklá vážná onemocnění orgánů pohlavních a močových, na příklad vleklé choroby ledvin s následnými poruchami, nefrektomie v důsledku tuberkulosy ledviny, chronická pyelitida a chronická cystitida, hydronefrosa nebo pyonefrosa, vleklé a vážné gynekologické poruchy, těhotenství a choroby porodnické, není-li možné nemocniční léčení v neutrálním státě atd.,

g) vážné vleklé choroby ústřední a periferní nervové soustavy na příklad všechny zjevné psychosy a psychoneurosy jako těžká hysterie, vážná psychoneurosa následkem zajetí atd., řádně zjištěné odborníkem,^*) všechny případy epilepsií, řádně zjištěné lékařem tábora,^*) kornatění mozkových cév, vleklý zánět nervů trvající déle než rok atd.,

h) těžké vleklé choroby neurovegetativní soustavy se značným snížením duševních neb tělesných schopností, značné ubývání tělesné váhy a celková tělesná slabost,

i) oslepnutí obou očí nebo jednoho oka, jestliže visus druhého je menší než I i při použití skel opravujících ostrost zrakovou, snížení ostrosti zrakové, není-li možno ji napravit na polovinu, alespoň pokud jde o jedno oko,*) ostatní vážná onemocnění zraková, na příklad glaukom, zánět duhovky, zánět cévnatky, trachom atd.,

k) sluchové poruchy jako úplná jednostranná hluchota, nevnímá-li druhé ucho již na vzdálenost jednoho metru obyčejný mluvený hlas,^*) atd.,

l) těžká onemocnění látkové přeměny, například cukrovka vyžadující léčení insulinem atd.,

m) vážné poruchy žláz s vnitřní sekrecí, na příklad thyreotoxikosa, hypothyreosa, Addisonova nemoc, Simmondsova sešlost, tetanie atd.,

n) vážné a vleklé choroby soustavy krvetvorné,

o) vážné a vleklé otravy na př. otrava olovem, rtutí, morfiem, kokainem, alkoholem, otravy plyny a zářením atd.,

p) vleklá onemocnění lokomočních orgánů se zjevnými funkčními poruchami, na příklad arthritis deformans, primární a sekundární progresivní polyarthritida, revmatismus s vážnými klinickými projevy atd.,

q) vážná a vleklá kožní onemocnění, nelepšící se léčením,

r) všechny zhoubné nádory,

s) vážné a vleklé infekční choroby, trvající rok od počátku onemocnění, na příklad malarie se zřejmými organickými poruchami, amoebová nebo bacilární úplavice, se značnými poruchami, orgánová příjice třetího stupně, nelepšící se léčením, malomocenství atd.,

t) vážné případy avitaminosy nebo těžké hubnutí (inanitio).

Ošetřování v nemocnicích neutrálního státu

K léčení v nemocnici neutrálního státu budou vybráni:

1. Všichni ranění váleční zajatci, kteří se nemohou uzdravit v zajetí, kteří by se však mohli uzdravit nebo jejichž stav by se mohl zřejmě zlepšit, kdyby byli ošetřováni v nemocnici neutrálního státu,

2. váleční zajatci stižení tuberkulosou všech forem, ať je zachvácen kterýkoli orgán, je-li pravděpodobné, že ošetření v neutrálním státu by vedlo k uzdravení nebo alespoň k značnému zlepšení, s výjimkou primární tuberkulosy vyléčené před zajetím,

3. váleční zajatci stižení jakoukoli nemocí vyžadující léčení orgánů dýchacích, oběhových, zažívacích, nervových, sensorických, pohlavních a močových, kožních, lokomočních atd., jestliže by léčení v neutrální zemi mělo zřejmě lepší výsledky než v zajetí,

4. váleční zajatci, kteří se v zajetí podrobili nefrektomii pro ledvinovou netuberkulosní chorobu, případy ostemyelitidy, která je ve stadiu hojení nebo latentní, nebo nemocní cukrovkou nevyžadující léčení insulinem atd.,

5. váleční zajatci stižení válečnou nebo zajateckou neurosou;

Případy zajatecké neurosy, která se neuzdraví po tříměsíčním ošetření v nemocnici neutrálního státu nebo které nejsou po této době zřejmě na cestě ke konečnému uzdravení, budou repatriovány.

6. Všichni váleční zajatci stižení vleklou otravou (plynem, kovy, alkaloidy atd.), pro které jsou zvláště příznivé vyhlídky uzdravení v neutrální zemi,

7. všechny zajaté ženy těhotné nebo které jsou matkami s kojenci nebo malými dětmi.

Vyloučeny jsou z léčení v neutrální zemi:

1. všechny řádně zjištěné případy psychosy,

2. všechna nervová onemocnění, organická nebo funkční považovaná za nevyléčitelná,

3. všechny nakažlivé nemoci v době, kdy jsou přenosné s výjimku tuberkulosy.

II.

Všeobecné připomínky

1. Podmínky nahoře stanovené buďtež zpravidla vykládány a prováděny v duchu co možná nejširším.

Stavy neuropatické a psychopatické, vzniklé následkem války nebo zajetí, jakož i případy tuberkulosy všech stupňů, musí zejména požívat výhody tohoto širokého výkladu. Váleční zajatci, stižení několika zraněními, z nichž žádné samo o sobě by neopravňovalo k repatriaci, buďte zkoumáni v témže duchu a budiž při tom brán zřetel na duševní otřes způsobený několikerým poraněním.

2. Všechny nepopíratelné případy opravňující k přímé repatriaci (amputace, úplná slepota nebo hluchota, otevřená plicní tuberkulosa, duševní choroba, zhoubný nádor atd.), budou zkoumány a repatriovány co nejdříve lékaři tábora nebo vojenskými lékařskými komisemi jmenovanými mocností, v jejíž moci jsou zajatci.

3. Zranění a nemoci z doby před válkou, které se nezhoršily, jako i válečná zranění, která nebránila opětnému zařazení do vojenské služby, nedávají právo na přímou repatriaci.

4. Tato ustanovení se budou vykládat a provádět stejným způsobem ve všech státech zúčastněných na konfliktu. Zúčastněné mocnosti a úřady poskytnou smíšeným lékařským komisím všechny možné výhody při plnění jejich úkolu.

5. Příklady uvedené nahoře pod číslem I. představují jen typické případy. Případy, které neodpovídají přesně těmto ustanovením, buďtež posuzovány v duchu podmínek článku 110 této úmluvy a v duchu zásad obsažených v této dohodě.

Příl.II

Řád pro smíšené lékařské komise

(Viz článek 112)

Článek 1

Složení

Smíšené lékařské komise uvedené v článku 112 úmluvy, budou se skládat ze tří členů, z nichž dva jsou příslušníky neutrálního státu a třetí je jmenován mocností, v jejíž moci jsou zajatci. Předsedá jí jeden z neutrálních členů.

Článek 2

Neutrální členové

Dva neutrální členové jsou jmenováni Mezinárodním komitétem Červeného kříže v dohodě s ochrannou mocností a na žádost mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. Mohou mít stálé bydliště buď ve své zemi původu nebo v jiné neutrální zemi anebo na území mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.

Článek 3

Schvalování členů komise stranami v konfliktu

Neutrální členové budou schváleni zúčastněnými stranami v konfliktu, které sdělí svůj souhlas Mezinárodnímu komitétu Červeného kříže a ochranné mocnosti. Jakmile toto oznámení dojde, bude jejich jmenování považováno za definitivní.

Článek 4

Náhradníci

Buďtež rovněž jmenováni náhradníci v dostatečném počtu, aby mohli zastoupit řádné členy v případě potřeby. Toto jmenování se stane současně se jmenováním řádných členů anebo alespoň v nejkratší možné lhůtě.

Článek 5

Jmenování členů ochrannou mocností

Kdyby Mezinárodní komitét Červeného kříže nemohl z jakékoli příčiny jmenovat neutrální členy, učiní tak ochranná mocnost.

Článek 6

Odborná kvalifikace

Pokud je to možné, má být jeden z neutrálních lékařů chirurg a druhý praktický lékař.

Článek 7

Nezávislost vůči stranám v konfliktu

Neutrální členové budou požívat úplné nezávislosti vůči stranám v konfliktu, které jsou povinny jim zaručit všechny úlevy při výkonu jejich poslání.

Článek 8

Služební podmínky členů komise

Mezinárodní komitét Červeného kříže stanoví v dohodě s mocností, v jejíž moci jsou zajatci, služební podmínky zmíněných členů, když je jmenuje podle ustanovení článků 2 a 4 tohoto řádu.

Článek 9

Počátek prací smíšené komise

Jakmile je jmenování neutrálních členů schváleno, započnou smíšené lékařské komise svou činnost co možná nejrychleji, v každém případě však do tří měsíců ode dne schválení.

Článek 10

Prohlídky zajatců a rozhodnutí komise

Smíšené lékařské komise prohlédnou všechny zajatce uvedené v článku 113 úmluvy. Navrhnou repatriaci, vyloučení z repatriace nebo odložení k pozdější prohlídce. Svá rozhodnutí činí většinou hlasů.

Článek 11

Sdělení rozhodnutí komise

Do jednoho měsíce po prohlídce sdělí komise v každém jednotlivém případě svá rozhodnutí mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, ochranné mocnosti a Mezinárodnímu komitétu Červeného kříže. Smíšená lékařská komise zpraví také každého zajatce, kterého podrobila prohlídce, o učiněném rozhodnutí a vydá osvědčení podle vzoru připojeného k této úmluvě těm, které navrhne k repatriaci.

Článek 12

Provedení rozhodnutí smíšené lékařské komise

Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, je povinna provést rozhodnutí smíšené lékařské komise do tří měsíců po tom, kdy o něm byla řádně zpravena.

Článek 13

Ustanovení komise, není-li možno jmenovat neutrální členy komise

Není-li v zemi, kde se jeví potřeba činnosti smíšené lékařské komise, žádného neutrálního lékaře a není-li z jakéhokoli důvodu možno jmenovat neutrální lékaře sídlící v jiné zemi, ustaví mocnost, u níž jsou zajatci v zajetí, v souhlase s ochrannou mocností, lékařskou komisi, která bude vykonávat tytéž funkce, jako smíšená lékařská komise, s výhradou ustanovení článků 1, 2, 3, 4, 5 a 8 tohoto řádu.

Článek 14

Trvalý ráz komisí a periodické návštěvy táborů

Smíšené lékařské komise budou stále v činnosti a navštíví každý tábor v obdobích nepřesahujících šest měsíců.

Příl.III

Řád pro hromadnou pomoc válečným zajatcům

(Viz článek 73)

Článek 1

Úloha důvěrníků

Důvěrníci jsou oprávněni rozdělovat zásilky hromadné pomoci, které jsou jim svěřeny, všem válečným zajatcům podléhajícím administrativně jejich táboru, včetně těch, kteří jsou v nemocnicích nebo ve věznicích či v jiných trestních ústavech.

Článek 2

Zásady pro rozdílení zásilek

Zásilky hromadné pomoci se rozdílejí podle pokynů dárců a ve shodě s plánem vypracovaným důvěrníky; rozdílení léčebných zásilek bude se však dít zpravidla v dohodě s vedoucími lékaři a tito mohou se odchýlit v nemocnicích a lazaretech od těchto pokynů tak, jak toho vyžadují potřeby jejich nemocných. V rámci takto stanoveném bude se rozdílení těchto zásilek dít vždy spravedlivě.

Článek 3

Ověřování zásilek při jejich doručení

Aby bylo možno zjistit jakost jakož i množství došlého zboží a pořídit o tom podrobné záznamy určené pro dárce, budou důvěrníci a jejich pomocníci oprávněni odebrat se na místa v blízkosti tábora, kam pomocné zásilky přicházejí.

Článek 4

Kontrola rozdílení zásilek

Důvěrníkům se dostane potřebných výhod, aby mohli kontrolovat, zda rozdílení zásilek hromadné pomoci bylo ve všech odděleních a vedlejších ubikacích jejich tábora provedeno podle jejich instrukcí.

Článek 5

Sdělení dárcům

Důvěrníci jsou oprávněni vyplnit anebo dát vyplnit důvěrníky pracovních oddílů nebo vedoucími lékaři lazaretů a nemocnic tiskopisy nebo dotazníky určené dárcům a týkající se hromadné pomoci (rozdílení, potřeby, množství atd.). Tyto tiskopisy a dotazníky, řádně vyplněné, budou bez prodlení zaslány dárcům.

Článek 6

Založení postačujících zásob hromadné pomoci

Aby mohli zajistit pravidelné rozdílení hromadné pomoci mezi válečné zajatce svého tábora a eventuálně čelit potřebě, kterou by vyvolal příjezd nových kontingentů zajatců, jsou důvěrníci oprávněni založit a udržovat postačitelné zásoby hromadné pomoci. Budou jim k tomu účelu dána k dispozici vhodná skladiště; každé skladiště bude mít dva zámky, při čemž důvěrník bude mít klíč k jednomu, velitel tábora k druhému zámku.

Článek 7

Rozdílení zásilek šatstva

Dojdou-li hromadné zásilky šatstva, podrží každý válečný zajatec aspoň jednu úplnou soupravu šatstva. Má-li některý zajatec víc než jednu soupravu šatstva, je důvěrník oprávněn odebrat těm, kteří jsou nejlépe vybaveni, přebytečné šatstvo nebo určité věci, které mají v několika kusech, je-li toho třeba, aby se dostalo i na zajatce méně dobře vybavené. Nesmí však odebrat druhou soupravu spodního šatstva, ponožek nebo obuvi, leda že by nebylo jiného způsobu, jak vybavit válečného zajatce, který jich nemá.

Článek 8

Nákup zboží na území strany, která má zajatce ve své moci

Vysoké smluvní strany, zejména mocnosti, v jejichž moci jsou zajatci, povolí, pokud to jen bude možné a s výhradou úpravy týkající se zásobování obyvatelstva, veškeré nákupy zboží na svém území, aby bylo možno rozdílet hromadnou pomoc válečným zajatcům; podobným způsobem usnadní transfer peněžních prostředků a jiná finanční, technická nebo správní opatření, učiněná za účelem těchto nákupů.

Článek 9

Jiné způsoby rozdílení hromadné pomoci

Předchozí ustanovení nejsou na překážku právu válečných zajatců dostávat hromadnou pomoc před příchodem do tábora nebo za transportu, ani tomu, aby zástupci ochranné mocnosti, Mezinárodního komitétu Červeného kříže neb jakékoli jiné organisace pomáhající válečným zajatcům, která by byla touto pomocí pověřena, mohli ji rozdělit všemi vhodnými prostředky osobám, jimž je určena.

Příl.IV

Průkaz totožnosti

                       (viz článek 4)
------------------------------------------------------------------
     Váha          Výška           Oči               Vlasy

------------------------------------------------------------------
 . . P                      O                Poznámka
 . . ř                      t    Tento  průkaz  se  vydává  osobám
 . . í             u (      i    doprovázejícím   ozbrojené   síly
 . . p             k L      s    ..........,  které  však  nejsou
 . . a t           a e      k    jejich  přímou  součástí.  Osoba,
 . . d o           z v      y    které  byla vydána,  ji má  stále
 . . n t           o ý           nosit při sobě. Upadne-li majitel
 . . ě o           v        p    do  zajetí,  předloží  ihned  sám
 . .   ž           á        r    tento průkaz velitelství,   které
 . . j n           č        s    ho drží v zajetí, aby  toto mohlo
 . . i o           e        t    zjistit jeho totožnost.
 . . n s           k        ů    ---------------------------------
 . . é t           )             Krevní skupina    Razítko úřadu
 . .   i         ---------- -                      vystavujícího
 . . ú             u (            ............        průkaz
 . . d             k P      n
 . . a             a r      e     Náboženství
 . . j             z a      z
 . . e             o v      á     ...........
 . .               v ý      v
 . .               á        a
 . .               č        z
 . .               e        n
 . .               k        ě
 . .               )

..................................................................

 ----------------         (Jméno státu a vojenského úřadu, které
                               vystavují tento průkaz)

    Fotografie                     Průkaz totožnosti
     majitele                osoby doprovázející ozbrojené síly
     průkazu



 ----------------

                       Příjmení: ................................

                       Křestní jména: ...........................

                       Datum a místo narození: ..................

                       Doprovází ozbrojené síly jako ............






   Datum vystavení průkazu               Podpis majitele

 ..............................  ................................

------------------------------------------------------------------

Poznámky: Tento průkaz by měl být vystaven nejlépe ve dvou nebo ve
          třech jazycích,  z nichž jeden  je používán mezinárodně.
          Skutečné  rozměry  průkazu:  13 x  10 cm.  Budiž přehnut
          podle tečkované čáry.

Lístek o zajetí

                         (viz článek 70)

                          Přední strana
------------------------------------------------------------------

 Pošta válečných zajatců                 Porta prosto

                Lístek o zajetí válečného zajatce

------------------------------------------------------------------

            Důležité

     Tento  lístek  musí  vyplnit
každý   zajatec   ihned,  jakmile
upadne do zajetí  a kdykoli změní
adresu  následkem   přemístění do
nemocnice nebo  do jiného tábora.        Ústřední kancelář
Tento   lístek   je   odlišný  od       pro válečné zajatce
zvláštního  lístku,   který  může
zajatec poslat své rodině.
                                        Mezinárodní komitét
                                          Červeného kříže




                                                      Ženeva
                                                     (Švýcary)





------------------------------------------------------------------


                          Zadní strana
------------------------------------------------------------------

Pište čitelně a hůlkovým písmem. 1. Mocnost, k níž zajatec náleží:

                                    .............................
------------------------------------------------------------------
2. Příjmení: 3. Křestní jména (plně vypsat): 4. Křestní jméno otce

   ..............................................................

5. Datum narození: ....... 6. Místo narození: ...................

7. Hodnost: .....................................................

8. Matriční číslo: ..............................................

9. Adresa rodiny: ...............................................
------------------------------------------------------------------
10. Zajat dne: (kde) ............................................
*
    Přichází z tábora č., nemocnice atd. ........................

11. a) zdráv - b) nezraněn - c) uzdraven - d) rekonvalescent -
*
    e) nemocen - f) lehce zraněn - g) těžce zraněn
------------------------------------------------------------------
12. Má nynější adresa: Číslo zajatce ............................

    Označení tábora .............................................

13. Datum ................... 14. Podpis ........................
------------------------------------------------------------------
*) Skrtněte, co se nehodí. - Nepřipisujte nic. - Viz vysvětlení na
druhé straně.
------------------------------------------------------------------

Poznámka: Tento tiskopis  by měl být vyhotoven  ve dvou nebo třech
          jazycích,  zejména  v  mateřštině  zajatcově  a v jazyce
          mocnosti,  u níž  jsou zajatci  v zajetí.  Skutečné jeho
          rozměry: 15 x 10,5 cm.

Dopisnice a dopis

                         (viz článek 71)

                          1. Dopisnice

                          Přední strana
------------------------------------------------------------------

 Pošta válečných zajatců
                                         Porta prosto

 2. Dopisnice                      ..............................

----------------------------------
            Odesilatel
                                   ..............................
 Příjmení a křestní jména

 ................................

 Datum a místo narození
                                    Místo určení
 ................................

 Číslo zajatcovo
                                    .............................
 ................................

 Označení tábora

 ................................   Ulice .......................

 Země, odkud se dopisnice odesílá                Země ...........

 ................................   Okres: ......................
------------------------------------------------------------------

                          Zadní strana
------------------------------------------------------------------

                                               Datum:


 ...............................................................


 ...............................................................


 ...............................................................


 ...............................................................


 ...............................................................


 ...............................................................


 ...............................................................


 ...............................................................

 Pište jen na řádcích a velmi čitelně.
------------------------------------------------------------------

Poznámky: Tento tiskopis  by měl být  vytištěn ve dvou  nebo třech
          jazycích,  zejména  v  mateřštině  zajatcově  a v jazyce
          mocnosti, u níž jsou  zajatci v zajetí. Skutečné rozměry
          dopisnice: 15 x 10 cm.

Dopisnice a dopis

                         (viz článek 71)

                            2. Dopis


                                -
                        -                 -
               -                                  -
       -                                                   -
-                                                                -
------------------------------------------------------------------

 Pošta válečných zajatců

         ---

     Porta prosto

 ................................................................

 ................................................................

 Místo určení ...................................................

 Ulice ..........................................................

 Země ...........................................................

 Okres ..........................................................


------------------------------------------------------------------


 ................................................................


                            *********


 Odesilatel: ....................................................

 Příjmení a křestní jména: ......................................

 Datum a místo narození: ........................................

 Číslo zajatce: .................................................

 Označení tábora: ...............................................

 Země, odkud se dopis odesílá: ..................................

------------------------------------------------------------------

Poznámky: Tento tiskopis by měl být vytištěn ve dvou nebo ve třech
          jazycích,  zejména  v  mateřštině  zajatcově  a v jazyce
          mocnosti, u  níž je zajatec  v zajetí. Přeloží  se podle
          tečkované  čáry  a  horní  část  se  zasune  do štěrbiny
          (označené čárou);  vypadá potom jako  obálka. Druhá jeho
          strana,  opatřená  řádky  jako  zadní  strana  dopisnice
          svrchu  popsané (viz  přílohu IV  C1), je  vyhrazena pro
          sdělení  zajatcovo  a  může   obsahovat  asi  250  slov.
          Skutečné rozměry tiskopisu nesloženého: 29 x 15 cm.

Úmrtní oznámení

                        (viz článek 120)

------------------------------------------------------------------

 (Označení příslušného           Úmrtní oznámení
        úřadu)
                                  Mocnost, k níž zajatec
                                  příslušel: ....................

 Příjmení a křestní jména: ......................................

 Křestní jméno otce:              ...............................

 Místo a datum narození:          ...............................

 Místo a datum úmrtí:             ...............................

 Hodnost a matriční číslo:
 (tak jak jsou uvedeny
 na štítku totožnosti)            ...............................

 Adresa rodiny:                   ...............................

 Kde a kdy byl zajat:             ...............................

 Příčina a okolnosti smrti:       ...............................

 Místo pohřbení:                  ...............................

 Je hrob označen a může jej
 později rodina nalézt?           ...............................

 Jsou  zanechané  věci  uloženy u
 mocnosti, v jejíž moci byl, nebo
 se  odesílají současně  s  tímto
 úmrtním oznámením?               ...............................

 Odesílají-li se, prostřednictvím
 koho?                            ...............................

 Může  osoba,  která  pečovala  o
 zemřelého  za  nemoci  nebo  při
 jeho    posledních    okamžicích
 (lékař,  ošetřovatel,  duchovní,
 jeho  druh  zajatec)  uvést  zde
 nebo    v     příloze    několik
 podrobností  o  jeho  posledních
 okamžicích a o pohřbu?           ...............................

   (Datum, razítko a podpis             Podpis a adresy dvou
     příslušného úřadu):                     svědků:

 ...............................  ...............................

------------------------------------------------------------------

Poznámka: Tento tiskopis by  měl být  pořízen ve  dvou nebo  třech
          jazycích,  zejména  v  mateřštině  zajatcově  a v jazyce
          mocnosti, u níž byl v  zajetí. Skutečné rozměry: 21 x 30
          cm.

Repatriační osvědčení

                   (viz přílohu II, článek 11)

                      Repatriační osvědčení

Datum:

Tábor:

Nemocnice:

Příjmení:

Křestní jména:

Datum narození:

Hodnost:

Matriční číslo (vojenské):

Číslo zajatce:

Zranění - nemoc:

Rozhodnutí komise:


                                                Předseda
                                         smíšené lékařské komise:

A = přímá repatriace

B = nemocniční ošetření v neutrálním státě

C = nová prohlídka před příští komisí

Příl.V

Vzor řádu pro platy odesílané válečnými zajatci do jejich vlasti

(viz článek 63)

1. Oznámení zmíněné v článku 63, třetí odstavec, bude obsahovat tyto údaje:

a) matriční číslo, uvedené v článku 17, hodnost, příjmení a křestní jména válečného zajatce odesílajícího peníze,

b) jméno a adresu osoby, jíž je plat určen v zemi původu,

c) částku, která má být vyplacena, vyjádřenou v měně mocnosti, u níž je zajatec v zajetí.

2. Toto oznámení podepíše válečný zajatec. Neumí-li psát, udělá znamení, které potvrdí svědek. Rovněž důvěrník podepíše toto oznámení.

3. Velitel tábora připojí k tomuto oznámení potvrzení osvědčující, že kreditní saldo účtu dotčeného válečného zajatce není nižší než částka, která se má vyplatit.

4. Tato oznámení mohou být vyhotovena ve formě seznamů. Každý list těchto seznamů budiž potvrzen důvěrníkem a ověřen velitelem tábora.

Příl.5

Ženevská úmluva

o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949

Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949, aby vypracovala úmluvu o ochraně civilních osob za války, dohodli se na tomto:

Část I

Všeobecná ustanovení

Čl.1

Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.

Čl.2

Vedle ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se tato úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášení války nebo jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich.

Úmluva bude se rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné okupace území některé smluvní strany, i když se tato okupace nesetká s vojenským odporem.

Čl.3

Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby shora zmíněné:

a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,

b) braní rukojmí,

c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení,

d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky, uznané civilizovanými národy za nezbytné.

2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.

Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu.

Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část.

Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení stran v konfliktu.

Čl.4

Tato úmluva chrání osoby, které jsou v jakékoli době a jakýmkoli způsobem, za konfliktu nebo za okupace, v moci některé strany v konfliktu nebo okupační mocnosti a nejsou přitom jejími příslušníky.

Příslušníci státu, který není vázán touto úmluvou, nejsou jí chráněni. Příslušníci neutrálního státu, kteří jsou na území válčícího státu, a příslušníci jiného válčícího státu, se nepovažují za osoby chráněné, dokud stát, jehož jsou příslušníky, má normální diplomatické zastoupení ve státě, v jehož jsou moci.

Ustanovení části II mají však širší dosah stanovený v článku 13.

Osoby chráněné Ženevskou úmluvou z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli nebo Ženevskou úmluvou z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři nebo Ženevskou úmluvou z 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci nepovažují se za osoby chráněné ve smyslu této úmluvy.

Čl.5

Má-li strana v konfliktu na svém území vážné důvody k oprávněnému podezření, že osoba, chráněná touto úmluvou, vyvíjí činnost škodlivou pro bezpečnost státu, nebo je-li zjištěno, že skutečně takovou činnost vyvíjí, nemůže se taková osoba dovolávat práv a výsad poskytovaných touto úmluvou, které by mohly být na újmu bezpečnosti státu, kdyby jich bylo užito v její prospěch.

Je-li osoba chráněná touto úmluvou zadržena v okupovaném území jako vyzvědač nebo jako sabotér nebo z toho důvodu, že je v jejím případě důvodné podezření, že vyvíjí činnost škodlivou pro bezpečnost okupační mocnosti, může být zbavena práv na písemný styk, zajištěných touto úmluvou, vyžaduje-li toho nezbytně vojenská bezpečnost.

V každém z těchto případů bude se však s osobami zmíněnými v předchozích odstavcích zacházet lidsky a budou-li souzeny, nebude jim upírán nárok na spravedlivý a pravidelný soud, jak jej předvídá tato úmluva. Dostane se jim opět všech práv a výsad osoby chráněné ve smyslu této úmluvy co možná nejdříve, jakmile to dovolí ohled na bezpečnost státu, po případě okupační mocnosti.

Čl.6

Této úmluvy bude se používat již od počátku každého konfliktu nebo okupace, zmíněných v článku 2.

Úmluvy přestane se používat na území stran v konfliktu všeobecným skončením vojenských operací.

Na území okupovaném skončí účinnost úmluvy rok po všeobecném skončení vojenských operací; okupační mocnost bude však vázána po dobu trvání okupace ustanoveními následujících článků této úmluvy: 1 až 12, 27, 29 až 34, 47, 49, 51, 52, 53, 59, 61 až 77 a 143, pokud tato mocnost vykonává vládní funkce na dotyčném území.

Chráněné osoby, k jichž propuštění, repatriaci nebo usazení dojde po této lhůtě, budou do té doby pod ochranou této úmluvy.

Čl.7

Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 11, 14, 15, 17, 36, 108, 109, 132, 133 a 149 mohou Vysoké smluvní strany uzavřít jiné zvláštní dohody o všech otázkách, jež budou považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní dohoda nesmí být na újmu postavení chráněných osob, jak je upraveno touto úmluvou, ani omezovat práva zajištěná jim touto úmluvou.

Chráněné osoby budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma příznivější opatření učiněná v jejich prospěch jednou nebo druhou stranou v konfliktu.

Čl.8

Chráněné osoby se nemohou v žádném případě zříci částečně nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody zmíněné v předchozím článku.

Čl.9

Tato úmluva bude se provádět za pomoci a pod dohledem ochranných mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem budou moci ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a konzulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání.

Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo delegátů ochranných mocností.

Čl.10

Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by rozvinul se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná organisace na ochranu civilních osob a za tím účelem, aby jim byla poskytnuta pomoc.

Čl.11

Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly vyplývající z této úmluvy pro ochranné mocnosti organisaci poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.

Jestliže chráněné osoby z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle prvního odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď neutrální stát neb takovou organisaci, aby převzaly funkce příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami, které se účastní konfliktu.

Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, která drží tyto osoby, lidumilnou organisaci, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, aby převzala lidumilnou úlohu příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem, anebo musí přijmout, s výhradou ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.

Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána zúčastněnou mocností nebo která se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou a musí dávat dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.

Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.

Ustanovení tohoto článku budou se vztahovat a budou přizpůsobena také na případy příslušníků neutrálních států, kteří by byli na obsazeném území nebo na území válčícího státu, u něhož stát, jehož jsou příslušníky, nemá normální diplomatické zastoupení.

Čl.12

Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu některé strany nebo z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců, zejména úřadů majících péči o chráněné osoby, po případě na vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům, které jim budou v tomto směru učiněny. Ochranné mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu ke schválení osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti anebo osobnost vybranou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k účasti na této schůzce.

Část II

Všeobecná ochrana obyvatelstva proti některým účinkům války

Čl.13

Ustanovení této části se týkají všeho obyvatelstva zemí v konfliktu, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování zejména z důvodů rasových, národnostních, náboženských nebo pro politické přesvědčení, a směřují ke zmírnění utrpení vyvolaného válkou.

Čl.14

Vysoké smluvní strany mohou už v míru, a strany v konfliktu, jakmile vypukne nepřátelství, zřídit na svém vlastním území a v případě potřeby na území okupovaném, nemocniční a bezpečnostní oblasti a místa zařízená tak, aby na nich našli ochranu před účinky války ranění, nemocní, neduživí a staré osoby, děti pod patnáct let, těhotné ženy a matky s dětmi pod sedm let.

Hned od počátku konfliktu i v jeho průběhu mohou zúčastněné mocnosti uzavřít mezi sebou dohody o uznání oblastí a míst, které zřídily. Mohou za tím účelem uvést ve skutek ustanovení uvedená v návrhu dohody připojeném k této úmluvě s případnými úpravami, které by považovaly za potřebné.

Ochranné mocnosti a Mezinárodní komitét Červeného kříže se vybízejí, aby byly nápomocny při zřízení a uznání těchto nemocničních a bezpečnostních oblastí a míst.

Čl.15

Každá strana v konfliktu může navrhnout nepřátelské straně buď přímo nebo prostřednictvím neutrálního státu neb lidumilné organisace, aby v krajích, kde se odehrávají boje, byly zřízeny neutralizované oblasti za tím účelem, aby na nich našli ochranu před nebezpečím bojů tyto osoby bez jakéhokoli rozlišování:

a) ranění a nemocní, ať kombatanti nebo nekombatanti,

b) civilní osoby, které se neúčastní nepřátelství a které nekonají žádnou práci vojenského rázu za pobytu v těchto oblastech.

Jakmile se strany v konfliktu dohodnou o zeměpisné poloze, správě a zásobování těchto neutralizovaných oblastí a o dohledu nad nimi, bude o tom vyhotovena písemná dohoda, podepsaná zástupci stran v konfliktu. V této dohodě bude stanoven počátek a trvání neutralizace této oblasti.

Čl.16

Ranění, nemocní, jakož i osoby neduživé a těhotné ženy budou předmětem zvláštní ochrany a zvláštních ohledů.

Pokud to dovolí vojenské požadavky, bude každá strana v konfliktu podporovat opatření učiněná k vyhledání padlých a raněných, k poskytnutí pomoci trosečníkům a jiným osobám vystaveným vážnému nebezpečí a k jejich ochraně proti oloupení a zlému nakládání.

Čl.17

Strany v konfliktu se vynasnaží uzavřít místní dohody o evakuaci raněných, nemocných, neduživých, starců, dětí a rodiček z obléhaného nebo obklíčeného pásma a o to, aby byl do nich umožněn průchod duchovním všech vyznání, zdravotnickému personálu a průvoz zdravotnického materiálu.

Čl.18

Civilní nemocnice, způsobilé k ošetření raněných, nemocných, neduživých a rodiček, nesmějí být za žádných okolností napadeny; strany v konfliktu musí je v každé době respektovat a chránit.

Státy, které se účastní konfliktu, vydají všem civilním nemocnicím osvědčení potvrzující, že jsou civilní nemocnice a že budovy, v nichž jsou umístěny, nejsou používány k účelům, které by je podle článku 19 zbavovaly ochrany.

Civilní nemocnice budou označeny, dá-li k tomu stát souhlas, znakem stanoveným v článku 38 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Strany v konfliktu učiní, pokud to dovolí vojenské požadavky, všechna nutná opatření, aby učinily rozeznávací odznaky, označující civilní nemocnice, jasně viditelnými nepřátelským pozemním, leteckým i námořním silám, aby tak byla vyloučena možnost jakéhokoli útoku na ně.

Vzhledem k nebezpečí, kterým může být pro nemocnice blízkost vojenských objektů, bude třeba dbát toho, aby byly co možná nejvíce vzdáleny od takových objektů.

Čl.19

Ochrana, která přísluší civilním nemocnicím, nezanikne než tenkráte, je-li jich použito vedle jejich lidumilného úkolu k páchání činů škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která uplyne bezvýsledně.

Za čin škodící nepříteli se nepovažuje okolnost, že jsou v těchto nemocnicích ošetřováni ranění neb nemocní vojáci nebo že jsou v nich přenosné zbraně a náboje, které byly odebrány těmto vojákům a nemohly být ještě odvedeny příslušným službám.

Čl.20

Personál řádně a výhradně určený k provozu nebo k správě civilních nemocnic, včetně onoho, který je pověřen vyhledáváním, sbíráním, dopravou a ošetřováním raněných a nemocných civilních osob, neduživých a rodiček, budiž respektován a chráněn.

Na obsazeném území a v oblastech vojenských operací bude tento personál vybaven průkazem totožnosti osvědčujícím postavení majitele průkazu a opatřeným jeho fotografií a razítkem odpovědného úřadu; když koná službu, bude rovněž mít na levé paži náramenní pásku opatřenou razítkem a odolávající vlhku. Tuto pásku vydá stát a bude na ní odznak zmíněný v článku 38 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Všechen ostatní personál určený k provozu nebo k správě civilních nemocnic budiž respektován a chráněn a bude oprávněn, jak je výše uvedeno, nosit při výkonu svých funkcí náramenní pásku za podmínek stanovených tímto článkem. V jeho průkaze totožnosti budou uvedeny úkoly, které mu příslušejí.

Ředitelství každé civilní nemocnice bude mít vždy k dispozici pro příslušné úřady, domácí nebo okupační, seznam svého personálu pravidelně ze dne na den doplňovaný.

Čl.21

Transporty civilních raněných a nemocných, neduživých a rodiček prováděné na zemi za pomoci doprovázených vozidel a nemocničních vlaků nebo po moři loďmi zařízenými pro takovou dopravu, buďtež respektovány a chráněny ze stejného důvodu jako nemocnice uvedené v článku 18; upozorní na sebe tím, že vyvěsí se souhlasem státu rozeznávací odznak uvedený v článku 38 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Čl.22

Letadla, jichž se užívá výhradně k dopravě civilních raněných a nemocných, neduživých a rodiček nebo k dopravě zdravotnického personálu a materiálu, nesmějí být napadena, nýbrž musí být respektována, když poletí ve výškách, dobách a směry zvláště dohodnutými mezi všemi zúčastněnými stranami v konfliktu.

Mohou být označena rozeznávacím odznakem stanoveným v článku 38 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Není-li opačné dohody, jest zakázán přelet nepřátelského nebo nepřítelem obsazeného území.

Tato letadla musí uposlechnout každého rozkazu k přistání. Přistane-li takto letadlo podle rozkazu, může pak se svým osazenstvem pokračovat v letu po eventuální prohlídce.

Čl.23

Každá Vysoká smluvní strana povolí volný průjezd pro všechny zásilky léčiv a zdravotnického materiálu, jakož i věcí potřebných k bohoslužbám, určené jedině civilnímu obyvatelstvu jiné smluvní strany, byť i nepřátelskému. Povolí rovněž volný průjezd pro všechny zásilky nevyhnutelně potřebných potravin, šatstva a posilňujících prostředků, určených dětem pod patnáct let, těhotným ženám a rodičkám.

Smluvní strana je zavázána povolit volný průjezd zásilek zmíněných v předchozím odstavci toliko za podmínky, že je přesvědčena, že nemá vážného důvodu se obávat:

a) že by zásilky mohly být zašantročeny jinam než jsou určeny nebo

b) že by kontrola mohla být neúčinná nebo

c) že by nepřítel mohl z nich získat zřejmou výhodu pro svoje vojenské úsilí nebo pro svoje hospodářství tím, že by těchto zásilek použil místo zboží, které by jinak musil dodat nebo vyrobit, anebo že by tak uvolnil materiál, výrobky nebo služby, kterých by jinak musil použít pro výrobu tohoto zboží.

Mocnost, která dovolí průjezd zásilek zmíněných v prvním odstavci tohoto článku, může položit jako podmínku svého souhlasu, aby rozdílení zásilek osobám, jimž jsou určeny, bylo prováděno na místě pod dohledem ochranných mocností.

Tyto zásilky se musí dopravovat co možná nejrychleji a stát, který povolí jejich volný průjezd, má právo stanovit technické podmínky, za kterých bude povolen.

Čl.24

Strany v konfliktu učiní potřebná opatření, aby děti pod patnáct let, které osiřely nebo byly odděleny od svých rodin následkem války, nebyly ponechány samy sobě a aby za všech okolností byla usnadněna jejich výživa, výkon jejich náboženství a jejich výchova. Jejich výchova bude podle možnosti svěřena osobám téže kulturní tradice.

Strany v konfliktu budou podporovat se souhlasem ochranné mocnosti, existuje-li taková, umístění těchto dětí v neutrální zemi po dobu války mají-li záruky, že zásady stanovené v prvním odstavci budou zachovávány.

Bude dále jejich snahou učinit potřebná opatření, aby mohlo být zajištěno zjištění totožnosti všech dětí pod dvanáct let tím, že budou nosit štítky totožnosti, nebo jakýmkoli jiným způsobem.

Čl.25

Každá osoba, která je na území strany v konfliktu nebo na území jí obsazeném, může podávat zprávy rázu výlučně rodinného příslušníkům svých rodin, ať jsou kdekoliv, a takové zprávy dostávat. Tato korespondence se bude dopravovat rychle a bez neodůvodněného odkladu.

Jestliže se výměna rodinné korespondence obyčejnou poštou stane vlivem okolností obtížnou nebo nemožnou, obrátí se zúčastněné strany v konfliktu na neutrálního prostředníka jako je ústřední kancelář zmíněná v článku 140, aby s ním dohodly způsob, jak zajistit splnění svých závazků za nejlepších podmínek, zejména s pomocí národních společností Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce).

Považují-li strany v konfliktu za nutné omezit rodinnou korespondenci, mohou nejvýš nařídit užívání standartních formulí, obsahujících dvacet pět volně vybraných slov, a omezit jich odesílání na jednou za měsíc.

Čl.26

Každá strana v konfliktu umožní pátrání podniknuté členy rodin roztržených válkou, aby mohly navázat navzájem styk a, možno-li zase se sloučit. Bude podporovat zejména činnost organisací, které se věnují těmto snahám s podmínkou, že je uznala a že se podřídí bezpečnostním opatřením, která učinila.

Část III

Postavení chráněných osob a zacházení s nimi

Oddíl I

Ustanovení společná pro území stran v konfliktu a pro území obsazená

Čl.27

Chráněné osoby mají za všech okolností právo na to, aby byla respektována jejich osoba, jejich čest, jejich rodinná práva, jejich náboženské přesvědčení a úkony, jejich způsoby a zvyky. Budiž s nimi nakládáno vždy lidsky a buďtež chráněny zejména před každým aktem násilí nebo zastrašování, před urážkami a zvědavostí obecenstva.

Ženy buďtež zvlášť chráněny proti každému útoku na jejich čest, zejména pak proti znásilnění, proti nucení k prostituci a proti každému nemravnému jednání.

S přihlédnutím k ustanovením týkajícím se zdravotního stavu, věku a pohlaví, bude strana v konfliktu, v jejíž moci jsou chráněné osoby, zacházet se všemi s týmiž ohledy bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování zejména z důvodů rasy, náboženství neb politického přesvědčení.

Strany v konfliktu mohou však učinit ohledně chráněných osob kontrolní nebo bezpečnostní opatření nutná v důsledku války.

Čl.28

Žádné chráněné osoby se nesmí použít k tomu, aby svou přítomností uchránila před vojenskými operacemi některé body nebo některé oblasti.

Čl.29

Strana v konfliktu, v jejíž moci jsou chráněné osoby, je odpovědna za to, jak s nimi nakládají její orgány, bez újmy eventuálně vzniklé osobní odpovědnosti.

Čl.30

Chráněným osobám bude všemožně usnadněno, aby se mohly obrátit na ochranné mocnosti, na Mezinárodní komitét Červeného kříže, na národní společnost Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce) země, v níž jsou, a na všechny organisace, které by jim mohly přispět ku pomoci.

Těmto všem organisacím se dostane za tím účelem všech výhod od úřadů v rámci daném požadavky vojenské nutnosti a bezpečnosti.

Vedle návštěv delegátů ochranných mocností a Mezinárodního komitétu Červeného kříže, které jsou předvídány v článku 143, usnadní, pokud možno, mocnosti, které drží chráněné osoby nebo okupační mocnosti návštěvy, jež by chtěli učinit u chráněných osob zástupci jiných organisací, jichž úkolem je pomáhat těmto osobám v ohledu duchovním nebo hmotném.

Čl.31

Na chráněné osoby nesmí se vykonávat žádný nátlak tělesného nebo duševního rázu, zejména ne za tím účelem, aby se vynutily na nich nebo třetích osobách informace.

Čl.32

Vysoké smluvní strany si výslovně zakazují jakákoli opatření, která jsou s to způsobit chráněným osobám, které jsou v jejich moci, buď tělesné útrapy nebo smrt. Tento zákaz se týká nejen vraždy, trýznění, tělesných trestů, zmrzačení a lékařských neb vědeckých pokusů, které nejsou podmíněny léčením chráněné osoby, nýbrž i všech jiných násilností ať už by se jich dopustily civilní nebo vojenské orgány.

Čl.33

Žádná chráněná osoba se nesmí trestat za trestný čin, jehož se osobně nedopustila. Jsou zakázány hromadné tresty, stejně tak jako zastrašující nebo terorizující opatření.

Je zakázáno plenění.

Jsou také zakázány represalie proti chráněným osobám i proti jejich majetku.

Čl.34

Je zakázáno brát rukojmí.

Oddíl II

Cizinci na území strany v konfliktu

Čl.35

Každá chráněná osoba, která by chtěla opustit území na počátku nebo během konfliktu, má právo tak učinit, ledaže by její odjezd odporoval zájmům státu. Žádosti o povolení opustit území budou vyřizovány v pravidelném řízení a rozhodnutí o nich učiněno co nejrychleji. Osoba, které bude povoleno opustit území, může si vzít na cestu potřebné peníze a přiměřené množství věcí a předmětů osobní potřeby.

Osoby, jimž se odmítne povolení opustit území, mají nárok na to, aby toto odmítnutí přezkoumal v nejkratší lhůtě soud nebo správní komise, kterou k tomu účelu zřídí mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby.

Zástupcům ochranných mocností může být na jejich žádost sděleno, proč bylo osobám, které o to žádaly, odmítnuto povolení opustit území a co možná nejrychleji také jména všech osob, které jsou ve stejné situaci, ledaže by to bylo proti zájmům bezpečnosti nebo že by zúčastněné osoby proti tomu vznesly námitky.

Čl.36

Odjezdy povolené ve smyslu předešlého článku budou provedeny za uspokojivých podmínek bezpečnosti, hygieny, čistoty i výživy. Všechny vzniklé výlohy, počínajíc od výjezdu z hranic území mocnosti, která drží tyto osoby, půjdou k tíži země určení, nebo, jde-li o pobyt v neutrální zemi, k tíži státu, jehož jsou odjíždějící osoby příslušníky. Praktické podrobnosti této přepravy sjednají mezi sebou v případě potřeby zúčastněné mocnosti zvláštními dohodami.

Předchozí ustanovení nejsou na újmu zvláštním dohodám, které by snad byly uzavřeny mezi stranami v konfliktu ve věci výměny a repatriace jejich příslušníků, kteří upadli do moci nepřítele.

Čl.37

S chráněnými osobami, které jsou ve vyšetřovací vazbě, nebo které si odpykávají trest na svobodě, bude zacházeno lidsky během vazby.

Jakmile budou propuštěny, mohou požádat o povolení opustit území podle předchozích článků.

Čl.38

S výjimkou zvláštních opatření, která by byla učiněna podle této úmluvy, zejména článků 27 a 41, zůstane postavení chráněných osob v zásadě upraveno ustanoveními týkajícími se zacházení s cizinci v míru. V každém případě dostane se jim těchto práv:

1. Mohou dostávat jednotlivě nebo hromadně podporu, která jim bude posílána.

2. Vyžaduje-li to jejich zdravotní stav, dostane se jim lékařské péče a ošetření v nemocnici ve stejné míře jako příslušníkům zúčastněného státu.

3. Mohou se účastnit pobožností a dostávat duchovní útěchu od svých kněží.

4. Jsou-li v kraji zvlášť vystaveném válečnému nebezpečí, je jim dovoleno přestěhovat se stejně jako příslušníkům zúčastněného státu.

5. Dětem pod patnáct let, těhotným ženám a matkám dětí pod sedm let dostane se ve stejné míře jako příslušníkům zúčastněného státu přednostního zacházení.

Čl.39

Chráněným osobám, které by ztratily následkem konfliktu své výdělečné zaměstnání, bude umožněno nalézt placenou práci a budou požívat v tom směru, s výhradou ohledů bezpečnostních a ustanovení článku 40, týchž výhod, jako příslušníci mocnosti, na jejímž území se nacházejí.

Podrobí-li strana v konfliktu chráněnou osobu kontrolním opatřením, která jí znemožňují pečovat o svou výživu, zejména nemůže-li tato osoba z důvodů bezpečnostních nalézt placenou práci za přiměřených podmínek, musí tato strana v konfliktu se postarat o její výživu a o výživu osob, které má na starosti.

Chráněné osoby mohou ve všech případech dostávat podpory ze své země původu, od chráněné mocnosti nebo od dobročinných společností zmíněných v článku 30.

Čl.40

Chráněné osoby mohou být přidrženy k práci pouze v takovém rozsahu jako příslušníci strany v konfliktu, na jejímž jsou území.

Jsou-li chráněné osoby nepřátelské státní příslušnosti, mohou být přidrženy pouze k pracím, které jsou normálně potřebné k zajištění výživy, ubytování, ošacení, dopravy a zdraví lidských bytostí, které však nejsou v přímé souvislosti s vedením vojenských operací.

V případech zmíněných v předchozích odstavcích budou osoby přidržené k práci požívat týchž pracovních podmínek a týchž ochranných opatření jako domácí pracovníci, zejména pokud jde o mzdu, délku pracovní doby, výstroj, předběžnou průpravu a náhradu za pracovní úrazy a nemoci z povolání.

V případě porušení shora uvedených předpisů mají chráněné osoby právo stížnosti podle článku 30.

Čl.41

Nepokládá-li mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, kontrolní opatření uvedená v této úmluvě, za postačující, bude nucené místo pobytu nebo internování podle ustanovení článků 42 a 43 představovat nejpřísnější kontrolní opatření, k němuž může sáhnout.

Při provádění ustanovení druhého odstavce článku 39 v případech osob, které jsou nuceny opustit svůj obvyklý pobyt na základě rozhodnutí, které je nutí k pobytu na vyhrazeném místě, bude se mocnost, která drží tyto osoby, řídit pokud možno nejpřesněji předpisy o zacházení s internovanými (oddíl IV, část III této úmluvy).

Čl.42

Internování nebo vykázání nuceného pobytu chráněným osobám lze nařídit jen tehdy, vyžaduje-li toho nezbytně bezpečnost mocnosti, v jejíž moci jsou tyto osoby.

Požádá-li některá osoba prostřednictvím zástupců ochranné mocnosti o své dobrovolné internování a činí-li to její vlastní situace nezbytným, mocnost, v jejíž moci osoba je, internování provede.

Čl.43

Každá chráněná osoba, která je internována nebo které je vykázáno místo nuceného pobytu, má nárok na to, aby soud nebo příslušná správní komise, kterou k tomu účelu zřídí mocnost ji držící, v nejkratší možné lhůtě přezkoumaly rozhodnutí jí se týkající. Je-li internování nebo vykázání nuceného pobytu potvrzeno, přezkouší zmíněný soud nebo správní komise občas, nejméně však dvakrát do roka, případ oné osoby, aby změnil v její prospěch původní rozhodnutí, jestliže to dovolí okolnosti.

Mocnost, která drží chráněné osoby, oznámí co možná nejdříve ochranné mocnosti jména osob, které byly internovány neb jimž bylo vykázáno místo nuceného pobytu a jména těch, které byly propuštěny z internování nebo z nuceného místa pobytu, ledaže by se tomu zúčastněné osoby vzepřely. Se stejnou výhradou budou rovněž oznámena co možná nejrychleji ochranné mocnosti rozhodnutí soudů neb komisí, zmíněná v prvním odstavci tohoto článku.

Čl.44

Mocnost, která drží chráněné osoby, nebude při kontrolních opatřeních, předvídaných touto úmluvou, zacházet s uprchlíky, kteří ve skutečnosti nepožívají ochrany žádné vlády, výlučně jen na základě jejich právní příslušnosti k nepřátelskému státu, jako s nepřátelskými cizinci.

Čl.45

Chráněné osoby nemohou být přesunuty k mocnosti, která není smluvní stranou této úmluvy.

Toto ustanovení však nesmí být na překážku repatriaci chráněných osob nebo jejich návratu do země bydliště po skončení nepřátelství.

Mocnost, která drží chráněné osoby, může je přesunout k mocnosti vázané touto úmluvou teprve, když se ochranná mocnost přesvědčí, že dotyčná mocnost má v úmyslu a je s to zachovávat tuto úmluvu. Jsou-li pak chráněné osoby takto přesunuty, spadá odpovědnost za zachovávání této úmluvy na mocnost, která souhlasila s jejich převzetím, po dobu, po kterou jí budou svěřeny. Kdyby však tato mocnost nezachovávala ustanovení této úmluvy v některém důležitém bodě, je povinna mocnost, která tam chráněné osoby přesunula, učinit na základě oznámení ochranné mocnosti účinná opatření k nápravě nebo požádat, aby chráněné osoby jí byly navráceny. Této žádosti musí být vyhověno.

Chráněná osoba nesmí v žádném případě být přesunuta do země, kde by se musela obávat pronásledování pro své politické nebo náboženské přesvědčení.

Ustanovení tohoto článku nejsou na překážku tomu, aby chráněné osoby obviněné ze zločinů obecného práva byly vydány podle extradičních smluv uzavřených před počátkem nepřátelství.

Čl.46

Omezující opatření učiněná vůči chráněným osobám budou zrušena jak nejdříve jen možno po skončení nepřátelství, pokud už nebyla odvolána dříve.

Omezující opatření učiněná vůči jejich majetku budou zrušena jak nejdříve jen možno po skončení nepřátelství v souladu se zákonodárstvím mocnosti, v jejíž moci jsou tyto osoby.

Oddíl III

Obsazená území

Čl.47

Chráněné osoby, které jsou na obsazeném území, nesmějí být zbaveny v žádném případě a žádným způsobem ochrany této úmluvy, ať následkem nějaké změny nastavší v důsledku okupace v institucích a ve vládě dotyčného území nebo podle dohody uzavřené mezi úřady obsazeného území a okupační mocností anebo konečně v důsledku anexe celého obsazeného území nebo jeho části touto mocností.

Čl.48

Chráněné osoby, které nejsou příslušníky mocnosti, jejíž území je obsazeno, mohou uplatnit právo opustit toto území za podmínek stanovených v článku 35 a rozhodnutí o tom se stane v řízení, které okupační mocnost zavede podle zmíněného článku.

Čl.49

Hromadné nebo jednotlivé nucené přesuny, jakož i deportace chráněných osob z obsazeného území na území okupační mocnosti nebo na území jiného státu, ať obsazeného nebo ne, jsou zakázána, ať je jejich důvod jakýkoliv.

Okupační mocnost může však přistoupit k úplné nebo částečné evakuaci určité obsazené oblasti, vyžadují-li toho bezpečnost obyvatelstva nebo naléhavé vojenské důvody. Evakuace může však znamenat pouze přemístění chráněných osob do vnitra okupovaného území, vyjma případy materiální nemožnosti. Obyvatelstvo takto evakuované bude navráceno do svých domovů, jakmile skončí nepřátelství v tomto úseku.

Okupační mocnost musí při provádění těchto přesunů a evakuací postupovat v mezích možností tak, aby pro chráněné osoby bylo připraveno vhodné ubytování, aby přeprava se konala za podmínek vyhovujících požadavkům hygieny, zdraví, bezpečnosti a výživy a aby členové téže rodiny nebyli od sebe odděleni.

Ochranná mocnost budiž o přesunech a evakuaci zpravena, jakmile k nim dojde.

Okupační mocnost nemůže zadržet chráněné osoby v kraji zvlášť vystaveném nebezpečím války, ledaže by toho vyžadovaly bezpečnost obyvatelstva nebo naléhavé důvody vojenské.

Okupační mocnost nemůže deportovat nebo přesunout část svého vlastního obyvatelstva do území jí obsazeného.

Čl.50

Okupační mocnost musí usnadnit za pomoci státních a místních úřadů řádný provoz zařízení určených pro péči a výchovu dětí.

Učiní všechna potřebná opatření, aby usnadnila zjištění totožnosti dětí a zaregistrování jejich rodinného původu. V žádném případě nesmí změnit jejich osobní status ani je odvádět do útvarů nebo organisací jí podléhajících.

Nestačí-li na to místní instituce, musí okupační mocnost učinit opatření, aby zajistila výživu a výchovu dětí osiřelých nebo odloučených následkem války od jejich rodičů, možno-li osobami jejich národnosti, jazyka i náboženství, není-li blízkého příbuzného nebo přítele, který by se o to postaral.

Zvláštní oddělení kanceláře zřízené podle ustanovení článku 136 bude pečovat o to, aby bylo vše podniknuto k zajištění totožnosti dětí, u nichž je totožnost nejistá. Údaje o jejich otci, o matce nebo o jiných blízkých příbuzných buďte vždy zaznamenány, pokud jsou k dispozici.

Okupační mocnost nesmí klást překážky použití přednostních opatření, která byla činěna před okupací ve prospěch dětí pod patnáct let, těhotných žen, matek dětí pod sedm let, pokud jde o výživu, o lékařské ošetření a o ochranu proti následkům války.

Čl.51

Okupační mocnost nesmí přidržet chráněné osoby k službě ve svých ozbrojených nebo pomocných silách. Každý nátlak nebo propagace směřující k náboru dobrovolníků jsou zakázány.

Může přidržet k práci chráněné osoby, jen jsou-li starší než osmnáct let a to jen k pracem nutným pro potřeby okupační armády nebo pro služby obecně prospěšné, zásobování, ubytování, ošacení, dopravu nebo pro zdravotní péči o obyvatelstvo obsazené země. Chráněné osoby nesmějí být přidrženy k práci, která by je nutila k účasti na vojenských operacích. Okupační mocnost nemůže přinutit chráněné osoby, aby použitím síly zajistily bezpečnost zařízení, v nichž vykonávají vnucenou práci.

Práce mohou být vykonávány pouze uvnitř obsazeného území, na němž jsou osoby, o něž se jedná. Každá taková osoba bude, pokud je to možno, ponechána na svém obvyklém pracovním místě. Pracujícím se vyplatí spravedlivá mzda a práce bude úměrná tělesné nebo duševní schopnosti pracujících. Zákonodárství platné v obsazené zemi pro pracovní podmínky a ochranná opatření, zejména pokud jde o mzdu, pracovní dobu, výstroj, předběžnou průpravu, odškodné za pracovní úrazy a nemoci z povolání, bude se vztahovat i na chráněné osoby, které jsou přidrženy k pracím, o nichž je řeč v tomto článku.

V žádném případě nesmí rekvizice pracovních sil vést k mobilizaci pracujících postavených pod vojenský nebo polovojenský režim.

Čl.52

Žádná smlouva, dohoda či předpis nesmí být na újmu právu, které má každý pracující, dobrovolný či nedobrovolný, ať je kdekoliv, obrátit se na zástupce ochranné mocnosti a žádat o její intervenci.

Je zakázáno každé opatření, které směřuje k vyvolání nezaměstnanosti nebo omezení pracovních možností pracujících obsazené země za tím účelem, aby byli přinuceni pracovat pro okupační mocnost.

Čl.53

Okupační mocnosti je zakázáno ničit movitý neb nemovitý majetek, patřící jednotlivě nebo společně soukromým osobám, státu neb veřejným úřadům, sociálním nebo družstevním organisacím, s výjimkou případů, kdy by vojenské operace činily takové zničení naprosto nezbytným.

Čl.54

Okupační mocnosti je zakázáno měnit status veřejných zaměstnanců nebo soudců v obsazeném území nebo je trestat aneb činit donucovací anebo diskriminační opatření proti nim za to, že se zdržují výkonu svých funkcí, protože jim tak káže jejich svědomí.

Tento posléze uvedený zákaz však není na překážku použití druhého odstavce článku 51. Ponechává okupační mocnosti právo zbavit veřejné zaměstnance jejich míst.

Čl.55

Okupační mocnost je povinna zajistit všemi po ruce jsoucími prostředky zásobování obyvatelstva potravinami a léky; je zejména povinna dovážet potraviny, léčebné prostředky a jiné potřebné zboží, nestačí-li zdroje obsazeného území.

Okupační mocnost může rekvirovat potraviny, zboží nebo léčebné prostředky, které jsou na obsazeném území, jedině pro okupační síly a okupační správu; musí dbát potřeb civilního obyvatelstva. S výhradou ustanovení jiných mezinárodních úmluv musí okupační mocnost učinit potřebná opatření, aby každá rekvizice byla podle své správné hodnoty nahrazena.

Ochranné mocnosti mohou kdykoli bez překážek přezkoumat stav zásob potravin a léčiv na obsazeném území s výhradou přechodných omezení, která by byla uložena naléhavými vojenskými nutnostmi.

Čl.56

Okupační mocnost je povinna všemi po ruce jsoucími prostředky zajistit a udržovat s pomocí celostátních i místních úřadů lékařské a nemocniční ústavy a služby, jakož i veřejné zdravotnictví a hygienu na obsazeném území, zejména tím, že nařídí a provádí ochranná a preventivní opatření nutná k potírání nakažlivých nemocí a epidemií. Léčebný personál všech kategorií je oprávněn vykonávat své poslání.

Jsou-li zřízeny nové nemocnice na obsazeném území a nevykonávají-li tam již svou pravomoc příslušné orgány obsazeného státu, provedou okupační úřady v případě nutnosti uznání zmíněná v článku 18. Za obdobných okolností budou okupační úřady rovněž povinny udělit uznání ve smyslu článků 20 a 21 nemocničnímu personálu a dopravním vozidlům.

Okupační mocnost bude dbát mravních a etických požadavků obyvatelstva obsazeného území při nařizování a provádění zdravotních a hygienických opatření.

Čl.57

Okupační mocnost může rekvirovat civilní nemocnice jen na přechodnou dobu a pouze v případech naléhavé potřeby, aby mohla ošetřit raněné a nemocné příslušníky armády a za podmínky, že budou včas učiněna vhodná opatření k tomu cíli, aby se dostalo péče a ošetření osobám v nemocnicích a aby se vyhovělo potřebám civilního obyvatelstva.

Materiál a sklady civilních nemocnic nesmějí být rekvirovány, pokud je jich třeba pro civilní obyvatelstvo.

Čl.58

Okupační mocnost dovolí kněžím, aby poskytli svým souvěrcům duchovní útěchu.

Bude také přijímat zásilky knih a předmětů pro náboženskou potřebu a usnadní jich rozdílení na obsazeném území.

Čl.59

Je-li obyvatelstvo obsazeného území nebo jeho část nedostatečně zásobováno, připustí okupační mocnost pomocné akce podnikané ve prospěch tohoto obyvatelstva a umožní je všemi po ruce jsoucími prostředky.

Tyto akce mohou být podniknuty buď státy nebo nestrannou lidumilnou organisací jako Mezinárodním komitétem Červeného kříže a budou sestávat hlavně ze zásilek potravin, léčebných zásilek a šatstva.

Všechny smluvní státy jsou povinny povolit volný průjezd těchto zásilek a zaručit jim ochranu.

Mocnost, která povolí volný průjezd zásilek určených do území obsazeného nepřátelskou stranou, bude však mít právo prozkoumat zásilky, upravit jejich průjezd v předepsaných dobách a na předepsaných tratích a právo, aby se jí dostalo od ochranné mocnosti postačujících záruk, že tyto zásilky jsou určeny jako pomoc obyvatelstvu v tísni a že jich nebude užito ve prospěch okupační mocnosti.

Čl.60

Pomocné zásilky nezbavují nikterak okupační mocnost závazků, které jí ukládají články 55, 56 a 59. Nesmí žádným způsobem odnít pomocné zásilky určení, které jim bylo stanoveno, vyjma případy naléhavé potřeby v zájmu obyvatelstva obsazeného území a se souhlasem ochranné mocnosti.

Čl.61

Rozdílení pomocných zásilek zmíněných v předchozích článcích bude se provádět za pomoci a pod dohledem ochranné mocnosti. Tato úloha může také být svěřena dohodou mezi okupační mocností a mocností ochrannou neutrálnímu státu, Mezinárodnímu komitétu Červeného kříže nebo kterékoli jiné nestranné lidumilné organisaci.

Z těchto pomocných zásilek se nebudou vybírat na obsazeném území žádné poplatky, cla nebo taxy, ledaže by toho bylo třeba v zájmu hospodářství toho území. Okupační mocnost umožní rychlé rozdělení těchto zásilek.

Všechny smluvní strany se vynasnaží povolit bezplatný průjezd a bezplatnou dopravu těchto pomocných zásilek určených pro obsazené území.

Čl.62

S výhradou naléhavých bezpečnostních důvodů mohou chráněné osoby, které jsou na obsazeném území, dostávat individuální pomocné zásilky, které by jim byly zasílány.

Čl.63

S výhradou přechodných opatření, která by si výjimečně vynutily naléhavé bezpečnostní zřetele, okupační mocnosti:

a) mohou uznané národní společnosti Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce) pokračovat ve své činnosti odpovídající zásadám Červeného kříže, jak byly stanoveny na mezinárodních konferencích Červeného kříže. Jiné pomocné společnosti mohou pokračovat ve své lidumilné činnosti za stejných podmínek;

b) okupační mocnost nesmí požadovat, aby v personálu a zřízení těchto společností byly provedeny změny, které by byly na závadu činnosti nahoře zmíněné.

Tytéž zásady platí pro činnost a personál zvláštních organisací nevojenské povahy, které již existují nebo které budou uvedeny v život, aby zajistily životní podmínky civilního obyvatelstva udržením důležitých, obecně prospěšných služeb, rozdílením pomoci a záchrannými akcemi.

Čl.64

Trestní zákonodárství zůstává na obsazeném území v platnosti, vyjma případy, kdy je může okupační mocnost zrušit nebo suspendovat, ohrožuje-li toto zákonodárství bezpečnost této mocnosti anebo je-li na překážku zachovávání této úmluvy. S výhradou posledně uvedeného zřetele a nutnosti, aby byl zajištěn účinný výkon spravedlnosti, budou soudy obsazeného území dále v činnosti pro všechny trestné činy spadající pod toto zákonodárství.

Okupační mocnost může však podrobit obyvatelstvo okupovaného území ustanovením, která jsou nezbytná, aby mohla plnit závazky plynoucí z této úmluvy, zajistit pravidelnou správu území a bezpečnost, jak svou vlastní, tak i členů a majetku okupačních sil i okupační správy, jakož i zařízení a dopravních spojů, kterých užívá.

Čl.65

Trestní ustanovení vydaná okupační mocností, nabudou účinnosti teprve když byla uveřejněna a uvedena ve známost obyvatelstva v jeho jazyce. Nemohou mít zpětnou účinnost.

Čl.66

Okupační mocnost může v případě porušení trestních ustanovení, které vyhlásila v souhlase s druhým odstavcem článku 64, odevzdat obviněné svým vojenským, nepolitickým a řádně ustaveným soudům za podmínky, že jejich sídlo je na obsazeném území. Jest dáti přednost tomu, aby odvolací soudy měly sídlo na obsazeném území.

Čl.67

Soudy mohou použít pouze zákonných ustanovení vydaných před spácháním trestného činu a která jsou v souhlase s obecnými zásadami právními, zejména pokud jde o zásadu úměrnosti trestů. Musí brát zřetel na to, že obviněný není příslušníkem okupační mocnosti.

Čl.68

Dopustí-li se chráněná osoba trestného činu jen v úmyslu poškodit okupační mocnost, ale není-li tento trestný čin útokem na život neb na zdraví členů okupačních sil nebo úřadů, nevytváří-li vážné hromadné nebezpečí a nepoškozuje-li vážně majetek okupačních sil a úřadů nebo zařízení jimi užívaných, bude taková osoba potrestána internováním nebo jednoduchým vězením, při čemž doba tohoto internování nebo vězení bude úměrná trestnému činu, jehož se osoba dopustila. Internování a vězení budou ostatně pro takové trestné činy jediné tresty na svobodě, kterých lze užívat proti chráněným osobám. Soudy uvedené v článku 66 této úmluvy mohou libovolně změnit trest vězení na trest internování téže délky.

Trestní nařízení vyhlášená okupační mocností podle článků 64 a 65 mohou stanovit trest smrti pro chráněné osoby jen v případech, dopustí-li se tyto vyzvědačství, vážných sabotážních činů na vojenských zařízeních okupační mocnosti nebo úmyslných trestných činů, které způsobily smrt jedné nebo několika osob a za podmínky, že zákonodárství obsazeného území, které bylo v účinnosti před začátkem okupace, stanovilo na takové případy trest smrti.

Trest smrti může být vynesen proti chráněné osobě jen tehdy, byl-li soud zvlášť upozorněn na to, že obviněný, nejsa příslušníkem okupační mocnosti, není k ní poután žádným závazkem věrnosti.

V žádném případě nelze vyslovit trest smrti proti chráněné osobě, která nedosáhla osmnácti let v době spáchání trestného činu.

Čl.69

Doba trvání zajišťovací vazby bude v každém případě započtena do trestu vězení, k němuž bude obviněná chráněná osoba odsouzena.

Čl.70

Chráněné osoby nesmějí být zatčeny, stíhány nebo odsouzeny okupační mocností za činy, jichž se dopustily, nebo za smýšlení, které projevovaly před obsazením nebo za přechodného přerušení okupace, s výhradou provinění proti zákonům a obyčejům válečným.

Příslušníci okupační mocnosti, kteří by se před počátkem konfliktu uchýlili na obsazené území, smějí být zatčeni, stíháni nebo deportováni z okupačního území jen za trestné činy, jichž se dopustili po začátku nepřátelství nebo za trestné činy proti obecnému právu, jichž se dopustili před počátkem nepřátelství a které by v době míru opravňovaly k extradici podle práva státu, jehož území je obsazeno.

Čl.71

Příslušné soudy okupační mocnosti nesmějí vyslovit žádné odsouzení, jemuž by nepředcházelo pravidelné soudní řízení.

Každému obviněnému stíhanému okupační mocností, budou bez odkladu sděleny písemně v jazyce, jemuž rozumí, podrobnosti žalobních důvodů proti němu uplatněných a jeho případ bude projednán co nejrychleji. Ochrannou mocnost nutno zpravit o každém řízení zahájeném okupační mocností proti chráněným osobám, kdykoli žalobní důvody mohou mít za následek odsouzení k smrti nebo trest vězení dvou let nebo více; ochranná mocnost má právo také se kdykoli dotázat na stav soudního řízení. Vedle toho má právo na to, aby se jí dostalo na její žádost jakékoli informace ve věci trestního řízení anebo jiného stíhání zahájeného okupační mocností proti chráněným osobám.

Toto oznámení učiněné ochranné mocnosti, jak je předvídáno v druhém odstavci tohoto článku, musí být provedeno bez odkladu a být doručeno v každém případě ochranné mocnosti nejméně tři týdny před prvním přelíčením. Není-li před zahájením líčení předložen průkaz, že ustanovení tohoto článku bylo v plném rozsahu dodrženo, nesmí se přelíčení konat. Oznámení musí obsahovat zejména tyto údaje:

a) totožnost obviněného,

b) místo pobytu nebo vazby,

c) specifikace žalobního důvodu nebo žalobních důvodů (s uvedením trestních ustanovení, na nichž se žaloba zakládá),

d) označení soudu, který bude případ projednávat,

e) místo a datum prvního přelíčení.

Čl.72

Každý obviněný má právo uplatňovat průkazní prostředky potřebné k jeho obhajobě a může se zejména dovolávat svědků. Má nárok, aby mu byl přidělen kvalifikovaný obhájce podle jeho volby, který ho může volně navštěvovat a kterému budou dány všechny potřebné možnosti, aby si připravil obhajobu.

Nezvolil-li si obviněný obhájce, opatří mu ho ochranná mocnost. Má-li se obviněný odpovídat z těžké obžaloby a, neexistuje-li ochranná mocnost, je povinností okupační mocnosti opatřit mu obhájce s výhradou jeho souhlasu.

Každému obžalovanému bude přidělen tlumočník, ledaže by se ho dobrovolně zřekl, a to jak při vyšetřování, tak při soudním přelíčení. Může kdykoliv odmítnout tlumočníka a žádat, aby byl nahrazen jiným.

Čl.73

Každý odsouzený má právo užít opravných prostředků stanovených zákonodárstvím, jímž se soud řídí. Budiž podrobně zpraven o svém právu na opravné prostředky a o lhůtách potřebných k jeho uplatnění.

Trestní řízení zmíněné v této části úmluvy, bude analogicky platit pro opravné prostředky. Nepřipouští-li zákonodárství, jímž se soud řídí, možnost odvolání, bude mít odsouzený právo podat námitky proti rozsudku a odsouzení u příslušného úřadu okupační mocnosti.

Čl.74

Zástupci ochranné mocnosti mají právo být přítomni při přelíčení před každým soudem soudícím chráněnou osobu, ledaže by se přelíčení výjimečně konalo s vyloučením veřejnosti v zájmu bezpečnosti okupační mocnosti; v tom případě by tato o tom zpravila ochrannou mocnost. Oznámení obsahující údaj místa a data počátku přelíčení jest zaslati ochranné mocnosti.

Všechny rozsudky stanovící trest smrti nebo trest vězení v trvání dvou roků nebo více budou sděleny jak nejrychleji možno ochranné mocnosti s udáním důvodů; oznámení bude obsahovat zmínku o sdělení učiněném podle článku 71 a, jde-li o rozsudek stanovící trest na svobodě, údaj místa, kde bude trest odpykán. Ostatní rozsudky budou zapsány v soudních protokolech a mohou být přezkoumány zástupci ochranné mocnosti. V případech odsouzení k trestu smrti nebo k trestu na svobodě v trvání dvou roků nebo více počnou lhůty opravňující k podání opravného prostředku běžet teprve od okamžiku, kdy dostane ochranná mocnost oznámení rozsudku.

Čl.75

Osoby odsouzené k smrti nebudou v žádném případě zbaveny práva žádat o milost nebo o odklad trestu.

Rozsudek smrti nebude nikdy vykonán dříve, než uplyne alespoň šest měsíců od okamžiku, kdy ochranná mocnost dostala sdělení o konečném rozsudku, potvrzujícím toto odsouzení k smrti nebo o rozhodnutí zamítajícím žádost o milost.

Tato lhůta šesti měsíců může v určitých případech být zkrácena, vyplývá-li z vážných a kritických okolností, že bezpečnost okupační mocnosti nebo jejích ozbrojených sil je vystavena organisovanému ohrožení; ochranná mocnost bude vždy zpravena o takovém zkrácení lhůty a musí vždy mít možnost zaslat v přiměřené lhůtě příslušným okupačním úřadům námitky proti těmto odsouzením k smrti.

Čl.76

Obviněné chráněné osoby budou drženy v obsazené zemi, a, jsou-li odsouzeny, musí si tam odpykat trest. Budou pokud možno odděleny od ostatních vězňů a podrobeny stravovacímu a hygienickému režimu postačujícímu k tomu, aby byly udrženy v dobrém zdravotním stavu a odpovídajícímu režimu v trestnicích obsazené země.

Těmto osobám se dostane lékařského ošetření, jehož vyžaduje jejich zdravotní stav.

Mají také právo na duchovní pomoc, požádají-li o ni.

Ženy buďtež umístěny v oddělených místnostech pod přímým dozorem žen.

Nezletilí buďtež podrobeni zvláštnímu režimu pro ně předepsanému.

Uvězněné chráněné osoby jsou oprávněny přijímat návštěvy zástupců ochranné mocnosti a Mezinárodního komitétu Červeného kříže podle ustanovení článku 143.

Kromě toho mají právo dostávat alespoň jednu pomocnou zásilku za měsíc.

Čl.77

Chráněné osoby, obžalované nebo odsouzené soudy v obsazeném území, budou při skončení okupace odevzdány se spisy jich se týkajícími úřadům osvobozeného území.

Čl.78

Považuje-li okupační mocnost za nutné z naléhavých bezpečnostních důvodů učinit bezpečnostní opatření vůči chráněným osobám, může jim nanejvýš vykázat místo nuceného pobytu nebo je internovat.

Rozhodnutí o nuceném pobytu neb o internování bude učiněno v pravidelném řízení, které stanoví okupační mocnost ve shodě s ustanoveními této úmluvy. Toto řízení musí připouštět právo odvolání na dotčené osoby. O tomto odvolání bude rozhodnuto v nejkratší možné lhůtě. Zůstane-li rozhodnutí nezměněno, podrobí je příslušný orgán ustanovený touto mocností občasnému přezkoušení, podle možnosti každých šest měsíců.

Chráněné osoby podrobené nucenému pobytu, které následkem toho musí opustit své bydliště, budou požívat výhod ustanovení článku 39 této úmluvy bez jakéhokoliv omezení.

Oddíl IV

Pravidla pro nakládání s internovanými

Kapitola I

Všeobecná ustanovení

Čl.79

Strany v konfliktu mohou internovat chráněné osoby jen podle ustanovení článků 41, 42, 43, 68 a 78.

Čl.80

Internovaní podrží svou plnou občansko-právní způsobilost a mohou vykonávat práva z ní plynoucí v míře slučitelné s jejich postavením internovaných.

Čl.81

Strany v konfliktu, které budou internovat chráněné osoby, jsou povinny pečovat zdarma o jejich výživu a poskytnout jim rovněž lékařské ošetření, jehož vyžaduje jejich zdravotní stav.

K úhradě těchto výloh nesmějí se provádět žádné srážky z příspěvků, mezd nebo pohledávek náležejících internovaným.

Mocnost, která je drží, musí se postarat o výživu osob závislých na internovaných, nemají-li dostatečných prostředků nebo nejsou-li schopny samy se uživit.

Čl.82

Mocnost, která drží internované, seskupí je, pokud je to možno, podle jejich národnosti, jejich jazyka a zvyků. Internovaní příslušníci téže země nebudou odděleni jen proto, že nejsou stejného jazyka.

Po celou dobu internování budou členové téže rodiny, zejména rodiče a jejich děti, internováni spolu na jednom místě s výjimkou případů, kdy pracovní potřeby, zdravotní důvody nebo použití ustanovení zmíněných v kapitole IX tohoto oddílu by vyžadovaly přechodného rozdělení. Internovaní mohou požadovat, aby jejich děti, které byly ponechány na svobodě bez dozoru rodičů, byly internovány s nimi.

Pokud to jen bude možno, budou internovaní členové téže rodiny umístěni v týchž místnostech a ubytováni odděleně od ostatních internovaných; buďtež jim také poskytnuta nutná ulehčení, aby mohli vést rodinný život.

Kapitola II

Internační místa

Čl.83

Mocnost, která drží internované, nesmí zřídit internační místa v krajích, které jsou zvlášť vystaveny nebezpečí války.

Tato mocnost sdělí prostřednictvím ochranných mocností nepřátelským mocnostem všechny potřebné údaje o zeměpisné poloze internačních míst.

Kdykoli to dovolí vojenské ohledy, budou internační tábory označeny písmeny IC umístěnými tak, aby byla jasně viditelna ve dne ze vzduchu; dotčené mocnosti se však mohou dohodnout i o jiném způsobu označení. Žádné jiné místo než internační tábor nesmí být označeno tímto způsobem.

Čl.84

Internovaní musí být ubytováni a spravováni odděleně od válečných zajatců a od osob zbavených svobody z jiných důvodů.

Čl.85

Mocnost, která drží internované, je povinna učinit všechna potřebná a možná opatření, aby chráněné osoby byly hned od počátku internování ubytovány ve staveních neb ubikacích poskytujících všechny záruky hygieny a zdraví a zajišťujících účinnou ochranu proti drsnosti podnebí a proti účinkům války. V žádném případě nesmějí stálá internační místa být zřízena v nezdravých krajinách nebo v takových, jejichž podnebí by bylo zhoubné pro internované. Ve všech případech, kdy by chráněné osoby byly přechodně internovány v nezdravém kraji nebo v takovém, jehož podnebí by bylo na škodu jejich zdraví, musí být přemístěny, jakmile to okolnosti dovolí, na místa, kde toho nebezpečí nebude.

Místnosti musí být zcela chráněny před vlhkem, dostatečně vytápěny a osvětlovány, zejména mezi soumrakem a počátkem nočního klidu. Místnosti sloužící jako ložnice musí být dosti prostranné a dobře větrané a internovaní budou mít k dispozici vhodné zařízení pro spaní a přikrývky v dostatečném množství, při čemž bude brán zřetel na podnebí a na stáří, pohlaví a zdravotní stav internovaných.

Internovaní budou mít ve dne i v noci k dispozici zdravotnická zařízení odpovídající požadavkům hygieny a udržovaná stále v čistotě. Bude jim poskytnuto množství vody a mýdla, potřebné pro jejich každodenní péči o tělesnou čistotu a na praní prádla; k tomu účelu jim budou povolena potřebná zařízení a úlevy. Budou také mít k použití sprchy nebo lázně. Bude jim poskytnut potřebný čas pro péči o hygienu a čistotu.

Kdykoli bude třeba umístit výjimečně a na přechodnou dobu internované ženy, které nepatří do jedné rodinné skupiny, na tomtéž místě jako muže, buďtež jim obligatorně vyhrazeny oddělené místnosti pro spaní a oddělená zdravotnická zařízení.

Čl.86

Mocnost, která drží internované, poskytne jim vhodné místnosti k výkonu jejich bohoslužeb, ať jsou jakéhokoli vyznání.

Čl.87

Nemohou-li internovaní používat jiných podobných zařízení, buďte zřízeny ve všech internačních místech kantiny, aby si mohli opatřit za ceny, které v žádném případě nesmějí překročit ceny místního obchodu, potraviny a věci denní potřeby, včetně mýdla a tabáku, které jsou s to zvýšit jejich osobní blaho a pohodlí.

Výtěžek kantiny bude odveden zvláštnímu pomocnému fondu, který bude zřízen v každém internačním místě a spravován ve prospěch internovaných v dotyčném místě. Výbor internovaných zmíněný v článku 102 bude mít dohled nad správou kantiny a nad hospodařením s tímto fondem.

Při rozpuštění internačního místa bude převeden aktivní přebytek pomocného fondu pomocnému fondu jiného internačního místa pro internované téže národnosti nebo, není-li takového místa, ústřednímu pomocnému fondu, který bude spravován ve prospěch všech internovaných, kteří zůstávají ještě v rukou mocnosti je držící. V případě všeobecného propuštění internovaných připadne výtěžek mocnosti, která držela internované, není-li opačné dohody, uzavřené mezi zúčastněnými mocnostmi.

Čl.88

Ve všech internačních místech, která jsou vystavena leteckému bombardování a jiným válečným nebezpečím, budou zřízeny vhodné kryty v dostatečném množství, aby poskytly potřebnou ochranu. V případě poplachu mohou se tam internovaní co nejrychleji uchýlit, s výjimkou těch, kteří by se účastnili ochrany svých ubikací proti těmto nebezpečím. Každé ochranné opatření, které by bylo provedeno ve prospěch obyvatelstva, bude se vztahovat rovněž i na ně.

V internačních místech buďte učiněna dostatečná opatření proti nebezpečí požáru.

Kapitola III

Stravování a ošacení

Čl.89

Denní dávka potravin internovaných budiž postačující co do množství, jakosti i rozmanitosti, aby je udržela v normální zdravotní rovnováze a zabránila poruchám z podvýživy; budiž rovněž brán ohled na způsob výživy, na nějž jsou internovaní zvyklí.

Internovaným budiž vedle toho umožněno, aby si mohli sami připravit doplňky k potravě, které mají.

Pitná voda budiž jim poskytnuta v dostatečném množství. Užívání tabáku budiž dovoleno.

Pracující dostanou přídavky potravin, úměrné druhu práce, kterou vykonávají.

Těhotné ženy, kojící matky a děti pod patnáct let dostanou přídavky potravin, úměrné jejich fyziologickým potřebám.

Čl.90

Internovaným budiž v okamžiku jejich zajištění všemožně usnadněno, aby se mohli vybavit šatstvem, obuví a náhradním prádlem a aby si je mohli v případě potřeby později opatřit. Nemají-li internovaní šatstvo postačující pro podnebí a nemohou-li si je opatřit, dodá jim je mocnost, v jejíž moci jsou, zdarma.

Šatstvo, které dodá internovaným mocnost, v jejíž moci jsou, a zevnější označení, kterým by toto šatstvo opatřila, nesmějí mít potupný ráz ani působit směšně.

Pracující dostanou pracovní úbor, včetně vhodného ochranného oděvu, všude, kde toho vyžaduje způsob práce.

Kapitola IV

Hygiena a lékařské ošetření

Čl.91

Každé internační místo bude mít vhodnou ošetřovnu řízenou schopným lékařem, v níž se internovaným dostane potřebného ošetření a přiměřené diety. Oddělené místnosti budou vyhrazeny nemocným postiženým nakažlivými nebo duševními chorobami.

Rodičky a internovaní stižení vážnou chorobou nebo ti, jichž stav vyžaduje zvláštního léčení, chirurgického zákroku nebo nemocničního ošetření, musí být přijati do každého ústavu vhodného pro jejich léčení a dostane se jim ošetření, které nesmí být horší toho, které je určeno pro veškeré obyvatelstvo.

Internovaní buďtež nejraději ošetřováni lékařským personálem jejich národnosti.

Internovaným se nesmí bránit, aby se hlásili k lékařské prohlídce. Lékařské úřady mocnosti, v jejíž moci jsou, vydají každému ošetřovanému internovanému na jeho žádost úřední osvědčení udávající druh jeho nemoci nebo zranění, dobu léčení a poskytnuté ošetření. Duplikát tohoto osvědčení se zašle Ústřední kanceláři zmíněné v článku 140.

Internovaným dostane se zdarma ošetření a každé pomůcky potřebné k udržení internovaných v dobrém zdravotním stavu, zejména zubních neb jiných protéz a brýlí.

Čl.92

Nejméně jednou za měsíc budou se konat lékařské prohlídky internovaných. Jejich účelem bude zejména kontrola všeobecného zdravotního stavu a výživy, stavu čistoty jakož i pátrání po nakažlivých chorobách, zejména po tuberkulose, pohlavních nemocech a malarii. Budou zahrnovat zejména kontrolu váhy každého internovaného a nejméně jednou za rok radioskopickou zkoušku.

Kapitola V

Náboženství, činnost duševní a tělesná

Čl.93

Internovaným bude ponechána úplná volnost co do výkonu jejich náboženství, čítajíc v to účast při obřadech jejich vyznání s tou podmínkou, že se podrobí běžným disciplinárním opatřením předepsaným úřady, které je mají v moci.

Internovaní, kteří jsou kněžími některého vyznání, budou oprávněni volně vykonávat duchovní činnost mezi svými souvěrci. Mocnost, která je má v moci, bude proto dbát, aby byli rozděleni spravedlivě po různých internačních místech, kde jsou internovány osoby, mluvící stejným jazykem a patřící k témuž náboženství. Není-li jich dostatečný počet, poskytne jim nutné výhody, mezi jiným také dopravní prostředky, aby se mohli odebrat s jednoho internačního místa na druhé; budou oprávněni navštěvovat internované, kteří jsou v nemocnicích. Kněží každého vyznání budou mít pro záležitosti svého úřadu volnost písemného styku s náboženskými úřady země, v jejíž moci jsou, a pokud to bude možno, s mezinárodními náboženskými organisacemi svého vyznání. Tato korespondence se nebude počítat do kvoty zmíněné v článku 107, bude však podrobena ustanovení článku 112.

Nemají-li internovaní možnost používat pomoci duchovních svého vyznání nebo je-li těchto nedostatek, může místní náboženská správa téhož vyznání určit se souhlasem mocnosti, v jejíž moci internovaní jsou, duchovního téže víry jako jsou internovaní anebo, je-li to s hlediska konfesního možné, duchovního podobné víry nebo kvalifikovanou osobu světskou. Tato bude požívat výhod spojených s funkcí, kterou zastává. Takto označené osoby musí zachovávat všechna nařízení vydaná v zájmu disciplíny a bezpečnosti mocnosti, v jejíž moci jsou internované osoby.

Čl.94

Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, bude podporovat duševní, výchovnou, rekreační a sportovní činnost internovaných, ponechávajíc jim však na vůli, chtějí-li se jí účastnit nebo ne. Učiní všechna možná opatření, aby zajistila její výkon, a poskytne k tomu zejména vhodné místnosti.

Internovaným budou také poskytnuty všechny možné úlevy, aby mohli pokračovat ve svých studiích nebo započít nová. Budiž zajištěno vyučování dětí a mladistvých; mohou navštěvovat školy buď v internačních místech nebo mimo ně.

Internovaným bude dána možnost věnovat se tělesným cvičením, účastnit se sportu a her na volném vzduchu. Dostatečná volná prostranství buďtež ve všech internačních místech vyhrazena k tomuto účelu. Zvláštní místa budou vyhrazena dětem a mladistvým.

Čl.95

Mocnost, v jejíž moci jsou internované osoby, může jich používat k práci, jen přejí-li si to. V každém případě jsou zakázána zaměstnání, která, kdyby byla uložena chráněné osobě neinternované, by znamenala porušení článku 40 nebo 51 této úmluvy, jakož i použití k pracím ponižujícím nebo pokořujícím.

Po uplynutí šestitýdenní pracovní doby mohou se internovaní kdykoli zříci práce, dají-li výpověď týden napřed.

Tato ustanovení nejsou na překážku právu mocnosti, která je drží, aby přiměla lékaře, zubní techniky nebo jiné členy zdravotnického personálu k výkonu jejich zaměstnání ve prospěch jejich spoluinternovaných druhů, aby užívala internovaných ke správním a udržovacím pracím v internačním táboře, aby uložila těmto osobám kuchyňské i jiné domácí práce a aby konečně jich použila k pracím sloužícím k ochraně internovaných proti leteckému bombardování nebo proti jiným válečným nebezpečím. Žádný internovaný nesmí však být nucen k práci, jestliže lékař tábora jej prohlásí za tělesně nezpůsobilého.

Mocnost, v jejíž moci jsou internované osoby, béře na sebe plnou odpovědnost za všechny pracovní podmínky, za lékařskou péči, za placení mezd a za odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání. Pracovní podmínky, jakož i odškodnění za pracovní úrazy a nemoci z povolání budou odpovídat zákonodárství země a praxi; nebudou v žádném případě horší než podmínky platné pro práci téhož druhu v tomže kraji. Mzdy za vykonanou práci budou stanoveny spravedlivým způsobem dohodou mezi mocností, v jejíž moci jsou internované osoby, internovanými a po případě zaměstnavateli jinými než je příslušná mocnost sama, při čemž se přihlédne k tomu, že tato mocnost je povinna postarat se zdarma o výživu internovaného a rovněž mu poskytnout lékařské ošetření, jehož vyžaduje jeho zdravotní stav. Internovaní, jichž se používá trvalým způsobem k pracím uvedeným v třetím odstavci, dostanou od mocnosti, v jejíž moci jsou internované osoby, spravedlivou mzdu; pracovní podmínky a odškodnění za pracovní úrazy a nemoci z povolání nebudou horší než podmínky platné pro práci stejného druhu v téže krajině.

Čl.96

Každý pracovní oddíl bude podléhat určitému internačnímu místu. Příslušné úřady mocnosti, která drží internované, a velitel tohoto internačního místa jsou odpovědni za zachovávání předpisů této úmluvy v pracovních oddílech. Velitel povede pravidelně den ze dne seznam pracovních oddílů patřících k jeho táboru a předloží jej delegátům ochranné mocnosti, Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo jiných lidumilných organisací, kteří navštíví internační místa.

Kapitola VI

Osobní vlastnictví a finanční zdroje

Čl.97

Internovaní jsou oprávněni podržet své předměty a svršky osobní potřeby. Peněžní hotovosti, šeky, cenné papíry atd., jakož i cenné předměty, které mají u sebe, jim nesmějí být odebrány, leč podle předepsaného řízení. Bude jim na ně vydáno podrobné potvrzení.

Peněžní částky musí být zapsány k dobru na účtu každého internovaného, jak je stanoveno v článku 98; nesmějí se směnit na jinou měnu, leda že by to předepisovalo zákonodárství území, na kterém je vlastník internován, anebo že by s tím internovaný souhlasil.

Předměty, které mají obzvláště osobní nebo citovou hodnotu, nesmějí se odejmout.

Internovaná žena může být prohledána jen ženou.

Při propuštění nebo repatriaci obdrží internovaní v hotovosti aktivní zbytek účtu vedeného ve smyslu článku 98 stejně jako všechny věci, peněžní částky, šeky, cenné papíry atd., které jim byly za internování odebrány, s výjimkou předmětů nebo cenností, které by mocnost, která je drží, byla oprávněna podržet podle svého platného zákonodárství. V případě, kdy nějaký předmět nebo obnos, patřící internovanému, bude na podkladě tohoto zákonodárství zadržen, vydá se majiteli podrobná stvrzenka.

Rodinné listiny a osobní průkazy, které mají internovaní, mohou se jim odebrat jen na potvrzenku. Internovaní nesmějí být nikdy bez průkazu totožnosti. Nemají-li ho, dostanou zvláštní průkazy, vydané mocností, která je drží, jež jim budou náhradou za průkazy totožnosti až do konce internování.

Internovaní mohou mít u sebe určitý obnos v hotovosti nebo ve formě nákupních bonů, aby si mohli nakupovat.

Čl.98

Všichni internovaní budou dostávat pravidelně peněžité příspěvky, aby si mohli nakupovat zboží a věci jako tabák, toaletní potřeby, atd. Tyto příspěvky se mohou vyplácet ve formě úvěru nebo ve formě nákupních bonů.

Vedle toho mohou internovaní dostávat podpory od mocnosti, k níž příslušejí, od ochranných mocností, od všech organisací, které jim poskytují pomoc, nebo od svých rodin, jakož i důchody ze svého majetku ve shodě se zákonodárstvím mocnosti, která je drží. Výše podpor přiznaných mocností, k níž příslušejí, musí být stejná pro každou skupinu internovaných (churavých, nemocných, těhotných žen atd.) a podpory nesmějí být stanoveny touto mocností ani rozdíleny mocností, v jejíž moci jsou, na základě diskriminačních hledisek zakázaných článkem 27 této úmluvy.

Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, povede pro každého z nich řádný účet, k jehož dobru budou připisovány příspěvky zmíněné v tomto článku, mzda vydělaná internovaným, jakož i peněžní zásilky, které mu dojdou. Rovněž k jeho dobru budou připsány částky, které mu byly odebrány a kterými smí volně nakládat podle zákonů platných na území, kde jest. Budou mu poskytnuty všeliké úlevy, slučitelné se zákony platnými na dotčeném území, aby mohl posílat podpory své rodině a osobám hmotně od něho závislým. Z tohoto účtu smí vybírat částky potřebné pro své osobní výdaje v mezích, které stanoví mocnost, která jej drží. Budou mu vždy přiznány přiměřené úlevy, aby mohl nahlédnout do svého účtu a pořídit si z něho výpisy. Opis tohoto účtu bude poslán ochranné mocnosti na její žádost a bude zaslán za internovaným v případě jeho přemístění.

Kapitola VII

Správa a kázeň

Čl.99

Každé internační místo bude postaveno pod pravomoc odpovědného důstojníka nebo úředníka, který bude vybrán z pravidelných ozbrojených sil nebo z pravidelné civilní správy mocnosti, v jejíž moci jsou internovaní. Důstojník nebo úředník velící internačnímu místu bude mít text této úmluvy v oficiálním jazyku nebo v jednom z oficiálních jazyků své země a bude odpověden za její provádění. Dozorčí personál bude poučen o ustanoveních této úmluvy a o nařízeních vydaných k jejímu provádění.

Texty této úmluvy a texty zvláštních dohod uzavřených ve smyslu této úmluvy budou vyvěšeny uvnitř internačního místa v jazyce srozumitelném internovaným nebo je bude mít výbor internovaných.

Nařízení, rozkazy, upozornění a vyhlášky všeho druhu budou internovaným sděleny a vyvěšeny uvnitř internačních míst v jazyce, kterému rozumějí.

Všechny rozkazy a povely vydávané jednotlivě internovaným, budou rovněž vydávány v jazyce, kterému rozumějí.

Čl.100

Kázeňský režim v internačních místech musí být slučitelný se zásadami lidskosti a nesmí nikdy zahrnovat ustanovení ukládající internovaným tělesnou námahu ohrožující jejich zdraví anebo obsahující tělesné či duševní šikany. Je zakázáno tetování nebo označování totožnosti značkami provedenými na těle internovaných.

Jsou zejména zakázány dlouhotrvající přehlídky, při nichž musí internovaní stát, tělesná cvičení z trestu, polní vojenská cvičení a omezení stravy.

Čl.101

Internovaní jsou oprávněni předložit úřadům, v jichž moci jsou, žádosti týkající se režimu, jemuž jsou podrobeni.

Mají rovněž neomezené právo obrátit se, buď přes výbor internovaných, nebo, považují-li to za nutné, přímo na zástupce ochranné mocnosti, aby je upozornili na podmínky internačního režimu, na které mají stížnosti.

Tyto žádosti a stížnosti musí být beze změn s urychlením předávány. Nesmějí mít za následek trest, ani když byly uznány za neodůvodněné.

Výbory internovaných mohou posílat zástupcům ochranné mocnosti periodické zprávy o situaci v internačních místech a o potřebách internovaných.

Čl.102

V každém internačním místě zvolí si internovaní svobodně každého půl roku tajným hlasováním členy výboru, který je pověřen je zastupovat před úřady mocnosti, která je drží, u ochranných mocností, u Mezinárodního komitétu Červeného kříže a u každé jiné organisace, která by jim pomáhala. Členové výboru mohou být znovu voleni.

Zvolení internovaní ujmou se svých funkcí, jakmile mocnost, která je drží, schválí volbu. Důvody odmítnutí nebo případného sesazení budou sděleny zúčastněným ochranným mocnostem.

Čl.103

Výbory internovaných jsou povinny přispívat k tělesnému, morálnímu i duševnímu blahu internovaných.

Zejména kdyby se internovaní rozhodli zorganisovat mezi sebou soustavu vzájemné pomoci, spadala by tato organisace do příslušnosti těchto výborů, neodvisle od zvláštních úkolů, které jsou jim svěřeny jinými ustanoveními této úmluvy.

Čl.104

Členové výborů internovaných nesmějí být přidrženi k žádné jiné práci, kdyby jim měl tím být ztížen výkon jejich funkcí.

Členové výborů si mohou vybrat mezi internovanými pomocníky, jichž potřebují. Budou jim poskytnuty veškeré úlevy, zejména určitá volnost pohybu, potřebná k plnění jejich úkolu (návštěvy pracovních oddílů, přijímání zboží atd.).

Členům výborů budou také poskytnuty všechny úlevy pro jejich poštovní a telegrafický styk s úřady, v jejichž moci internovaní jsou, s ochrannými mocnostmi, s Mezinárodním komitétem Červeného kříže a jeho delegáty, jakož i s organisacemi pomáhajícími internovaným. Členové výboru, kteří jsou s pracovními oddíly, budou požívat týchž úlev pro svojí korespondenci s výborem hlavního internačního místa. Tato korespondence nebude omezována ani pokládána za součást kvoty zmíněné v článku 107.

Žádný člen výboru nesmí být přemístěn, aniž by mu byla poskytnuta rozumně dlouhá doba k tomu, aby mohl obeznámit svého nástupce s věcmi, které jsou v běhu.

Kapitola VIII

Styky s vnějším světem

Čl.105

Ihned poté, co internovaly chráněné osoby, oznámí mocnosti, v jejichž moci jsou, těmto osobám, jakož i mocnosti, které příslušejí, a jejich ochranné mocnosti, opatření učiněná k provedení ustanovení této kapitoly; sdělí jim rovněž každou změnu těchto opatření.

Čl.106

Každému internovanému bude umožněno, jakmile bude internován nebo nejpozději do týdne po jeho příchodu do internačního místa a rovněž v případě onemocnění nebo přesunutí do jiného internačního místa neb do nemocnice, aby mohl zaslat jednak přímo své rodině, jednak Ústřední informační kanceláři zmíněné v článku 140 internační lístek, pokud možno podle vzoru připojeného k této úmluvě, zpravující je o jeho internování, adrese a jeho zdravotním stavu. Tyto lístky se odešlou s největším urychlením a nesmějí být žádným způsobem zadrženy.

Čl.107

Internovaní jsou oprávněni odesílat a přijímat dopisy a lístky. Má-li mocnost, v jejíž moci jsou, za potřebné omezit počet dopisů a listů, odesílaných každým z internovaných, nesmí být tento počet nižší než dva dopisy a čtyři lístky měsíčně, odpovídající podle možnosti vzorům připojeným k této úmluvě. Má-li být omezena korespondence odesílaná internovaným, může toto rozhodnutí učinit pouze mocnost, jíž internovaní příslušejí, eventuálně k žádosti mocnosti, v jejíž moci internovaní jsou. Tyto dopisy a lístky musí být přepraveny v přiměřené lhůtě; nesmějí být doručeny opožděně ani zadrženy z důvodů disciplinárních.

Internovaní, kteří jsou již dlouho bez zpráv od svých rodin, nebo kteří je nemohou dostávat neb jim odesílat obyčejnou cestou, stejně jako ti, kteří jsou velice vzdáleni od domova, jsou oprávněni posílat telegramy za úhradu telegrafních poplatků v měně, kterou mají. Tohoto opatření mohou také užívat v případech uznané naléhavosti.

Korespondence internovaných bude zpravidla psána v jejich mateřském jazyku. Strany v konfliktu mohou povolit dopisování v jiných jazycích.

Čl.108

Internovaní jsou oprávněni dostávat poštou nebo jiným způsobem jednotlivé neb společné zásilky, obsahující zejména potraviny, šatstvo, léky, jakož i knihy a předměty sloužící jejich potřebám náboženským, studijním a zábavním. Tyto zásilky nemohou nijak zbavit mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, povinností, které jí připadají podle této úmluvy.

V případě, že by bylo nutno z důvodů vojenského rázu omezit množství těchto zásilek, musí být o tom řádně zpravena ochranná mocnost, Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo každá jiná organisace podporující internované, jejichž úkolem by bylo zprostředkovat tyto zásilky.

Podmínky zasílání jednotlivých nebo hromadných zásilek budou podle potřeby předmětem zvláštních dohod mezi zúčastněnými mocnostmi, které nesmějí v žádném případě způsobit odklad doručení pomocných zásilek internovaným. Zásilky potravin a šatstva nebudou obsahovat knihy; léčebné potřeby budou zpravidla dopravovány v hromadných zásilkách.

Čl.109

Pokud není zvláštních dohod mezi stranami v konfliktu o podmínkách přijímání a rozdělování hromadných pomocných zásilek, bude použito řádu o hromadných zásilkách připojeného k této úmluvě.

Zvláštní dohody o výše zmíněném nesmějí v žádném případě omezit právo výborů internovaných osob převzít hromadné pomocné zásilky určené internovaným, rozdělit je a disponovat s nimi v zájmu adresátů.

Nemohou také omezit právo zástupců ochranné mocnosti, Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo jakékoli jiné organisace pomáhající internovaným, kteří by byli pověřeni odevzdat tyto hromadné zásilky, aby dohlíželi na jejich rozdělení adresátům.

Čl.110

Všechny pomocné zásilky určené internovaným budou osvobozeny od všech dovozních celních a jiných dávek.

Všechny zásilky, včetně pomocných poštovních balíků, jakož i zásilky peněz z jiných zemí, zaslané internovaným nebo jimi odesílané poštou, buď přímo anebo skrze informační kanceláře uvedené v článku 136 a skrze Ústřední informační kancelář zmíněnou v článku 140, budou osvobozeny od všech poštovních poplatků jak v zemi původu a v zemi určení, tak i v zemích průjezdních. Za tím účelem budou zejména osvobození stanovená ve světové poštovní úmluvě z r. 1947 a v ujednáních Světové poštovní unie ve prospěch civilních osob nepřátelské státní příslušnosti zadržených v táborech nebo civilních vězeních, rozšířena i na ostatní chránění osoby internované podle ustanovení této úmluvy. Země, které nejsou účastny na těchto ujednáních, jsou povinny poskytnout zmíněné osvobození za stejných podmínek.

Přepravní výlohy za pomocné zásilky určené internovaným, které nemohou být pro svou váhu nebo z jiného důvodu přepraveny poštou, hradí mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, na všech územích, která jsou pod její kontrolou. Ostatní mocnosti, které jsou stranami této úmluvy, hradí dopravní výlohy na svých územích.

Výlohy za dopravu těchto zásilek, které by nebyly kryty podle ustanovení předchozích odstavců, půjdou k tíži odesilatele.

Vysoké smluvní strany se přičiní, aby byly sníženy, pokud to bude možno, telegrafní poplatky za telegramy odesílané internovanými nebo jim adresované.

Čl.111

Zabrání-li válečné operace zúčastněným mocnostem splnit jejich závazek zajistit dopravu zásilek zmíněných v článcích 106, 107, 108 a 113, mohou zúčastněné ochranné mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo kterákoli jiná organisace, řádně schválená stranami v konfliktu, postarat se o zajištění dopravy těchto zásilek vhodnými prostředky (vagony, nákladními automobily, loďmi, letadly atd.). K tomu účelu se vynasnaží Vysoké smluvní strany opatřit jim tyto dopravní prostředky a povolit jejich jízdy, zejména vydáním potřebných ochranných listů.

Těchto dopravních prostředků lze také užít k zasílání:

a) korespondence, seznamů a zpráv, vyměňovaných mezi Ústřední informační kanceláří uvedenou v článku 140 a vnitrostátními kancelářemi, o nichž je řeč v článku 136,

b) korespondence a zprávy o internovaných, které si vyměňují ochranné mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jiné organisace poskytující pomoc internovaným, buď se svými vlastními delegáty nebo se stranami v konfliktu.

Tato ustanovení neomezují nikterak právo každé strany v konfliktu, aby organisovala, dá-li tomu přednost, jinou přepravu a vydávala ochranné listy za podmínek, které by byly vzájemně dojednány.

Náklady vzniklé z použití těchto dopravních prostředků uhradí v poměru množství těchto zásilek strany v konfliktu, jejichž příslušníci požívají výhod těchto služeb.

Čl.112

Censura korespondence zasílané internovaným nebo jimi odesílané budiž provedena v nejkratší možné lhůtě.

Prohlídka zásilek určených internovaným nesmí se provádět tak, aby zboží, které obsahují, bylo vydáno zkáze, a bude se konat v přítomnosti adresáta nebo druha jím zmocněného. Odevzdání jednotlivých nebo hromadných zásilek internovaným nesmí být odkládáno pod záminkou censurních obtíží.

Jakýkoli zákaz korespondence vydaný stranami v konfliktu z důvodů vojenských nebo politických, může být jen dočasný a jeho trvání co možná nejkratší.

Čl.113

Mocnosti, v jejichž moci jsou internovaní, zajistí všechny přiměřené úlevy pro to, aby závěti, plné moci nebo jiné listiny určené internovaným nebo od nich pocházející byly předány prostřednictvím ochranné mocnosti nebo Ústřední kanceláře zmíněné v článku 140 nebo jiným žádoucím způsobem.

Mocnosti, v jejichž moci internovaní jsou, usnadní ve všech případech vystavení a řádné ověření těchto listin; zejména dovolí internovaným poradit se s právníkem.

Čl.114

Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, povolí jim všechny úlevy, které lze srovnat se stavem internování a platným zákonodárstvím, aby mohli spravovat svůj majetek. Může jim za tím účelem povolit opustit internační místo v nutných případech, dovolují-li to okolnosti.

Čl.115

Ve všech případech, kdy internovaný je stranou v rozepři před jakýmkoliv soudem, mocnost, v jejíž moci je, je povinna na jeho žádost zpravit soud o tom, že je internován, a je povinna bdít v zákonných mezích nad tím, aby byla učiněna všechna nutná opatření, aby neutrpěl škodu tím, že je internován, pokud jde o přípravu a vedení sporu anebo o výkon rozsudku vydaného soudem.

Čl.116

Každý internovaný je oprávněn přijímat v pravidelných přestávkách a tak často, jak jen možno, návštěvy, v první řadě svých blízkých příbuzných.

V případě nutnosti bude internovanému povoleno, pokud to bude možno, navštívit jeho rodinu, zejména v případech úmrtí nebo vážné nemoci příbuzného.

Kapitola IX

Trestní a disciplinární opatření

Čl.117

S výhradou ustanovení této kapitoly bude se zákonodárství platné na území, kde jsou internovaní, i nadále vztahovat na ně, dopustí-li se trestných činů za internace.

Prohlašují-li zákony, nařízení nebo všeobecné řády za trestné některé činy, byly-li spáchány internovanými, nikoli však, dopustí-li se jich osoby neinternované, budou moci tyto činy být stíhány pouze tresty disciplinárními.

Internovaný může být trestán za tentýž čin nebo z téhož žalobního důvodu pouze jednou.

Čl.118

Při stanovení trestu vezmou soudy neb úřady v úvahu v největší možné míře skutečnost, že obviněný není příslušníkem mocnosti, v jejíž je moci. Budou mít možnost snížit trest stanovený pro trestný čin kladený internovanému za vinu a nebudou proto povinny dodržet nejnižší výměru trestu.

Je zakázáno uvěznění v místnostech, kam nemá přístup denní světlo a vůbec jakákoliv krutost.

S potrestanými internovanými, když si odpykali disciplinární nebo soudní tresty jim uložené, nesmí se nakládat jinak než s ostatními internovanými.

Doba, po kterou byl internovaný v zajišťovací vazbě, bude započtena do každého trestu na svobodě, k němuž bude odsouzen ať v řízení disciplinárním nebo trestním.

Výbory internovaných budou zpraveny o všech soudních řízeních vedených proti internovaným, jež zastupují, jakož i o jejich výsledku.

Čl.119

Disciplinární tresty, jichž lze užít proti internovaným, jsou:

1. pokuta až do výše 50 procent mzdy uvedené v článku 95, a to po dobu ne více než třiceti dní,

2. odnětí výhod poskytovaných nad rámec režimu stanoveného touto úmluvou,

3. pracovní povinnost nejvýše dvě hodiny denně na udržování internačního místa,

4. uvěznění.

V žádném případě nesmějí být disciplinární tresty nelidské, hrubé nebo ohrožovat zdraví internovaných. Musí brát ohled na jejich věk, pohlaví a zdravotní stav.

Délka téhož trestu nepřekročí nikdy třicet po sobě jdoucích dní, ani když se internovaný disciplinárně odpovídá z několika činů v okamžiku, kdy je vyšetřován, ať tyto činy spolu souvisí nebo ne.

Čl.120

Internovaní, kteří uprchli nebo se pokoušeli o útěk a byli dopadeni, mohou být za tento čin potrestáni jen disciplinárním trestem, a to i v případě pokusu opakovaného.

Odchylkou od ustanovení třetího odstavce článku 118 internovaní potrestaní za útěk nebo za pokus o útěk mohou být podrobeni režimu zvláštního dohledu. Tento režim nesmí však být na úkor jejich zdraví, musí být podstoupen v některém internačním místě a nesmí znamenat odstranění žádné ze záruk poskytovaných internovaným touto úmluvou.

Internovaní, kteří pomáhali při útěku nebo při pokusu o útěk, mohou být za to trestáni jen disciplinárně.

Čl.121

Útěk nebo pokus o útěk, i když je opakován, nesmí být považován za přitěžující okolnost v případě, je-li internovaný postaven před soud pro trestné činy, jichž se dopustil při útěku.

Strany v konfliktu budou dbát toho, aby příslušné úřady postupovaly shovívavě při posuzování otázky, zda trestný čin, jehož se internovaný dopustil, má být trestán disciplinárně nebo soudně, zejména pokud jde o činy související s útěkem nebo s pokusem o útěk.

Čl.122

Činy zakládající disciplinární provinění buďtež vyšetřovány bezodkladně. Bude tomu tak zejména při útěku nebo při pokusu o útěk a dopadený internovaný bude co nejdříve odevzdán příslušným úřadům.

Zajišťovací vazba v případě disciplinárního přestupku budiž pro všechny internované omezena na nejmenší míru a nesmí překročit čtrnáct dní; v každém případě bude započtena do trestu na svobodě, bude-li uložen.

Ustanovení článků 124 a 125 se užije na internované držené v zajišťovací vazbě pro disciplinární provinění.

Čl.123

Bez újmy pro příslušnost soudů a vyšších úřadů mohou být disciplinární tresty vyneseny jen velitelem internačního místa nebo důstojníkem neb odpovědným úředníkem, na něhož velitel přenesl svou disciplinární pravomoc.

Před vyslovením disciplinárního trestu budiž obviněný internovaný zpraven přesně o činech kladených mu za vinu. Je oprávněn ospravedlnit své chování, hájit se, dát předvolat svědky a v případě potřeby použít služeb kvalifikovaného tlumočníka. Rozhodnutí budiž vysloveno za přítomnosti obviněného a člena výboru internovaných.

Doba mezi vynesením disciplinárního trestu a jeho výkonem nesmí přesahovat jeden měsíc.

V případě, že internovaný je potrestán novým disciplinárním trestem, musí být výkon každého trestu oddělen lhůtou alespoň třídenní, jakmile některý z trestů je v trvání deseti dnů nebo více.

Velitel internačního místa je povinen vést rejstřík uložených disciplinárních trestů, který bude předložen zástupcům ochranné mocnosti.

Čl.124

V žádném případě nebudou internovaní převezeni do vězeňských ústavů (vězení, trestnice, káznice atd.), aby si tam odpykali disciplinární tresty.

Místnosti, v nichž budou odpykány disciplinární tresty, musí odpovídat požadavkům hygieny a být zejména opatřeny dostatečným ložním zařízením, trestaným internovaným budiž umožněno udržovat se v čistotě.

Internované ženy odpykávající si disciplinární trest budou drženy v místnostech oddělených od místností pro muže a budou pod bezprostředním dozorem žen.

Čl.125

Internovaní trestaní disciplinárně budou mít možnost každý den konat tělesná cvičení a pobýt na čerstvém vzduchu aspoň dvě hodiny.

K jejich žádosti budiž jim povoleno dostavit se k denní lékařské prohlídce; dostane se jim ošetření, kterého vyžaduje jejich zdravotní stav, a v případě potřeby budou přemístěni do lazaretu internačního místa anebo do nemocnice.

Bude jim dovoleno číst a psát, jakož i odesílat a přijímat dopisy. Za to však vydání poštovních zásilek a poukazů peněz může být odloženo až do skončení trestu; zatím budou tyto zásilky svěřeny výboru internovaných, který odevzdá lazaretu zboží podléhající zkáze a nacházející se v zásilkách.

Žádný internovaný disciplinárně trestaný nesmí být zbaven výhod ustanovení článků 107 a 143.

Čl.126

Články 71 až 76 včetně budou platit analogicky pro řízení vedená proti internovaným, kteří jsou na státním území mocnosti, která je drží.

Kapitola X

Přesun internovaných

Čl.127

Přesun internovaných se bude vždy dít lidsky. Bude se zpravidla konat po železnici nebo jiným dopravním prostředkem za podmínek, které se při nejmenším rovnají těm, za nichž jsou přemisťována vojska mocnosti, která drží internované. Mají-li se přesuny výjimečně konat pěšky, může se tak stát, jen dovoluje-li to tělesný stav internovaných, a nesmějí jim v žádném případě způsobit nadměrnou únavu.

Za přesunu poskytne internovaným mocnost, v jejíž moci jsou, pitnou vodu a stravu v dostatečném množství, jakosti a rozmanitosti, aby si zachovali zdraví, jakož i potřebné šatstvo, vhodné přístřeší a nutné lékařské ošetření. Učiní všechna potřebná opatření, aby zajistila jejich bezpečnost během přesunu, a vystaví úplný seznam přepravovaných internovaných před jejich odjezdem.

Nemocní, ranění nebo neduživí internovaní, jakož i rodičky nebudou přesunováni, pokud by jejich zdraví mohlo být ohroženo cestou, ledaže by toho vyžadovala naprosto nezbytně jejich bezpečnost.

Blíží-li se fronta k některému internačnímu místu, budou internovaní přesunuti s toho místa pouze tehdy, může-li se jejich přesun vykonat za podmínek dostatečné bezpečnosti, anebo jestliže jim hrozí větší nebezpečí, zůstanou-li na místě, než při přesunu.

Při rozhodování o přesunu internovaných musí mocnost, v jejíž jsou moci, mít na zřeteli jejich zájmy, aby se zejména nezvýšily potíže spojené s jejich repatriací nebo s návratem do jejich vlastního bydliště.

Čl.128

V případě přesunu budou internovaní úředně zpraveni o odjezdu a své nové poštovní adrese; toto upozornění jim budiž dáno včas, aby si mohli připravit svá zavazadla a zpravit své rodiny.

Jsou oprávněni vzít s sebou své osobní věci, svou korespondenci a zásilky došlé na jejich adresu; váha těchto zavazadel může být omezena, vyžadují-li toho okolnosti přesunu, ale v žádném případě nebude činit méně než dvacet pět kilogramů na každého internovaného.

Korespondence a zásilky zaslané do jejich dřívějšího internačního místa budou bez prodlení poslány za nimi.

Velitel internačního místa učiní v dohodě s výborem internovaných potřebná opatření, aby provedl přepravu společného majetku internovaných a zavazadel, která by internovaní nemohli odnést s sebou vzhledem k omezení uloženému podle druhého odstavce tohoto článku.

Kapitola XI

Úmrtí

Čl.129

Internovaní mohou odevzdat své závěti odpovědným úřadům, které zajistí jejich opatrování. V případě úmrtí internovaných odešlou se tyto závěti co nejrychleji osobám, které internovaný označil.

Úmrtí každého internovaného bude zjištěno lékařem a bude vystaveno osvědčení udávající příčiny smrti a okolnosti, za nichž k ní došlo.

Úřední úmrtní list, řádně zapsaný, bude pořízen v souhlase s předpisy platnými na území, kde je internační místo, a ověřený jeho opis rychle odeslán ochranné mocnosti a Ústřední informační kanceláři zmíněné v článku 140.

Čl.130

Úřady, v jejichž moci jsou internovaní, budou dbát toho, aby internovaní zemřelí v zajetí, byli s úctou pohřbeni, možno-li podle obřadu náboženství, k němuž patřili, a aby jejich hroby byly chráněny, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt.

Zemřelí internovaní budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy vyšší moci, které by si vynutily pohřbení ve společném hrobě. Mrtvoly mohou být zpopelněny, jen vyžadují-li toho vyšší zájmy zdravotní nebo s ohledem na náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě zpopelnění bude to poznamenáno na úmrtním listě internovaného s uvedením důvodu. Úřady mající v moci internované, uloží pečlivě popel a odevzdají jej co nejdříve blízkým příbuzným, požádají-li o to.

Jakmile to okolnosti dovolí, a nejpozději po skončení nepřátelství, odevzdá mocnost, která má v moci internované, prostřednictvím informační kanceláře uvedené v článku 136 mocnostem, jichž příslušníky byli zemřelí internovaní, seznamy jejich hrobů. V těchto seznamech budou uvedeny všechny podrobnosti potřebné k zjištění totožnosti zemřelých internovaných a k přesnému určení místa pohřbení.

Čl.131

Každé úmrtí nebo každé vážné zranění internovaného, způsobené stráží, jiným internovaným nebo jinou osobou, nebo je-li podezření, že bylo takto způsobeno, jakož i každé úmrtí, jehož příčina je neznáma, budou ihned předmětem úředního vyšetřování mocnosti, v jejíž moci jsou internovaní.

Sdělení o tom bude ihned zasláno ochranné mocnosti. Budou sepsány výpovědi svědků a zpráva, obsahující tyto výpovědi, bude vyhotovena a zaslána zmíněné ochranné mocnosti.

Zjistí-li se vyšetřováním vina jedné nebo několika osob, učiní mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, všechna opatření k soudnímu stíhání vinníka nebo vinníků.

Kapitola XII

Propuštění, repatriace a nemocniční ošetřování v neutrálním státě

Čl.132

Každá internovaná osoba bude propuštěna mocností, v jejíž moci jest, jakmile pominou důvody, pro které byla internována.

Strany v konfliktu se kromě toho vynasnaží uzavřít během nepřátelství dohody o propuštění, repatriaci a návratu domů nebo o nemocničním ošetřování v neutrální zemi jistých kategorií internovaných, zejména dětí, těhotných žen, matek s kojenci a s malými dětmi, raněných, nemocných nebo internovaných, které mají za sebou dlouhé zajetí.

Čl.133

Internování se skončí co možná nejdříve po ukončení nepřátelství.

Avšak internovaní, kteří jsou na území strany v konfliktu a kteří jsou v trestním vyšetřování pro činy, které nepodléhají výhradně jen trestům disciplinárním, mohou být zadrženi až do skončení řízení, po případě až do odpykání trestu. Podobně tomu bude u těch, kteří byli již dříve odsouzeni k trestům na svobodě.

Dohodou mezi mocností, v jejíž moci jsou internovaní, a zúčastněnými mocnostmi budou po skončení nepřátelství nebo okupace zřízeny komise, aby vyhledaly roztroušené internované.

Čl.134

Vysoké smluvní strany se vynasnaží, aby zajistily po skončení nepřátelství nebo okupace návrat všech internovaných do místa jejich posledního pobytu nebo aby usnadnily jejich repatriaci.

Čl.135

Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, nese náklad spojený s návratem propuštěných do míst, kde měli pobyt v době internování, anebo, jestliže je zadržela na jejich cestě nebo na volném moři, náklad potřebný k tomu, aby mohli dokončit svou cestu nebo se vrátit do výchozího místa.

Odmítne-li mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, povolit propuštěnému internovanému, aby zůstal na jejím území, kde měl předtím své stálé bydliště, musí hradit výlohy jeho repatriace. Jestliže však internovaný se raději vrátí do své země na vlastní odpovědnost nebo aby poslechl své vlády, k níž je poután závazkem věrnosti, není mocnost, v jejíž jest moci, povinna hradit tyto náklady dále než na hranice svého území. Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, není povinna hradit repatriační náklady za internovaného, který byl internován na svou vlastní žádost.

Jsou-li internovaní přemisťováni podle článku 45, dohodne se mocnost, která je odesílá, a mocnost, která je přijímá, o části výloh, kterou bude hradit každá z nich.

Tato ustanovení se nesmějí dotýkat zvláštních dohod, které snad uzavřely strany v konfliktu o výměně a repatriaci svých příslušníků, kteří jsou v nepřátelské moci.

Oddíl V

Informační kanceláře a Ústřední informační kancelář

Čl.136

Hned od počátku nepřátelství a ve všech případech okupace zřídí každá strana v konfliktu oficiální informační kancelář, která bude mít za úkol přijímat a dále zprostředkovat informace o chráněných osobách, které jsou v její moci.

V nejkratší možné lhůtě zašle každá strana v konfliktu této informační kanceláři zprávy o opatřeních, která učinila proti každé chráněné osobě zadržené před více než dvěma týdny, jíž byl vykázán nucený pobyt nebo která byla internována. Uloží mimo to jednotlivým zúčastněným úřadům, aby urychleně zaslaly shora uvedené kanceláři údaje o změnách stavu těchto chráněných osob, jako jsou přesuny, propuštění na svobodu, repatriace, útěk, umístění v nemocnici, narození a úmrtí.

Čl.137

Každá vnitrostátní informační kancelář zašle ihned, nejrychlejší cestou a prostřednictvím jednak ochranných mocností jednak Ústřední kanceláře zmíněné v článku 140 informace o chráněných osobách mocnosti, jejímiž příslušníky jsou shora uvedené osoby, nebo mocnosti, na jejímž území měly svůj pobyt. Kanceláře odpoví také na všechny jí došlé dotazy stran chráněných osob.

Informační kanceláře odešlou informace týkající se chráněné osoby, vyjma v případech, kdy by jejich odesílání mohlo být na újmu dotyčné osobě nebo její rodině. Ale ani v těchto případech nemohou tyto informace být odmítnuty Ústřední informační kanceláři, která pak, zpravena o těchto okolnostech, učiní vhodná opatření uvedená v článku 140.

Všechna písemná sdělení vyšlá z informační kanceláře, buďtež ověřena podpisem nebo razítkem.

Čl.138

Informace, které obdrží národní informační kancelář a které potom dále pošle, musí být takového druhu, aby umožnily zjistit přesně totožnost chráněné osoby a zpravit její rodinu. Budou obsahovat u každé jednotlivé osoby při nejmenším příjmení, křestní jméno, místo a plné datum narození, státní příslušnost, místo posledního pobytu, zvláštní znamení, křestní jméno otce a příjmení matky, datum a druh opatření, jež bylo vůči této osobě učiněno, jakož i místo, kde byla zadržena, adresu, na kterou jí lze posílat dopisy, a konečně jméno a adresu osoby, která má být zpravena.

Rovněž zprávy o zdravotním stavu vážně nemocných nebo těžce raněných internovaných budou se odesílat pravidelně, možno-li každý týden.

Čl.139

Vnitrostátní informační kancelář bude vedle toho povolána, aby shromáždila všechny cenné osobní předměty, které zanechaly chráněné osoby zmíněné v článku 136, zejména při repatriaci, propuštění na svobodu, útěku nebo úmrtí, a zaslala je zúčastněným osobám přímo anebo, je-li to třeba, prostřednictvím Ústřední kanceláře. Tyto věci se zašlou v balících zapečetěných Kanceláří; k balíkům budou přiložena prohlášení udávající přesně totožnost osob, jimž předměty patřily, a také úplný seznam obsahu balíku. Příjem i odeslání všech cenných předmětů tohoto druhu se zapíše podrobně do rejstříků.

Čl.140

V neutrální zemi se zřídí Ústřední informační kancelář pro chráněné osoby, zejména pro internované. Mezinárodní komitét Červeného kříže navrhne, bude-li to považovat za potřebné, zúčastněným mocnostem organisaci takové kanceláře, která může být totožná s kanceláří uvedenou v článku 123 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci.

Tato kancelář bude mít za úkol soustřeďovat všechny informace povahy zmíněné v článku 136, které bude moci opatřit úřední nebo soukromou cestou; zašle je pak nejrychleji zemi původu nebo zemi pobytu dotčených osob, vyjma případy, kdy by jejich zaslání mohlo uškodit osobám, jichž se tyto informace týkají, nebo jejich rodinám. Strany v konfliktu jí poskytnou všechny přiměřené úlevy pro zasílání zpráv.

Vysoké smluvní strany, zejména ty, jejichž příslušníci užívají služeb Ústřední kanceláře, se vybízejí, aby jí poskytly finanční podporu, jíž by potřebovala.

Tato předchozí ustanovení se nesmějí vykládat tak, jakoby omezovala lidumilnou činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže a pomocných společností uvedených v článku 142.

Čl.141

Národní informační kanceláře a Ústřední informační kancelář požívají osvobození od všech druhů poštovného, jakož i výhod stanovených v článku 110, a je-li to možno, osvobození od telegrafních poplatků nebo aspoň značně snížených sazeb.

Část IV

Provádění úmluvy

Oddíl I

Všeobecná ustanovení

Čl.142

S výhradou opatření, která by považovaly za nezbytná, aby zaručily svou bezpečnost a čelily všem jiným přiměřeným požadavkům, vyjdou mocnosti, v jejichž moci jsou chráněné osoby, co nejvíce vstříc náboženským organisacím, pomocným společnostem a všem jiným organisacím, které pomáhají chráněným osobám. Poskytnou jim a jejich řádně pověřeným delegátům všechny možné úlevy, aby mohli navštěvovat chráněné osoby, rozdílet jim pomocné zásilky a předměty jakéhokoli původu, určené k výchovným, rekreačním nebo náboženským účelům, nebo aby jim byli nápomocni při vyplnění volného času v internačních místech. Společnosti neb organisace shora uvedené mohou být ustaveny na území této mocnosti nebo v jiné zemi anebo mohou být i mezinárodní povahy.

Mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, může omezit počet společností a organisací, jejichž delegáti budou oprávněni vykonávat činnost na jejím území a pod jejím dohledem, avšak za podmínky, že takové omezení nezabraňuje tomu, aby všem chráněným osobám byla poskytnuta účinná a dostatečná pomoc.

Zvláštní postavení Mezinárodního komitétu Červeného kříže v tom ohledu bude vždy uznáváno a respektováno.

Čl.143

Zástupci a delegáti ochranných mocností jsou oprávněni navštívit všechna místa, kde jsou chráněné osoby, zejména místa, kde jsou internováni, vězněni nebo kde pracují.

Mají přístup do všech místností používaných chráněnými osobami a mohou s nimi hovořit beze svědků, za pomoci tlumočníka, je-li třeba.

Tyto návštěvy nelze zakázat, leda z naléhavých důvodů vojenské mocnosti a pouze výjimečně a na přechodnou dobu. Jejich počet a trvání nesmějí být omezovány.

Zástupcům a delegátům ochranných mocností bude ponechána úplná svoboda co do výběru míst, která chtějí navštívit. Mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, nebo okupační mocnost, ochranná mocnost a po případě domovská mocnost osob, které mají být navštíveny, se mohou dohodnout na tom, aby se těchto návštěv mohli účastnit i krajané internovaných osob.

Delegáti Mezinárodního komitétu Červeného kříže budou požívat týchž práv. Jmenování těchto delegátů bude předloženo k schválení mocnosti, v jejíž moci jsou území, na nichž mají vykonávat svou činnost.

Čl.144

Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí její studium do vojenských, a, možno-li, i civilních studijních programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost všemu obyvatelstvu.

Civilní, vojenské, policejní nebo jiné úřady, které by za války převzaly odpovědnost za chráněné osoby, musí mít text této úmluvy a být zvlášť poučeny o jejich ustanoveních.

Čl.145

Vysoké smluvní strany si zašlou prostřednictvím Švýcarské spolkové rady, a za války prostřednictvím ochranných mocností, oficiální překlady této úmluvy a zákony i nařízení, které by vydaly, aby zajistily její používání.

Čl.146

Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná opatření zákonodárná, aby stanovily přiměřené trestní sankce postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této úmluvy, vymezeného v následujícím článku, nebo dají k takovému porušení rozkaz.

Každá smluvní strana je povinna vypátrat osoby obviněné z toho, že se dopustily některého z těchto vážných porušení anebo daly k němu rozkaz, a musí je postavit před svoje vlastní soudy, ať je jakákoli jejich státní příslušnost. Může také, dá-li tomu přednost, odevzdat je v souladu s podmínkami stanovenými svým vlastním zákonodárstvím, k soudnímu stíhání některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud tato smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám.

Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby potlačila činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení uvedená v následujícím článku.

Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky, zmíněné v článku 105 a následujících Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci.

Čl.147

Vážnými porušeními zmíněnými v předchozím článku mohou být některé z níže uvedených činů, jsou-li spáchány na osobách nebo na majetku, chráněných touto úmluvou:úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc v to i biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné zranění a ohrožení zdraví, nezákonná deportace nebo nezákonný přesun, protiprávní uvěznění, přinucení chráněné osoby, aby sloužila v ozbrojených silách nepřátelské mocnosti, zbavení chráněné osoby práva být souzenu pravidelným a nestranným způsobem podle předpisů této úmluvy, braní rukojmí, zničení a přisvojení si majetku neodůvodněné vojenskou nutností a provedené ve velkém měřítku nezákonným a svévolným způsobem.

Čl.148

Žádná vysoká smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní stranu odpovědnosti, která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu v důsledku porušení, zmíněných v předchozím článku.

Čl.149

Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem, jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém tvrzeném porušení úmluvy.

Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, dohodnou se strany o volbě rozhodčího, který stanoví, jakým způsobem postupovat.

Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a odstraní je jak možná nejrychleji.

Oddíl II

Závěrečná ustanovení

Čl.150

Tato úmluva jest sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění jsou stejně závazná.

Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka ruského a španělského.

Čl.151

Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12. února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v Ženevě dne 21. dubna 1949.

Čl.152

Tato úmluva bude ratifikována co možná nejdříve a ratifikační listiny budou uloženy v Bernu.

Čl.153

Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly uloženy nejméně dvě ratifikační listiny.

Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest měsíců po uložení její ratifikační listiny.

Čl.154

Ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války, ať již jde o úmluvu z 29. července 1899 nebo o úmluvu z 18. října 1907, a které jsou stranami této úmluvy, doplní tato úmluva oddíl II. a III. Řádu připojeného ke zmíněným Haagským úmluvám.

Čl.155

Ode dne nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.

Čl.156

Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.

Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem byla úmluva podepsána nebo jejichž přístup jí byl oznámen.

Čl.157

Za situace vylíčené v článcích 2 a 3 nabudou uložené ratifikace a přístupy, oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství nebo okupace, anebo po něm, okamžitě účinnosti. Oznámení o ratifikacích nebo přístupech, došlých od stran v konfliktu, učiní Švýcarská spolková rada nejrychlejším způsobem.

Čl.158

Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto úmluvu.

Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.

Výpověď nabude účinnosti jeden rok po jejím oznámení Švýcarské spolkové radě. Avšak výpověď oznámená v době, kdy vypovídající mocnost je zapletena do nepřátelství, nenabude účinnosti, dokud nebude uzavřen mír a v žádném případě, pokud nebudou skončeny operace spojené s propuštěním, repatriací a usazením osob chráněných touto úmluvou.

Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na závazky, které budou strany v konfliktu i nadále nuceny dodržet ve smyslu zásad mezinárodního práva, jak plynou ze zvyklostí stávajících mezi civilizovanými národy, ze zákonů lidskosti a z požadavků veřejného svědomí.

Čl.159

Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském; originál bude uložen v archivu švýcarské konfederace. Švýcarská spolková rada zašle ověřený opis této úmluvy každému ze signatárních států, jakož i státům, které k ní přistoupí.

Za Afghanistan:

M. Osman Amiri

Za Albánskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami k článkům 10, 12 a 85

J. Malo

Za Argentinu:

S připojenými výhradami

Guillermo A. Speroni

Za Australii:

Norman R. Mighell

s výhradou ratifikace¹⁾

Za Rakousko:

Dr. Rud. Bluehdorn

Za Belgii:

Maurice Bourquin

Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradami k článkům 11 a 45

Text výhrad je připojen

Šéf delegace BSSR

I. Kucejnikov

Za Bolívii:

G. Medeiros

Za Brazílii:

S připojenými výhradami

Joao Pinto da Silva

General Floriano De Lima Brayner

Za Bulharskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

K. B. Svetlov

Za Kanadu:

S připojenou výhradou

Max H. Wershof

Za Chile:

F. Cisternas Ortiz

Za Čínu:

Wu Nan-Ju

Za Kolumbii:

Rafael Rocha Schloss

Za Kubu:

J. de la Luz Léon

Za Dánsko:

Georg Cohn

Paul Ipsen

Bagge

Za Egypt:

A. K. Safwat

Za Ecuador:

Alex. Gastelú

Za Španělsko:

Luis Calderón

Za Spojené státy americké:

Podepsáno s připojenou výhradou

John Carter Vincent

Za Habeš:

Gachaou Zelleke

Za Finsko:

Reinhold Svento

Za Francii:

G. Cahen-Salvador

Jacquinot

Za Řecko:

M. Pesmazoglou

Za Guatemalu:

A. Dupont-Willemin

Za Maďarskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

Anna Kara

Za Indii:

D. B. Desai

Za Iran:

A. H. Meykadeh

Za Irskou republiku:

Sean MacBride

Za Izrael:

S připojenou výhradou

M. Kahany

Za Itálii:

Giacinto Auriti

Ettore Baistrocchi

Za Libanon:

Mikaoui

Za Lichtenštejnsko:

Hrabě F. Wilczek

Za Lucembursko:

J. Sturm

Za Mexiko:

Pedro de Alba

W. R. Castro

Za Monacké knížectví:

M. Lozé

Za Nicaraguu:

Ad referendum

Lifschitz

Za Norsko:

Rolf Andersen

Za Nový Zéland:

G. R. Laking

S připojenými výhradami

Za Pakistan:

S. M. A. Faruki, M. G.

A. H. Shaikh

Za Paraguay:

Conrad Fehr

Za Nizozemí:

S připojenou výhradou

J. Bosch de Rosenthal

Za Peru:

Gonzalo Pizarro

Za republiku Filipiny:

P. Sebastian²⁾

Za Polsko:

S připojenými výhradami

Julian Przybos

Za Portugalsko:

S připojenými výhradami

G. Caldeira Coelho

Za Rumunskou lidovou republiku:

S připojenými výhradami

I. Dragomir

Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:

S připojenou výhradou

Robert Craigie

H. A. Strutt

W. H. Gardner

Za Vatikán:

Philippe Bernardini

Za El Salvador:

R. A. Bustamante

Za Švédsko:

S výhradou ratifikace J. V. krále švédského

se schválením Riksdagu

Staffan Söderblom

Za Švýcarsko:

Max Petitpierre

Plinio Bolla

div. plukovník Du Pasquier

Ph. Zutter

H. Meuli

Za Sýrii:

Omar El Djabri

A. Gennaoui

Za Československo:

S připojenými výhradami

Tauber

Za Turecko:

Rana Tarhan

Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:

S výhradami k článkům 11 a 45

Text výhrad je připojen.

V plné moci vlády USSR

Profesor O. Bogomolec

Za Svaz sovětských socialistických republik:

S výhradami k článkům 11 a 45

Text výhrad je připojen.

Šéf delegace SSSR

N. Slavin

Za Uruguay:

Rada plukovník Hector J. Blanco

Za Venezuelu:

A. Posse de Rivas

Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:

S připojenými výhradami

Milan Ristič

Příl.I

Návrh dohody o nemocničních a bezpečnostních oblastech a místech

Článek 1

Nemocniční a bezpečnostní oblasti jsou striktně vyhrazeny osobám zmíněným v článku 23 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a v článku 14 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války, jakož i personálu, který má na starosti organisaci a správu těchto oblastí a míst a péči o osoby, které jsou tam soustředěny.

Osoby, které mají svůj stálý pobyt uvnitř těchto oblastí, mají však právo tam přebývat.

Článek 2

Osoby, které jsou z jakéhokoliv důvodu v nemocniční a bezpečnostní oblasti, nesmějí vykonávat ani uvnitř ani vně tohoto pásma žádnou práci, která je v přímé souvislosti s vojenskými operacemi nebo s výrobou válečného materiálu.

Článek 3

Mocnost, která zřídí nemocniční a bezpečnostní oblast, učiní všechna nutná opatření, aby tam byl zakázán přístup všem osobám, které nemají právo tam vstoupit nebo tam přebývat.

Článek 4

Nemocniční a bezpečnostní oblasti musí vyhovovat těmto podmínkám:

a) musí zabírat jen malou část území kontrolovaného mocností, která je zřídila,

b) musí být řídce obydleny vzhledem k možnosti pojmout další osoby,

c) musí být vzdáleny od a prosty všech vojenských objektů a všech důležitých průmyslových nebo správních zařízení,

d) nesmějí ležet v krajích, které podle vší pravděpodobnosti mohou mít důležitost pro vedení války.

Článek 5

Nemocniční a bezpečnostní oblasti jsou podrobeny těmto závazkům:

a) dopravních spojů a dopravních prostředků, které v nich jsou, nesmí se užívat pro přepravu vojenských osob nebo vojenského materiálu, ani když by šlo o pouhý průjezd;

b) nesmějí být vojensky bráněny za žádných okolností.

Článek 6

Nemocniční a bezpečnostní oblasti budou označeny šikmými červenými pásy na bílém poli, umístěnými na okrajích oblasti a na budovách.

Oblasti výlučně vyhrazené pro raněné a nemocné mohou být označeny červenými kříži (červenými půlměsíci, červenými lvy a slunci) v bílém poli.

V noci mohou být rovněž označeny vhodným osvětlením.

Článek 7

Už v míru nebo hned po vypuknutí nepřátelství zašle každá mocnost všem Vysokým smluvním stranám seznam nemocničních a bezpečnostních oblastí zřízených na území, které kontroluje. Zpraví je o každé nové oblasti zřízené během konfliktu.

Jakmile nepřátelská strana dostane toto oznámení, je oblast řádně zřízena.

Má-li však nepřátelská strana za to, že jedna z podmínek předepsaných touto dohodou není zřejmě splněna, může odmítnout uznat oblast tím, že sdělí okamžitě své odmítnutí straně, které oblast podléhá, nebo může předložit uznání oblasti k rozhodnutí kontrolní komisí uvedené v článku 8.

Článek 8

Každá mocnost, která uzná jedno nebo několik nemocničních a bezpečnostních oblastí zřízených nepřátelskou stranou, má právo žádat, aby jedna nebo několik zvláštních komisí zjistily, zda oblasti vyhovují podmínkám a plní závazky stanovené v této dohodě.

Za tím účelem budou mít členové těchto zvláštních komisí vždy volný přístup do jednotlivých oblastí a mohou tam i trvale bydlet. Budou jim poskytnuty všecky výhody, aby mohli vykonávat svou kontrolní činnost.

Článek 9

Článek 10

Mocnost, která zřídila jednu nebo několik nemocničních a bezpečnostních oblastí, jakož i odpůrci, jimž bylo jejich zřízení oznámeno, jmenují osoby, které budou členy zvláštních komisí, o nichž je zmínka v článcích 8 a 9, nebo je dají jmenovat ochrannými mocnostmi nebo jinými neutrálními státy.

Článek 11

Nemocniční a bezpečnostní oblasti nesmějí být za žádných okolností předmětem útoku, nýbrž budou vždy chráněny a respektovány stranami v konfliktu.

Článek 12

V případě okupace území musí být nemocniční a bezpečnostní oblasti, které tam jsou, i dále respektovány a musí jich být používáno jako takových.

Okupační mocnost může však změnit jejich určení, když byla předtím zabezpečila osud osob, které tam byly umístěny.

Článek 13

Tato dohoda bude se vztahovat také na místa, která by mocnosti určily k témuž účelu jako nemocniční a bezpečnostní oblasti.

Příl.II

Návrh řádu pro hromadnou pomoc civilním internovaným osobám

Článek 1

Výbory internovaných jsou oprávněny rozdělovat zásilky hromadné pomoci, které mají na starosti, všem internovaným podléhajícím administrativně jejich internačnímu místu, jakož i těm, kteří jsou v nemocnicích nebo ve věznicích a v jiných vězeňských ústavech.

Článek 2

Zásilky hromadné pomoci se rozdílejí podle pokynů dárců a podle plánu vypracovaného výbory internovaných; rozdílení léčebných pomocných zásilek se však bude dít především v dohodě s vedoucími lékaři a tito mohou se v nemocnicích a lazaretech odchýlit od těchto pokynů v té míře, jak toho vyžadují potřeby jejich nemocných. V takto stanoveném rámci budou se tyto zásilky rozdělovat spravedlivě.

Článek 3

Aby bylo možno zjistit jakost i množství došlého zboží a pořídit o tom podrobné záznamy určené pro dárce, budou členové výboru internovaných oprávněni odebrat se na nádraží a jiná místa v blízkosti internačního místa, kam hromadné pomocné zásilky docházejí.

Článek 4

Výborům internovaných dostane se potřebných úlev, aby mohly kontrolovat, zda rozdílení zásilek hromadné pomoci ve všech odděleních a vedlejších budovách jejich tábora bylo provedeno podle jejich pokynů.

Článek 5

Výbory internovaných jsou oprávněny vyplnit anebo dát vyplnit členy výborů internovaných v pracovních oddílech nebo vedoucími lékaři lazaretů a nemocnic, tiskopisy a dotazníky určené dárcům a týkající se hromadné pomoci (rozdílení, potřeba, množství atd.). Tyto tiskopisy a dotazníky, řádně vyplněné, budou bez prodlení zaslány dárcům.

Článek 6

Aby mohly zajistit pravidelné rozdílení hromadné pomoci mezi internované svého internačního místa a případně čelit potřebě vzniklé při příjezdu nových kontingentů internovaných jsou výbory internovaných oprávněny vytvořit a udržovat postačitelné zásoby hromadné pomoci. Budou mít k tomu účelu vhodná skladiště; každé skladiště bude mít dva zámky: výbor internovaných bude mít klíč k jednomu, velitel internačního místa k druhému zámku.

Článek 7

Vysoké smluvní strany, zejména mocnosti, v jejichž moci jsou internovaní, povolí, pokud je to jen možné a s výhradou úpravy týkající se zásobování obyvatelstva, nákupy veškerého zboží na svém území, které byly nutné za tím účelem, aby bylo možno rozdílet hromadnou pomoc internovaným; usnadní také zasílání peněžních prostředků a jiná finanční, technická nebo správní opatření učiněná za účelem těchto nákupů.

Článek 8

Předchozí ustanovení nejsou na překážku právu internovaných přijímat hromadnou pomoc před příchodem do internačního tábora nebo během transportu, ani tomu, aby zástupci ochranných mocností, Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo jakékoli jiné lidumilné organisace pomáhající internovaným, která by měla za úkol dopravit tyto pomocné zásilky, mohli je rozdělit všemi jinými prostředky osobám, jimž jsou určeny.

Příl.III

                      I. Internační lístek
                        1. Přední strana

------------------------------------------------------------------

 Pošta civilních internovaných osob                  Porta prosto

                            Dopisnice

------------------------------------------------------------------




 Důležité:

     Tento  lístek  vyplní  každý
internovaný,      jakmile     byl
internován, a pokaždé, když změní          Ústřední kancelář
adresu   následkem   přesunu   do      pro informace o chráněných
jiného internačního místa nebo do             osobách
nemocnice.

     Tento lístek není totožný se         Mezinárodní komitét
zvláštním  lístkem,   který  může           Červeného kříže
internovaný poslat své rodině.





------------------------------------------------------------------

                         2. Zadní strana

------------------------------------------------------------------
 Pište čitelně hůlkovým písmem            1. Národnost
------------------------------------------------------------------
  2. Příjmení     3. Křestní jména        4. Křestní jméno otce
                    (plně vypsat)
 ...............................................................
  5. Datum narození                        6. Místo narození

  7. Zaměstnání

  8. Adresa před internováním

  9. Adresa rodiny
 ................................................................
------------------------------------------------------------------
*10. Internován dne
            (kde)

     Přichází z (nemocnice atd.)

*11. Zdravotní stav
------------------------------------------------------------------
 12. Nynější adresa

 13. Datum                         14. Podpis
------------------------------------------------------------------
*) Nehodící  se škrtněte  - Nic  nepřipisujte -  Viz vysvětlení na
   druhé straně.
------------------------------------------------------------------

           (Rozměry internačního lístku: 10 x 15 cm)

                            II. Dopis

  Pošta civilních
internovaných osob

   Porta prosto

                       Pan(í)

                       Ulice a číslo

                       Místo určení (hůlkovým písmem)

                       Kraj nebo okres

                       Země (hůlkovým písmem)


                       Odesilatel:

                       Příjmení a křestní jména

                       Datum a místo narození

                       Místo internování

                  (Rozměry dopisu: 29 x 15 cm)

                         III. Dopisnice

                        1. Přední strana

------------------------------------------------------------------
  Pošta civilních
internovaných osob                             Porta prosto

                             Dopisnice

                                    Pan(í)
O   P  D  I
d   ř  a  n                         Ulice a číslo
e   í  t  t
s   j  u  e                         Místo určení (hůlkovým písmem)
i   m  m  r
l   e     n                         Kraj nebo okres
a   n  a  a
t   í     č                         Země (hůlkovým písmem)
e      m  n
l      í  í
:   a  s
       t  č
    k  o  í
    ř     s
    e  n  l
    s  a  o
    t  r  :
    n  o
    í  z
       e
    j  n
    m  í
    é  :
    n
    a
    :
------------------------------------------------------------------

                         2. Zadní strana

------------------------------------------------------------------

                                               Datum:



 ...............................................................



 ...............................................................



 ...............................................................



 ...............................................................



 ...............................................................



 ...............................................................



              Pište velmi čitelně a jen na řádcích

------------------------------------------------------------------

                 (Rozměry dopisnice: 10 x 15 cm)

-----------------------------------------------------------------

*) Počínajíc stranou 27.

*) Rozhodnutí smíšené lékařské komise nechť se zakládá ve značné míře na pozorování lékařů tábora a lékařů-krajanů válečných zajatců nebo na prohlídce odborných lékařů, příslušníků mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.

1) Resoluce nejsou v Příloze Sbírky zákonů otištěny.

1) Zástupce Australie prohlásil při podpisu, že jeho vláda hodlá si zachovati právo připojiti výhrady při ratifikaci.

2) Viz Prohlášení delegací.

2) "Tento podpis podléhá schválení filipinského senátu podle předpisů ústavy."

65/1954 Sb.

Předpisy (6)

Judikatura (1)

Články a jiné dokumenty (8)

Usnesení vlády ČR (1)

Monografie (8)

Související dokumenty